Ve věku 89 let zemřel ruský spisovatel, nositel Nobelovy ceny Alexander Solženicyn, oběť stalinových koncentračních táborů, informace o nich rozšířil po světě svým dílem. Zemřel v neděli večer, ruská média se rozcházejí, zda na infarkt nebo na mrtvici.

Solženicyn sloužil za druhé světové válku u sovětského dělostřelectva a byl r. 1945 vyznamenán za odvahu. Poté, co Stalina kritizoval v soukromém dopise, byl zatčen a strávil v stalinském gulagu osm let. Pak byl poslán na dvacet let do vnitřního ruského exilu do Kazachstánu. Úspěšně mu byla tehdy vyléčena rakovina žaludku.

Solženicyn proslul nejprve svou novelou Jeden den Ivana Děnisoviče, o životě jednoho "zeka", vězně stalinského koncentračního tábora, během jednoho dne. Podle odborníků na ruskou literaturu má dílo motivy sovětských budovatelských románů, přestože je drastickou kritikou sovětského systému. Vyšlo v době tání začátkem šedesátých let.

V sedmdesátých letech proslul Solženicyn svým dokumentárně-literárním dílem Souostroví Gulag, o stalinských koncentrácích, za něž ho brežněvovský režim deportoval ze Sovětského svazu na Západ. Do pádu komunismu žil Solženicyn v USA, r. 1994 se vrátil do Ruska.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Teorii, že pro kontakt mezi jakýmikoliv dvěma navzájem neznámými lidmi na této planetě stačí jen šest kontaktů, byla potvrzena obří studií elektronických komunikací. Vědci zkoumali 30 miliard elektronických konverzací mezi 180 miliony lidí po celém světě a dospěli k závěru, že mezi jakýmikoliv dvěma lidmi na této planetě je jen 6,6 stupňů kontaktu. Znamená to, že mezi jakýmikoliv dvěma lidmi na světě je možno navázat kontakt prostřednictvím řetězce šesti nebo méně lidí. Vědci zkoumali databázi Messengera firmy Microsoft z června 2006, tedy přibližně polovinu veškeré komunikace chatovacího typu, které tehdy proběhly na této planetě. "Zdá se mi to docela překvapivé. To, co jsme zjistili, naznačuje, že možná pro lidstvo existuje konstanta sociální konektivity," konstatoval spoluautor studie Eric Horvitz. Lidi vždycky měli podezření, že jsme si všichni velmi blízko. Ale nám se podařilo dokázat ve velmi velkém měřítku, že tato představa není pouhý folklór."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Bývalý britský premiér Tony Blair obvinil soukromým memorandem premiéra Gordona Browna, že vytváří "aroganci a prázdnotu". V dokumentu, který Brownovu vládu ohrožuje katastrofálními důsledky, Blair analyzuje Brownovy chyby. Bývalý britský premiér je přesvědčen, že Gordon Brown způsobil "politováníhodný zmatek taktiky a strategie", když zkritizoval Blairovu práci, namísto, aby na ní dále stavěl, a přitom nebyl schopen zformulovat pro budoucnost vlastní program. Takovou taktikou Brown nevyhraje příští volby, varoval Blair. Memorandum bylo prozrazeno bulvárnímu listu Mail on Sunday a nyní hrozí vyvolat v Labouristické straně otevřenou válku proti premiérovi.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vždycky , když se česká média zahlcují nenávistí v rámci pěstování nové - paradoxně rovněž třídní - nenávisti, hledám útěchu v návštěvě oné "darebácké země". Vřele doporučuji zmíněnou terapii. Na šanghajském autobusovém nádraží mi prodali lístek na cestu do Pekingu. U pokladny číslo 21. Její obsluha dokázala pochopit moji angličtinu. Spokojený jsem ale nebyl. Přestal mi fungovat digitální fotoaparát. Najít opravnu, nebo koupit nový?

