Námitky Projektu Austerlitz 2005 proti plánované výstavbě radaru na slavkovském bojišti

Obhájci umístění radaru na prateckých výšinách pravidelně užívají ve své argumentaci demagogických frází, jimiž se snaží vzbudit dojem, že odpůrci jsou nezodpovědnými občany, kteří nevidí závazky plynoucí z našeho členství v NATO ani význam takového zařízení pro bezpečnost státu. Druhou "silnou" zbraní obhájců umístění radaru na slavkovském bojišti je poukazování na nepřesné údaje šířené jeho odpůrci - snaží se veřejnost přesvědčit, že odpůrci přehánějí a zveličují, že radar ve skutečnosti nebude ani tak velký, ani tak blízko, ani tak vidět. A v neposlední řadě kladou důraz na fakt, že negativní dopady na životní prostředí a zdraví obyvatel v dané oblasti nebyly nezávislými studiemi prokázány.

Projekt Austerlitz 2005 však staví svou opozici vůči umístění radaru na zcela jiných argumentech - a proti těm se mu, jak je v diskusi s demagogem samozřejmým pravidlem, nikdy nedostalo smysluplné odpovědi.

1) Projekt Austerlitz 2005 nikdy nezpochybnil rozhodnutí umístit tyto radary na území České republiky. Argumentace obhájců výstavby spočívající ve zdůrazňování významu radaru i celého systému pro bezpečnost republiky i spojenců je zcela zbytečná. Projekt Austerlitz 2005 chápe, jak jen občané a laici chápat mohou, důležitost této instalace - zvláště dnes, po 11. září 2001. Neprotestuje proti existenci radaru na našem území a nezpochybňujeme jeho přínos - protestujeme ale proti rozhodnutí umístit radar právě na slavkovském bojišti. Argumentace závazky vůči spojencům v NATO a bezpečností státu v žádném případě neodůvodňuje umístění tohoto radaru na pratecké výšiny.

2) Projekt Austerlitz 2005 důvěřuje vládě a generálnímu štábu AČR ve věci zdravotní nezávadnosti nového radaru. Nedovede si představit, že by tyto instituce záměrně, nebo jen prostým pochybením, vystavily občany zdravotním rizikům. Faktem je, že dlouhodobé dopady podobných zařízení na zdraví nelze jednoznačně popsat, ale to se netýká jen radaru, ale také mobilních telefonů, televizních vysílačů atp. Je proto zbytečné, aby obhájci výstavby radaru namítali "bezpečností", "neprokázanou nebezpečností", nebo dokonce "relativní bezpečností" (oproti starým radarům Varšavské smlouvy, jež byly na místě instalovány dříve). Věříme jim.

3) Konkrétní a přesné informace o radaru investor poskytl se značným zpožděním a mylné údaje a nepřesná čísla prezentovaná Projektem Austerlitz 2005 byla do té doby jediná dostupná. Jakmile byly údaje poskytnuty, byly Projektem Austerlitz 2005 zveřejněny. Je absurdní napadat Projekt Austerlitz 2005 ze zveřejňování nepravdivých údajů. A) měl to být investor, kdo měl na samém počátku správné údaje zveřejnit, B) Projekt Austerlitz 2005 nezajímá, bude-li mít radar průměr 28, nebo 18 metrů - a nezajímá to ani další odpůrce výstavby - zásadní je viditelnost radaru ze širokého okolí, tedy narušení krajinného rázu - a to je nepopiratelné bez ohledu na oněch několik metrů rozdílu mezi prvními zveřejněnými informacemi a těmi pozdějšími oficiálními, C) posouzení vzálenosti radaru od Mohyly míru z hlediska duchovního rozměru místa je subjektivní a zde s Projekt Austerlitz 2005 s investorem nemusí shodnout, argumentovat však tím, že radar nebude od Mohyly vidět, protože ve výhledu stojí les je "nepochopením" jedné z hlavních námitek proti umístění radaru na vybrané místo.

4) Umístění zamýšleného radaru na pratecké výšiny by bylo dlouhodobým poškozením krajinného rázu slavkovského bojiště. Tento argument odrážejí obhájci výstavby radaru zpravidla mlčením, neboť pro ně není slavkovské bojiště ničím více než technicky vhodným územím pro umístění radaru. Armáda na prateckých výšinách disponuje prostorem, který může být z důvodů státního zájmu, bezpečnosti republiky, vyňat ze zákona, který proti podobným stavebním zásahům chrání od roku 1992 zbytek bojiště.

