Značně alarmující svědectví o stavu právního vědomí přinejmenším v části světové překladatelské obce lze získat srovnáním různých jazykových verzí tří odpovídajících pasáží románu DISGRACE od jihoafrického autora J.M.Coetzeeho, který předloni obdržel Nobelovu cenu za literaturu.

Když na Davida Lurieho, hlavního hrdinu Coetzeeho románu, "praskne", že zneužil profesorského postavení ke svedení studentky, ocitne se před univerzitní kázeňskou komisí. Zde je hned zkraje všem zúčastněným vysvětleno základní rozlišení mezi projednáním "věci samé" ("meritu" případu) a otázkami procedurálními: "...THIS IS NOT THE TIME OR PLACE TO GO INTO SUBSTANTIAL ISSUES. WHAT WE SHOULD DO ... IS CLARIFY PROCEDURE" (s. 41 anglického originálu).

Ve francouzské, německé a novořecké verzi je technické rozlišení mezi "procesem" a "hmotou" přeloženo přesně a doslovně.

Popřeno a setřeno je však ve verzi české, kde jsou z "věci samé" učiněny "NEPODSTATNÉ OTÁZKY": " ... TOHLE NENÍ ČAS ANI MÍSTO NA NEPODSTATNÉ OTÁZKY. MĚLI BYCHOM SI ... VYJASNIT POSTUP" (s. 41 české verze).

Z toho až běhá mráz po zádech. Vyjádřeno jinak: Podle svérázného právního pojetí, z něhož vychází česká verze, na meritu případu vůbec nezáleží. Jakmile se vysokoškolský kantor jednou ocitne před kázeňskou komisí, má to zkrátka takříkajíc "spočítáno" čili "zpičítáno" (podle lidové slovní hříčky, jež, jak se domníváme, splňuje maximu Antonína Doležala, že "hříčka by měla být vždy více vtipná než sprostá").

V centru procesních opatření, jimiž má být podle anglického originálu chráněno jméno kázeňsky "potahovaného", stojí to, že zasedání komise mají být uzavřená, s vyloučením veřejnosti: "ITS HEARINGS WILL BE HELD IN CAMERA." (s. 41 anglické verze) "LES AUDIENCES SE TIENDRONT A HUIS CLOS." (s. 51 francouzské verze) "DIE ANHOERUNGEN WERDEN UNTER AUSSSCHUSS DER OEFFENTLICHKET STATTFINDEN." (s. 55 německé verze)

V české verzi takříkajíc zapracoval skalpel. Odpovídající věta je bez náhrady vypuštěna, vynechána. Ve svérázné právním pojetí, na němž je založena česká verze, není pro uzavřená zasedání místa. Může však být ještě hůře! Alespoň podle právního pojetí, z něhož vychází verze novořecká.

Řecký překladatel pochopil procesněprávní podmínku "TO BE HELD IN CAMERA" vskutku netradičně: "ZASEDÁNÍ BUDOU NAHRÁVÁNA KAMEROU." (s. 63 novořecké verze) K čemupak se asi bude videozáznam používat? Kolik jeho exemplářů bude porůznu kolovat? Odpovědi na tyto mučivé otázky nelze žel z novořecké verze vyčíst.

Z práce kázeňské komise nakonec vzejde návrh textu prohlášení hlavního hrdiny, jehož znění mu do telefonu přečte předseda komise a jenž končí slovy: "I ... ACCEPT WHATEVER APPROPRIATE PENALTY MAY BE IMPOSED." (s. 57 anglického originálu) David Lurie se vzápětí výslovně táže, co že znamená "WHATEVER APPROPRIATE PENALTY (JAKÝKOLI PŘIMĚŘENÝ TREST)". Text návrhu prohlášení, a zejména diskutovanou závěrečnou formulaci, bylo opět třeba přeložit hodně doslova a přesně, hlavně slůvko "APPROPRIATE (PŘIMĚŘENÝ)", jež představuje určitou objektivní pojistku proti úplné rozhodovací libovůli daného kázeňského orgánu a sankci NEPŘIMĚŘENÉ (pro jakou se v soudnictví užívá výraz "EXCESSIVE").