Snad jenom předvolební období je srovnatelné se současnou vlnou útoků proti pořadateli letních olympijských her. Televizní zprávy, rozhovory v rozhlase, články v tisku -- toť systematické vymývání mozku. Na čele peletonu táhnoucího se osmičkovými serpentýnami určitě vede bulvár serióznosti, deník našich mládežníků. Hle, co nabídl list svým čtenářům v pondělí 4. srpna: Dokonce i stopem do Číny putující Tomáš Poláček s sebou nese hloupé poselství zapšklé zemičky jakoby vystřižené z Haškova kabaretu. A když už nemá co přihodit, tak vytáhne poučku z klobouku. Píše, že "nemá žaludek" na televizní přenosy z olympijské štafety. "Nevkus! Křečovité úsměvy běžců, povinné fandění vlajkonošů podél cest, vítězná gesta, všude rudá barva... zvláštní je, že tuhle odpudivou, úzkoprsou, totalitní Čínu ve skutečnosti nikde nemůžu objevit. Sochy a obrazy Mao Ce-tunga jsem zatím neviděl, policii jsem lhostejný, a když vyjedu z hor a pouští, v každém městečku jsou internetové kavárny".

V poslední době jsme svědky celé rady dezinformací o radaru v Brdech. Bohužel často se diskuse zvrhla na osobní osočování, zlehčování odbornosti jednotlivých autorů apod. Nemohu se vyjádřit k celému spektru politických problémů, které se vyskytují při úvahách, zda radar ano či ne, neboť můj obor jsou radarové antény a šíření vln. Proto budu analyzovat pouze otázky škodlivosti vyzařování radaru.

ŠOK│ Analýzu bojové účinnosti zbraňového systému protiraketové obrany GMD provedl pedagog, vyučující do roku 1987 na katedře zbraňových systémů Vojenské akademie (Univerzity obrany) v Brně, poté na VUT v Brně, plk. Doc. Ing. Milan Vašíček, CSc . Použil přitom metodu, která je v české armádě používaná v případě nabídky vojenské techniky od různých výrobců. Analytická metoda, o které Vašíček informoval už v roce 2006 v rámci 8. sympozia o zbraňových systémech Mezinárodní konference CATE 2007 na veletrhu IDET , umožní určit, která z nabídek je nejlepší. Hodnocení je založeno na matematických modelech. Bylo použito například na hodnocení modernizovaného tanku T 72.

Docent Vašíček by americký systém GMD nevybral, neboť podle něj je "obranný význam z náhledu operační účinnosti sporný, nejméně pro příštích 10 let". Dospěl tak ke stejnému závěru, jako bývalý náměstek amerického ministra obrany Philip Coyle. Ten při návštěvě v českém Parlamentu v lednu 2008 prohlásil: "Systém je v reálných operačních podmínkách neúčinný. Českou republiku neochrání, ale učiní ji naopak zranitelnější." Docent Milan Hlobil, který na Univerzitě obrany vyučoval do roku 2002, považuje americký radar dokonce za nebezpečný pro letadla i pro zdraví obyvatel Česka v okruhu několika desítek kilometrů okolo Brd. Výroční zpráva ředitele sekce Pentagonu pro operační zkoušky a hodnocení zbraňových systémů (Director of Operational Test & Evaluation, DOT&E), která hodnotila výsledky dosažené agenturou MDA, také nehýřila optimismem, naopak. Konstatuje, že "nejméně vyzrálé jsou schopnosti obrany proti souboru strategických hrozeb" a dokonce "omezené schopnosti proti jednoduché hrozbě".

plný text analýzy zbraňového odborníka Univerzity obrany Armády ČR ZDE

Největší překážkou na cestě k relevantním závěrům debaty o umístění radaru systému protiraketové obrany Spojených států v České republice k ochraně Evropy a USA proti útoku balistickými raketami z tzv. "darebáckých států" je fakt, že se používají pouze kvalitativní argumenty. Pokud však kvalitativní argumenty nelze ohodnotit kvantifikovaně, popsat je reálnou veličinou, jež by umožnila objektivní ohodnocení jejich váhy, ztrácejí tyto argumenty na své vypovídací hodnotě a jejich argumentační hodnota tím pádem klesá.

