Za prvé: politici nezastupují v prvé řadě ideálního většinového voliče, ale voliče, kteří volí je, respektive jejich stranu. Většina voličů KDU-ČSL je oproti českému průměru výrazně konzervativnější, takže by nebylo nic divného, kdyby patřili k oné čtvrtině, která je proti zákonu o registrovaném partnerství. V tom případě by ovšem nešlo poslance KDU-ČSL obviňovat, že reprezentují pouze "zájmy stranického vedení". Podezření na tento úzký zájem by bylo spíš v případě, že by - s ohledem třeba na koaliční partnery - nechali tento zákon bez větších připomínek projít.

Za druhé : Milan Valach si plete toleranci, respektive souhlas a podporu. Souhlas se zákonem o registrovaném partnerství také může znamenat: nejsem proti, ale je mi to jedno. Případně: jsem pro, ale není to moje věc a nebude mi příliš vadit, pokud se prosadí opačný názor.

Obojí znamená zhruba totéž: nedeklarovanou neutralitu. Hájit zájem těchto voličů v této věci poslanci nemohou už proto, že tento zájem neexistuje. Občas poslouchám, o čem se lidé ve vlaku, v hospodě atd. baví. O ledcčems, leckdy i o politice.

Spontánní rozhovor o registrovaném partnerství jsem dosud nezaznamenal. Pro většinu lidí to asi nebude téma příliš důležité. V takovém případě se ovšem může stát, že malá skupina občanů vnutí svou vůli skupině ještě menší, aniž by to bylo v rozporu s demokracií.

Být pro a nebýt proti, v tom je velký rozdíl. Lidé, kteří si to neuvědomují, mají tendenci považovat za stoupence "správné" myšlenky všechny, kteří nejsou přímo proti. Když pak dojde na lámání chleba - třeba při referendu - jsou překvapeni, že voliči neprosazují vůči politikům zájem, který ... je těmto voličům vcelku ukradený.