9. 5. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 5. 2005

Některé vatikánské dominanty 4.

Oslovily Vatikán představy o Bohu-Hodináři nebo Bohu-Návrháři?

Jak naznačuje již sám výraz "náboženství", bývá takové světonázorové, mravní a kultické zaměření člověka spojeno s představou o Bohu. Nejednou takový Bůh mívá člověcké, byť jinak nadpřirozené rysy; při vyšší úrovni vzdělanosti bývá nejednou pojímán abstraktně, jako nějaké Absolutno nebo Praprincip všeho. Římskokatolická církev zatím ještě nemá za sebou ani celá dvě tisíciletí existence; za tu dobu ale prošla i v centrální koncepci samotného Boha ne zrovna jednoduchým a přímočarým vývojem. Samotná evangelia nebo texty novozákonních epištol nedokládají ani dogma o Boží Trojici, ani mnohé další teze pozdějšího tzv. Apoštolského vyznání víry.

Samozřejmě že teď nebudeme stopovat celou cestu od výchozí víry ještě ve starozákonního Boha, s počínajícím, silně vnímaným mesiášským průmětem na "Syna". Těm původně ještě obřezaným židům, nejednou s helenistickým vzděláním, nemuselo být okamžitě zřejmé, k čemu nutně dojde, jakmile pohanským proselytům bude umožněno stát se příslušníky obce Ježíšových vyznavačů bez obřízky, na základě zcela nové symboliky (křtu vodou) a rituálu mimo synagogu ("Večeře Páně").

Mystérium golgotského kříže a zvěstování víry v osvobozující nový příchod Ježíše na tuto zemi jako Krista (jako vítěze nad smrtí a jako vítězného "Vykupitele" vyvolených) zvyšovalo důraz na kristologické motivy bohoslužby. Teprve až se počátkem 4. století v impériu císaře Konstantina křesťanství stalo státním náboženstvím, bylo najednou nezbytné brát zřetel na potřebnou vnější uniformitu církevní organizace. První takový církevní "koncil" --- za předsednictví samotného císaře --- se konal roku 325 v Nikaji (polatinštěné "Nicea"). Koncil řešil problém vzájemného vztahu jednotlivých "osob", posléze vnímaných jako "Boží Trojice". Z těch, kdo zůstali mimo většinový názor, se stali pronásledovaní "heretikové". K takovým jevům pak v tzv. "ekumenických" koncilech docházelo opakovaně. Dříve v křesťanství neznámé --- a židovskou vírou tabuizované --- zpodobování Boha od 4. století najednou přešlo v potřebu zobrazovat jej zástupně přinejmenším aspoň v Ježíši Kristu.

V novověkém křesťanském uvažování o Bohu nastal závažný zlom na počátku 16. století. Protestantský odklon od pravomoci Říma nejenže v Evropě způsobil konec jeho ideového a mocenského monopolu; navodil setrvalé napětí mezi autoritativním a "tradičním" pojetím víry (na straně Říma) a viditelně dramatičtějším odkazem na přímou autoritu Písma (u "reformovaných" církví). Reformovaní křesťané se oprostili od některých dogmat a svým způsobem i od složité mocenské a organizační struktury. Pokud se objevovaly tendence k unitářství (např. socinianismus, hned od počátku 16. století), pronásledovali je jak katolíci, tak třeba Kalvín. Navozená propast mezi vzájemně si konkurujícími křesťanskými církvemi se až do počátku druhé půle 20. století stále prohlubovala. "Křesťanských" církví neustále přibývalo, přičemž v nejednom případě dnes je vazba na novozákonní odkaz velmi volná, ne-li svérázně kombinovaná se sekundárními inovacemi, ať už ve víře nebo v rituálu.

Je pozoruhodné, že "protestantský" důraz na pramenný význam Písma vedl ke stále většímu štěpení křesťanské víry. Když se koncem 17. a počátkem 18. století začaly objevovat náběhy k pochybnostem o biblicky doloženém trojičním pojetí Boha, vznikl také "deismus". Roku 1687 byla věřícím křesťanem (anglikánem) Newtonem mechanika přenesena na nebesa. Jiný Angličan, John Toland, v knižní podobě zformuloval "Netajemné křesťanství". Zákony rodící se novověké vědy neměly být narušeny ani možným vpádem božího zázraku do tohoto našeho najednou mnohem střízlivějšího světa. Bůh začal být některými intelektuály vnímán jen jako Hodinář, tvůrce velkých vesmírných hodin, do jejichž chodu ale dále nezasahuje.