Jde o to, nalézt hodnověrnou odpověď na dvě základní otázky: do jaké míry bude protiraketový štít skutečně účinný v ničení raket, tj. jakou míru ochrany bude garantovat, a jaké jsou operační možnosti radaru.

Srbský deník Blic přinesl dnes (2. 8. 2008) nové odhalující informace týkající se Radovana Karadžiče, který byl minulý měsíc zatčen v Bělehradě a má být souzen Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (MTTJ) za spáchání válečných zločinů během bosenské války v letech 1992 - 1995, píše Petr Glivický.

Vincent Bolloré, président directeur général světové agentury číslo šest HAVAS, se zmocnil 60 % kapitálu CSA (Conseil supérieur de l'audiovisuel), který provádí pravidelně také průzkumy veřejného mínění ve Francii. CSA tak ztratil definitivně svou "nezávislost", kterou mu zaručoval zákon ze 17. ledna 1989. Hlavní akcionář (Bolloré) svolal minulý týden své nejbližší spolupracovníky. Nyní CSA hlásí, že "Sarkozy si polepšil o 4%".

Motto:

Filmové listy, LFŠ, Uherské Hradiště: Jaký máte z probíhající filmovky pocit?

Petr Korč, předseda Asociace českých filmových klubů: Jednoznačně úžasný. Překvapil nás velký zájem publika i přes fakt, že je tentokrát program mnohem náročnější a není tak atraktivní. (...) A ve štábu letos vznikla pospolitost, která v něm dřív ne vždycky byla.

Petr Korč, který letos s jinými převzal vedení Letní filmové školy, v rozhovoru pro bulletin LFŠ filmové listy přiznal, že byly problémy s přeplněnými sály, že nebylo dostatek repríz, že na LFŠ bylo daleko méně hostů než v minulosti ("Myslím, že nemusíme za každou cenu vozit stovky hostů.") a že některé lektory, kteří se pokoušeli filmy uvádět, diváci vypískali. Byli jsme svědky i toho, že publikum reagovalo ironicky i na oslavování místních politiků.

Myslím, že rozumím palácovému převratu, k němuž ve vedení a organizaci Letní filmové školy došlo za poslední rok odstraněním Jiřího Králíka. Je to prostě revoluce mladších lidí, kteří se rozhodli, že už mají Králíka s jeho autoritativním přístupem dost. Šlo myslím o generační konflikt: Lidé kolem dvaceti třiceti se rozhodli, že chtějí zkusit filmovku organizovat po svém.

Baskický režisér Julio Medem debutoval v žánru hraného celovečerního filmu rodinnou ságou Krávy. Je kvalitním mytickým zobrazením hrdosti, tradice a lásky. Julio Medem má rád hluboké psychologické motivy. Díky tomu je film plný složitých, zdánlivě nemotivovaných náznaků, které jsou obtížně uchopitelné, nicméně mu dodávají magickou hloubku a otevírají mnoho zajímavých otázek. Jednou z nich je otázka šílené, proměnlivé doby a silné, stabilní tradice. Film svým příběhem relativizuje konvenční pojetí hrdinství a ve svém celku vyznívá velmi antiheroicky.

