K napsání tohoto článku mne inspirovala kniha Noreene Hertzové Plíživý převrat (255 str., 452 odkazů na prameny, v edici Aliter v roce 2003 vydalo nakladatelství Dokořán s r.o. Praha, z anglického originálu The Silent Takeover vydaného v roce 2001 přeložil Robert Bartoš). Vzorem je nám tentokrát anglosaský svět, jenž ve vývoji občanské společnosti a jejího uvažování více z pozic "my" než "já" je daleko před námi. Autorka vystudovala fakultu mezinárodního obchodu na universitě v Cambridge (UK) a tamtéž nyní učí. Pracovala pro Světovou banku na Blízkém východě a v Rusku, kde v roce 1991 pomohla vybudovat první ruskou burzu v Petrohradě.

Noreen Hertzová vychází z poznání, že kapitalismus, volný obchod a kapitálové trhy se osvědčily jako tvůrci hodnot a hospodářského růstu, avšak společnost vedená pouze neviditelnou rukou trhu není dokonalá a je často nespravedlivá, pokud alfou a omegou všeho jsou jen osobní zájmy. Kromě toho vzniká v demokracii západního typu nová situace, neboť nadnárodní korporace přebírají roli státu. Umožňuje jim to mimo jiné i jejich ekonomický výkon. Pouze 21 států současného světa má HDP vyšší, než činí roční obrat každé ze šesti největších nadnárodních společností (mezi 111 a 126 mld. USD). Však také vydělávají podstatně víc než před lety, neboť v současné době je přijatelná návratnost investic až 20-30% ročně. Není bez zajímavosti, že se trh ve 21. století liší od dřívějších poměrů tím, že podmínky obchodu často diktuje prodávající.

Výsledkem je, že lidé nedůvěřují politice a politikům, o nichž si myslí, že jsou ovlivňováni sponzorskými dary na předvolební kampaně ve prospěch sponzorských společností a považují to za legalizované úplatkářství. Tyto dary všem uchazečům na obě nominace před prezidentskými volbami v USA v roce 2000 činily v součtu 1 mld. USD. Také v tomto případě platilo pravidlo -- čím méně politického obsahu, tím více peněz je třeba v kampani vynaložit. Pak se není možno divit nízké účasti občanů ve volbách. Je zajímavé, že pokles zájmu o politiku je doprovázen zvýšeným zájmem o zábavu.. (Současní Britové vydávají víc peněz na zábavu ve volném čase než na jídlo, bydlení a ošacení).

V takové situaci nedůvěry v normální fungování politického systému se občani uchylují k organizování ochrany spotřebitelů zboží a služeb -- k tzv. konzumerismu (týmž termínem se označuje ekonomický směr, jenž růst spotřeby považuje za projev zdravé ekonomiky; to je v rozporu s požadavkem trvale udržitelného života). Konzumerismus v prvním smyslu volá k odpovědnosti nadnárodní společnosti, jež se prohřešily proti zásadě odpovědné služby spotřebiteli.

Spotřebitelé, ohrožení rezidenti, environmentálně uvědomělí jedinci se zpravidla sdružují do občanských sdružení, jež protestují proti zvůli korporací, případně i státu a vystupují proti situaci, kdy jsou veřejné zájmy zrazovány a obcházeny ve prospěch bezohledných komerčních záměrů firem. Ve světě byl zaznamenán vznik fenoménu "nových sociálních hnutí", občanských struktur vznikajících spontánně zdola a neusilujících o politickou moc nebo o podíl na ní. Často vznikají k prosazení určitého řešení, v reakci na monotématické či místní nebo regionální zadání. Ze strany profesionálních politiků zaznívá kritika, že nemají žádný demokratický mandát (kdo je zvolil?). V České republice se občanská sdružení zakládají v souladu se zákonem č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů. Tento zákon je vhodně doplněn ustanoveními některých dalších zákonů umožňujících, aby občanská sdružení přímo vstupovala do úředních řízení a vyvíjela v nich svůj vliv. Od konce 90. let existují v ČR i zákony, podle kterých mohou občané i sdružení žádat o zpřístupnění informací shromážděných na úřadech. Ovšemže jde o zákonná ustanovení, jež úřednictvo i komerční sféra upřímně nenávidí a jsou také činěny opakované pokusy o jejich destrukci.

Důležité je, zda členové občanského sdružení chtějí svou věc podpořit jen podpisem nebo i důrazněji, např. veřejným vystoupením nebo realizací hrozby zorganizovat bojkot (např. supermarketu, který se prohřešuje proti předpisům jakýmkoliv způsobem).Existuje též možnost negativní reklamy anebo vystoupení na schůzi akcionářů provinilé firmy. Je možno také vystoupit proti společnostem, které využívají práce dětí v rozvojových zemích nebo jinak využívají rozdělení světa na chudé a bohaté.

Pro některé akce občanských sdružení je vhodné zapojení do médií. V prvním sdělení pro media by mělo být ohlášení bezplatné telefonní linky pro informování zájemců o konzumeristickou akci. Někdy cílem takové akce mohou být media sama, jestliže se neřídí racionálními zájmy čtenářů a diváků, ale sledovaností a příjmy z reklam. Zvlášť důležité je věnovat pozornost stírání hranic mezi nezávislým výzkumem v kterémkoli oboru a zájmy korporací.

Další zájemce o jakoukoli akci je možno informovat po internetu na vlastní webové stránce, na níž lze vysvětlit vlastní postoj uváženými formulacemi bez použití žalovatelných slov o provinilých korporacích, neboť korporace se o nich brzo dozvědí od najaté e-watch firmy a budou se snažit vyvolat soudní spor. Naopak vyťukáním na počítači hesla "indymedia. net" nebo "disinfo.com" můžeme získat informace o stovkách akcí občanské sebeobrany na celém světě.

Chybí-li charismatické vůdčí osobnosti, o jejichž morální integritě není pochyb, musí je nahradit občané s vůlí pomoci dobré věci. Snad z některých z nich časem vyrostou takové osobnosti, které odolají svodům peněz a moci, a postaví se do čela strany Rozumu a Dobra proti straně Iracionality a Chamtivosti.