Samozřejmě že to muselo bít do očí. US-DEU nehodlala své stávající ministry personálně obměňovat za jiné představitele. Navíc právě tato strana nejstabilněji přivírala oči nad možnými peripetiemi celé té vládní krize. Lidovcům se do jejich vládní sestavy navíc vrátil dokonce i před několika dny (v "kohoutovské" variantě) cudně z vlády odsunutý Cyril Svoboda. V takové situaci pokoušet se o dramatičtější personální přesuny mezi ministry z vlastního politického tábora muselo být vnímáno jako pěst na oko. Ne-li dokonce jako trest do vlastních řad (za "lidovecké hříchy"). V pátek (22. 4.) už stojí jako otázka pouze to, zda nakonec dojde k výměně křesel v sociálně-demokratických ministerských doménách maximálně na dvou místech.

Takže je to rekonstrukce "na zelené louce"? Co se vůbec v průběhu té vleklé vládní krize změnilo? Že nakonec se vrátilo vše v té vládě do původních kolejí? Až na ono od počátku problematizované postavení premiéra Grosse? Takže pouze varovně převládl strach nad dalším počínáním premiéra Grosse, kdyby přece jen --- v pudu sebezáchovy --- víc zašilhal po projektu menšinové vlády s podporou KSČM? Jak chlácholivě působily ty "signály", že abdikující ministři by za určitých okolností z vlády neodcházeli! A jak předvídavě prezident Klaus nespěchal s přijetím těch individuálních demisí, když by přece mohla --- v souladu s Ústavou --- podat demisi vláda celá. Aby byla uvolněna cesta k nové vládě: bez Stanislava Grosse (jak bylo požadováno od počátku!).

Zkusme taky jako občané a voliči nezapomenout, že celá ta krize se neodehrávala jako osudové drama o programech, nýbrž výlučně jen jako poněkud lechtivá komedie kolem ministerských křesel, včetně toho premiérského, kvůli němuž jako kdyby celé to vleklé a poněkud nudné "divadelní" představení začalo.

*****

Ani ODS se nenudí. Má teď na svých luzích a hájích jako možný koukol výsledky jedné sondáže, která možná povede k "principiálnímu" přehodnocení stávajících postojů ODS vůči Ústavě EU, aby to náhodou nemělo vliv na počet získaných mandátů ve volbách. Čert vzal ty či ony principy a programová prohlášení, jde-li o pozice. Říká se tomu jenom "pragmatismus"? Jakmile máme nějaké zásady, je jenom neprozíravé, nebo taky nezodpovědné se jich držet a navíc pokoušet se je --- v zájmu věci --- přesvědčivě propagovat? Pakliže hrozí ztráta voličů, není lepší včas uhnout od zásad k taktice a mlžnému řečňování, jen aby řeč nestála? A abychom neztratili politickou přízeň?

Také není milé, že se dostal český prezident do kritické palby z Bruselu. Problémem tu je rovina, na níž chceme vnímat celou kolizi. Vystoupí-li prezident republiky na veřejnosti jako literát, nemůže vyloučit kritické reakce na takový text od kohokoliv. Je otázka, zda taková kritika nutně dopadá na celý stát. Na druhé straně, pokud se ozvou s takovou kritikou funkcionáři EU, zůstává zde otázkou, je-li celý problém ve vyhodnocení názorů, anebo jen v tom, kdo --- z titulu své funkce --- má právo koho "stavět do latě"...

Objeví se nakonec bílý kouř take nad "Strakovou akademií"?

"O čem" ta naše současnost "jako" je

Grossovo "ani náhodou" zelenoluční "řešení" vládní krize