KD│ Írán má opravdu dlouhou tradici přehánění schopností vlastních raket. S pomocí tří zemí -- KLDR, Ruska a Číny -- se mu podařilo vyvinout nepříliš spolehlivé rakety středního doletu Šaháb 3, píše v paperu pro British American Security Information Council (BASIC) Bharath Gopalaswamy z Cornell University.

"Kontrolní" lety strategických bombardérů Tu-160 a Tu-95MS kolem planety, které sovětské letectvo provádělo během studené války, byl jedním z prvních kroků Vladimira Putina, kterým dával vojenským stratégům v různých zemích světa na vědomost, že Rusko se nenechává jako velmoc odepsat. Pak následovaly další vojensko-technologické kroky strategického zbrojení, provázející likvidaci sítě ropných oligarchů a převzetí kontroly nad ruským strategickým průmyslem. Dnes nikdo nepochybuje, že potenciál Ruska bude postaven na hliníku nutném pro letecký průmysl, oceli nutné pro pozemní vozidla, ropě, plynu a dalších nerostných surovinách, těžených už opět Rusy pro Rusko. Nikoliv Rusy pro zisk podivných velkopodnikatelů se státními koncesemi, kteří svůj majetek odváděli do britských bank. Mezitím se v Rusku i ve světě mnoho věcí změnilo, včetně diskuzí se zeměmi NATO o celé řadě odzbrojovacích smluv, tvořících rámec studené války i pozdějších konceptů bezpečnosti. USA zpochybnily pokračování dohod o odzbrojení, eskalovaly zbrojení do kosmu, Rusko neváhalo a odpovědělo. Stejně i Čína.

Nyní přichází další krok této psychologické přetlačované. Vrací se karibská krize. Stačil článek v ruském deníku Izvestia, podepsaný pseudonymy, citující "nejmenovaný, vysoce postavený zdroj", tvrdící, že "naše strategické bombardéry již přistávají na Kubě". Další stejně nejmenovaný zdroj - prý ze štábu ruského vojenského letectva - potvrdil, že takový dialog Rusko s Kubou vede. Třetí, také nejmenovaný zdroj potvrdil pro ruskou agenturu Interfax, že ruští specialisti již kubánská letiště obhlédli a posoudili jejich technickou způsobilost.... "V případě přijetí příslušného politického rozhodnutí, bombardéry Tu-160 a Tu-95MS můžou natankovat na jednom z kubánských letišť." K psychologické válce potřebujete málo. Dokonce ani ty bombardéry ne.

Deník: Izvestia: Ruské bombardéry by mohly tankovat na Kubě ZDE

JU│ Nezavisimaja Gazeta se vrací k problému dodávek ruské ropy do České republiky. Píše, že na zasedání předsednictva vlády vysvětloval vicepremiér Sečin, co stalo s těmito dodávkami. Podle něho se dodávky ropy se uskutečňují na základě smluv mezi ruskými firmami a českými odběrateli za pomoci zprostředkovatelů, což jsou firmy registrované v off shorech (tj. daňových rájích). Naprostá většina ruských firem nemá přímé dlouhodobé smlouvy s českými odběrateli, prohlásil. S odvoláním na data ministerstva energetiky a Tatněfti uvedl, že pro dopravu do ČR bylo ohlášeno v červenci 260 tisíc tun, i když Transněftť (operátor ropovodu) měl rezervovánu kapacitu 442 tisíc tun. Jinak řečeno, dodávka téměř 200 tisíc tun nebyla potvrzena.

Vážený pane magistře,

chtěl bych Vás poprosit o vyjádření, zda byly odpovědi paní ministryně v rozhovoru s Jiřím Kubíkem pro MF DNES zveřejněny v autentické podobě.

Zejména prosím o ověření této části odpovědí paní ministryně:

Je výrok autentický?

Pokud ano, chtěl bych Vás poprosit o vysvětlení, jak se stala "pojistkou svobody a suverenity" americká základna Guantánamo na Kubě. Mohl byste mi, prosím, sdělit, zda a jak tato základna fungující na základě kubánsko-americké smlouvy z roku 1903 zabránila nástupu komunistického totalitního režimu na Kubě, pádu Kuby do sovětské sféry vlivu a sovětské vojenské přítomnosti na ostrově?

