Cožpak 111 hlasů v Poslanecké sněmovně není víc než 101? A nebylo by dost podpory uvnitř ČSSD pro tohle manévrování do "levicových" vod? Nemáme už teď v ČSSD poměrně čerstvě ustavenu "levicovou" frakci? Nedalo by se docela zodpovědně hovořit o "levicovém mandátu", který posledními volbami do Poslanecké sněmovny jako "signál" vyslali voliči? Tak to totiž neříkají jen ti "levicoví" představitelé ČSSD; sekunduje jim v tom šéf KSČM Grebeníček. Přitom se nezdá, že by nešlo tomuto státu k duhu, že od parlamentních voleb obě zatím prezentované vlády (Špidlova i Grossova) navodily --- i když možná po rozpačitém "zdráhání" --- kromě problémů také nejeden žádoucí krok směrem ke standardnějšímu vládnutí, ne-li i k prosperitě.

Je možno vážně pochybovat o tom, že kdokoli v ČR nějak uvažoval o politické nosnosti tahu vyneseného KDU-ČSL 19. dubna ráno. To se v první vlně vzdali svých politických funkcí v KDU-ČSL dva ministři stávající Grossovy vlády, navíc stále ještě v tu dobu v procesu zatím nepřijaté demise. Tím méně bylo možno automaticky věřit, že by ten tah měl vyvolat OKAMŽITOU ÚLEVU v ČSSD, tak hluboce uražené předchozí "lidoveckou proradností". Sekundárně byli sociální demokraté nespokojeni s tím, že v té navrhované Kohoutově vládě měly být nikoli "stranické špičky" a KDU-ČSL ustoupila jen stažením ministra Svobody z tohoto chystaného týmu. Takže trvala "nedohoda".

Přes to přese všechno --- jak se zatím zdá --- kupodivu pak stačilo, že se dva zbytkově uvažovaní lidovečtí ministři zřekli svých funkcí v KDU-ČSL, a takto jako kdyby už nešlo o špičkové funkcionáře (alespoň formálně). Hned k nim bylo možné "přibalit" i "nejspornějšího" z té původní trojice lidoveckých ministrů, když učinil totéž. Také ministr zahraničí Svoboda totiž v mžiku položil svou stranickou funkci. A z druhé strany (od ČSSD) okamžitě se ozvala úlevná lavina povděku za to, že KDU-ČSL konečně pochopila základní požadavek ČSSD. Funkci premiéra by tedy teď mohl převzít ministr Paroubek, možná by pak došlo k nějakým korekcím ve vládním týmu "ad hoc" a když nejméně sociální demokraty provokující US-DEU si své "stranické špičky" ve vládě ponechá, tak to lze už přehlédnout.

Ký div, že takto najednou málem už bez bolesti Miroslav Kalousek uhrál partii, v níž bacil (s prominutím) dvě "mouchy" jednou ranou. Předběžně dosáhl, že opětně St. Gross uvažuje jakoby definitivně o svém nástupci v křesle premiéra, a zároveň přímo ve své straně má organizačně neutralizovaného svého nedávno aktuálního a setrvale potenciálního rivala, Cyrila Svobodu. Pokud by byla jmenována rekonstituovaná snad Paroubkova vláda, po skončení její působnosti nemá Cyril Svoboda a jeho dva straničtí souputníci okamžitě žádné přiměřené funkční "špičkové" partajní zázemí. Potenciálně ovšem onou stranickou abdikací mnoho ztratit neměli. Copak klesli mezi řadové členstvo? Co to bylo za podmínku, kterou touto formalitou lidovečtí ministři "splnili"?!

Přitom to v tom českém státě docela slušně v v nemalé řadě ekonomických ukazatelů "šlape". Pokud ovšem jedním dechem nechceme zároveň lkát nad tím, že vinou té vládní krize (nikoli "díky ní"!) některé nezbytné aktivity do slibně funkčního chodu zatím uvedeny nebyly, anebo jsou vnímány problematicky. Příprava důchodové reformy, změna daňového systému, reforma zdravotnictví, zlepšení klimatu v obchodní síti a v právních záležitostech (včetně efektivní jejich kontroly a provozu), atd.

Dočkáme se, my voliči ve výslužbě? Že by už v sobotu nám bylo aspoň zástupně (a zatím "bianco") z grémia ČSSD požehnáno?