Daniel Veselý mi ve svém Naposledy o Blízkém východě (http://www.blisty.cz/2008/7/28/art41804.html), vyčítá "slovíčkaření a formální výhrady" a brání se tím, že není "historik ani právník". Ale co je potom? Snad žvanil, který může o Blízkém východě říci, jakoukoli ideologicky zakotvenou absurditu, protože přece nebudem koukat na slovíčka a detaily? Nemá pravdu, i člověk, který "jen" píše o politice musí dodržovat jisté normy: přesně citovat, odkazovat se na rezoluce a zákonné normy tak, jak existují, a přísně rozlišovat mezi tím, co se stalo, a tím, co je pouze jeho názor.

Vyčítá mi také, že není o čem diskutovat, když nehodlám číst Chomského, zatímco on, chudák, čte dlouhý seznam pro-izraelských autorů a médií. Mohu ho ujistit, že tím nic neztrácím. Toto je malá země a lidé se tu navzájem znají, proto nemusím k prostředníkům, ale mohu rovnou ke zdroji. Znám aktivisty skupin jako Šalom Achšav, Machsom Watch, dokonce B'celem atd. Strávil jsem již dost času v debatách s nimi mnohdy hodně bouřlivých. I oni však přes své podivné názory a dezinterpretace faktů, vesměs uznávají, že jistá fakta existují. Narozdíl od Noama Chomského, který s realitou zachází právě tak svévolně jako Veselý. Proč ho mám tedy číst?

Nečetl bych ostatně ani Veselého, kdybych neměl pocit, že to je nutné. I když v Česku již několik let nejsem trvale, jsem i nadále pouze český občan a cítím se stále součástí té země. Proto mě zlobí, že si tam může jakýkoli nedouk bez základních znalostí zcela beztrestně otírat boty o Izrael. Pochybuji, že by většina čtenářů BL chtěla kontrolovat, co Veselý napíše, a proto pak mohou jeho výmysly přijímat jako fakta. I kdybych jednoho jediného přesvědčil o tom, že je vždy nutné Veselého tvrzení konfrontovat s realitou, stálo by to zato. Chomského ať si obstarají sami Američané. Pokud mohou soudit, zdá se, že se docela snaží.

Veselý se pak snaží konkrétní znalosti a věrnost faktům nahrazovat jakousi vyšší ideologicky podloženou pravdou. (Jako bychom si toho v minulém režimu neužili dost.) Proto pak může s nadhledem říci, že výroky senátorky Clintonové "vnímá v kontextu destabilizační a zastrašovací kampaně, již Spojené státy proti Íránu vedou od svržení "svého" šáha a zadržení svých občanů na ambasádě v Teheránu v roce 1979." Proč ne, ať si napíše studii o tom, jak se tyto vztahy vyvíjely a vyvíjejí. Budu s ním pravděpodobně nesouhlasit, ale nebude mi to vadit. Zde však jde o to, že se Clintonové pokouší vložit do úst cosi, co neřekla, a co z ní dělá "agresivní bestii", která chce jen tak mírnixdýrnix zlikvidovat íránský národ. Zábavné při tom všem je, že svůj pokus v odkazu zaštiťuje velice zajímavou analýzou z pera Íránce, který jasně prohlašuje, že za špatné vztahy mezi Íránem a USA mohou obě strany.

Sám se však bohužel nenechal realismem tohoto autora ovlivnit a zcela mimo mísu argumentuje příkladem použití jaderných bomb v době druhé světové války a tím, že někteří američtí prezidenti uvažovali o jejich nasazení v době krizí. To si snad opravdu myslí, že nejvyšší představitelé ostatních jaderných mocností na ně v době zásadních krizí nikdy ani nepomysleli? A zase to je jeho názor -- nesmyslný ale budiž -- není to však oprávnění vymýšlet si neexistující výroky.

Problém Veselého je také to, že asi nezná význam mnoha českých slov, která mají v textu zásadní význam. Může tak s klidem napsat: "jak dokládá profesor historie Peter J. Kuznick." Přečetl jsem ten článek celý a autor v něm příslušnou věc říká, píše, tvrdí, konstatuje, prohlašuje, všechno možné, jen ne dokládá -- to slovo prostě znamená něco jiného.

Mohl bych také Veselému vysvětlit rozdíl mezi "plánem" a "doktrínou", ale to ať případně udělá někdo jiný.

Poněkud mi uniká logika vazby mezi americkým ohrožením Íránu a hrozbou íránského útoku proti Izraeli. První výhrůžky přišly, jak ostatně i Veselý naznačuje, z Íránu a neměly žádné odůvodnění. Izrael má dost problémů se svým nejbližším okolím a s Íránem neměl tradičně žádné třecí plochy. Bylo to až nové vedení této země, které vedené agresivním radikálním islámem vyhlásilo Izraeli válku -- a to doslova, protože podporuje síly, které mají na svědomí mnoho ozbrojených akcí proti Izraeli a jeho diplomatickým misím ve světě.