S pozdravem

Petr Nachtmann

Britská Komise pro rovnost a lidská práva (její stránky ZDE) požaduje nové pravomoci pro boj za odstranění třídních bariér v Británii. V analýze, která je součástí konzultačního procesu před schválením nového Zákona o rovnosti, komise zdůrazňuje, že je zapotřebí podstatného posílení jejích pravomocí, aby mohla bojovat proti sociální nerovnosti. Informoval o tom podrobně v pondělí v poledne publicistický pořad rozhlasu BBC The World at One.

Komise pro rovnost a lidská práva požaduje zásadní změnu v britské společnosti, to, co její předseda Trevor Phlilips charakterizuje jako "New Deal spravedlivého zacházení". Nová analýza, kterou komise vypracovala, požaduje vypracování nového Zákona o rovnosti, který by odstraňoval nejen horizontální nerovnost, tj. nerovnost genderovou, nerovnost, jíž jsou postiženi invalidé, příslušníci různých ras či lidé různého stáří, ale také vertikální nerovnost, totiž nerovnost mezi nejchudšími a nejbohatšími občany ve společnosti. Předseda komise Trevor Phlilips chce, aby se vláda zaměřila na dopad příslušnosti k určité třídě na život chudších rodin. Musí vzniknout nová smlouva s veřejností, aby občané dostali do rukou moc, uvádí se ve zprávě. Je to morální a sociální otázka, uzavírá zpráva.

Kdekdo víme, že Barack Obama je kandidátem Demokratické strany na úřad prezidenta USA. Také nám asi neuniklo, že ještě během kampaně "kdo z koho" přímo v samotné Demokratické straně poměrně brzy prosákly na veřejnost zprávy, že mezi příslušníky tzv. Trojiční sjednocené Kristovy církve v Chicagu patří také B. Obama. Právě v rámci této církve (mající četné pobočky a převážně černošsky nacionalistické věřící) byl Obama údajně asi před 20 lety pokřtěn. A zrovna přední kazatel této chicagské modlitebny, reverend Jeremiah A. Wright, ml., proslul svými nenávistnými výroky na účet Ameriky, které se po řadu týdnů ozývaly v kabelové televizi na jaře 2008. Obama se od těchto výroků během své kampaně rychle distancoval. Při nedávném průzkumu týdeníku NEWSWEEK polovina respondentů měla za to, že Obama sdílí s Wrightem přinejmenším aspoň některé názory. Ve zmíněném průzkumu třetina respondentů tvrdila, že právě ty vazby na Wrighta by mohly znemožnit, aby volili demokratického kandidáta za prezidenta. Jenže v americké společnosti jsou stále kromě problematických Obamových vazeb na Wrighta také mnohé další otázky na Obamovu adresu bez uspokojivé odpovědi.

Když jsem ve svém článku "Ústavní pořádek v podání ministerstva zdravotnictví, aneb Úřednický příkaz nad zákon" (Britské listy 17. 5. 2007) líčil praktiky ministerstva zdravotnictví při udělování specializované způsobilosti k výkonu soukromé lékařské praxe, netušil jsem, do jak morbidních rozměrů tento případ naroste. Můj článek týkající se svérázné aplikace zákona č. 95/2004 Sb. ministerstvem zdravotnictví se tehdy mimo jiné dostal na oficiální stránky České advokátní komory a obdržel jsem také souhlasný dopis s obsahem článku od České lékařské komory.

Díky návrhu paní senátorky se opět začíná diskutovat na téma euthanasie. Někdy poněkud podivně. Pan Nešpor na Aktuálně mluví o něčem jiném, pan Pačes tamtéž se v mnoha ohledech mýlí.

Lékaři nemohou nejednat. V naší právní úpravě se musí snažit zachovat zdraví a život všemi prostředky, a to i ve zcela beznadějných případech. To, že se tak někdy neděje a lékaři provádějí "euthanasii", jak praví paní senátorka, je prostá pravda. Ale lékaři nemají, ač by ho podle mého názoru měli mít, právo nečinit všechno co umí a mohou....

