Lobby pirátů silnic, neukázněných gaunerů, díky nimž je, paní X, váš manžel na vozíku a váš syn, pane Y, ve vězení, neboť se nechal strhnout zákony pohrdajícími kamarády, jimž vždy všechno procházelo, převážila rozumné argumenty. Zdrcené oběti teroru (či jak jinak nazvat situaci, kdy spousta nevinných přichází o své životy, o své zdraví, o své blízké vinou nepostižitelných zločinců?) nemohli sebejistým šibalům v parlamentu (známe přece své politiky!) konkurovat. A přesto se konečně Paroubkově vládě podařilo prosadit něco, co může -- byť s různými chybkami -- učinit teroru přítrž. Poslední statistiky mrtvých na našich silnicích naznačují, že se opravdu děje historický obrat. Ba dokonce pojišťovny dávají najevo, že by se mohly snížit ceny pojistného (s klesající pravděpodobností nehod).

Politici se mohou handrkovat o tom, jestli nový silniční zákon je nebo není v tom či onom detailu paskvil, mohou se od něj krátkozrace distancovat jako třeba Paroubek, jenž svalil vinu za podobu zákona na lidovce -- veřejnost však může (a buďme si jisti, že bude!) víc a více děkovat tomu, kdo <í>konečně zastavil silniční teror a našel odvahu zachránit tisíce životů. A tak i když sám KDU-ČSL nemám v lásce a nikdy jsem ji nevolil a volit ji nehodlám, rád smekám před jejím ministrem Šimonovským klobouk s upřímnými díky. Až se zase setkám se svými blízkými a přáteli ve zdraví, budu kdesi v koutku srdce vědět, že je to i díky zákonu, jímž se jméno Šimonovský může na celá desetiletí zapsat velmi kladně do dějin tohoto státu.