V "osvícenském" 18. století prosluli jako hlasatelé tohoto filosoficky zaměřeného "deismu" nejednou až příliš "kousavý" Francouz Voltaire a analyticky kritický Němec Kant. Širších vrstev obyvatelstva se tyhle tendence moc nedotkly; zrovna tak jako byl přechodný kult Bohyně Rozumu, vyhlášený za francouzské revoluce. V první polovině 19. století byla ale publikována celá řada knih problematizujících božství Ježíšovo, především v luthersky smýšlejících teritoriích pozdějšího Německa. Svéráznou obranu jak proti světonázorovému intelektualismu, tak i proti biblickému kriticismu pro druhou polovinu 19. století --- alespoň pro protestantskou víru --- nabídl Kierkegaard; nejen tím, že vědomě rozum jako možné kritérium víry zcela odmítl, ale navíc také tím, že křesťanské zjevení bylo podle jeho názoru třeba pojmout jako paradox, u něhož se nám lidem bohužel vytratila úzkostná niternost jím projeveného utrpení. Šok způsobil s Darwinem spojovaný evolucionismus (po roce 1859). Ke konci 19. století už ani naše Země nebyla zdaleka tak mladá, jak se to zdálo být zřejmé podle biblických propočtů.

Válčící státy 1. světové války se sebevědomě zaštíťovaly Bohem na obou stranách. Po té válce byly odstraněny monarchické režimy opírající trůn o oltář; v Rakousko-Uhersku, Německu, Rusku, ale i v Ottomanské říši. Na konci 2. světové války byla kromě jiných hrůz uvolněna také ničivá síla atomu. Jako kdyby strasti obou válek nějak otřásly důvěřivou vírou v neskonalou boží dobrotivost a v další atributy připisované Bohu jako všemocnému "Stvořiteli a Vládci" tohoto světa.

V tom půl století od doby, kdy byla odhalena dvoušroubovnicová struktura DNA, dochází ke stále dramatičtějším objevům týkajícím se genetického kódu života. Také Vesmír jako kdyby prostřednictvím astrofyziky nám lidem skýtal další a další doklady o procesech doprovázejících jeho vznik a vývoj; pochopitelně mimo scénář, který platil za prakticky bezchybný ještě před půl druhým stoletím. Ty jakoby metaforické představy o genezi Vesmíru a života na Zemi mohly snad vypadat přijatelně pro nepřehlédnutelné množství lidí možná ještě před 2. světovou válkou. Je zajímavé, že zvláště v angloamerickém prostředí vracejí se dnes mnozí intelektuálové k útěšné představě theologa druhé poloviny 18. století Williama Paleye, podle níž velkolepost a složitost samotného výtvoru svědčí o nepochybné existenci jeho Tvůrce. Nemusíme znát princip a funkci hodin; přesto snadno usoudíme, že tento složitý předmět nevznikl samovolně, bez inteligentního úsilí. Na tyto názory navazují současní stoupenci tzv. "inteligentního návrhu" ("Intelligent Design").

Vatikán zatím stále zůstává raději přímo u Apoštolského vyznání víry (tzv. "Apostolicum") a u odkazů především na novozákonní texty nebo na nový Katechismus (z roku 1992), místo aby cítil nutnost nějak komentovat vědecká zjištění o světě a životu lidí v něm a aby je pak vztahoval k dosavadním postojům a deklaracím Církve. Vatikánská Kongregace pro věroučnou doktrínu (jako jedna z celkem devíti kongregací) byla založena roku 1542 a v jejím původním názvu byl výraz, který nemá v dějinách dobrý zvuk --- "inkvizice". Právě tato instituce (s nynějším názvem od roku 1965) má jako svůj hlavní úkol uchovávat a šířit katolickou doktrínu. V jejím čele byl během pontifikátu Jana Pavla II. kardinál Ratzinger, nynější papež Benedikt XVI. Ačkoli jedním z usnesení 2. Vatikánského koncilu byl kritický přístup k Bibli nebo Dekret o ekumenismu vybízející k hledání možností, jak se sbližovat s dalšími křesťanskými církvemi, zatím se zdá, že Římskokatolická církev nehledá nějaké věroučné kompromisy, nýbrž zjevně setrvává na svých ustálených tradicích; samozřejmě včetně "Apostolika". Až na ty viditelné výjimky, které navodil teprve Druhý Vatikánský koncil a jež se týkají vesměs mešního rituálu. Samozřejmě se netýkají Trojičního dogmatu a dalších dříve vyhlášených dogmat. Katolický Bůh zůstává "ve třech osobách" a je nadále "Stvořitelem nebe i země"...

< Některé vatikánské dominanty 1.

