Nejčtenější denník před časem zveřejnil podezření, že není všechno v pořádku s financováním premiérova bytu. Poněkud naivní a nezkušený premiér se nechal vyprovokovat a snažil se vysvětlit, že část peněz pochází z půjčky od strýce. Investigativní reportéři šťourali dál až zjistili, že strýc, aby mohl vyhovět prosbě synovcově, si sám pravděpodobně musel peníze půjčit. To je vše. Po celou dobu se neobjevil ani náznak toho, že by se jednalo o korupční či jinak zašpiněné peníze.

Dokonce ve chvíli, kdy se zvídaví reportéři začali přehrabovat ve finanční situaci premiérovy manželky a nejčistší z čistých pan Kalousek označil za zdroj příjmů její přítelkyně prostituci, nemohl nikdo kontrovat tvrzením, že tedy jde o nekalé peníze. I ty "nejnekalejší" byly řádně zdaněny a pocházely z oficiálního podnikání.

Že u největších kritiků - pana Kalouska i pana Tlustého - se přišlo na peníze, s nimiž prokauzatelně nebylo všechno košér je už jaksi vedlejší. Oni nepochybili. Zato je zřejmé, že premiér, který se kromě jisté neobratnosti, ničeho nezákonného nedopustil, je evidentně lump.

Na počátku byla jen docela malá nepřesnost a dokázala porazit vládu!

Protože ta skolená vláda by měla být nějak rekonstruována, nebo nahrazena jinou, rozehrává se další kolo drobných nepřesností: "Nedovolme, aby vládu podpořili nedemokratičtí komunisti!" - volají demokraté ještě nedávno spřátelených stran. Není předmětem tohoto zamyšlení rozklad o tom, kdo je a kdo není dostatečně demokratický. Ostatně ten problém je další velmi efektní něžná mystifikace. Zajímavější je zapřisahání se, že my, demokraté, bychom si nikdy s komunisty nezadali!

Stačí matematické znalosti na úrovni žáka 2. třídy základní školy aby bylo zřejmé, že při poměru sil ve sněmovně 101:99 a pětinovém zastoupení poslanců KSČM nemá opoziční ODS, ani s nezařazeným panem Vrbíkem, bez spolupráce s opozičními komunisty šanci zamítnout jediný návrh koaličního zákona. O možnosti zvolit svého kandidáta prezidentem už vůbec nemluvě.

Pokud kdokoliv tvrdí, že v tajném hlasování není vůbec jisté, že se k návrhu ODS nepřidali i někteří koaliční poslanci, a že tedy výsledek rozhodně není závislý na hlasech komunistů jde (velmi jemně řečeno) o pokrytectví. Takovou docela maličkou mystifikacičku.

Mohl bych ještě dlouho pokračovat. Ať už by šlo o komentování domácích, či zahraničních událostí. Do třetice tedy ještě jednu ukázečku: tentokrát prezidentskou filipiku vůči Euroústavě.

Jedním z nejnepřijatelnějších ustanovení prezidentem Klausem tvrdě kritizovaných je společná unijní zahraniční politika. Přitom má-li mít společenství nejen smysl, ale především váhu v rozhodování o problémech mezinárodních vztahů, musí členské státy vystupovat jednotně. Jen tak mohou zabránit podobným dobrodružstvím, jako byla intervence do Iráku, nebo ovlivnit vývoj na Blízkém východě.

Také v boji proti nebezpečí terorismu je třeba postupovat společně, má-li se dosáhnout rozumného výsledku. Evropská ústava by takový společný postup kodifikovala. Je tedy na místě takový princip spolupráce podpořit? Bude pro nás dostatečně výhodný? Možná ne, kdo ví! Naší preferencí zatím je - zdá se - spíš odsouzení kubánského režimu, které se ostatním členům Unie příliš nezamlouvá. (Možná jste si také všimli, že exministr zahraničí v okamžiku podání své demise nezdůraznil potřebu dosáhnout schválení Euroústavy, ale pokračování tvrdé politiky vůči Kubě!). Nebo trvání na peroduktivních sankcích vůči Číně, jak si přeje pan Rum.Tak si to každý přeber sám.

Vůbec mi nejde o kritizování za každoun cenu. Jen bych chtěl zdůraznit, že "nežných mystifikací" se dopouštějí média v mnohých státech. V těch demokratických však bývá na mediálním hřišti přirozená pojistka: každé médium prezentuje vlastní nezávislý názor. Tak má občan naději, že se konfrontací různých názorů dobere jakés takés pravdy. Naše ideová mediální (zjednodušteně naivně antikomunistická) uniformita mu takovou příležitost nenabízí. Stává se tak obětí chronicky "něžných" manipulací.