V článku "Proč máme armádu" jsem se dočetl, že armádu si platíme na "zahraniční bojové mise", "aby honila nějaké chudáky v afghánských horách".

Je zajímavé, že podobnou funkci konala česká armáda již za nacistické okupace. Na území Protektorátu místo regulérní armády fungovalo "Vládní vojsko" o síle 6000 mužů.

V roce 1944 bylo pak protektorátní "Vládní vojsko" nasazeno v Itálii proti partyzánům, plnilo ovšen jen pomocné úkoly, jako je strážní služba ZDE ZDE.

Se zájmem jsem si přečetl články Fabiana Golga z 9.6. o českých učitelích angličtiny, jakož i Jana Čulíka z téhož data o "vypráskání učitelů", které vyprovokovaly řadu reakcí (včetně mojí z 16.6.). Jedna z publikovaných čtenářských reakcí byla i ta od Jiřího Šípa (mého kolegy ze studií) z 10.6. s patrně redakčním názvem "Učitelé jsou špatní, protože jsou chudí". Šíp argumentoval, že kdyby se pan Golgo sešel s učitelem/učitelkou AJ -- absolventem/absolventkou pedagogické fakulty v tomto oboru, jeho zkušenost by nebyla tak tristní.

Jako člověk, který toto studium také absolvoval, bych mu v tomto dal za pravdu. Ale nikoliv z toho důvodu, že by prostředí fakulty bylo dobré k získaní dovedností v praktické AJ. Spíše naopak -- pokud tuto dovednost člověk získá předtím (např. pobytem v anglicky mluvících zemích) a jinde ji nevyužívá, pak má co dělat, aby se jí na škole nezbavil.

Ministerstvo zdravotnictví ČR se od nástupu ministra Julínka rádo chlubí, jak šetří peníze na nákladnou léčbu. Výsledkem je mimo jiné více než 30 miliard korun na účtech zdravotních pojišťoven, zavedení 5000 Kč limitu na ceny léků a jiná opatření, která opticky a mediálně nevypadají vůbec špatně.

Bohužel, podstata těchto opatření je poněkud jiná. Je nutno si totiž uvědomit, že výchozí situací bylo univerzální krytí zdravotní péče pomocí veřejného zdravotního pojištění. Jakkoli tedy existovali pacienti, kteří např. na léky dopláceli větší částky a tato praxe jistě zasluhuje systémové řešení, jakkoli byly deficity zdravotních pojišťoven v minulosti problémem a jistě by zasluhovaly také systémové řešení, problém spočívá v tom, že tato potřeba systémového řešení nespočívá v praxi v nástrojích, které zavedl ministr Julínek.

Pan ministr Julínek se v článku v Hospodářských novinách vyjadřuje k přebytkům pojišťoven.

Důvod je zjevný 32 miliard přebytku na jejich účtech je poněkud podivných. I média pravicově naladěná si začínají tohoto faktu všímat.

Nevyhovující LDN, velké doplatky na léky, poplatky pacientů tam či onde a přebytky v řádu desítek miliard na účtech pojišťoven. Jakpak to asi jde dohromady?

Česká vláda se ve věci amerického radaru dostala argumentačně do naprosto slepé uličky. Tolikrát již změnila svoje předchozí neobhajitelná tvrzení do úplného opaku, že vládní rétoriku již ani většina pravicových voličů nebere vážně. Ještě před pár měsíci vláda například tvrdila, že radar u nás má smysl pouze ve spojení s raketami v Polsku. Nebudou-li v Polsku rakety, nepřijme česká vláda radar. Dnes však vláda tvrdí, že radar má smysl i jen sám o sobě, bez ohledu na raketovou základnu v Polsku. Stejně tak vláda krmila celé měsíce veřejnost tím, že má utajovaná data, která dokazují, že je radar zdraví naprosto neškodný. Před několika dny ministr Bursík přiznal, že vláda zatím data potřebná k posouzení nemá vůbec k dispozici.

