Ve svých příspěvcích „Voda vroucí, možná živá“ a „Na správné straně“ jsem se před časem dotýkal postojů pana Karla Schwarzenberga k pokusům Jiřího Čunka vrátit se do vlády. Úmyslně píši pana , protože jsem Schwarzenbergův postoj pokládal za prvek elementární lidské sebeúcty a nikoliv politické nebo státnické taktiky či strategie. Chtěl jsem před jeho postojem smeknout, za což jsem si vysloužil velkou kritiku čtenářů, kamarádů i přátel.

Snad se neprohřeším proti stranickým předpisům, když Vám zkopíruji dvě věty z "Analýzy plnění programu Strany zelených, koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády", který 26. 3. 2008 rozesílal Matěj Stropnický jako podklad pro jednání Republikové rady , píše čtenář Miroslav Mach.

"Zákon o obecném referendu je velkou výzvou pro zelené, kteří mají zájem na zkvalitňování a prohlubování demokracie. Zelení pracují na návrhu zákona o obecném referendu, který chtějí v první polovině roku 2008 předložit k jednání na půdě Sněmovny."

zdroj: zahraniční sekce SZ: Analýza plnění programu Strany zelených, koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády ZDEMIRROR

Máte pravdu, je to ostuda. Víc k tomu nevím.

Konexe a činnosti aktivisty Sudetoněmeckého landsmanšaftu Rudolfa Kučery jsou opravdu zajímavé. Nejen, že jako "nezávislý" politolog lobbuje za zájmy politické organizace, jejímž je spoluvlastníkem, on zájmy landsmanšaftu hájí na stránkách kontroverzního krajně pravicového časopisu a nakonec to vykazuje na Fakultě sociálních věd UK jako publikační činnost...

Považoval jsem německý časopis Junge Freiheit za jednu z mnoha politizujících tiskovin, podle názvu nejspíše za tiskový orgán dorostu politické strany FDP. Zdá se však, že se jedná o pěkně kontroverzní titul, má sloužit jako most mezi německými konzervativci a pravicovými extremisty. Junge Freiheit se ovšem snaží etablovat jako mainstreamový časopis a když Úřad pro ochranu ústavy ve spolkové zemi Porýní-Vestfálsko poprvé zařadil v roce 1995 titul Junge Freiheit mezi extremistické a ultrapravicové tiskoviny, vydavatelství se s ním soudilo.

K tomu: Petr Nachtmann, "Kterak aktivista Sudetoněmeckého landsmanšaftu obelhal Český rozhlas" ZDE

Připomeňme si, že "politolog", který používá v zahraničí neoprávněně titulu "profesor" , je Doc. PhDr. Rudolf Kučera, CSc. z katedry politologie a Institutu politických studií Univerzity Karlovy, vyučující studenty teorii současné demokracie. Kučera nereaguje na vznesená obvinění a prozatím mlčí nebo mlží i odpovědné osoby v Českém rozhlasu.

V článku „Zelení zřejmě rozhodnou osud radaru. Jak?“ stojí, že Strana zelených doposud nepředložila návrh ústavního zákona o celostátním referendu. Autorka vycházela z toho, že žádný takový návrh nebyl doposud mediálně prezentován a žádný návrh nebyl předložen Parlamentu k projednání. Návrh ale prý předložen byl. Vládě. Do připomínkového řízení. Již téměř před rokem. Prý.

Francouzská mládež opět vyšla do ulic. Včera demonstrovalo v Paříži nejméně 30 000 lyceistů, 5000 v Grenoblu, dále několik tisíc v Lyonu, v Toulouse... Pařížská demonstrace vyšla „symbolicky“ z Lucemburské zahrady, před Senátem Francouzské republiky, z míst, kde kdysi d’Artagnan masakroval své odpůrce. Středoškolští studenti protestují proti Sarkozyho další „darebácké reformě“ (réforme voyou), která předvídá na podzim další škrty na Ministerstvu školství, mimo jiné zrušení několika tisíců profesorských míst.

Londýnské koncertní centrum Barbican bylo donuceno zrušit koncert ruského klavíristy Grigorije Sokolova, protože Británie svévolně změnila své vízové předpisy a požaduje nyní od osob, které nemají občanství EU, aby poskytovaly pro žádost o vízum otisky prstů.

Univerzita Karlova vzala na vědomí informaci, že vláda schválila věcný záměr zákona o univerzitních nemocnicích a univerzitních zdravotnických pracovištích ve znění, které předpokládá transformaci stávajících fakultních nemocnic na "nevýdělečné" akciové společnosti.

Pan Neff se ve svém úvodníku "Vyžeňte ty ničemy" zcela manipulativně "mýlí". Uvádí, že dle jeho zkušeností a rozhovorů s lékaři poklesly návštěvy nemocných v ordinaci o cca 40 procent.

