Koncentrační tábor, vzato doslova, jsou vlastně už i středověká ghetta nebo rezervace Indiánů v USA. Podstatné není to, zda jsou někde shromažďováni lidé, nýbrž to, za jakým účelem. Může jít o pouhou potřebu izolace, o trestanecké kolonie, ale také o důmyslný systém, který slouží k vyhlazovaní skupiny obyvatel definované nikoli vinou, ale původem.

Romové, pro něž tábor v Letech sloužil, byli jednou z prvních ras, jež nacisté posílali do plynu. Je třeba říci, že česká společnost za druhé republiky široce přejímala nacistickou ideologii -- např. dva týdny po mnichovské dohodě profesní komory českých právníků, lékařů a techniků poslaly ministrovi vnitra k posouzení žádost následujícího znění (Respekt 12/2004): "Žádáme, aby pro budoucnost vůbec nebylo přípustno v zájmu nejdůležitějších statků národa, aby povolání lékařská, právnická a technická byla vykonávána židy."

I když pomineme to, že se v Letech s Romy zacházelo velice zle a že důvodem byla rasová nenávist, těžko popřeme, že smysl jejich existence byl stejný jako smysl existence Terezína: přestup na vlak do Osvětimi. Nebyl to žádný izolovaný zjev, nýbrž k jeho kontextu nutně patří nacismus. Jestliže někdo na adresu vyhnaných Němců neustále opakuje, že je třeba rozeznávat příčinu a důsledek, měl by se také zamyslet nad tím, co bylo příčinou a důsledkem tábora v Letech. Bilance Letů byla podle jednoho ze zdrojů taková: z 1309 vězňů 326 internaci nepřežilo, zhruba stejné množství bylo propuštěno nebo uteklo, zbytek skončil v Osvětimi.

Ostatně sudetským Němcům nemáme moc co vyčítat, když si uvědomíme, jakými přeborníky v podlézání nacistům se stali Češi. Ani po jejich vyhnání se většina společnosti nechovala příliš morálně a podepisovala petice za justiční vraždu Milady Horákové a dalších. Demokraté byli po únoru 1948 likvidováni přímo masově a komunistům k tomu sloužili bývalí gestapáci, které nabrali do StB. Občany KSČ hodnotila (a stejně i za normalizace) podle původu (a že existovaly výjimky? -- i v Hitlerově Německu byl zaveden institut tzv. arizace, hojně ji prý využíval Göring, jenž ze svých židovských přátel dělal oficiální Germány) a posílala je (pohnuté jsou např. osudy navrátivších se letců RAF) do lágrů, jejichž likvidační charakter byl zřejmý.

Komunisté se přitom dneska tváří, jako by s těmi hrůzami, jež spáchaly a dodnes páchají strany s komunistickým programem, pokud byly nebo jsou u moci (pozn.: jestliže kdysi měli francouzští komunisté pár křesel ve vládě, neměli v žádném případě moc vykonat program, který je komunistům vlastní: diktatura jedné strany a teror), neměli nic společného. Podobnou taktiku dnes volí také neonacisté a různí opatrní rasisté a fašisté. Nicméně když komunisty Ester Kočičková nazve ve veřejnoprávním médiu prasata, tito citliví klaďasové, většinou hluboce zakořenění v dobách předlistopadových, se ihned cítí uraženi. Potrefené husy zajisté kejhají nejvíc, nicméně ani já s Ester Kočičkovou příliš nesouhlasím. Vynadat komunistům do prasat je laciné a nicneříkající.

Proč se nemluví o jejich zločinech jako o zločinech nacistů? Proč se netočí realistické filmy o lágrech, o Miladě Horákové, o Janu Patočkovi, o invazi sovětských vojsk v roce 1968 atd.? Tohle by se mělo dělat... a pak možná zkusit také vládou placenou kampaň, jaká kdysi proběhla proti náckům a rasistům.