Ačkoliv se křesťané stále hlásí k jezuitskému řádu, nepřipomínají jim na každém kroku ponížené, umučené útrpným právem, popravené a zavražděné. Ve jménu Krista. Ve jménu jedné víry. Ve jménu jednoho chápání víry. Dnes se tolerancí pokoušíme zakrýt či překonat rozpory - a nebo je alespoň nezdůrazňovat.

Globalizace spolu s rozvojem informačních a komunikačních technologií totiž zmenšila náš svět a přiblížila nám i ty jeho nejvzdálenější kouty. Snažíme se pochopit našimi, evropskými civilizačními východisky a evropským pojetím majetku a vlastnictví arabské obyvatele Palestiny, ponížené, vykořeněné a zahnané do ghet či vyhnanství . V televizi je vidíme denně a blíž jim přitom nejsme. Pleteme si je zároveň se sunnity a šíity Iránu či Iráku, o jejichž náboženství ani kulturních kořenech také nevíme téměř nic. Kdo z vás četl Knihu? Snažíme se pochopit a podpořit tibetské mnichy (kupováním vonných tyčinek....) aniž jsme si stihli uvědomit ulrakonzervativní charakter jejich náboženství. Kdo z vás ale studoval toto náboženství v jeho přirozeném prostředí a kultuře, aby pochopil jeho poselství? Pro koho z vás je dalajláma něčím jiným, než mediální celebritou a občasným kamarádem jednoho absurdního dramatika? Snažíme se o mnoho a stále nechápeme nic. Nevíme nic. Nevíme ani, že nic nevíme.

A tudíž jsme na svou civilizační převahu hrdí. Jsme hrdí na své hi-tech bomby, mikrovlnky, auta... Krišnovo poselství se nám redukovalo na pobíhající a do bubínků tlukoucí mladíky v lososových řízách. České ženy, které přijaly pod vlivem svých svalnatých partnerů Alláha a chodí na nákup do Carrefouru zahalené šátky, považuje část populace za potencionální teroristické nebezpečí. A dědům s vyznamenáními na prsou na 1. máje spílají polofašističtí mladíčci do zločinců, i když mnohým z nich jejich víra v dobrou věc dala sílu zvítězit na nacisty. I když mnohým z nich vděčí ti mladíčci za osvobození Prahy.

O 1. máji, který do Evropy přišel jako emancipační dělnický a odborový svátek z "pokrokové" Ameriky se část mladých vyjadřuje pohrdlivě, stejně jako o antifašismu dědů a někdy i otců. Proč nemít Čechy jen pro Čechy? O internacionální levici a jejích ideálech, které Evropě i Americe daly v první polovině minulého století převážnou většinu moderní literatury, designu a architektury se dnes Boris Cvek vyjadřuje jen s pohrdáním. Stejně jako se vyjadřovali jiní v minulosti s pohrdáním o ideálech, které jsou jemu blízké. Pomáhá to? Ale byli všichni, kteří kdy v historii či současnosti chtěli beztřídní společnost stejně bezcharakterní vrazi, jako všichni, kteří kdy v historii chtěli společnost, v níž by se naplnily ideály Nazaretského?

Cvek se ptá, co komunistům zbude z komunismu, jestliže odmítnou krvavou revoluci spolu s diktaturou proletariátu? Odpovím mu. Idea emancipace člověka cestou byť radikálního odmítnutí otroctví ve všech jeho podobách, ty nejmodernější liberálně ekonomické nevyjímaje. Je to v rozporu s ideály křesťanství? Odmítnutí nadvlády peněz nad smyslem existence společnosti. Je to v rozporu s ideály křesťanství? Snaha po sociální spravedlnosti nejen v Česku, Německu nebo kdekoliv jinde v Evropě, ale i na Filipínách či v Indii, v Mexiku, Togu či Bolívii. Je to v rozporu s ideály křesťanství? A to jsou ideály, které jsou vlastní celé levici, nejen komunistům. Jsou to ideje pokroku. Jsou vlastní socialistům, sociálním demokratům, jsou vlastní i křesťansko sociálním proudům, jsou vlastní i levicovým liberálům. Jen v cestách k dosažení ideálu se liší jedni od druhých. Jen v míře radikalismu, dané mnohdy snesitelností či nesnesitelností vlastního údělu. Sociální revoluce může mít i křesťanské kořeny, jak dokazují - v Česku většinou neznámí - teologové osvobození z Jižní Ameriky...

Cvek napadá KSČ jako stranu, k níž se dnešní komunisté hlásí. To je stejné, jako by napadal křesťanskou církev minulosti, k jejímuž odkazu se hlásí dnešní křesťané - se vší kritičností a odstupem vůči jejímu radikalismu - jejím prohřeškům proti dnešní rozvolněné, sekulární morálce, křesťanská pravidla přestupující každý den. KSČ včerejška není KSČM dneška. Není a být nemůže, protože geopolitická situace je jiná. Protože úroveň společnosti je jiná. Protože úroveň poznání je jiná. Křesťanská církev v minulosti podporovala hamižnost a zneužívání moci. Proti přikázáním. Křesťanská církev podporovala otroctví. Proti přikázáním. Křesťanská církev podporovala antisemitismus. Proti přikázáním. Blahoslaveni usměvaví na podpálené hranici... Křesťanská církev má na rukou krev historie stejně, jako jiné mocenskopolitické formace. Proti přikázáním. A přesto jsou slova evangelií útěchou a moudrostí předávanou z generace na generaci - mnohým až po dnešek. Přestože je moudrost předků vykoupená krví, je to moudrost předků. A je naším poučením. Pokud se chceme poučit z minulosti. Odsoudit minulost je snadné.

Boris Cvek jako křesťan vyzývá k zapalování hranice, aniž by vzpomněl slov Jana (8 7-10) "Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem". Závidím mu jeho odvahu k příkrému soudu... Protože "...oni uslyševše to, a v svědomích svých obvinění byvše, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a ta žena u prostřed stojeci."