9. 5. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 5. 2005

Román pro ženy:

Příjemná zábava s novým Renčovým filmem


Román pro ženy
Komedie
ČR, 2005, 100 min
Režie: Filip Renč
Hrají: Zuzana Kanóczová, Marek Vašut, Simona Stašová, Miroslav Donutil, Stella Zázvorková, Jaromír Nosek, Saša Rašilov ml., Jan Svěrák

Docela příjemně pobaví nový film Filipa Renče podle scénáře Michala Viewegha Román pro ženy. Film je v porovnání se svou literární předlohou propracovanější a zábavnější. Samozřejmě, že - jako u Viewegha vždy - jde znovu a znovu o povrchní, na komerční úspěch načasovaný příběh - zachraňuje ho však, myslím sebeironie a občasný přesný (i když karikovaný) postřeh o vztazích mezi ženami a muži, a pak docela slušná dávka vtipu.

Příběh je samozřejmě zcela banální a mnozí budou Filipu Renčovi možná vyčítat, že se "snížil" k takto "brakovému" situační komedie, silně koncipovaná podle amerických velkofilmů. Svět, který líčí, je virtuální - je to svět nových pražských "yuppies" (zbohatlíků), kteří nemají nic jiného na práci, než chodit do restaurací, na drinky, jezdit na bohatou dovolenou a pěstovat vzájemné sexuální vztahy. K životu normálních lidí v dnešní České republice se to zřejmě vztahuje jen málo - Renč a Viewegh se tu dali hollywoodskou cestou - od třicátých let poskytoval filmový Hollywood americkým divákům, často postiženým hospodářskou krizí, únikovou zábavu. Totéž dělají oba filmoví tvůrci - od zásadních témat sondujících hloubku lidství, jakými se často zabývala česká kinematografie v šedesátých letech, jsme nyní, jak se zdá, ustoupili k nezávazné zábavě. Ale je to funkcí svobody - téměř provokativně nám Renč a Viewegh tímto filmem sdělují, že jsme nyní "svobodní, bohatí a šťastní" a žádné problémy řešit nemusíme, stačí, když se budeme bavit.

Přesto je film koncipován i proveden profesionálně: má promyšlenou strukturu a na scénáři zřejmě pracoval Viewegh i jeho spolupracovníci tak pečlivě, že je příběh zejména drobnými gagy o dost propracovanější než značně papírová románová předloha.

Hlavní hrdinka sedí u holiče a během jejich práce na jejích vlasech vypráví ženskému osazenstvu holičského krámu o historii svých milostných vztahů. Holičky jsou užaslé a nadšené posluchačky. Z holičského krámu při hrdinčině vyprávění vstupujeme opakovaně přímo do děje.

Co se nejvíc prodává? Michal Viewegh si už dávno uvědomil, že historky o milostných vztazích. Umí je napsat čtivě a čtenáře manipuluje při tom tak, že se při četbě jeho knih většinou baví. Potíž je, že když je čtenář odloží, v ústech mu zůstane jen pachuť, asi tak, jako kdyby se cpal celé odpoledne bonbóny. Kniha totiž nic nepřináší, po zábavném čtení zůstane jen pocit prázdnoty.

Na druhé straně, Viewegh aspoň umí ve svých knihách udržet čtenářovu pozornost. Pokusil jsem se v sobotu cestou do ČR v letadle začíst do povídek všeobecně literárními fajnšmekry chváleného Jana Balabána (Možná že odcházíme), Brno, Host, 2004 - jsou to naládové, nezaostřené, subjektivní momentky, které neoslovují a nelze se do nich začíst. To Viewegh aspoň povrchně - a řemeslně dobře - baví.

