Za prvé bych chtěl zdůraznit, že někteří z nás začali poprvé uvažovat o založení levicové skupiny uvnitř ČSSD krátce po drasticky prohraných volbách do Evropského parlamentu. Pád Vladimíra Špidly a diskuse okolo vznikající Grossovy vlády přesunuly pozornost jinam a tak jsme se k myšlence vrátili v listopadu loňského roku.

Reagovali jsme především na absenci vnitrostranické diskuse o obavách, že se politika naší strany začíná posouvat do středu či dokonce někam k pravému středu. Reagovali jsme na úvahy o spoluúčasti pacientů na úhradě výdajů za standardní kvalitní zdravotní péči, reagovali jsme na úvahy o nalezení nějaké formy školného, na úvahy o privatizaci některých veřejných služeb, reagovali jsme na okouzlení "blairismem", kterému propadli někteří naši představitelé, na úvahy o takové modernizaci sociálního státu, která by model sociálního státu nepřizpůsobila současným našim a evropským podmínkám, ale naopak by sociální stát oklešťovala až k jeho postupné demontáži. Reagovali jsme na úvahy o takové politice, která by mohla ohrozit důstojné bydlení zvláště našich sociálně slabších spoluobčanů nebo důchodovou politiku, která by ne zcela odpovídala principu solidarity s našimi staršími spoluobčany. Tedy když to shrnu, reagovali jsme na obavu, že se strana může vzdálit od svého programu a může ve své politice oslabit principy solidarity, sociální spravedlnosti a soudržnosti.

V neposlední řadě jsme reagovali na množící se příklady arogance moci a manipulace na stranických konferencích, kde se začaly prosazovat formy klientelismu, korupce a různých výměnných obchodů na úkor kvalitních přesvědčených sociálních demokratů levicové orientace. Zdůrazňuji, že nešlo o žádné zhrzené osobní ambice jednotlivců, ale reagovali jsme na potřebu systémové změny, která by jednak posílila vnitřní demokratičnost naší strany a jednak by zajistila respektování vnitřní plurality názorů, tedy existenci různých názorových proudů, které jsou ve velkých demokratických levicových stranách ve světě naprosto běžné. Frakce je výrazem snahy takovýto názorový proud poněkud institucionalizovat.

Přiznám se, že v této snaze jsem se nechal inspirovat i příklady existence podobných levicových frakcí v našich sesterských stranách, například v britské labouristické straně, ve francouzské socialistické straně nebo v německé SPD. Tam se nikdo již desítky let nepozastavuje nad tím, že v levicové straně vznikla levicová frakce, jak se podivují někteří naši představitelé. A kde jinde by měla levicová frakce vzniknout? Třeba  v britské konzervativní straně nebo v české ODS? A co by tam měla dělat? Přesvědčovat vedení strany, aby do své politiky promítalo princip solidarity? Solidarity s nezaměstnanými, s chudými, s nemocnými, se starými či s lidmi práce?To je směšné. Měla by asi podobný úspěch jako kdyby se ČSSD pragmatickým posunem doprava snažila přesvědčit pravicové voliče, že by ji měli dát přednost před skutečně pravicovými stranami.

Levicová frakce v levicové straně má své opodstatnění pokud bude připomínat naše společné hodnoty a principy a prosazovat takovou politiku, která se těmto hodnotám nebude zpronevěřovat. Bude mít opodstatnění pokud se jí podaří vyvolat bohatou vnitrostranickou diskusi o tom jakými kroky, jakými prostředky, jakou konkrétní politikou můžeme nejlépe a nejúčinněji dosáhnout společných cílů. Z toho, co jsem řekl je doufám všem nad slunce jasnější, že frakce míní pracovat pouze na půdě strany a neuvažuje tedy o vytvoření nějaké strany uvnitř strany, která by se pak osamostatnila a vytvořila nový politický subjekt.

Nejčastějším argumentem proti Frakci je obava, že tím dojde k tříštění sil a ke štěpení strany. Pokud o tomto nebezpečí píší novináři tak je to třeba ostře odmítnout jako pokrytecký argument neboť většině novinářům jde jen o senzaci, o dramatickou zprávu, která zvýší prodejnost jejich novin a ne o záchranu ČSSD. Většina českých sdělovacích prostředků je pravicových a tak většina novinářů si spíše přeje, aby se ČSSD rozštěpila a oslabila. Jejich obavy o osud strany jsou tedy křišťálově čistým pokrytectvím. Obavy vyjadřované našimi členy jsou závažnější a vyjadřují spíše malou víru ve vlastní stranu a preferenci umělé a předstírané jednoty a stádního hlasování před názorovými střety, které si může dovolit právě jen silná strana, strana, která je vskutku demokratická a strana, která je vnímaná jako obhájce zájmů těch dolních deseti miliónů.

