18. 4. 2005
Gross v Sedmičce a neschopný TopolánekUž jsem se příliš nechtěl vyjadřovat k aférám Stanislava Grosse, řekl jsem o nich dost, a to, co jsem dřív předpověděl, se také děje: skandál za skandálem. Zdá se, že si destruktivní vlastnosti svého předsedy uvědomují už i špičky ČSSD, které podrazil po vyjednávání s KDU-ČSL a US-DEU. Sledoval jsem dnešní Sedmičku a byl jsem značně zklamán oponentskou úrovní Mirka Topolánka. Gross mu nadbíhal na smeč za smečí, ale on se omezil jen na obecné plky o Modré šanci, o permanentní krizi koalice a o tom, proč je pro předčasné volby. |
Některé argumenty ale rozhodně měly zaznít, a pokusím se je vyslovit za Topolánka. Gross v Sedmičce stále omílal, že je připraven odstoupit, ale že tak neučiní dřív, dokud nebude jisto o příští vládě, neboť jinak by jeho odchod byl prý nezodpovědný vůči občanům ČR. To je v dané situaci myšlenkový konstrukt vskutku hodný Grosse a nabízí se ke zdrcující kritice každému, kdo dokáže trošku analyticky přemýšlet. Předně: politik, učinil-li chybu (a Gross jich má na svém kontě ze všech současných českých politiků nejvíce), odchází bez podmínek. Odchází prostě proto, že chybil, a o ničem se už dále nebaví. Gross ovšem neodchází kvůli svým chybám, nýbrž je k tomu dotlačen, a proto se bije hanebně ještě o poslední sousta své dlouhé hostiny. Dále: kdyby odešel z postu premiéra, měl by přece jako předseda nejsilnější strany zásadní vliv na podobu příští vlády, určitě ne menší, než má nyní. Zdá se tedy, že buď doufá, že se s podporou komunistů udrží ještě i v dalších měsících, nebo se obává, že po své demisi ztratí vliv i v ČSSD. Žádná jiná interpretace jeho postoje prakticky nepřipadá v úvahu, a to proto, že jeho podmínky ve vyjednávání s KDU-ČSL a US-DEU jsou pro kohokoli, kdo má zdravý rozum, nepřijatelné. Trvá totiž na tom, spolu s jinými exponenty ČSSD, aby došlo k osobní pomstě na lidoveckých ministrech za jejich minulou neloajalitu. Přistoupit na to znamená udělat z politiky pískoviště s Grossovými rozbitými bábovičkami. Přímo skandální je Grossův předpoklad, že v premiérské funkci hájí zájmy občanů tohoto státu. Vždyť "my" ho tam nechceme, "my jsme ho jako předsedu ČSSD v roce 2002 vůbec nevolili, on naopak pomohl odstranit člověka, který byl pro mnohé voliče (a třeba i pro mne) jedinou záruku volitelnosti ČSSD, totiž Vladimíra Špidlu. Gross za peníze voličů (neboť z jejich daní je placen) cítí potřebu uchránit je před vítězstvím ODS v příštích volbách, tedy před jejich přáním (bez projevené vůle voličů by ODS přece nemohla vyhrát). Člověk, jehož každé veřejné vystoupení prozrazuje hlupáka, nás chce bránit... je jasné, že mu nedojde, že by nás měl ušetřit především svého vlastního působení. Co Grossova vláda dokázala? Špidla šel v roce 2002 do voleb s reformním programem, který by v těchto dnech už měl přinášet ovoce. Místo toho jsme ztratili jedno volební období díky ubohosti sociálních demokratů, neschopných táhnout za jeden provaz. Gross se nás pokusil jen tak opít ostudnou billboardovou kampaní a zastrašit skandální kauzou Kořistka (proč je dnes trestán jen státní zástupce, který v tom byl namočen? -- vždyť rozsah celé kauzy si žádá nejméně okamžitou demisi ministra vnitra a premiéra!) -- a dneska chce úřednickou vládu, jež nebude kvůli jeho uraženosti složena z politických špiček jednotlivých stran. K čemu bude taková vláda? K tomu, aby "nás" ochránila před ODS a umožnila ministryni Emmerové návrat k socialistickému zdravotnictví? Jděte k šípku, sociální demokraté! Mirek Topolánek se ovšem velice shodil tím, že nedokázal na Stanislava Grosse adekvátně reagovat. Dnes žije z jeho neschopnosti, ale zítra se oči kritiků upřou na něj... a chce-li dělat reformy, měl by se připravit na nevůli společnosti, na těžké zápasy, v nichž bude třeba, aby argumentačně obstál. Zatím se jen tak vyvaluje a řve okolo sebe bezobsažné fráze. |