Pane Zapletale, jak byste ohodnotil kulturní -- a především literární -- vývoj v Česku po roce 1989? Oslovila Vás nějak výrazněji tvorba některého mladého básníka nebo prozaika, a nebo máte naopak dojem, že se celý národ, včetně jeho autorů, ještě stále nachází ve stále se protahujícím roce nula, ve stavu určité vykořeněnosti a sebehledání, které jste vyjádřil svým postesknutím v knize Born in ČSR?
Necítím se na to, abych cokoliv hodnotil, natož literární vývoj u nás. Nerozumím tomu. Necítím se ani na to, abych někoho bodoval nebo kritizoval. Každý dělá, co umí a každý se to snaží dělat, jak nejlíp to umí. Alespoň si to myslím. Z "nových" autorů nebo z těch, kteří se pro mě výrazně objevili po převratu, mě zaujali tři - Jan Novák, Iva Pekárková a Petr Šabach.
Váš dobrý přítel Jarek Nohavica se v posledním desetiletí proměnil z folkaře ve slezského barda, v pěvce Těšínska a Ostravy. Podobně jako jeho, ani Vás nepřiměla celonárodní popularita přestěhovat se do hlavního města. Kdyby Vás chtěl někdo označit za spisovatele moravského, vyhnul byste se tomuto pojmenování? Nacházíte nějaké odlišnosti mezi východní a západní částí Česka? V literatuře -- a to včetně překladové -- pozorujeme stále sílící vliv českých nářečí, respektive tzv. obecné češtiny. Doporučil byste mladým autorům z Moravy a Slezska, aby alespoň v přímé řeči charakterizovali své postavy jejich skutečným jazykem s jeho moravskými zvláštnostmi?
S Jarkem už se nestýkáme, vlastně ani nekomunikujeme. Neřekl bych ale, že se proměnil ve slezského nebo jiného barda. On byl vždycky velká osobnost, vždycky přitahoval lidi a oni se sami táhli za ním, tak nevidím důvod, proč by se měl někam stěhovat. Nikdy nemusel ani nepotřeboval leštit někde kliky, klepat kritikům na rameno nebo přemlouvat novináře, aby s ním udělali rozhovor.
Na mne vždycky ta "pracovní Praha" působila naprosto tísnivým a depresivním dojmem. Vyřídil jsem si svoje věci a ujížděl rychle zpátky. Asi jsem přecitlivělý venkovan. Momentálně mám nakladatele v Brně, ale ani tam nejezdím, když není třeba. Ze stejných důvodů.
Dospěl jsem do věku, kdy je mi naprosto jedno za co nebo za koho mě někdo označí.
Nemyslím si, že by tzv. obecná čeština mohla nějakému dílu ublížit. Nářečí nebo jazyk je jen jeden z prostředků, s nímž se autor pokouší zaujmout nebo zapůsobit na čtenáře. Když se knížka podaří, čtenář jazyk ani nevnímá a přijme ho za vlastní. V opačném případě může nářečí silně vadit.
Samozřejmě, že je možné prostřednictvím nářečí charakterizovat jakoukoliv postavu. Je to jedna z několika základních možností charakterizace postavy.
Jižní Morava a především pak Slovácko jsou tradičními baštami lidovců. Jaký je Váš pohled na toto politické uskupení a co si obecně myslíte o určitých -- řekněme -- evangelizačních tendencích v polistopadovém Česku? Jaký je váš postoj k dosud nevyřešeným otázkám euthanasie, kterou nazývají liberálové (i z některých křesťanských církví) lidským právem? Zajímal by mě i Váš názor na otázku registrovaného partnerství homosexuálů.
Nezlobte se, ale já se o politiku naprosto nezajímám. Je to pro mě něco z jiného světa. Prochází to mimo mě. Neřeším problémy, jestli má někdo odstoupit nebo zůstat ani kdo má vládnout a proč.
Možnost dobrovolného odchodu z tohoto světa pokládám za individuální záležitost. Je to věc svobodné volby. Když někdo trpí a přeje si zemřít, ale nedokáže to "zařídit" sám, mělo by mu to být umožněno. Stejně se dívám na registrované partnerství homosexuálů. Proč jim v tom bránit, když si to přejí?
Váš vztah autorům americké beat generation, především k Jacku Kerouacovi, se podobal uhranutí. Zůstáváte věrný této lásce? Oslovilo Vás v poslední době výrazněji některé jméno ze světové literatury? Objevil jste pro sebe nějakého autora, který Vám až doposud unikal?