Ano, uznávám argument, že český volič není na frakce zvyklý, že někteří stále vnímají frakci tak jak je vnímala KSČ, tedy jako něco rozbíječského, nebezpečného. A pro nedemokratické strany jsou frakce skutečně nebezpečné. Takové strany musí od svých členů vyžadovat, aby drželi hubu a krok, jak to vyžadovala KSČ, zvláště když cítila, že ztrácí moc. Byl jsem 20 let členem labouristické strany a sledoval jsem v ní i činnost levicových frakcí. Četl jsem jejich noviny, občas jsem navštěvoval jejich mítinky, na nichž padala velmi ostrá slova a to i za přítomnosti novinářů. Nikdy jsem však nenarazil na snahu tyto aktivisty umlčet, na výzvy k držení huby a kroku, na obavu z rozštěpení strany.Frakce je vnímána v pravém smyslu toho slova, jako součást, jako menší část většího celku. A politická frakce ilustruje vnitřní demokratičnost strany, její připravenost v názorových střetech hledat to nejlepší optimální řešení daného problému. To vypovídá o stupni politické kultury, která by nás mohla inspirovat.

Velmi lituji, že ustavujeme Frakci den po hlasování o důvěře vládě, lituji, že jednání o jejím vzniku probíhala v době vládní krize protože to vytváří mylný dojem, opakuji zcela mylný dojem, že je tu nějaká souvislost. Otázkou je zda by vůbec někdy byla vhodná doba. Pokud bychom ustavení Frakce odložili třeba o půl roku tak bychom zas asi narazili na argument, že ohrožujeme volební kampaň. Jsem přesvědčen, že za několik let budeme takovéto frakce vnímat jako něco zcela běžného. Frakce přestanou přitahovat pozornost novinářů dychtících po senzačním bratrovražedném boji, ale naopak frakce se budou snažit připoutat pozornost ke svým argumentům a návrhům. Snad budou té době existovat i levicové soc.dem. nakloněné noviny.

Další protifrakční kritikou je argument, že tak vzniká dojem, že se ČSSD nemůže uvnitř dohodnout, že je rozhádaná, že mluví různými jazyky. Jsem přesvědčen, že dohadovat se můžeme jen v dialogu, ve výměně názorů, která může být i ostrá, ale může posléze vést i k nalezení konsensu, dohody. Dialog lze samozřejmě zakázat jako to dělala KSČ. A bude ticho. Blahodárné ticho nebo ticho na hřbitově idejí?

Nebudu se tu zabývat argumenty typu, že se někteří z nás chtějí pomocí Frakce zviditelnit anebo, že sledujeme uspokojení nějakých osobních ambicí. Za sebe mohu říci, že potřebu se zviditelnit necítím. Mám pocit, že jsem se již dostatečně zviditelnil a to nejen u nás, ale i mezinárodně. O žádné posty neusiluji a nemíním ani kandidovat v příštích volbách. Věřte nebo nevěřte, ale mou jedinou ambicí je aspoň trochu přispět k tomu, aby svět kolem nás byl spravedlivější a život v něm kvalitnější, důstojnější bez strachu o holou existenci, strachu z hladu, nezaměstnanosti nebo represe. Tom mne motivovalo od studentských let přes emigraci až ke vstupu do ČSSD.

Co jsme od loňského listopadu udělali? Oslovili jsme mnoho OVV ČSSD, ale jejich předsedové či předsedkyně naše emaily často neposkytovali dál a tak jsme oslovovali ty MO ČSSD, kde jsme měli nějaké kontakty. Na sjezdu a po sjezdu se na nás obracela řada jednotlivců spontánně. Dlouhé týdny jsme diskutovali základní Prohlášení, které jsme neustále upravovali na základě obdržených připomínek. V jednu chvíli jsme se museli rozhodnout, že nikdy nebude nic perfektního a text jsme uzavřeli a rozeslali.,

Vyzvali jsme ty, kteří souhlasí s hlavními myšlenkami tohoto Prohlášení, aby se stali členy FSDL. Byl jsem příjemně překvapen množstvím pozitivních reakcí. V krajích, odkud se hlásil větší počet příznivců jsme požádali ochotné aktivisty, aby pomohli jako krajští koordinátoři. Chtěl bych jim teď poděkovat neboť díky jejich práci sem řada z vás našla cestu. Bohužel se nám nepodařilo najít takové obětavé koordinátory v každém kraji a tak Frakce není dosud ukotvena ve všech krajích zcela rovnoměrně. To je jeden z nejbližších úkolů, kterým se musí přípravný výbor FSDL věnovat. Dokud se to nepodaří tak si myslím, že by měly všechny orgány FSDL být prozatímní a to včetně výboru, který tu dnes, doufám, zvolíme.