V pátek promítali v jednom z přidružených programů Letní filmové školy snímek Tenkrát, dlouhý, skoro deset let starý dokumentární film Roberta Sedláčka z r . 1999, jímž se pokusil na prostoru téměř dvou hodin zmapovat události od cca 17. listopadu 1989 až do volby Václava Havla prezidentem Československé republiky. Byl to dosud snad nejférovější film o československé demokratické revoluci z r. 1989, jaký kdy vytvořili čeští filmoví tvůrci. Z velké části se skládal z mozaiky verbálních svědectví účastníků demokratické revoluce, nikoliv však tentokrát pouze jejich vítězů, ale i poražených. Takže kromě různých martinů mejstříků či petrů pithartů a václavů havlů jsme ve filmu viděli a slyšeli i názory Miloše Jakeše, Oskara Krejčího (někdejšího poradce komunistického premiéra Adamce a vysokého činitele Stb) a Miroslava Štěpána. Právě svědectví těchto někdejších vysokých činitelů komunistického režimu bylo nesmírně cenné, protože prostřednictvím jejich výpovědí se film aspoň pokusil proniknout do myšlení a mentality rozkládajícího se komunistického režimu.

Až po promítání skoro dvouhodinového filmu Roberta Sedláčka o demokratické revoluci v Československu r. 1989 se dostalo v důsledku poněkud pochybné dramaturgie na Letní filmové škole v Uherském Hradišti k prezentaci k projektu Zuzany Dražilové Dcery 50. let.

Vždycky, když vznesu námitku, že se v dnešní České republice bohužel většinou nedaří zprostředkovat hrůzy komunistického útlaku v Československu za stalinismu generacím, které to nezažily (typickým příkladem jsou poloamatérské filmy Kristýny Vlachové), stávám se terčem útoků antikomunistů, kteří jakýmsi logickým zkratem dospějí k názoru, že protože mě uráží nedostatečnost zpracování drastických zkušeností lidí, kteří trpěli za komunismu, snažím se tím bagatelizovat samotný útlak. Je to, jako by se aktualizovalo staré heslo z 19. století "Co je české, to je hezké" v tom smyslu, že kdokoliv natočí nějaký antikomunistický film, už svou podstatou to musí být vynikající dílo a ten, kdo kritizuje jeho nedostatečnost, je přece komunista.

V případě "Dcer z 50. let" musím deklarovat střet zájmů, protože jednou z postižených žen, vystupujících v tomto projektu, je moje sestřenice Ludmila Voříšková ZDE ZDE. Vím tedy z osobní zkušenosti, jak traumatickou životní zkušeností prošla moje sestřenice i celá její rodina, poté, co byl po příchodu stalinismu do Československa zatčen její otec, katolický intelektuál Rudolf Voříšek, který po práci v uranových dolech zanedlouho ve vězení zahynul. Proto mi velmi záleží na tom, aby bylo svědectví osob, postižených tehdejším režimem, zpřístupněno dnešním lidem co nejpřesvědčivěji a nejefektivněji.

Šel jsem večer na panáka k Máše. Byla už poněkud pokročilá hodina, na baru viselo několik ukrajinských dělníků, kteří si s rozmáchlou Mášou, vládnoucí této vinohradské internetové kavárně, vyměňovali své zážitky z české každodennosti. Jeden z nich, poněkud pobledlý mladík ostrých rysů a hlubokých očí, se na mne náhle zahleděl a pravil: "Viděl jsem tě v televizi!" Zdálo se mi to opravdu jako dobrý vtip, přece vím, co dělám nebo nedělám, a do televize v Česku tedy opravdu nechodím, a proto jsem rádobyvtipně odpověděl: "V televizi jsem byl naposledy před 10 lety!" Ukrajinec se na mne podíval ještě jednou a dodal: "Viděl jsem tě včera!"

Řekněme úvodem, že v Česku nevychází příliš knih, které by se zabývaly žhavou současností -- natož současností politickou. Čtenář denního tisku, který je povětšinou vystaven záplavě valících se informací, nemá příliš možností dávat věci a události do kontextu. I přes snahu českých novinářů nabízet v poslední době mnohem více analýz a tematických stránek, zůstávají některá politická dějství a jejich souvislosti povětšinou skryty. Novinář týdeníku Respekt Erik Tabery, vědom si zcela jistě neutěšenosti této situace, se pokouší v knize Vládneme, nerušit. Opoziční smlouva a její dědictví , tuto mezeru alespoň z části zacelit.