5) Armádní pozemky, na nichž má nový radar stát, byly vyvlastněny totalitním režimem v 50. letech, a dnešní stav je tedy praktickým posvěcením komunistické zvůle. Totalitní režim tyto pozemky vyvlastnil způsobem sobě vlastním a ve své sebejistotě si ani nelámal hlavu s formální čistotou znárodnění, nerespektoval nejen vlastnická práva, ale dokonce ani své vlastní zákony. Je přinejmenším nevhodné, aby se demokratická vláda nepokusila daný stav napravit. A je paradoxní, že výsledek nespravedlnosti totalitní komunistické diktatury je dnes demokratickou vládou a armádou demokratického státu používán jako jeden z hlavních argumentů. Zmíněné vyvlastněné území nadále zůstává ve vlastnictví armády, a jako takové má mnohé výjimky - a nabízí tedy snadné a pohodlné řešení problému umístění radaru.

6) "Nemožnost" změny umístění radaru není dána technickými parametry radaru, systému ani strategickými důvody - je "dána" na slavkovském bojišti již proinvestovanými prostředky na přípravné práce a nedostatkem času. Radar, o němž je řeč, je radar velmi dlouhého dosahu, dosahu v řádu stovek kilometrů. Je zbytečné dělat z odpůrců jeho umístění na slavkovském bojišti hlupáky a tvrdit jim, že jiná vhodná místa neexistují, že systém bude správně fungovat právě a jedině tam, kde je umístění radaru naplánováno. Nepochybujeme, že slavkovské bojiště může být technicky vhodným místem pro radar, ale vzhledem k opozici, která se proti tomuto záměru zvedá, považovali bychom za nanejvýš rozumné najít jinou vhodnou pozici v okruhu, který technické parametry radaru dovolují. Není na Projektu Austerlitz 2005, aby hledal armádě vhodné lokace pro radary, ale zároveň nevěříme, že neexistují. Celý problém Projekt Austerlitz 2005 spatřuje v absurdním a arogantním postupu úředníků, kteří o umístění radaru na území Sokolnice rozhodli:

Ti své rozhodnutí dlouhou dobu tajili, první oficiální informace o radaru přišla až v polovině minulého roku - do té doby však již probíhaly přípravné stavební práce. Kdyby si zavčas zjistili postoj obyvatel a dalších potenciálních zainteresovaných mohli je buď v diskusi přesvědčit, spíše však své rozhodnutí změnit - namísto toho zvolili za totality osvědčený postup, nesdělili ani nezbytné minimum (kterým je informace typu: "plánujeme zde vystavět významný radar, který bude vypadat takto a umístěný bude přesně zde") a potenciální odpůrce následně postavili před hotovou věc, počítali evidentně s jejich kapitulací tváří v tvář proinvestovaným prostředkům (naprosto absurdní a směšné jsou např. hrozby typu "ztracené investice dáme k úhradě obcím", jež mají starosty obcí slavkovského bojiště zastrašit)

Ony miliony jsou ztraceny, pokud by se měl radar začít stavět jinde. A to je moment, který Projekt Austerlitz 2005 považuje za hlavní důvod postupu ministerstva obrany a generálního štábu AČR - chybu nepřiznat a radar "v zájmu bezpečnosti státu" dokončit. Svou nezanedbatelnou roli zde hraje také termín, který musí být dodržen, jinak bude mít ČR problém s dotací od NATO. Za již proinvestované miliony jsou odpovědní úředníci, za problém s termínem a dotací by již museli nést odpovědnost politici.

Problém radaru na slavkovském bojišti, pokud ministerstvo obrany od svého záměru neustoupí, skončí před soudem. Projekt Austerlitz 2005 je přesvědčen, že uspěje. Nebudeme trpět postupy, jež měly být již patnáct let zapomenuty. Podpora, které se nám dostává z celého světa, svědčí o tom, že slavkovské bojiště je mimořádnou historickou památkou - jeho poškození je zároveň poškozením pověsti České republiky v zahraničí. Pohrdavý tón arogantních institucí, které se to snaží navzdory zdravému rozumu prosadit, nás neuráží - ukazuje však mnohé o stavu věcí veřejných v České republice. Celý boj proti radaru na prateckém kopci je zároveň bojem za jejich lepší kulturu.

Miroslav Jandora

Prezident Projektu Austerlitz 2005

Člen správní rady Mohyla míru -- Austerlitz ops