                 
Obsah vydání       9. 5. 2005
9. 5. 2005 Novozélandský "experiment" - kolosální selhání
9. 5. 2005 Petr Uhl: "Ministr spravedlnosti porušil v případě katarského prince soudní pravomoci"
9. 5. 2005 Porušení ústavního pořádku v kauze "katarského prince" Zdeněk  Jemelík
9. 5. 2005 Případ Zachariase Moussaouiho Mojmír  Babáček
9. 5. 2005 Příjemná zábava s novým Renčovým filmem Jan  Čulík
9. 5. 2005 Capitalist lapses, Communist lures Jan  Čulík
9. 5. 2005 "Žluč na jazyku, hlava plná ještěrů"
9. 5. 2005 "Protest proti lživé propagandě Britských listů
9. 5. 2005 Předseda SPD vzbudil nebývalé emoce kritikou kapitalismu Richard  Seemann
9. 5. 2005 Modrá šance - o peníze jde vždy až v prvé řadě Josef  Vít
9. 5. 2005 Čím se Češi liší od svých sousedů? Miroslav Václav Steiner
9. 5. 2005 Strach z člověka Bohumil  Kartous
9. 5. 2005 Děkujeme, odejděte (milí drobní akcionáři...) Marek  Orel
9. 5. 2005 Michael  Marčák
9. 5. 2005 Oslovily Vatikán představy o Bohu-Hodináři nebo Bohu-Návrháři? Miloš  Dokulil
7. 5. 2005 Vatikán "donutil jezuitu, aby rezignoval z šéfredaktorské funkce"
7. 5. 2005 Zlopověstné dítě přichází do kin Petr  Šafařík
9. 5. 2005 Irák může směřovat k občanské válce mezi církevními skupinami David  Bacon
9. 5. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 18. - 27. dubna 2005
9. 5. 2005 Soukromé vysoké školy v ČR - co o nich víme? Radim  Valenčík
9. 5. 2005 Místopředseda vlády odpovědný za ekonomiku státu neumí počítat Josef  Vít
9. 5. 2005 Michael  Marčák
9. 5. 2005 Jsme stejné krve Irena  Zítková
9. 5. 2005 Proč Policie ČR jednala na příkaz bolševického pohlavára?
9. 5. 2005 Ministerstvo vnitra "analyzuje návrh na zrušení KSČM"
6. 5. 2005 Držte hubu, máme přece demokracii!
6. 5. 2005 Hospodaření OSBL za duben 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Katolická církev RSS 2.0      Historie >
9. 5. 2005 Oslovily Vatikán představy o Bohu-Hodináři nebo Bohu-Návrháři? Miloš  Dokulil
7. 5. 2005 Vatikán "donutil jezuitu, aby rezignoval z šéfredaktorské funkce"   
3. 5. 2005 Je Vatikán jen středem Obce věřících, anebo panovnickým dvorem? Miloš  Dokulil
2. 5. 2005 Ratzinger chtěl chránit církev Boris  Cvek
2. 5. 2005 Má je! František  Schilla
29. 4. 2005 Ďáblův soud nad Bohem Boris  Cvek
29. 4. 2005 Některé zvláštnosti novověkého mariánského kultu Miloš  Dokulil
29. 4. 2005 Kterak si Ratzinger vyhradil smilstvo kněží s nezletilými pod svou jurisdikci Štěpán  Kotrba
28. 4. 2005 Benedikt XVI. - strach, alebo nádej?   
28. 4. 2005 Vatikán má jen minimální vliv na sexuální chování lidí ve vyspělých zemích Jaroslav  Zvěřina
27. 4. 2005 Ano, opravdu jsou špatní   
26. 4. 2005 Některé vatikánské dominanty (1) Miloš  Dokulil
26. 4. 2005 Ano, i ONI jsou špatní Petr  Sláma
26. 4. 2005 Katolická církev: "Jsme úplně stejní jako vy"   
26. 4. 2005 Nad nesmyslností diskriminace homosexuálů Bohumil  Kartous

Joseph Ratzinger - papež Benedikt XVI. RSS 2.0      Historie >
9. 5. 2005 Oslovily Vatikán představy o Bohu-Hodináři nebo Bohu-Návrháři? Miloš  Dokulil
7. 5. 2005 Vatikán "donutil jezuitu, aby rezignoval z šéfredaktorské funkce"   
3. 5. 2005 Je Vatikán jen středem Obce věřících, anebo panovnickým dvorem? Miloš  Dokulil
2. 5. 2005 Má je! František  Schilla
29. 4. 2005 Kterak si Ratzinger vyhradil smilstvo kněží s nezletilými pod svou jurisdikci Štěpán  Kotrba
28. 4. 2005 Benedikt XVI. - strach, alebo nádej?   
28. 4. 2005 Vatikán má jen minimální vliv na sexuální chování lidí ve vyspělých zemích Jaroslav  Zvěřina
26. 4. 2005 Některé vatikánské dominanty (1) Miloš  Dokulil
25. 4. 2005 Dej přednost víře na hlavní silnici Alex  Koenigsmark
25. 4. 2005 Papež Benedikt XVI. "blokoval vyšetřování pedofilních skandálů"   
23. 4. 2005 Nový papež ostře odsoudil španělský zákon dovolující homosexuální manželství   
22. 4. 2005 Křesťané pod útokem sprosťáků na diskusních fórech Jan  Lipšanský
22. 4. 2005 Šokující! Nový papež je katolík!   
21. 4. 2005 Velký inkvizitor u vesla Jindřich  Jůzl
21. 4. 2005 Smrt, anebo užívání prezervativů?