Forman studuje stárnoucí, americké středostavovské rodiče středního věku, jimž mizí z domova jejich mladé děti a věnují se "alternativnímu", protiestablishmentovému způsobu života. (Zajímavě zpracoval tento jev britský dokumentarista Adam Curtis ve svém seriálu The Century of the Self, též ZDE, kde výstižně ukázal, jak zpočátku byl americký establishment i průmysl nad touto individuální revoltou naprosto bezradný, pak však se přizpůsobil, vymyslel si nové metody a individuální revoltu úspěšně zvládl - získal tím nové obrovské zisky.)

Tak Formanovo Taking Off zaznamenává právě onu počáteční éry bezradnosti dospělých, establishmentu, nad tím, co dělají jejich mladí lidé. Útěk mladých lidí ze zazobaného, plochého, nudného středostavovského prostředí, byl podle filmu Taking Off zjevně hromadnou záležitostí: natolik, že ve spolkařské Americe okamžitě vznikla Asociace rodičů dětí uprchlých z domova.

Forman tohle všechno ironizuje a satirizuje - zejména se vyžívá na omezenosti stárnoucích mužů i žen. Už ta stárnoucí těla jsou sama o sobě karikaturou. A on je ukazuje neúprosně.

Při své jednorozměrnosti jsou však američtí středostavovští rodiče nesmírně tolerantní - až natolik, že na jednom zasedání Asociace rodičů uprchlých dětí si všichni pod vedením mladého hippyho zapálí joint marihuany, "aby poznali zkušenost svých dětí." Vysvětlil jim totiž renomovaný psycholog, že "kdo něco nezažil na vlastní kůži, nikdy tomu neporozumí". Jako by promluvil sám režisér.

Taking Off přesně odpovídá této definici.

Forman přijel do Spojených států a začal tam používat filmařskou techniku, kterou si vyvinul v šedesátých letech v Československu. Zmínil se o tom ve svém videoúvodu k promítání v kině Světozor (cituji po paměti): "Vždycky jsme pracovali tak, že jsme se rozhlédli a dívali se, co kde je a co z toho vyjde."

Přesně tak. Forman přijel do USA a viděl rozdělený národ, omezené, ale hodné, zazobané stárnoucí středostavovské rodiče a mladou, revoltující generaci hippies. Mezi nimi byla obrovská kulturní propast a obě strany s tím zápasily. Zejména to byl problém pro rodiče, kteří přirozeně byli na svých potomcích vázáni více než mladí lidé, kteří přece jen kolem dvaceti musejí jít sami do světa.

Hlavním tématem Formanova Taking Off je tedy neporozumění a zmatek, jaký to vyvolává v lidech, kteří - ať se snaží jak se snaží - porozumění s druhou stranou nemůžou dosáhnout, protože je jejich životní zkušenost příliš omezená a propast příliš hluboká.

Jiným důležitým klíčem k Formanově Taking Off je jedna píseň uprostřed filmu. Netypicky ji film neparoduje a zpívá se snad skoro celá. Jejím obsahem je něco v tom smyslu (možná to trochu patetizuji, opět cituji po paměti:) Pane Bože, smiluj se nad námi, chováme se přece všichni jako pitomci.

To, se mi zdá být hlavní myšlenkou Formanova filmu: Ať už jsme kdokoli jakýkoliv, chováme se všichni na světě jako idioti, v důsledku své omezené životní zkušenosti, která je nepřenosná. Z úhlu pohledu jiných lidí, kteří mají jinou životní zkušenost, musí být na první pohled zjevné, že jsme jen klauni. Protože vidí naši omezenost.

Film je dědicem Formanova Hoří, má panenko i jeho raného filmu Konkurs. Najdeme v něm mnoho postupů z Hoří má panenko - bylo by bezpochyby vděčným námětem oba filmy srovnat. Taking Off také odkazuje na dávný Formanův Konkurs, v němž autor dal inzerát do pražských novin, že hledá pop zpěvačku, přihlásilo se spousta dívek, on je nafilmoval a svůj film pak sestříhal ze záznamu těch nejneschopnějších.

Film Taking Off je zarámován záběry z takovéhoto konkursu v Americe. Opět vidíme množství pitomých a nenadaných dívek. Autor nám tím sděluje, že karikaturou nejsou jen stárnoucí rodiče, kteří vypadají groteskně za každé situace, ať se chovají "důstojně", jak odpovídá jejich věku, anebo si vezmou třeba marihuanu a pak dělají striptýz. Jako karikatura se ve Formanově vidění však chovají i "krásní" mladí lidé, jejichž revolta je plná trapnosti a infantility. Šašci jsme všichni, zdá se, říká Forman.

Je to velmi zábavný film. Američané ho mohli obvinit z určité povrchnosti. Jenže to je plně v souladu s Formanovou poetikou. Forman se jen dívá. Zaznamenává lidskou pošetilost. Mnohdy zábavně, často velmi krutě. "Nastavuje zrcadlo." Vznáší tím otázky, ale nepokouší se o odpovědi. To mohlo Američany frustrovat. Kromě toho mohli namítnout, že jeho analýza, jako outsidera zvenku, není přesná. (Dovedete si představit, jaký by byl v českém prostředí řev, kdyby o českých stereotypech, třeba jak Češi nenávidí Romy, natočil celovečerní satirický film, řekněme, Němec?)

Film Taking Off nebyl v Americe kasovně úspěšný. Jenže možná, že odpovědi neexistují. Přesto je důležité, že ty otázky byly vzneseny.

Snad v důsledku traumatu z amerického neúspěchu filmu Taking Off se napříště skoro vždy Miloš Forman snažil filmovat taková témata, která zároveň s relevancí pro středoevropskou kulturu měla i relevanci pro kulturu americkou. Prvním takovým filmem s dvojím kulturním vyzněním byl Přelet nad kukaččím hnízdem, pro Středoevropany vášnivý protest proti omezování osobní svobody, pro Američany zfilmovaná verze kultovního, uctívaného literárního díla Kena Keseyho. Možná, že se nám tím dvojím kulturním kontextem snaží Forman naznačit řešení frustrace, kterou v Americe zažil, když přijel a natočil Taking Off. Dokáží-li totiž jeho pozdější filmy hovořit zároveň ke středoevropskému i americkému divákovi, ale ke každému jinak, možná tím Forman dokazuje, že naše životní zkušenosti jsou konec konců všude stejné, i když si to neuvědomujeme.

.