V knize Román pro ženy a v její filmové verzi si Viewegh zřejmě určil, že nejnezvyklejším (nejprovokativnějším?) motivem v už jinak hodně obehraných příbězích o erotických vztazích mezi jeho muži a ženami bude, pokud se po sérii neúspěšných vztahů s mladíky mladá dívka bezhlavě zamiluje do stárnoucího čtyřicátníka, vypadajícího spíš jako padesátník, i když (snad) s mužným charismatem. A aby to bylo ještě opepřenější, za okamžik se ukáže, že "charismatický čtyřicátník-padesátník" je bývalý milenec dívčiny matky, nemožný "Pažout". "Pažout mi šoustá dceru!" zoufá si matka na záchodě restaurace, kde se všichni tři sejdou na večeři. No a pak procházíme celou řadu vztahů a komických epizod. Jak už jsem se zmínil, některé scény obsahují něco víc než jen humor - tu a tam se ozve trefná myšlenka, týkající se mentality mužů či žen a jejich vzájemných vztahů. Mnohé tyto výroky jsou však klišé, opsaná z příruček psychologie.

Vieweghův povrchní, zábavný styl často zachraňuje jeho schopnost sebeironie. Je to velmi účinný protijed vůči sentimentalitě. Nacházím v tom Vieweghovo češství - mnozí čeští autoři se ve svých dílech často nakonec obracejí proti sobě. V Glasgow hraju v jednom kursu studentům film Kdyby tisíc klarinetů - i tam nalezneme princip sebeironie a sebeshazování. Autoři ironizují i politickou korektnost - maminka nenávidí primitivní "české muže", vyrostlé za socialismu, a chce si vzít nejprve Američana, v Americe však zjistí, že Američan miluje zbraně, volil Bushe a je proti potratům, takže se se zarputilým výrazem vrátí ze Států neprovdána, jiný perspektivní vztah, zahájený na Kanárských ostrovech (i jásání nad tím, jaká jsou tato plážová jatka krásný cíl dovolené, musí snad také být proboha v tomto filmu ironií), tentokrát se "západní," Němcem z Hamburku, rychle končí., když se ukáže že Němec "nenávidí Poláky". Viewegh karikuje stereotypní vnímání a stereotypní rysy svých postav.

Sebeshozením je v Renčově a Vieweghově filmu i dvojitý happy end - po mnohých zábavných peripetiích nakonec matka i dcera končí v náruči uspokojivého partnera - dcera se dojemně vrací k stárnoucímu pracovníku PR agentury Oliverovi (Pažoutovi), poté, co umístil do pražského metra do rámečků na reklamy milostné dopisy, adresované jí; matka nakonec prohlédne a uzavře vztah se sousedem panem Žemlou, který ji ze svého posléze na rakovinu umírající manželkou reglementovaného života, tráveného na balkóně bohnického činžáku, bezmocně zpovzdálí léta miluje. Ve filmu se tedy vyskytne všechno - vlastně, úmrtím Žemlovy manželky, nejen láska, ale i smrt - jako by to bylo připomenutí stárnoucího Viewegha, že sice se můžeme dobře bavit historkami i provozováním sexu, ale činíme to nakonec všechno ve stínu smrti.

Tento vážný motiv filmem však k závěru jen nepozorovatelně probleskne. Celkově vzato lze říct, že Román pro ženy je dost profesionálně vytvořená situační komedie. Lidé se v kině smějí. Pobavíte se. Možná si tu a tam vzpomenete na nějaký poloironický, polo-vážně míněný výrok. Toť vše.

