23. 5. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Tereza Brdečková:  Učitel dějepisu
23. 5. 2005

Chladná lhostejnost k velmi dobré knize

"Bez paměti žilo by se lépe ..."

Tereza Brdečková, Učitel dějepisu, Praha 2004, Argo, 136 stran, ISBN: 80-7203-584-3

Dobré knihy o naší současnosti trpí naší současností; tj. aktuálností a masovostí literatury. Reflektují-li nějaké knihy o nedávném společenském dění, naráží nutně na rozdílné postoje současníků, kteří jim víceméně vytýkají, že neobsahují jejich názor. Často jsou také odmítány pro umělost (postavy tzv. šustí papírem) a neobjektivnost. Musím však hned říci, že vytýkat literární postavám, že "šustí papírem", je úsměvné a šermovat s objektivností je konina. Mnohem nebezpečnějším "protivníkem" dobrých knih je ale knižní trh. Každá kniha musí čelit faktu, že je jedna z mnoha. Je tak odkázána na reklamu a správné načasování jejího vydání.

Kniha Učitel dějepisu má jednu velkou chybu, vyšla patnáct let po revoluci v Československu a navíc o prázdninách. Hlavní téma knihy (tj. naše komunistická minulost; všeobecněji: paměť) se tak dostává do prostředí, které je tímto tématem unaveno -- jsme po několika tlustých čárách za minulostí, po mnoha procesech ohledně přítomnosti v seznamech StB, po všemožných soudních přích. Přičteme-li k tomu, že kniha vyšla v době letních dnů, kdy literární život v Čechách má prázdniny, je téměř pochopitelné, proč se této knize nedostalo takového ohlasu, jaký by si zasloužila. Jde totiž o velmi dobrý text a je třeba říci, že touto svou třetí knihou Tereza Brdečková potvrdila, že patří mezi nejzajímavější současné české autory.

Knihy Terezy Brdečkové ukazují, jak autorka dokáže mistrně přecházet mezi soukromou oblastí jejích postav a společenskými událostmi, které je obklopují, a jak dokáže stvořit takové literární pasáže, kde se "soukromé" a "veřejné" střetává. Přičte-li se k tomuto konstruování textu, jenž slouží k prezentaci myšlenek, i střízlivý styl Terezy Brdečkové není překvapující, že se neubráníme myšlence po inspiraci romány Milana Kundery. Avšak nejde zde v žádném případě o jakékoli napodobování! Brdečková je autorkou s vlastním stylem.

Její útlý román Učitel dějepisu vypráví učitel dějepisu, Aron Kamen. Jde zde o symbolickou postavu; učitel dějepisu je chápán jako postava s pamětí, jako člověk, který ví, že jsme součástí dějin, tedy něčeho, co dnes téměř nikdo nezná a o co se ještě méně lidí zajímá (toto zosobněno v postavě Anny, paradoxně mladé milenky Arona Kamena). Samotný Aron Kamen je vykreslen jako citlivý třicátník, jenž vyrůstal v intelektuálním prostředí pouze se svou matkou, mladší sestrou a nevlastní babičkou, neboť jeho otec emigroval (což mu způsobilo pochopitelné soukromé a společenské problémy) a který má za sebou jedno neúspěšné manželství a i krátký pobyt v psychiatrické léčebně. Rozpadlé manželství a krátká porevoluční hospitalizace je výsledkem jeho citlivosti (Někdy lze mluvit i o přecitlivosti, kdy téměř dojde k překročení hranice "fňukalství" /s.57-58/.). Úkolem Arona je vyrovnat se společenskými změnami, které přicházejí po Sametové revoluci, a i se sebou samým, s čím souvisí snaha poznat blíže svého otce a porozumět tajemnému výrazu "město Sika", prostoru, který spolu jeho otec a matka obývali během jejich krátkého vztahu. V postavě Arona se tak plně zrcadlí doba od osmdesátých let po dnešní dny, je metaforou doby "předtím" a "nyní", zástupcem poslední generace, který ještě tzv. "zná každého" a může porovnávat, jak se určití lidé chovali před revolucí v roce 1989 a jak po ní (s. 110). A hlavně: Aron Kamen chápe minulost (paměť) jako "návod k použití současnosti" (s. 82). A chce-li tohoto "návodu" užít, ztroskotává. Současnost se vzpouzí, zapomíná, popírá svou minulost; popř. si ochotně tvoří jakési návody s omezenou lhůtou trvanlivosti. Minulost/návod a slova jsou, jak se v knize neustále vrací, jako "prošlé prášky". A právě toto zjištění, že "slova nikdy nemohou platit napořád" (s.42), dohání Arona do péče psychiatrů a jiným umožňuje beze studu vyjít ze dveří svých bytů do ulic svých rodných měst. Porevoluční "Království pravdy" (s.53) se nekoná.