Právě skončený summit NATO opět prokázal naléhavost samostatné evropské obranné politiky. Jeho výsledky jsou, diplomaticky řečeno, hodně rozpačité. Summitu dominovaly spíše vzájemné licitace okolo strategického dialogu USA-RF přes hlavy aliančních členů než otevřená debata o dalším směřování organizace. Interpretace závěrů ohledně protiraketové obrany NATO je různá, ale stále jde jen o kompromis nebo spíše oddalování definitivního rozhodnutí. Pozvání ke členství v NATO obdržela Albánie a nikoli Makedonie, což může být pro bezpečnost Balkánu a Evropy zcela fatální.

Aliance není schopna sebekriticky zhodnotit své účinkování a zejména svou efektivitu pro skutečné bezpečnostní zájmy Evropy. Summit se zásadním strategickým a koncepčním otázkám zcela vyhnul, a to téměř deset let od přijetí posledního strategického konceptu, kdy mezitím proběhly události 11.9. 2001 a následný vývoj v oblasti bezpečnosti.

VÁŽENÍ OBČANÉ!

žádnému ministrovi zdravotnictví na celém světě by bez trestu neprošlo předat všechny nejlepší nemocnice a pojišťovny veřejného zdravotnictví i s Vašimi penězi do soukromých rukou a způsobit tak zdražení zdravotní péče nejdříve o dvacet procent (návrh možného zisku pro majitele) to je na každého, i novorozence, pět tisíc ročně a potom stále více, a někteří nemocní nebudou potřebně léčeni.

Specialisté se nějak nemohou shodnout, jestli v Německu žije dost nebo málo lékařů. Na jedné straně je prý ve velkých městech lékařů víc než dost a zájem o přebírání ordinací je větší než jejich počet, na druhé straně je na malých městech a na venkově dost ordinací, které dlouho zůstávají prázdné.

Otázkám nedostatku a nebývalého růstu cen potravin se věnuje i španělský deník El País ve dnech 4. 4. a 6. 4. 2008. Soustředí se na růst ceny rýže, jeho příčiny a souvislosti. Cena rýže během dvou týdnů vzrostla o 50%, přičemž jen v jednom dni vzrostla o 10%. Něco podobného se nestalo ani v dobách velkých válek. Protože je rýže základní denní potravou pro 3 miliardy lidí, jeví se problémy na finančních trzích, s nemovitostmi a hypotékami jako méně závažné. Přinejmenším pro ony tři miliardy obyvatel.

Příspěvek přednesený na konferenci o letech 1948 a 1968 na Glasgow University

K tomu: Václav Žák, "O pocitu ponížení a nezamýšleném účinku" ZDE

Píši Vám zčerstva, právě v pořadu Události a komentáře na Čt jsem zhlédl reportáž o Františku Kriegerovi osobnosti Pražského jara, píše Čestmír Kopecký. (Ten člověk, odvážný politik, který jediný odmítl podepsat v Moskvě v srpnu 1968 sovětské ultimátum, a Rusové si ho tam chtěli nechat, se jmenoval František Kriegel, pozn. JČ.)

Hned z kraje hezká fotografie a titulek u obličeje František Krieger a pak známí historici, kteří natočeni na záznam už omyl Čt napravit nedokázali. Redaktor Martin Veselovský , kterému to ještě dost dlouho trvalo, než ho živí hosté (zřejmě) opravili. Pak už jméno vyslovoval v pořádku....

Zajímavá hra s pamětníky u obrazovek a hlavně jak má moderátor napravit chybu nějakého řadového pracovníka, když by to spíš měl vědět sám.

PS: Chvilku před tím soudružka Helenka Fibingerová místopředsedkyně Rady Čt, doporučovala nekazit sportovcům jejich plodná období...zbytečnými protesty v Číně. " ona také byla potrestána za zbytečný americký bojkot olympiády v Moskvě...

Čestmír Kopecký píše něco o tom, že jsem špatně vyslovoval jméno Františka Kriegela, Vy jste se přidal pohotovým vysvětlením, jak že se to FK skutečně píše.

Pokud by pan Kopecký zkrotil prvotní vášeň a pokud by Vám stalo za to podívat se na záznam včerejších UK, zjistil byste následující - slovo Krieger se objevilo na 2 vteřiny na podkresovém materiálu na stole studia, já jsem od začátku vyslovoval Kriegel a nikdo z hostů mne neopravoval.

Přiznávám chybu, jednomu z grafiků to uteklo a my ostatní z týmu UK jsme byli v tu chvíli nedostatečně pozorní. Rozhodně se ale nic takového neobjevilo v titulku, v reportáží ani v debatě, upozorňuje Martin Veselovský.