(Původně vyšlo 13. 7. 2006 v týdeníku Ekonom).

"Úmluva o právech dítěte zaručuje, aby kázeň ve škole byla zajišťována způsobem slučitelným s lidskou důstojností," uvedl v rozhodnutí předseda senátu Nejvyššího soudu Mojmír Putna. Ředitelé škol tak mohou za ponižování žáků a tělesné tresty učitele vyhodit.

Tak konstatují Hospodářské noviny v článku "Soud: Učitel nesmí šikanovat ani drzouny". Dnešní doba, oplývající formalismem právních předpisů na jedné straně a anarchismem vůči "tradičním" hodnotám na straně druhé nedává pedagogům a vychovatelům mnoho možností. Zatímco pubertálním nevychovancům a mladým sadistům umožňuje skoro vše.

Pendrekové právo při uplatňování Úmluvy o právech dítěte je ohebné, ve valné většině případů zneužitelné. Možnosti školy jsou nulové, rodiče přepracovaní a vůči výchově dětí lhostejní. Kombinace právních předpisů o právech dítěte, sexual harassementu či šikaně a kvůli požadavkům na všestrannou "korektnost", zejména tu politickou, zbývá z role pedagoga role vykladače učebnic velmi různé kvality. Výchovná část se zcela ztrácí. Autorita je vepsí. Mladiství jsou netrestatelní, vyhrožují policií či Linkou bezpečí. Rodičovskou facku chce zato trestat kazašská ministryně lidských práv vězením jako týrání. Nicméně dnes stejně jako před sto lety platí Škoda rány, která padne vedle. A autorita a respekt vůči pravidlům se někdy musí vynucovat násilím nebo hrozbou násilí. O tom nás přesvědčuje dnes a denně televize.

Je to stále stejné, starý a dlouhodobě na lůžko připoutaný nemocný člověk se rozhodne, že už na tomto světě nechce být, protože si ho třeba užil dost a v ten okamžik začne být zachraňován: Odmítáte jíst a pít, dostanete infuze, abychom Vás zavodnili, protože jinak to s Vámi nedopadne dobře! Umřít je těžké a umřít v nemocnici, v cizím prostředí ještě těžší a přitom toho nejdůležitějšího, prosté lidské účasti a klidu, se těmto lidem příliš nedostává, a to jsem hodně shovívavý.

Jan Potůček, odcházející z týdeníku Reflex a pokračující už dál jen na internetu na serveru Digizone, si před svým odchodem z redakce kopnul do kolegů. Dvou. Nejprve objevil teprve teď, že do vnitropolitické rubriky deníku Právo přišel bývalý pracovník tiskového oddělení vlády a posléze vedoucí tiskového oddělení ČSSD Jiří Ovčáček. Novinka to pro celou Prahu není rok. A pak se rozzlobil, že ho za to kritizoval Ivan Brezina v článku "Nezávislý šéfredaktor?" do té míry, že ve své odpovědi Brezinu nazval "Zamindrákovaná zmije". Přitom se ovšem ve svatém rozhořčení proti Brezinovi přiznal, že sám popíral informace, o nichž věděl, z loajality k novému šéfredaktorovi Reflexu.

Vztah PR struktur a tiskových mluvčích k novinářům je přitom velmi vachrlatý. V případě Potůčka to platí dvojnásob. Kdyby totiž neměl mediální komentátor informace "od pramene" (od tiskových mluvčích, mediálních agentur a šéfů firem, ok kterých píše), většinu informací by neměl a neměl by takřka o čem psát. Pro Reflex i pro Digizone.

