Celkové schopnosti systému obrany proti balistickým střelám v oblasti protiraketové obrany bojiště podle zprávy v uplynulém roce vzrostly, ale jeho schopnosti obrany proti strategickým hrozbám „zůstávají velmi omezené“ (remains very basic). Podle autorky rozboru Victorie Samsonové lze mezi řádky vyčíst, že bude zapotřebí ještě daleko větší posun, než budou systémy schopny poskytnout spolehlivou a konzistentní obranu v reálných podmínkách.

MDA používá nyní pro své systémy, jejichž vývoj probíhá ve spirále, tři kategorie: Early Capability Delivery, Partial Capability Delivery a Full Capability Delivery (což by se dalo zhruba přeložit jako raná úroveň schopností, úroveň částečně fungujících schopností a fáze plně rozvinutých schopností). Antirakety systému GMD (Ground-Based Midcourse System, tj. ten, jehož prvky, radar a raketová základna, mají být rozmístěny v ČR a Polsku) jsou řazeny do onoho „raného“ stádia. To je trochu s podivem, komentuje Samsonová, neboť již bylo rozmístěno 24 těchto antiraket a MDA je chce použít jako vzor pro antirakety, které mají být umístěny na navrhované základně v Evropě. Člověk by očekával, že zbraňový systém, který má být rozmístěn a zároveň se o něm uvažuje jako o vzoru pro další zbraňové systémy, by měl být v o něco pokročilejší fázi vývoje, neboť sama MDA definuje „rané“ stádium jako takové, které poskytuje schopnosti využitelné v krizových situacích a s nízkou mírou spolehlivosti. Pro srovnání, ve stádiu „částečných“ schopností je program AEGIS. Jediným systémem protiraketové obrany s „plně rozvinutými“ schopnostmi je PAC-3 (Patriot Advanced Capability) proti raketám středního a krátkého doletu, který je také označován za „nejvyzrálejší“ systém MDA. Přesto se i v souvislosti s ním ve zprávě objevuje zmínka o jakýchsi vágních „nedostatcích“ – což je u vyzrálého systému přinejmenším zarážející.

Letové testy GMD prokázaly „nejméně vyzrálé schopnosti obrany proti souboru strategických hrozeb“, uvádí se dále ve zprávě. Prokázaly sice „omezené schopnosti proti jednoduché hrozbě“, ale testy samotné byly natolik omezené, že „nepostačují k tomu, aby poskytly vysokou míru statistické spolehlivosti pokud jde o jejich omezené schopnosti“. Malý stupeň operačního realismu, který navíc provázel testování systému GMD, „odhalil neočekávané nedostatky, které budou vyžadovat další vývoj a testování“. Zpráva DOT&E zdůrazňuje, že „jsou nezbytná další data získaná letovými testy za realistických podmínek, aby bylo možno ověřit platnost modelů a simulací“. Výraz „omezený“ přitom lze chápat jako optimistický eufemismus při hodnocení schopností GMD, neboť i při vysoce „předpracovaném“ a nerealistickém testování dosáhl jen sotva padesátiprocentní úspěšnosti zásahu.

V MDA existují „systémové nedostatky, které vedly ke změnám v konstrukci, testování a modifikacím, jež měly za následek odklad realizace nebo změnu v obsahu testů,“ uvádí zpráva. Konkrétně testy z května 2007 byly o osm měsíců opožděny oproti původnímu plánu. A testy nedopadaly dobře; problémy působilo „selhávání cílů, které mělo vážný dopad na harmonogram testů a realizaci úkolů testování“. Tato situace, přestože jí MDA chce čelit vývojem toho, co označuje jako Flexible Target Family (FTF), se v nejbližší době zřejmě nezmění, protože vývoj těchto „spolehlivějších“ cílů zatím zdaleka není u konce.

S tím, jak Spojené státy směřují k nové administrativě, uzavírá Victoria Samsonová, by bylo dobré nezaujatě zhodnotit, jaké schopnosti protiraketové obrany jsou zapotřebí, abychom si nepletli to, co si zastánci tohoto systému přejí, aby dělal, s tím, co skutečně dokáže.

Celá zpráva DOT&E 2007 Assessment of Missile Defense ZDE

BL, 15. 1. 2008, Philip E. Coyle III.: Překážky pro plánované budování systémů protiraketové obrany v Evropě ZDE