Prosím Vás, podívejte se k čemu nás pan Veselovský vybízí, píše Čestmír Kopecký:

"Pokud by Vám stalo za to podívat se na záznam včerejších UK, zjistil byste následující - slovo Krieger se objevilo na 2 vteřiny na podkresovém materiálu na stole studia".

Nebylo to na podkresovém materiálu na stole studia! Ale bylo to na obrazovce za panem Veselovským. Hlava pana Kriegla byla větší než hlava pana Veselovského a titulek byl dominantní záběru.

Netrvalo to 2 vteřiny, ale souvislých 17 vteřin, tedy po celou dobu.

Pravdomluvnost komentátora České televize se tedy dá skutečně dokázat na webu Čt.

Vážený pane Čulíku, paradoxně si myslím, že pan Veselovský k těm lepším a možná nejlepším na ČRo a v ČT.

Je mi líto, ale neměl by se zastávat takhle hloupě takové chyby. Myslím, že mu to režie měla říci během pořadu a měl to omluvit (času, kdy nebyl v záběru a zvuku bylo habaděj).

Děkuji. Myslím si že foto a skutečnost, že šlo o 17 vteřin, mluví za vše.

Příspěvek přednesený na konferenci o letech 1948 a 1968 na Glasgow University. Připraven na základě příslušných pasáží z knihy Jana Čulíka o současném českém hraném filmu Jací jsme (Host, Brno, 2007)

Je nesmírně zajímavé analyzovat, jak jsou dějinné události Pražského jara 1968 vnímány v současné české společnosti. V tomto smyslu je užitečné zkoumat, jak jsou události roku 1968 interpretovány v postkomunistickém českém filmu. Od pádu komunismu vzniklo v České republice téměř 300 hraných filmů. Konstruují značně ucelený hodnotový systém a tuto mytologii šíří v české společnosti. V tomto stručném příspěvku se budu zabývat dvěma hranými filmy, které se zabývají událostmi roku 1968 z postkomunistické perspektivy.

< Rebelové (Rebels)

A lecture, given at the Glasgow University 1948 and 1968 conference .

It is extremely interesting to analyze how the momentous events of the Prague Spring of 1968 are seen in contemporary Czech society. In this sense, it is useful to have a look at how the events of 1968 are presented in post-communist Czech cinema. Some three hundred feature films have been made in the Czech Republic since the fall of communism. They transmit a fairly consistent value system to Czech society. In this brief talk, I will look at two of these feature films which are dealing with the events of 1968 from the postcommunist perspective.

V těchto dnech uplynulo 40 let od přijetí Akčního programu KSČ. Vývoj v roce 1968 byl velmi složitým společenským procesem, který byl negativně ovlivňován zejména faktory plynoucími z blokového rozdělení světa i snahami kapitalistického bloku využít problémů budování první formy socialismu k její destrukci. Podstatou tohoto vývoje ale byla snaha všech poctivých lidí v KSČ i ve společnosti řešit nahromaděné problémy způsobem, který by přispěl k dalšímu rozvoji socialismu směrem k demokratizaci a humanizaci společnosti.

Pojmu megalopat užil pan Karel Dolejší ve svém textu "Politické školení mužstva a pánbu v troubě", vyvěšeném v BL dne 2. 4. 2008, a přisoudil jej jednoznačně třídě (jak sám říká) vládnoucích politiků. O nich pak vyslovuje dvě teze, podle mne pak spíše dokonce tři, které se zde pokusím zopakovat. Pan Dolejší:

Já mám jasno, ale přece jen se mi chce položit na stůl otázku k demokratickému pocupování -- člověk potřebuje zpětné vazby -- všeho druhu.

Tak jsem si po náročném dni zapnula počítač a s vidinou příjemné relaxace otevřela české stránky. Jen zběžně jsem přelétla očima titulky posledních zpráv. Ani jeden pozitivní. Tak na to fakt už dnes nemám náladu. Ani sílu. A vlastně co jiného bych měla čekat? Vždyť nejen novináře živí všechny ty politické tahanice, vraždy, skandály, živelné pohromy, osobní tragédie... Kolik žurnalistů by mohla asi tak zaměstnávat redakce, pokud by přinášené zprávy měly titulky: Dnes nikde žádný výbuch. Nikde se neválčí. Lidé jsou k sobě stále milí a navzájem si pomáhají. Každá nemoc je vyléčitelná. Nedostatek potravin nebo vody je minulostí. Globální oteplování zastaveno. To už by přece nebylo zpravodajství. Spíše kapitoly nějaké sci-fi knihy.

Předchozí kapitoly 87654321

Novinári, respektíve majitelia médií, sa príliš venujú boju s vládou (či proti nej) namiesto toho, aby bojovali o priazeň svojich čitateľov a divákov. Jedným z argumentov je aj tvrdenie, že novinári nechcú robiť noviny, ktoré sa nebudú čitateľom páčiť. Avšak januárové čísla predajnosti ukazujú, že noviny aj bez nového tlačového zákona čitateľov strácajú a podobne je na tom najnovšie aj televízne spravodajstvo.