Ministr pro národní bezpečnost Michael Chertoff k tématu minulý měsíc pro USA Today napsal: "Nejnebezpečnější kontraband obsahují právě laptopy a další elektronická zařízení. Kontroly odhalily násilné džihádistické materiály, stejně jako dětskou pornografii." Informace o možnosti rekvírování počítačů či jiných elektronických zařízeních přišla ve stejný den, kdy Američané zkušebně spustili systém elektronického povolování cest do USA.

iDnes: Letíte do USA? Tak ukažte laptop ZDE

Sjezd italské Strany komunistické obnovy (PRC, Partito della Rifondazione Communista), který probíhal o minulém víkendu (24. - 27. 7. 2008) v lázních Chianciano, stál před přetěžkým úkolem: politicky se vypořádat s drtivou porážkou, kterou tato strana (a další systémově-kritické politické síly, sdružené s ní v koalici "Duhové levice") utrpěla v dubnových volbách. V jejím důsledku je italská radikální levice poprvé od konce II. světové války bez parlamentní reprezentace a italské společnosti hrozí přechod k systému dvou stran (pod taktovkou vítězné Berlusconiho pravice).

Atmosféra na sjezdu byla často bouřlivá. Příčinou nebylo jen žhavé toskánské slunce a zvučná italština, která snad přímo láká k rétorickým tirádám, působícím na nás chladné a skeptické Středoevropany místy až přepjatě. Nicméně – jiný kraj, jiný mrav.

Dohoda o umístění předsunutého X-band radaru , kterou 29. července podepsali ministři Gates a Barak, má pro oba státy velmi důležité vojenské implikace, napsala americká zpravodajská agentura Stratfor v analýze, kterou přinesl server Right Side News.

Uzavřená dohoda může podle Stratforu znamenat, že byl uzavřen důležitý vojenský kompromis. Barak údajně požadoval rovněž integraci izraelských protiraketových kapacit s americkým systémem včasného varování a financování dvou izraelských systémů kratšího dosahu určených k obraně proti dělostřeleckým prostředkům -- systémů David's Sling a Iron Dome. To by Izraelcům umožnilo čelit hrozbě, kterou pro ně představují rakety Kásam z Gazy a další typy dělostřeleckých raket odpalované z Hizballáhem z jižního Libanonu. Barak se prý také zajímal o několik původně námořních protivzdušných systémů krátkého dosahu Phalanx umístěných na kolových podvozcích. (V úvahu tak připadají mimo jiné podvozky od firmy Tatra Kopřivnice -- KD.)

Dle sdělení amerického ministerstva obrany z úterý dne 29. 7. 2008 ministr obrany Robert Gates souhlasí s prozkoumáním možností nasazení výkonného pozemního XBR radaru (radaru kmitočtového pásma X, tzn. 8-12 GHz) protiraketové obrany na území Izraele pro účely zjišťování a zaměřování poloh cizích bojových hlavic a balistických raket, současně i pro navádění antiraket.

Kuba investuje do modernizace a oprav své dopravní letky, Rusko jí půjčilo 355 miliónů USD na nákup tří letounů Iljušin Il-96-300 a tří letounů Tupolev TU-204. Delegaci zajímá nejen rozvoj dopravy, ale i turistika, nanotechnologie, loďařský průmysl, ekonomická spolupráce v oblastech energie a zdravotnictví. LUKoil má například zájem o pronájem dvou kubánských rafinerií. Nedávno byly totiž na Kubě nalezeny obří zásoby ropy a plynu, o které má zájem ruský Zarubežněft . Obchodní obrat s Kubou byl loni pouhých 363M USD. Delegace navštíví kubánské centrum genetického inženýrství a biotechnologie, elektrárny v severní Havaně a kybernetickou univerzitu.

Omezení průjezdu kamiónů po přetížených silnicích je nutnost, ne populismus. Nejen o prázdninách, ale po celý rok. Tato vláda není schopna spravovat silnice tak rychle, jak rychle je kamiony ničí. Pokud ovšem hledá ministr (prý) životního prostředí Bursík podporu u ODS, nenajde ji.