Příběhu Arona Kamena bude a je (např. recenze J. Chuchmy na iDnes) vytýkána konstruovanost postav a děje, tedy bude se mluvit, jak jsem již v úvodu zmínil, o tzv. "šustění papíru", což způsobuje fakt, že kniha se dotýká většiny současných "veřejných" otázek -- to u útlých avšak hutných knih bývá. Ale přejdeme-li výtku o (potřetí a naposledy) "šustění papírem" u literárního díla jako lehce absurdní, je třeba přiznat, že Tereze Brdečkové slouží příběh k vyjádření myšlenek, ale současně nikdy ne jako pouhá konstrukce pro ideje. Na to je příběh Učitele dějepisu lehce napsán a i autorka asi dostatečně zkušená, aby obojí dokázala umně spojit.

Tereze Brdečkové se podařilo vytvořit epizody, které slouží jako vykreslení určitého tématu. Ať již je to popsání současného stavu české společnosti v Aronově setkání "s nějakými lidmi od novin" (s.58-59); epizoda se školním inspektorem /s. 107-110/, který, jako člověk "s máslem na hlavě" z doby "předtím", poučuje Arona o objektivním výkladu dějin; či strohá scéna na americkém velvyslanectví:

"Šel jem do Rudolfina pěšky na americké velvyslanectví. Byly asi čtyři odpoledne, začínala dopravní špička. Čekal jsem potíže s udělením víza. Původně jsem totiž v žádosti nevyplnil rubriku "otec" a do kolonky: vyvíjel jste někdy záměrně protiamerickou nebo teroristickou činnost jsem napsal "nevím". Vzhledem k tomu a také vzhledem k výši mého platu mi vízum nedali a pozvali mne na pohovor

. Mladá žena za okénkem se ptala, proč si nejsem jist svým spojením s teroristy. Řekl jsem, že to byl žert. Ptala se, zda je podle mého názoru vhodná doba k žertování.

"Tak otázka je směšná a nedává smysl," odpověděl jsem. "K žertování je vhodná každá doba."

Řekla, že mým úkolem není otázky posuzovat, ale pravdivě na ně odpovídat. Když jsme se konečně dostali k rubrice otec, řekl jsem jí, že můj otec je Američan, a vytáhl na ni pozvání. Ptala se, proč jsem jim ho nedal dříve. Vysvětil jsem jí, že mne za komunistů posuzovali podle rodičů a že jsem se domníval, že se tomu napříště budeme moci vyhnout.

"Ne," odpověděla prostě

. "Co si vlastně myslíte? Jakým právem takhle jednáte s lidmi?" ptal jsem se.

Vyzvala mne, abych se zastavil nazítří pro vízum

. "A kdo nakonec rozhodl, že ho dostanu?" ptal jsem se ještě.

"Já," řekla úřednice. "Jménem lidu Spojených států."

"Vyříďte svému lidu, že mu srdečně děkuju," řekl jsem jí. (s. 26-27)

Stejně tak se jí daří v intelektuálních odbočkách či ironických promluvách Arona Kamena ("Vždy jsem chtěl být muž jak se patří, ale nějak jsem nepochopil, co to vlastně znamená. To, co chtějí ženy? Chodit na fotbal? Být vždycky první? Říkat ostatním, co mají dělat? /s. 9-10/)

V jedné kapitole Učitele dějepisu se Aron Kamen ptá: kdy jste naposledy četli nebo slyšeli slova, která si budete nadosmrti pamatovat? Vynecháme-li ono "nadosmrti", které je výsledkem Aronových nároků, můžeme říci, že některá slova z Učitele dějepisu jimi mohou být. A to rozhodně není málo.

