O politice jsme se, stejně jako o spoustě jiných věcí, přestali bavit už dávno. Ale vím, že je to prostě jednou můj rodič a ty si, jak známo, nevybíráme. Jen to s tím prasetem je pro mne novinkou. Jistě, když Ester Kočičková ve svém pořadu na Čro 1 prohlásila, že komunisté jsou prasata, asi nemyslela zrovna mého otce. Myslela komunisty jako takové. Myslela všechno to, co na komunistech poprávu nemáme rádi (a nikdo rozumný mít nemůže): lágry, životy zničené režimem, města zničená obludnou architekturou a země zničená smysl nedávající ekonomikou.

Když to říkala, asi myslela na Miroslava Grebeníčka a celou tu nereformovanou stranu jménem KSČM, frustrovanou politickou stranu pro frustrované voliče. Nemyslela nikoho konkrétního, ani komunistické odbojáře za války, ani mého otce. Ostatně bůhví, kdy naposledy viděla živého komunistu. Chápu, kdyby do rádia řekla "Ten starší Staněk je prase", nebyl by to asi tak výrazný projev občanského postoje, o který jí asi šlo. Nicméně "satiricky vtipné" by to bylo asi stejně.

Samozřejmě, kdyby řekla něco takového, mohl bych jít a dát jí facku. Problém, který s celou věcí mám a který asi i Ester podvědomě cítí, je ale ten, že jí nepůjdu dát facku za urážku komunistů, potažmo komunistické strany. Koneckonců, pokud o sobě dnes tvrdíte, že jste liberální intelektuál, antikomunismus máte jaksi v ceně základní výbavy. Není nic snažšího než nadávat na komunisty. Paradoxně, je dnes daleko bezpečnější říct v denním vysílání veřejnoprávního rozhlasu, že "komunisti jsou svině", než jít po deváté večer do kterékoli hospody v oblasti s dvojcifernou nezaměstnaností a zmíněný skeč přehrát naživo.

Problém je samozřejmě v tom, že stejně jako roste frustrace některých voličů z politiky vlády, úměrně roste také frustrace mnoha lidí z toho, že tito voliči houfně podporují Grebeníčkovy komunisty. A jak se zdá, zmíněná frustrace zatemňuje i jinak velmi výkonné mozky. Užil jsem si spoustu legrace, když jsem pozoroval svého nemocného otce a přemýšlel, jak bych nejlépe splnil výzvu signatářů petice "Zakažte komunisty".

Jak se zakazuje vlastní otec? K petici bohužel není přiložený návod pro podobné účely. Mohl bych ho třeba zavřít do skříně. Nebo bych mu možná mohl vzít klíče od bytu a občanku k tomu? Což o to, to bych možná ještě dokázal, ale co s těmi asi patnácti procenty dospělé populace, která by KSČM podle průzkumů volila? Počítají se jako komunisté? A pokud ano, co tedy s nimi? Možná by nebylo od věci udělat jakési hlídky po vzoru Svědků Jehovových a obcházet podezřelé "komunistické byty", vysvětlovat pomýlení jejich světonázoru a rozdávat brožurky. Nebo je rovnou zbavit volebního práva s tím, že pokud volí nedemokratickou, nereformovanou stranu, bude lepší, když se na volby vykašlou rovnou? A proč nezakázat i ty, kteří v roce 1989 ze strany vystoupili? A tak dále, pokračovat se dá libovolně dlouho.

Uznávám, že je strašně svůdné vytloukat komunistický klín klínem podobným. Ale maskovat tím vlastní nemohoucnost je ubohé. Ani Ester Kočičková, dokonce ani signatáři petice Zakažte komunisty, kteří se dnes tak tetelí na to, aby byli případně s Kočičkovou za zmíněný výrok obžalováni (asi usoudili, že mezi antikomunisty módní trička s Hučínem by bylo vhodné nahradit širší škálou modelů) nepředvedli nic, co by problém stoupajících preferencí KSČM byť jen vysvětlilo. Nikdo nepochybuje o tom, že v současné podobě je KSČM zatraceně nebezpečná strana, od které se lze dočkat hodně velmi nemilých překvapení, které se jednomu nechce riskovat.

Ale pokud je dnes to nejlepší a nejvtipnější, co s komunistickou stranou a její stoupajícími preferencemi umíme udělat to, že děláme vtipy o "komunistech, co jsou prasata", případně je chceme zakázat , byť historie ukazuje, že takové masové vyhlazení je zdaleka efektnější metoda (pro skalní fanoušky komunistů i zaryté antikomunisty pro jistotu dodávám, že ta poznámka je myšlena ironicky), pak si opravdu zasloužíme úplně každé procento podpory, které KSČM v příštích volbách dostane.

autor je šéfredaktorem časopisu Esquire z produkce nakladatelství Stratosféra