Daniel Veselý mi ve svém článku Naposledy o Blízkém východě", vyčítá "slovíčkaření a formální výhrady" a brání se tím, že není "historik ani právník". Ale co je potom? Snad žvanil, který může o Blízkém východě říci, jakoukoli ideologicky zakotvenou absurditu, protože přece nebudem koukat na slovíčka a detaily? Nemá pravdu, i člověk, který "jen" píše o politice musí dodržovat jisté normy: přesně citovat, odkazovat se na rezoluce a zákonné normy tak, jak existují, a přísně rozlišovat mezi tím, co se stalo, a tím, co je pouze jeho názor, píše Pavel Bergmann.

Ničivé laserové zbraně už dávno nepatří jen do vědecko-fantastických příběhů. USA, Rusko i další vyspělé země systematicky pracují na vývoji výkonných laserů určených pro nejrůznější aplikace. Statické i pohyblivé lasery na zemi, laserové pušky pro vojáky, lasery na letadlech a lodích a v neposlední řadě na družicích... Podle představ některých vojáků a politiků by právě takové zbraně měly v příštích válkách rozhodovat.

Průběžně se objevují tvrzení, že klasické zbraně s pevnými projektily už jsou na hranici svých možností a že budoucnost patří zbraním s řízenou energii (Directed Energy Weapons). Mluví se o laserech, mikrovlnných zářičích, vrhačích plasmy či urychlovačích částic. Vize konfliktů budoucnosti jsou plné smrtících paprsků pohybujících se rychlostí světla. Skutečnost je ovšem poněkud střízlivější, mj. už proto, že vývoj energetických zbraní zpomalují zásadní technické problémy. Takové prostředky ničení do příštích konfliktů pravděpodobně zasáhnou, ale nelze předpokládat, že by v blízké budoucnosti získaly dominantní úlohu. Jisté ovšem je, že už dnes zásadně ovlivňují technologie pro civilní využití.

Na filmové škole v Uherském Hradišti se promítaly čtyři filmy německého režiséra Veita Helmera. Nechápu, proč tyto filmy většinou neproběhly českými kiny. Jsou zábavné, přístupné a chytré. Že by distributoři nechtěli narušit slabou úroveň amerických trháků něčím chytřejším, protože by jim pak na to ostatní nikdo nechodil? Německé filmy se v našich kinech neobjevují téměř vůbec. Není proto žádné překvapení, že i v případě celosvětově uznávaného režiséra zůstaneme kulturního šoku ušetřeni. Zjistili bychom totiž, že film se dá udělat nejen zábavný, ale zároveň i chytrý a vyžadující divákovu mentální aktivitu. Bylo by zdrcující, že najednou není třeba volit mezi zábavou a intelektuálním snímkem. Veitu Helmerovi se ale obojí vejde do jednoho. Toto zjištění by mohlo vést k odmítnutí jak hloupých komedií, tak pseudointelektuálních, zdánlivě myšlenkově hlubokých, nudných filmů. A to by českoamerickou kinematografií mohlo otřást.

Kdybyste měli možnost vydat v následujících čtyřech letech 10 miliard dolarů, jak by bylo nejefektivnější tyto peníze investovat v zájmu co největšího blaha pro lidstvo, zeptal se v deníku Wall Street Journal Bjorn Lomborg.

Investice jednoho dolaru na snižování emisí CO2 působí prospěch, který nedosahuje hodnoty vydaného dolaru. Naproti tomu každý dolar vydaný na výzkum a rozvoj v oblasti čisté technologie produkuje 11 dolarů hospodářského prospěchu. Kdyby byl ten dolar investován do boje proti srdečním chorobám v třetím světě, prospěch by byl více než dvojnásobný.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 170 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červnu 2008 přispělo celkem 173 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 954.45 Kč, příjem z reklamy byl v červnu 2008 400 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.6. 2008 částku 256 552.30 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,337.78 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.