                 
Obsah vydání       23. 5. 2005
23. 5. 2005 Zrušme komunisty, 7.A Bohumil  Kartous
23. 5. 2005 SRN: Po 39 letech začátek konce
23. 5. 2005 František Koukolík: Mozek a jeho duše Jan  Sýkora
23. 5. 2005 "Bez paměti žilo by se lépe ..." Jakub  Kára
23. 5. 2005 V BBC stávkuje 11 000 zaměstnanců
23. 5. 2005 Anglo-německý spor o obětech a vinících Richard  Seemann
23. 5. 2005 Michael  Marčák
23. 5. 2005 Prase na talíři Štěpán  Kotrba
23. 5. 2005 Lety, prasata a komunisté Boris  Cvek
23. 5. 2005 Akty vedoucí málem k všeobjímající lásce Ladislav  Žák
21. 5. 2005 Ježíšmarijá! Bohumil  Kartous
21. 5. 2005 Komunisté jsou ošklivá selátka Bohumil  Kartous
23. 5. 2005 Levicová frakce v levicové straně má své opodstatnění Jan  Kavan
23. 5. 2005 Levicová levice -- a co dál? Irena  Ryšánková
21. 5. 2005 Fotky Saddáma ve spodkách vyvolaly kontroverzi
23. 5. 2005 Konzervativní pravice a konzervativní komunisté si jsou bližší, než se zdá Milan  Valach
23. 5. 2005 Každá instituce je závislá, stejně jako každý člověk je závislý na společnosti, ve které žije. Jan  Samohýl
23. 5. 2005 ČSSD radí francouzským občanům Karel  Košťál
23. 5. 2005 Američané vzájemně solidární nejsou
23. 5. 2005 Liberalismus (?) a represe
22. 5. 2005 Co není liberalismus Petr  Fiala
23. 5. 2005 Jak se nechal politik ČSSD úkolovat policajty, honil autem kolegu z ODS přes půl Moravy a oba ohrožovali své okolí
23. 5. 2005 Mírně těhotná / velmi těhotná František  Schilla
23. 5. 2005 Nepříliš spolehlivé fotografie z Iráku
23. 5. 2005 Pár myšlenek o druhé světové válce IV. Boris  Cvek
23. 5. 2005 Průša a Votava natírají nejen Posselta
23. 5. 2005 Mnoho jich zemřelo a mnozí, trpící rakovinou, čekají
23. 5. 2005 The Awaited SVU Publications from the Czech Republic Are Now Available
23. 5. 2005 D -7: Do referenda o Evropské ústavě ve Francii zbývá 7 dní Karel  Košťál
23. 5. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 8. - 17. května 2005
6. 5. 2005 Hospodaření OSBL za duben 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
23. 5. 2005 Konzervativní pravice a konzervativní komunisté si jsou bližší, než se zdá Milan  Valach
23. 5. 2005 František Koukolík: Mozek a jeho duše Jan  Sýkora
23. 5. 2005 Mírně těhotná / velmi těhotná František  Schilla
23. 5. 2005 Prase na talíři Štěpán  Kotrba
23. 5. 2005 Lety, prasata a komunisté Boris  Cvek
23. 5. 2005 Levicová frakce v levicové straně má své opodstatnění Jan  Kavan
23. 5. 2005 "Bez paměti žilo by se lépe ..." Jakub  Kára
23. 5. 2005 Zrušme komunisty, 7.A Bohumil  Kartous
23. 5. 2005 Češi nevědí, co je to svoboda projevu, a neznají hranice slušnosti Jan  Čulík
21. 5. 2005 Fotky Saddáma ve spodkách vyvolaly kontroverzi   
21. 5. 2005 Ježíšmarijá! Bohumil  Kartous
19. 5. 2005 Potřebujeme demokracii? I. Milan  Valach
18. 5. 2005 Edvard Beneš --- stále nepochybně pochybný a nanejvýš kontroverzní? Miloš  Dokulil
18. 5. 2005 George Galloway ostře zaútočil na americké senátory, že ho obvinili z korupce   
18. 5. 2005 Masaryk: Zkušenost učí, že charakter politiky je stejný jak v zahraniční, tak ve vnitřní politice Tomáš Garrigue Masaryk

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
23. 5. 2005 "Bez paměti žilo by se lépe ..." Jakub  Kára
12. 5. 2005 Viewegh se k stáru naučil psát Jan  Čulík
10. 5. 2005 Sedmero rozchodů Irena  Zítková
6. 5. 2005 Horory v domácím balení František  Hrdlička
14. 4. 2005 Neprožívám žádné velké excesy Filip  Sklenář
21. 1. 2005 K čemu je podivné myšlení o takových věcech, jako je například literatura Pavel  Janoušek
19. 1. 2005 Jana Černá neboli Honza Krejcarová, dcera Mileny Jesenské, milenka Egona Bondyho, černá lyra nebo bílá labuť s poraněnou perutí Bohumila Hrabala ... Ludvík  Hess
14. 12. 2004 "Kolik budu muset studovat literatury?" Rajendra A. Chitnis
14. 12. 2004 `How much literature do I have to do?' Rajendra A. Chitnis
6. 12. 2004 Supermarket sovětských hrdinů v časopise Téma   
6. 12. 2004 Na genologické vycházce František  Hrdlička
1. 12. 2004 Autorské čtení "nezavedených" spisovatelů   
19. 11. 2004 Divoké víno Ludvík  Hess
15. 11. 2004 S Josefem Škvoreckým o pádu komunismu v Československu   
5. 11. 2004 Slam poetry 2004 Tomáš  Krček