Jakub Patočka srovnává svou pozici s K. H. Borovským, Fwerdinandem Peroutkou, Karlem Čapkem a dalšími. Nechci být nezdvořilý, takže komentář na téma srovnávání veličin si nechám pro sebe. Pokud ale vím, nikdo z těchto lidí si neudělal z novin stranickou buňku. To snad platilo jen v Rudém právu. V žádném z titulů, ve kterém seděli slovutní předchůdci J. P., nebyl předsedou redakční rady předseda politické strany. Srovnání kulhá i historicky: média se posunula jinam a od politického aktivismu se snaží distancovat stejně, jako to dělal J. P. v době eurokampaně. S tím rozdílem, že (chtějí-li být důvěryhodná) tak činí stále.

Zajímavé je srovnání s Respektem. Patočkův zástupce v novinách Jan Šícha, jinak též člen republikové rady Strany zelených, mluví o budoucích Literárkách jako o "Respektu zleva". Kdyby se ale mustr Respekt měl dnešním Literárkám přizpůsobit, seděla by v redakční radě například Hana Marvanová, Tomáš Němeček by byl šéfideologem Unie svobody a jeho redaktory by byli nejspíš funkcionáři této strany. Ano, Jan Ruml či Vladimír Mlynář byli šéfredaktory Respektu. Jako členové politické strany Unie svobody však nemají s tímto týdeníkem nic společného. Kdyby tomu tak bylo, byli by jistě právem kritizováni stejně, jako je dnes kritizován Jakub Patočka.

Dobře vedený, skutečně svobodný a nezávislý týdeník, který by v prostředí českých médií byl nalevo od současného Respektu, by nepochybně uvítala množina čtenářů, kteří v tomto prostoru nemají po čem sáhnout. K tomu, aby byl důvěryhodný a měl šanci na úspěch, se ale musí sepětí s politickou stranou zbavit, nikoli je obhajovat. To není nic proti Patočkovi, a chraň mne pán Bůh, ani proti Straně zelených. Oběma subjektům by to naopak pomohlo a i kvůli duševnímu zdraví J. P. bych byl rád, kdyby to zvládl, jakkoli v to příliš nevěřím.