V článku Observeru z roku 2005 byl vatikánský dokument označen za tajný - což bylo jediné, co na tomto článku pravdě neodpovídalo. Reagoval jsem proto dohledáním originálního dokumentu ve vatikánském archivu a trvalo mi to tak dlouho, že jsem chápal redaktora Observeru i v klasifikaci dokumentu... Britské listy zveřejnily i jeho kompletní překlad. Ten vyšel i se shrnujícím komentářem pod názvem "Ratzinger si vyhradil smilstvo pod svou jurisdikci". Boris Cvek sdělil čtenářům Britských listů v článku Ratzinger chtěl chránit církev i názor opačný.

Britské listy se odmítly omlouvat za přeložený článek Observeru komukoliv, neb jeho informace byla pravdivá: Kardinál Ratzinger výnosem Apoštolského tribunálu Kongregace pro nauku víry, který posvětil papežským listem Jan Pavel II., vyloučil světskou spravedlnost z vyšetřování sexuálních zločinů kněží. Probíhají proto dodnes pouze podle církevního práva, prvoinstanční i odvolací soud je církevní, nikoliv občanský, probíhají pod pečetí utajení a celý spis se pak musí zaslat Ratzingerově inkviziční centrále ve Vatikánu.

Protože informaci, zdrojovanou z Observeru, zveřejnila ČTK a po ní i hlavní deníky, o zveřejněném se vášnivě diskutovalo na českých katolických serverech. P. Daniel Kolář z Kolpingova díla dnes napsal pro server Neviditelný pes článek MÉDIA: Lhář > velký lhář > superlhář > novinář? , ve kterém rekapituluje průběh celého sporu o papežský list SACRAMENTORUM SANCTITATIS TUTELA. Připadá mu v současném sekulárním světě úplně normální, že sexuální trestné činy kněží má vyšetřovat a soudit pouze církev svatá a světské spravedlnosti do toho nic není... Směšný je také ubohý pokus diskreditovat týdeník Observer, vycházející od poloviny 18. století, nálepkováním "levicovosti". Jako by seriózní informace publikovaly jen "pravicové" listy?

Ještě trapnější je pokus diskreditovat Britské listy jako jakési "anticírkevní" periodikum, které prý protestuje proti už tak minimálnímu množství katolického vysílání v České televizi. To je od pana Koláře cílená diskreditační nepravda: Britské listy nikdy nekritizovaly množství katolických pořadů, vysílaných v České televizi, ale skutečnost, že si veřejnoprávní televize od katolické tematiky při vysílání z pohřbu Jana Pavla II. a volby nového papeže nezachovala nezávislý, kritický odstup. ZDE

Kolář také využívá podpásové manipulativní praktiky, tak silně využívané postkomunistickými politiky v českém prostředí od roku 1989, kdy se totiž úmyslně zaměří na podružnost a mlží o ní, aby tím odvedl pozornost od jádra informace, totiž skandální skutečnosti, že se katolická církev snaží osvobodit své kněze od povinnosti zodpovídat se z trestných činů před světskými soudy.

Zajímavé ovšem je, jak podrobně je Daniel Kolář informován o krocích vůči dalším redakcím... Je vidět, že dopisy rozhořčených kolektivů pracujících nejsou jen svérázným výdobytkem padesátých let a tehdejšího honu na "protistátní živly", ale že se kolektivní postupy ujaly i jinde. Čtenář Britských listů je moudrý a proto si po přečtení odkazů a překladu Ratzingerova ediktu udělá obrázek sám...

Naskýtá se ovšem i jiná, neméně závažná otázka, která se dotýká práva České republiky. Co se stane, pokud Parlament České republiky v náhlém pominutí smyslů ratifikuje Státní smlouvu se Svatým stolcem tak, jak o to usilují od roku 1998 křesťanští demokraté, jsouce v koalici s některými sociálními demokraty a církevní právo se stane rovnoprávné se světským? Pro ateisty mám špatnou zprávu. Vatikán je subjekt mezinárodního práva ve smyslu definice státu, je to také entita nadstátní nebo nadnárodní a je to zároveň entita nadnárodní, která působí koordinovaně uvnitř jednotlivých států. Řídí se svým právním pořádkem a o demokracii v tomto případě nelze hovořit. Euronovela české ústavy mezinárodní smlouvy prezidentského typu nadřadila vnitrostátnímu právu. Církev římskokatolická a též církev řeckokatolická jsou v České republice právnickými osobami v souladu s vnitřními předpisy katolické církve a právním řádem České republiky. Přitom smlouva by se týkala pouze římskokatolické církve. Byly by další podobné smlouvy - třeba i se Svědky Jehovovými? Ustanovení některých článků smlouvy se Svatým stolcem, kterou podepsal za Českou republiku 25. července 2002 místopředseda vlády Cyril Svoboda a za Svatý stolec Ervín Josef Ender , titulární arcibiskup germánský, dávají na stejnou úroveň prameny práva světského a kanonického, aniž by byla deklarována jednoznačně priorita vázanosti pravidly obsaženými v českém právním řádu.

Může se stát, že i v České republice budou trestné činy kněží, které si Apoštolský tribunál Kongregace pro nauku víry vyhradí pouze pro sebe, projednávány pouze jeho - čili církevními - soudy, podle církevního práva, které by bylo nadřazeno právnímu řádu České republiky na základě uzavřené a ratifikované mezistátní smlouvy se Svatým stolcem jako sídlem církve - nikoliv s městským státem Vatikán jak o s územní jednotkou. A protože je psáno, že za jeden trestný čin není možno nikoho soudit dvakrát, mohla by být pedofilie katolických kněží odsouzena v České republice tím nejtěžším církevním trestem - zbavením kněžství...

Pro kněze, který šuká malé chlapečky, svěřené mu do duchovní péče, to bude opravdu tvrdý trest.

Amen.

Poznámka autora: Jeden z čtenářů nám zaslal polemickou reakci, ve které píše:

Obávám se, že nento názor je nesprávný a zavádějící. Z dokumentů, které katolická církev zveřejnila v této věci, zcela jasně vyplývá, že trestný čin i "trestní" řízení s provinilým knězem podle církevního práva musí být před světskou jurisdikcí utajeno. (§ 25, odst. 1 - Případy tohoto druhu jsou předmětem papežského tajemství.) Z jiných předpisů CIC vyplývá, že zpovědní a jiná tajemství nesmí býti knězem vyzrazena pod velmi přísným trestem. Vzhledem k tomu, že žalobcem, obhájcem i soudcem smí být pouze kněží a v dokumentu je výslovně napsáno, že po ukončení NEVEŘEJNÉHO tribunálu musí být veškeré dokumenty zaslány neprodleně do Vatikánu, poruší tím kněží zúčastnění na tomto procesu vždy sekulární zákon, který ukládá občanovi povinnost oznámit závažný trestný čin, pokud tím nezpůsobí stíhání sobě nebo blízkým. Jen paragraf 168 odst. 3. trestního zákona praví, že oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství.

Je církevní soud právem obdobným zpovědnímu tajemství?

Nikde v inkriminovaném Ratzingerově ediktu není výslovně zmíněna oznamovací povinnost a předání provinilce spolu s usvědčujícími dokumenty světské spravedlnosti. Naopak. Předpis, ukládající důvěrnost projednávání kněžské pedofilie církevním tribunálem a tím neoznámení trestného činu či zatajování důkazů před světskou spravedlností dělá z katolické církve spikleneckou organizaci, napomáhající případným pachatelům trestných činů ve vlastních řadách.