To ovšem ze čtyř sledovaných překladatelů učinili pouze dva - řecký překladatel (na s. 86 novořecké verze) a jeho německá kolegyně: "ICH ...WERDE JEDE ANGEMESSENE STRAFE ANNEHMEN, DIE VERHAENGT WERDEN SOLLTE...JEDE ANGEMESSENE STRAFE..." (s. 76 - 77 německé verze)

Podle francouzské a české verze se má David v závěru prohlášení zcela odevzdat do libovůle komise, leč právě bez oné klíčové objektivní pojistky: "JE ... ACCEPTE TOUTE SANCTION QUE L'ON JUGERA BON DE M'IMPOSER...TOUTE SANCTION QU'ON JUGERA BON DE M'IMPOSER..." (s. 69 francouzské verze) "PŘIJÍMÁM JAKÝKOLI TREST, KTERÝ MI BUDE UDĚLEN...TEN 'JAKÝKOLI TREST'..." (s. 55 české verze) Zde tedy běhá čtenáři mráz po zádech nejenom z verze české, ale pro změnu i z verze francouzské.

Sledovali jsme překlad tří klíčových míst týkajících se kázeňského řízení pro tzv. sexuální obtěžování ve světoznámé novele držitele Nobelovy ceny za literaturu. Ze srovnání čtyř překladových verzí (francouzské, německé, novořecké a české) vychází jednoznačně nejlépe verze německá -- jako jediná má přesně a správně přeložena všechna tři místa.

Bezkonkurenčně na chvostu zůstává naopak verze česká -- pouze v české verzi neodpovídá originálu ani jedno ze tří sledovaných míst. Lze se jen dohadovat, jak by asi dopadly další ze stávajících třiceti překladových verzí Coetzeeho románu, jež jsme z technických důvodů do rešerše nezahrnuli, zejména u kultur, na něž jsme si navykli hledět poněkud svrchu.

Možná bychom byli zahanbeni ještě více než srovnáním s německými sousedy! (A možná bychom naopak zjistili, že podle deseti z neanglických verzí musí kázeňsky řešený nešťastník místo s uzavřenými zasedáními disciplinární komise počítat se zasedáními nahrávanými kamerou.)

Mám zato, že provedené čtyři sondy do překladatelského know-how čtyř různých jedinců představují vposledu i určitý reprezentativní průzkum úrovně vzdělávacích institucí tu či onde. Výsledné tristní svědectví je jistě všelijak lomené a filtrované. Dotyčnou ALMAM MATREM lze pochopitelně činit pedagogicky odpovědnou nanejvýš za pomyslný průměrný stav překladatelského know-how jejích absolventů, nikoli za každou jednotlivou chybičku každého jednotlivého absolventa. (Jak kdysi ostatně poznamenal jeden nezapomenutelný vysokoškolský pedagog, i vysokou školou lze projít "s deštníkem otevřeným".)

Za ještě více alarmující považuji bezděčnou vedlejší výpověď naší miniankety. Totiž (jistě rovněž všelijak lomenou a filtrovanou) výpověď o obecném stavu právního vědomí a právní kultury na dotyčných vzdělávacích institucích, zejména na nejmenované fakultě nejmenované staroslavné české univerzity.

Před ní bledne i to, jak (bezpochyby odůvodněně) potíže s "harašením" na anglosaských univerzitách líčí spisovatelé Josef Škvorecký a Ota Ulč. Tam mají alespoň kázeňsky řešení nešťastníci k dispozici tradiční právní instituty, po nichž jakoby v Česku -- alespoň v povědomí jedné vysokoškolské pedagožky, jež je ovšem též produktem svého prostředí -- byla už v dané oblasti nenávratně veta. Zahraniční profesoři, kteří se na české univerzity chystají v rámci různých výměnných programů, tak dostávají z české verze světoznámého románu držitele Nobelovy ceny jaksi na cestu nepřeslechnutelné neformální varování: Svůdníci, pozor! V Česku to máte zpičítáno!

Bibliografie:

Doležal, A.: Zakázaná slova aneb (ne)pikantní jazykověda, Grada Publishing Praha 2004. Předmluvy V.Miltner a J.Zvěřina, doslov R.Uzel. Kapitola Vulgáta -- zakončení procházky (s. 190 - 201).

Coetzee, J.M.: Disgrace, Secker and Warburg London 1999

Coetzee, J.M.: Disgrace. Traduit de l'anglais (Afrique du Sud) par Catherine Lauga du Plessis, Editions du Seuil Paris 2001

Coetzee, J.M.: Schande. Aus dem Englischen von Reinhild Boenke, S.Fischer Verlag Franfurt am Main 2000

Coetzee, J.M.: ATIMOSI. Metafrasi apo ti agglika Alexandros Kalofolias, Ekdotikos organismos Libani, Athena 2002

Coetzee, J.M.: Hanebnost. Přeložila Monika Vosková, Volvox Globator Praha 2002

Schilla, F.: Hanebnost, Neviditelný pes, 23.6.2003