                 
Obsah vydání       9. 5. 2005
9. 5. 2005 Novozélandský "experiment" - kolosální selhání
9. 5. 2005 Petr Uhl: "Ministr spravedlnosti porušil v případě katarského prince soudní pravomoci"
9. 5. 2005 Porušení ústavního pořádku v kauze "katarského prince" Zdeněk  Jemelík
9. 5. 2005 Případ Zachariase Moussaouiho Mojmír  Babáček
9. 5. 2005 Příjemná zábava s novým Renčovým filmem Jan  Čulík
9. 5. 2005 Capitalist lapses, Communist lures Jan  Čulík
9. 5. 2005 "Žluč na jazyku, hlava plná ještěrů"
9. 5. 2005 "Protest proti lživé propagandě Britských listů
9. 5. 2005 Předseda SPD vzbudil nebývalé emoce kritikou kapitalismu Richard  Seemann
9. 5. 2005 Modrá šance - o peníze jde vždy až v prvé řadě Josef  Vít
9. 5. 2005 Čím se Češi liší od svých sousedů? Miroslav Václav Steiner
9. 5. 2005 Strach z člověka Bohumil  Kartous
9. 5. 2005 Děkujeme, odejděte (milí drobní akcionáři...) Marek  Orel
9. 5. 2005 Michael  Marčák
9. 5. 2005 Oslovily Vatikán představy o Bohu-Hodináři nebo Bohu-Návrháři? Miloš  Dokulil
7. 5. 2005 Vatikán "donutil jezuitu, aby rezignoval z šéfredaktorské funkce"
7. 5. 2005 Zlopověstné dítě přichází do kin Petr  Šafařík
9. 5. 2005 Irák může směřovat k občanské válce mezi církevními skupinami David  Bacon
9. 5. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 18. - 27. dubna 2005
9. 5. 2005 Soukromé vysoké školy v ČR - co o nich víme? Radim  Valenčík
9. 5. 2005 Místopředseda vlády odpovědný za ekonomiku státu neumí počítat Josef  Vít
9. 5. 2005 Michael  Marčák
9. 5. 2005 Jsme stejné krve Irena  Zítková
9. 5. 2005 Proč Policie ČR jednala na příkaz bolševického pohlavára?
9. 5. 2005 Ministerstvo vnitra "analyzuje návrh na zrušení KSČM"
6. 5. 2005 Držte hubu, máme přece demokracii!
6. 5. 2005 Hospodaření OSBL za duben 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
9. 5. 2005 Strach z člověka Bohumil  Kartous
9. 5. 2005 Příjemná zábava s novým Renčovým filmem Jan  Čulík
6. 5. 2005 Tolik válečných mýtů, jako je národů   
6. 5. 2005 Horory v domácím balení František  Hrdlička
6. 5. 2005 Může být demokracie funkční?   
6. 5. 2005 Česká republika legalizuje porušování lidských práv v ústavech sociální péče   
6. 5. 2005 Neřest rozkládá státní moc Zdeněk  Jemelík
6. 5. 2005 Konopí a zlá čarodějka marihuana Bushka  Bryndová
6. 5. 2005 Konopí způsobuje duševní choroby   
5. 5. 2005 Drobečky Jaroslav  Hutka
5. 5. 2005 Brazílie odmítla americkou finanční pomoc pro boj proti AIDS   
5. 5. 2005 Velikost velikánů Alex  Koenigsmark
4. 5. 2005 Upalování pneumatik Ondřej  Hausenblas
4. 5. 2005 Itálie: Nastává konec berlusconismu? Josef  Brož
4. 5. 2005 Mladí vpřed, staří na svá místa! Karla  Ladwigová

Český film RSS 2.0      Historie >
9. 5. 2005 Příjemná zábava s novým Renčovým filmem Jan  Čulík
7. 5. 2005 Zlopověstné dítě přichází do kin Petr  Šafařík
15. 4. 2005 Pár postřehů k Horem pádem Jan  Lipšanský
14. 4. 2005 Je Horem pádem dobrý film? Igor  Daniš
8. 3. 2005 Český lev byl k ničemu Jan  Čulík
13. 1. 2005 Formanovo Taking Off je typické emigrantské dílo Jan  Čulík
9. 1. 2005 Vcelku slušná televizní inscenace Jan  Čulík
8. 12. 2004 Jak se v Jihlavě opět myslelo filmem Petr  Šafařík
29. 10. 2004 Český sen: Podstatný film aneb Zklamání z kritiky Jana Čulíka Petr  Šafařík
10. 10. 2004 Bezesné noci: Studium postojů, nikoliv fakta Jan  Čulík
22. 9. 2004 Hřebejk filmy točit umí Jaroslav  Krupka
17. 9. 2004 "Češi, uvolněte se a zbavte se defenzivních předsudků" Jan  Čulík
9. 8. 2004 LFŠ: Skvělá akce, mizerné provedení Ondřej  Čapek
9. 8. 2004 Co dluží česká kultura komunismu Milan  Černý
5. 8. 2004 Několik poznámek na téma LÁSKA Igor  Chaun