Kerouaca pokládám za takového duchovního otce mého psaní. Dlouho jsem byl v jeho vleku, ale zdá se, že už jsem mimo. Jack umřel v sedmačtyřiceti. Přibližně v tomhle věku asi umírá duše beatnika a muže na cestě. Z autorů, které jsem pro sebe objevil v poslední době, bych jmenoval Nicka Hornbyho, Hanifa Kureishiho, Jay McInerneyho a francouzskou autorku Annu Gavalda.
Jinak mám svoje stálé lásky. Charles Bukowski a I.B.Singer mě nikdy nezklamou. Kdykoli sáhnu a otevřu jakoukoliv jejich knihu na jakémkoli místě, můžu v četbě pokračovat a vím, že nebudu zklamaný a že mě jejich text vždy potěší. To jsou moji dva géniové.
Jak žije spisovatel? Máte nějaký denní režim, čas určený k psaní a čas k odpočinku, nebo tvoříte nahodile, podle momentální nálady?
Co byste osobně doporučil lidem žijícím v mediální éře, zahlceným katastrofami, povodněmi a masakry, aby si uchovali své duševní zdraví? Jakým způsobem to děláte vy?
Už několik let se nevěnuji pouze psaní knih. Napsal jsem několik scénářů pro televizi. Dvoudílný TV film Kobova garáž už byl realizován. Teď na podzim by měl režisér Křístek točit hudební film Comeback podle mého scénáře, kde jsou písničky Vlasty Redla. V současné době píšu pro soukromou produkci další projekt pro televizi, o němž zatím nechci mluvit. Vlastně to mám přímo zakázáno. Denní režim mám ale stále stejný. Vstávám před sedmou, jdu se psem do polí, pak velmi lehká snídaně, proberu poštu, odpovím na maily a potom píšu. Přestávám, když cítím, že už to není ono. Únava si sama řekne, kdy je toho tak akorát. Snažím se pracovat denně, včetně sobot a nedělí. Při psaní scénáře to jde. Jsou ale samozřejmě dny, kdy nejsem schopen napsat ani slovo, a někdy ani pro jistotu nevylezu z domu a někdy ani z postele.
Vy po mně chcete recept na duševní zdraví? Nepokládám sám sebe za duševně vyrovnaného člověka, tak co můžu radit? Dělám, co můžu, abych nezcvoknul. Hodně mi pomáhá práce. Práce mě osvobozuje. Myslím na práci jako tvůrčí činnost. A nemusí to být hned nutně psaní, ale jakákoliv činnost, u níž můžu zapnout nebo podle potřeby vypnout mozek. Třeba stříhání trávníku nebo natírání plotu.
Jak se stavíte k evropskému integračnímu procesu? Jste euroskeptik, nebo eurooptimista, který doufá v budoucí federalizaci kontinentu?
Jak už jsem říkal, moc do toho nevidím, ale obecně jsem skeptik, takže asi budu i euroskeptik. Nemám rád uniformy a uniformitu ani globalizaci, ale rád nakupuju v supermarketech.
V nedávné době se vyskytly hlasy požadující zákaz činnosti KSČM. Považujete to za legitimní?
Zakazovat něco není řešení. V Americe byla prohibice a krásně nám rozjela celosvětový organizovaný zločin. Lidé se ale asi nikdy nepoučí. Povolte všechno všem, nechte to na lidech, ať se sami rozhodnou, co je pro ně dobré nebo ne.
Kdybyste měl zhodnotit polistopadová léta v ČR, nazval byste je úspěšnými?
To já vážně nevím. Pro někoho byla úspěšná, pro někoho ne. Je to čistě individuální. Takhle globálně hodnotit se to asi nedá, alespoň já to neumím. A podle čeho by se to mělo vůbec hodnotit? Podle ekonomického růstu? Podle klesajícího počtu interrupcí? Podle počtu aut na jednoho obyvatele?
Co Vás v poslední době nejvíce potěšilo? A naopak -- co Vám nejvíc kazí náladu?
Neprožívám žádné velké excesy. Potěší mě každý den, který prožiju, a na jehož konci si můžu říct, že jsem byl šťastný. Aspoň z 51%. A nejvíc mi kazí náladu každý den, kdy si to říct nemůžu nebo nedokážu.
Považujete se za spokojeného člověka?
Ještě pořád žiju, píšu, dělám práci, které mě strašně baví a uspokojuje a ještě za to dostávám peníze. Co víc si můžu přát?
Připravujete v současnosti nějakou knihu, nebo odpočíváte a sbíráte síly?
Už brzy by měla vyjít v nakladatelví Petrov knížka Popík. Je to o pop music a o bulváru a já doufám, že je to hodně veselá kniha.
|