Jsem rád, že se k členství ve FSDL přihlásilo i několik poslanců, takže Frakce má nyní i vlastní reprezentaci v poslaneckém klubu ČSSD. Někteří váhají a část z nich se jistě připojí později. Jiní se deklarují jako jasné příznivci Frakce. Byl jsem například požádán Zdeňkem Škromachem abych ho na dnešní konferenci omluvil protože je v zahraničí, ale současně ministr práce a sociálních věcí vyjádřil Frakci svou plnou podporu. Zdeněk Škromach mi poslal před chvílí SMS, kterou bych Vám rád přečetl: "Vážený příteli, jak již jsem Ti říkal nemohu se zúčastnit dnešního ustavujícího jednání levicové frakce. Chtěl bych alespoň tímto způsobem pozdravit vaše jednání a vyjádřit podporu všem, kteří se rozhodli hájit tradiční hodnoty sociální demokracie. Jsem přesvědčen, že Frakce bude přínosem pro členy ČSSD a že pomůže k znovu nalezení síly k úspěchu strany a tím i občanů ČR. Pozdrav prosím mým jménem všechny účastníky jednání.".

Předpokládám, že se poslanci budou vyjadřovat nejen k aktuální politické situaci, ale že pohlídají, aby PK ČSSD třeba "omylem" nepodpořil zákony, které by byly v jasném rozporu s naším programem.

Jsem rád, že se do FSDL hlásí řada členů odborných skupin ČSSD, mnozí z nich zklamaní, že se jim nepodařilo v Lidovém domě dostatečně uplatnit jejich odborné poznatky. FSDL se bude chtít velmi seriozně věnovat programatickým otázkám. Experti z jednotlivých oborů se budou muset lépe naučit komunikovat stranické veřejnosti své analýzy, poznatky, návrhy a představy. FSDL se musí snažit jim k tomu vytvořit co nejpříznivější podmínky.

Příznivců a sympatizantů Frakce se hlásí více. Mnozí jsou členy ČSSD, ale někteří z ní před časem zklamaně odešli, jiní do ní dosud nevstoupili. Budeme se muset rozhodnout jak s nimi chceme spolupracovat.

Jsou to lidé, kteří stejně jako my odmítají jakýkoli kompromis s asociální "modrou šancí", kterou vnímají jako nesmírně nebezpečnou hrozbu naprosté většině občanům. Jsou to lidé, kteří s námi sdílejí základní kontury vize spravedlivějšího světa.

Na začátku tzv. vládní krize jsme mnohým z vás rozeslali krátký dotazník abychom se mohli aspoň zhruba orientovat ve vašich představách. Mnozí z toho úctyhodného množství, kteří dotazník vyplnili, vyjádřili podporu myšlence menšinové vlády. Vývoj šel nakonec jinak a na stoupencích menšinové vlády - i díky médiím --jaksi ulpělo podezření, že chtěli "spolupracovat" s KSČM. Měli bychom jasně říct, že jsme i v duchu bohumínského usnesení odmítali spolupracovat s KSČM na vládní úrovni, na úrovni exekutivy, ale neodmítali spolupráci na úrovni místní, krajské či při parlamentním hlasování o zákonech, které odpovídaly našemu programu. Odmítáme antikomunismus propagovaný často bývalými nomenklaturními kádry, nevnímáme KSČM jako nepřítele, ale jako nejzávažnějšího konkurenta. Právě levicová frakce ČSSD, která bude vracet stranu nalevo a do levého středu bude největším konkurentem KSČM a největší nadějí, že komunisté neovládnou celé levicové spektrum české politické scény, čímž by se KSČM nepochybně stala jednou z nejvýznamnějších politických stran v ČR.

Je třeba v ČSSD nalézt, kontaktovat a navzájem propojit lidi, kteří s námi sdílejí stejné postoje, stejnou hodnotovou orientaci. Je třeba nalézt nejvhodnější způsob jak rozšířit vliv Frakce a působit dovnitř strany na všech úrovních různými formami, včetně třeba internetových novin.

V diskusi, k níž nyní vyzývám bychom měli hovořit i o vašich představách vhodných forem práce ve vašich regionech, kde předpokládám budeme pořádat i veřejné mítinky se členy strany.