Analytický marxismus (dále jen AM) klade primární důraz na propracovanost svých tezí - požaduje jasně definované pojmy a logicky vytvořené argumenty (zde je ovlivněn analytickou filosofií s jejím důrazem na logickou a lingvistickou analýzu).Tento požadavek není v marxistické tradici nijak běžný, snaha o jazykovou jasnost nikdy nebyla marxistickou předností - připomeňme si samotného Marxe s jeho hegelovským slovníkem či althusserovský marxismus nebo Frankfurtskou školu s jejich často mlhavými pojmy a vágními argumenty.

AM v protikladu k tradičnímu marxismu odmítá jako specifickou marxistickou metodu dialektiku, která by měla odlišovat marxismus od ostatních sociálních věd a přebírá metody z moderní ekonomie a sociálních věd např. teorii her - ta studuje strategické interakce, kdy aktér při svém rozhodování bere do úvahy rozhodování a jednání jiných aktérů.

Dále také v protikladu ke klasickému marxismu zastává jako metodologický princip používaný při vysvětlování sociálních jevů tzv. metodologický individualismus - jednají pouze individua a vysvětlení sociálních jevů musí být v principu redukovatelné na vysvětlení chování jednotlivců (to nijak nepopírá roli "struktur" při determinaci chování jedinců). Odmítá tak tzv. holismus, podle kterého se "nad-individuální entity" např. třídy, řídí principy jednání, které se nedají odvodit z jednání jejich částí (jednotlivců).

Ačkoliv tedy AM převzal teorie a modely z mainstreamové ekonomie a sociální vědy, nijak to nezmenšuje jeho kritický potenciál, protože je aplikuje je na jiné problémy a za jiných podmínek John Roemer tak například použil teorii her na vypracování koncepce vykořisťování a Erik Wright při analýze kapitalistického a dělnického kolektivního jednání.

AM vědomě navazuje na marxistickou tradici a snaží se o přesnější vypracování pojmů a teorií z ní pocházejících - jako je např. třídní struktura společnosti, teorie vykořisťování a pravedlnosti, role státu za kapitalismu a otázky ideologie. Ve světle moderních analytických metod se musí některé tyto pojmy a teorie předefinovat či dokonce i zamítnout (např. pracovní teorie hodnoty či klesající míra zisku), avšak koncepty, které "přežijí" tuto kritiku, jsou přesnější a argumentačně silnější. V čem AM plně naplňuje odkaz marxismu, je jeho kritický postoj ke kapitalismu a snaha o formulování alternativních forem politického a ekonomického uspořádání.

K analytickému marxismu patří (mimo jiné) především tito autoři:

Erik Olin Wright - profesor sociologie na University of Wisconsin a ředitel Haven's Center for The Study of Social Structure and Social Change. Zabývá se rolí státu za kapitalismu, jeho vztahu k třídám a problematice ekonomických krizí "Class, Crisis, and the State", 1978; sociální stratifikací - vypracoval teoretický rámec pro analýzu tříd, který poté aplikoval při rozsáhlém empirickém srovnání třídní struktury USA a Švédska "Classes", 1985, "The Debate on Classes", 1990 a "Class Count", 1997; teorií dějin a metodologickými otázkami v sociálních vědách - "Reconstructing Marxism", 1992, a problematikou moci, nerovností a sociálních tříd "Interogating Inequality", 1994. Je editorem ediční řady věnované ekonomickým a politickým alternativám ke kapitalismu - "Real Utopias Project", kam sám přispělv roce 2003 knihou "Deepening Democracy".

G. A. Cohen - jeden z předních soudobých politických filosofů, přednáší na Oxfordu. Věnoval se historickému materialismu (viz. výše zmíněná kniha), definici vykořisťování a rozboru svobody za kapitalismu - viz. kniha "History, Labour and Freedom, 1989". Koncem 80. letech se začal zabývat normativní politickou filosofii (vztahem mezi rovností, spravedlností a svobodou) - nejprve kritikou teorie spravedlnosti pravicového liberála Nozicka a poté kritikou levicového liberála Rawlse - viz. knihy "Self-Ownership, Freedom, and Equality, 1995" a "If You are Egalitarian How Come You are so Rich, 2000". Českým čtenářům vřele doporučuji jeho článek "Svoboda a peníze" - Filosofický časopis 2000/1 a dále knihu Adam Swift: "Politická filosofie" Portál 2005, která výborným způsobem shrnuje základní myšlenky politické filosofie (i Cohena).

Samuel Bowles - ekonom, emeritní profesore na universitě v Massachusetts. Věnuje se roli vzdělávání v USA - "Schooling in Capitalist America", 1976, problematickému vztahu mezi demokracií a kapitalismem - viz. kniha "Democracy and Capitalism", 1986", otázkám moci a panství ve výrobním procesu - článek "Contested Exchange", 1990 a vztahu mezi rovností a ekonomickou efektivností, kdy tvrdí, že tyto dva pojmy se nemusí vylučovat - "Recasting Egalitarianism", 1999.

John Roemer - ekonom, působí na Yale. Zabýval se teorií vykořisťování - viz. knihy: "General Theory of Exploitation and Class", 1982, "Free to Lose", 1988; dále vypracoval teorii tržního socialismu - viz. "A Future for Socialism", 1994 a v současné době se věnuje normativním teoriím spravedlnosti - "Theories of Social Justice", 1997 a otázkám rovnosti příležitostí - "Equality of Oportunity, 1998".

Robert Brenner - historik, přednáší na University of California v Los Angeles. Je také aktivní v dělnickém hnutí v Los Angeles a editorem socialistického časopisu Against Current. Zabýval se problematikou přechodu z feudalismu ke kapitalismu - viz. např. články "The Origins of Capitalist Development: A Critique of Neo-Smithian Marxism", 1977, "Social Basis of Economics Development", 1986 a kniha "Merchants and Revolution". Nyní se věnuje globálním ekonomickým problémům - viz. knihy "Turbulence in the World Economy", 1997 a "The Boom and The Booble: The USA in The World Economy", 1992.

další texty profesora Wrighta - v češtině ZDE