Januárové výsledky predajnosti denníkov i týždenníkov potvrdili trend poklesu, s ktorým tlačené médiá bojujú už dlhší čas.

Hoci novinári pri ohrození svojich záujmov radi vyhľadávajú ad hoc politických spojencov, neuvedomujú si, že svojho strategického spojenca – čitateľa – už dávno stratili. Predstava, že médiá bojujú odmietaním práva na odpoveď za slobodu prejavu, a nie za zachovanie svojich skupinových privilégií, je skrz-naskrz falošná. Práve naopak. Vydavatelia a novinári sa v celej kauze správajú ako leniví štátni úradníci, ktorí pred niekoľkými rokmi hľadali výhovorky, prečo nie je možné prijať zákon o slobodnom prístupe k informáciám, a ponúkali hrôzostrašné príklady, čo prinesie jeho uplatňovanie v praxi.

Právo žen vyměnit za reformy zdravotnictví, to je obchod, který si nejspíše představují lidovečtí poslanci jako klíčový prvek svých programových priorit. Obchod, který hodlají uzavřít. A tak kšeftují.

Britský Nejvyšší soud rozhodl, že Úřad pro vyšetřování závažných podvodů (Serious Fraud Office) jednal protizákonně, když na příkaz vlády Tonyho Blaira zastavil vyšetřování korupce, která byla součástí britského zbrojního kontraktu v hodnotě 43 miliard liber, uzavřeného se Saúdskou Arábiív osmdesátých letech za vlády Margaret Thatcherové.

Studenti na britských univerzitách se obávají, že úsilí britské vlády umožnit studium na vysokých školách celé polovině mladé populace způsobí, že univerzitní diplomy budou při získávání práce po absolutoriu zcela bezcenné. Po zavedení univerzitního školného nyní studenti britských univerzit končí své studium s průměrným dluhem 21 500 liber (cca 688 000 Kč). Většina z nich se obává, že se budou muset dál zadlužit a platit horentní částky za postgraduální studium (za něž se platí v současnosti roční školné ve výši nejméně 3600 liber; tj. 115 000 Kč), mají-li získat výhodu na pracovním trhu.

Znepokojující výsledky přicházejí z projektu britského ministerstva školství, v jehož rámci se britská vláda dotazovala na názory studentů pěti studentských skupin po celé Británii.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Hlavní čtvrteční zprávou britských médií je informace, že britská libra dál výrazně klesá vůči euru - spadla až na 80.27 pencí vůči euru (za lepších časů bývalo euro kolem 60 pencí). Britská média zaznamenávají, že libra klesla vůči euru od loňského února o 17 procent. Libra klesá především v důsledku vazby britské měny na americký dolar a v důsledku vážné americké krize na hypotéčním trhu realit, zatímco hodnota eura stoupá v důsledku síly evropské ekonomiky. Ekonomové spekulují, že síla eura zřejmě povede k tomu, že se euro stane do roku 2015 hlavní mezinárodní měnou a zlikviduje tak světovou nadvládu dolaru, která trvala skoro po celé století.

Zrovna takto to -- i když bez otazníku -- formuloval časopis TIME ve svém předposledním březnovém čísle. Jako předznamenání k těm deseti tématům bylo uvedeno, že právě ideje hýbají tímto naším světem víc než třeba peníze nebo politika. Především ty tzv. národní zájmy dnes prý musí ustoupit před naléhavostí globálních problémů. Mezi ně pochopitelně patří nutnost adresně čelit škodlivým emisím do ovzduší, činit účinná opatření v potírání nemocí (včetně AIDS, znovu tuberkulózy, a stále také malárie), také alespoň s dosavadní pozorností zabývat se nadále snižováním chudoby, a setrvale hledat cesty ke stabilizaci počtu obyvatel planety.

Ve středu 9. 4. 2008 dopoledne zasedal v Poslanecké sněmovně Výbor pro bezpečnost. Na program jednání byl mimořádně zařazen zvláštní bod: Věcný záměr zákona nového zákona o zpravodajských službách a o kontrole zpravodajských služeb. Návrh přišel poslancům představit sám premiér Mirek Topolánek (ODS). Sekundovali mu ministryně obrany Vlasta Parkanová (KDU-ČSL) a ministr vnitra a informatiky Ivan Langr (ODS). Při jednání výboru poskytlo zúčastněným "zajímavý" pohled do psychologie některých vrcholných politiků.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro její podporu nevzchopí?

V únoru 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 236.86 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 29.2.2008 částku 288 237.81Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 940.56 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.