Nakonec nám vyjeví svůj objev: „Vlastně jen jedno mi tu vadí. Číňané asi nedovedou pít“. Proto se jde po dopití piva na karaokové veselici „koukat na štafetu“.

Viliam Buchert, zástupce šéfredaktora, se nezdržuje jako Tomáš pozorováním zatmění slunce. Rovnou napíše, že „1,3 miliardy obyvatel Číny svobodných není. Dokonce to nemohli říci jejich předkové nikdy v tisícileté historii země“. Člověka napadne, co se s tím dá dělat? Vždyť i Evropa prožila tisíc let historie a přitom o svobodu ani nezavadila. A kdo je svobodný dnes? Čína prožila tisíce let vývoje, nad jehož řádem, nad jehož kulturou dodnes žasneme. Kéžby měl Buchert alespoň tolik inteligence, jako Marco Polo... I další Buchertovy úvahy o životě Číny stojí za zapamatování: „Lidé jsou často svými zaměstnavateli vykořisťováni... Celý stát je prolezlý korupcí... Na mnoha místech bylo zdevastováno životní prostředí... Práva občanů jsou trhána na kusy. Vše zlé je vykoupeno zvyšováním životní úrovně“. Kéž bychom my byli vykořisťováni svými zaměstnavateli tak, aby se nám zvyšovala životní úroveň...

Ještě že do Číny nemusíme! Vidět na ulicích lidi, vykořisťované zaměstnavateli – na to opravdu nemáme žaludky! Alespoň od vítězného sametu. Proto člověk s úlevou přeskočí na následující text Martina Komárka. Jenže jako naschvál se redaktor pozastavuje nad naší spravedlností, nad naší svobodou: „Naše spravedlnost vytváří novou kategorii vězňů: vězně neschopnosti... justičního systému“. ... který učinil i z náměstkyně ministra „odpad“. Věra Jourová byla „zatčena, zavřena a zostuzena“. Ne v „totalitní“ Říši Středu, ale ve „svobodné“ České republice. Proto se nebudu zaklínat jako Buchert svobodou pro Berlíňany – Číňany. Stačí mi příklady naší „svobody“ pro „údajného šéfa příbramského podsvětí Starka, který byl chycen na dálnici těžkooděnci za asistence vrtulníku“, pro svobodného Krejčíře aj. Zato do basy s manžely – tyrany Rosnerovými! Copak si zaslouží svobodu?

Taková je naše svoboda.