Právě tak nesmyslný je tradiční rituální tanec kolem toho, zda íránští představitelé kdy vyhrožovali Izraeli zničením. Za ta léta, co blízkovýchodní politiku sleduji dosti intenzivně, jsem narazil na desítky různě formulovaných hrozeb včetně takových detailů jako, že Izrael bude vzhledem ke své velikosti úplně zničen, zatímco veliký Írán případnou odvetu snadno přečká.Jeden příklad za mnohé je ZDE.

Ostatně nedávno kdosi také v BL uváděl, že Íránci chtějí zničit "sionistický režim" a ne Izrael. Ten snaživý a určitě dobře to myslící chudák neví, že samo jméno Izrael je pro mnohé arabské a íránské politiky tak odporné, že raději mluví eufemisticky o "sionistickém režimu".

Aby odvedl pozornost od íránských výhrůžek uvádí Veselý dva opravdu ujeté výroky z izraelských úst. Ano, bohužel i takové existují Je však jistý rozdíl mezi presidentem či duchovním vůdcem a tím, když špínu vyřkne jakýsi okrajový jedinec -- jméno Ja'akov Perin jsem zásluhou Veselého slyšel poprvé, tak i to snad vypovídá o jeho významnosti a Ovadia Josef je programový provokatér bez velikého dopadu mimo stranu Šas. Další rozdíl je, že od jejich výroků se většina Izraele s odporem odvrací, zatímco Ahmadinežád a jemu podobní vykřikují své hrozby na veřejných shromážděních, kde jim pak dav v odpovědi fanaticky řve "Smrt Izraeli". Oni to pak navíc vše radostně natočí na televizi a rozešlou do světa.

Zcela typická pro Veselého je jeho drobná poznámka mimochodem: "Je možné, aby Izrael zavrhl svůj nukleární potenciál, vybudovaný navzdory mezinárodnímu právu, když ..." Skoro mě v tomto případě mrzí, že již nechce reagovat -- bylo by veselé sledovat, jak by se z tohoto vykrucoval. Neexistuje totiž žádné mezinárodní právo, které by zakazovalo vlastnění jaderných zbraní. Existuje pouze Smlouva o nešíření -- Non-Proliferation Treaty, v níž se její signatáři zavazují, že nebudou usilovat o získání jaderných zbraní, což by jim pak mělo ulehčit přístup k případnému jinému využití jádra. To je ta smlouva, již Írán systematicky porušuje. Izrael však jejím signatářem není a proto jí ani nemůže být vázán, či ji dokonce porušovat. Takže zcela typické: Veselý o tom asi nic neví, ale přesto od boku střelí drobnou a ubohou "hlášku" aby zasmrděl a zaškodil.

Co se Sýrie týče, jsem si zcela jist, že kdyby na to měla a nebála se, určitě by nějaký nálet na Izrael udělala již dávno a nijak by je nezajímal můj názor na jejich akci. Takže tady musím Veselého zklamat nebudu se rvát za jejich právo něco takového udělat. Ostatně Sýrie zná mnoho jiných cest, jak Izraeli škodit a bohužel lze od nich očekávat ještě mnoho špatného, než Asadovský režim konečně padne.

Musím přiznat, že v závěru mě Veselý opravdu dostal svým argumentem o tom, že v roce 1967 napadl Izrael Sýrii. To prý "ví každé malé dítě". Četl jsem o tom stovky a stovky stran, mluvil s pamětníky, slyšel i hlasy, které jsou blíž Veselému než mně (byť se dají snadno vyvrátit), ale proti malým dětem opravdu nevím jak postupovat. Když to ví malé dítě -- tak to asi bude neoddiskutovatelná pravda. Koneckonců mám dvě a vím, jak je nemožné je o čemkoli přesvědčit, když si něco umanou.

V samém závěru se Veselý tak pěkně a skromně charakterizoval, když napsal, že jako moudřejší ustoupí. Škoda jen, že nebyl včas moudrý. Kdyby si vše, co chce napsat, ověřoval a promýšlel, mohl být obyčejně moudrý, takto mu nezbývá než být jen opožděně "moudřejší". Budiž mu to přáno. Za sebe mohu jen říci, že pokud nechá Blízký východ na pokoji a bude se vyžívat pouze na Jižní Americe, Africe A kdovíkam jeho bystrý zrak ještě směřuje, překonám se a nebudu na něj nijak reagovat. Jakkoli je to lákavé -- sjel jsem si zkusmo jeden jeho text o Jižní Americe a měl tam skoro stejné množství hloupostí, jako když píše o BV A to jsem jich určitě ještě dost přehlédl, protože to není můj zájem.

Jen mimo bych se rád zeptal, existuje-li nějaké vysvětlení věty od mého oblíbeného autora Kotrby, který mě k BL přivedl a který ve své agitce "Nejlepší sci-fi redaktor, aneb vyvolení mezi námi" napsal toto: "Islamofobie jako výraz ostentativního sionismu, xenofobie či jen populismus ve vztahu k názorové odlišnosti." Měl jsem pocit, že vím, co to je sionismus a že rozumím českému textu, a najednou jsem zcela mimo. Zajímalo by mě tedy, zda tu hledat nějaký hlubší mystický význam, anebo zda to brát jen jako jeden další neartikulovaný výkřik ideologického troglodyta?