V týdnu od 21. 7. se v Ženevě, sídle Světové obchodní organizace, sejdou ministři členských států k jednáním, jejichž cílem je prolomit současnou neuspokojivou situaci a odstranit rozpory v mezinárodních jednáních o další liberalizaci světového obchodu a o posílení pravidel mnohostranného obchodního systému. Pokud k průlomu dojde, ovlivní to - po implementaci do ekonomických politik členů WTO - světové podnikatelské prostředí a konkurenceschopnost na dlouhá léta dopředu. V Ženevě bude přítomen také ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, který se bude podílet na vytvoření pozice Evropských společenství. I na ČR tedy záleží, zda a v jaké podobě členské státy WTO schválí způsob a rozsah liberalizace obchodu a jak toto uvolnění bude prospěšné českým podnikatelským subjektům a české ekonomice vůbec.

Radovan Karadžič, bosenský Srb podezřívaný z válečných zločinů, jeden z nejhledanějších mužů světa, byl po více než deseti letech zatčen v Srbsku. Byl pohnán před bělehradský soud pro válečné zločiny, ve spolupráci s haagským tribunálem, uvedl srbský prezidentský úřad. Karadžič, vedoucí politický představitel bosenských Srbů, zmizel r. 1996. Je obžalován tribunálem OSN z válečných zločinů a genocidy v souvislostí s masakrem ve Srebrenici, k němuž došlo r. 1995.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V pátek 27.6.2008 jsem měl jedinečnou příležitost zhlédnout představení souboru Nadpozemská krása národní hudby, kterému propůjčila své jeviště Státní opera Praha. Spolu s ostatními diváky jsem tak měl možnost stát se svědkem velkolepého multimediálního spektáklu, zahrnujícího hudbu, tanec a videoprojekce, k jakému v našich končinách v jistém smyslu těžko hledat obdobu.

Večer uvedl šéf Sichuanského souboru písní a tanců mimo jiné slovy, že -- parafrázuji --skupina chce poděkovat obyvatelům ČR za podporu po nedávném zemětřesení právě svou hudbou jakožto médiem, které spojuje lidi na celém světě, neboť překonává jazykové hranice. Tato v zásadě o nevinná, dobře míněná rétorická figura je ve skutečnosti založená na rozšířeném naivním předpokladu, že hudba je univerzální jazyk.

Především musím předeslat, že jsou jisté potíže s tím, kdo vůbec mezi takové milionáře spadá. Počítá se to pořád jen v amerických dolarech. Takže když hodnota US dolaru stále teď vůči jiným měnám klesá, moc se pouhý ciferně vyjádřený milion dolarů z roku 2007 nemůže srovnávat s minulými léty. (A už nějaký čas se do toho nezapočítává hodnota vlastního obydlí takového kandidáta na zařazení do této skupiny obyvatel naší planety.) Koneckonců, jaképak s tím cavyky, když takových adeptů na začlenění nejsou ani dvě desetiny procenta (0,2 %)!

Jaderná energie byla a je už dlouho předmětem vědeckých i politických úvah. A v dnešních diskusích jde na jedné straně o bomby v rukou států, které by je neměly mít, a na druhé straně o ekologickou výrobu elektrického proudu. Příznačné v druhém případě je, že se hodně mluví a píše o čistším vzduchu, který se prý dá získat relativně levně a bezproblematicky. Jen málo, pokud vůbec , se v poslední době hovoří o radioaktivním odpadu. Aspoň v Německu se vůbec neví, kam ho ukládat...

Kontroverzní film britské televize Channel Four o globálním oteplování porušil předpisy britského úřadu pro vysílání Ofcom (Office for Communications), konstatovala v pondělí tato instituce. Film The Great Global Warming Swindle (Velký podvod s globálním oteplováním), který v ČR propagoval a uváděl Václav Klaus, je podle Ofcomu neetický. Tuto informaci přinesla v pondělí v Británii všechna média v pravidelném každohodinovém zpravodajství.

V dlouho očekávaném verdiktu konstatoval v pondělí Ofcom, že Channel Four nesplnil povinnosti být nestranný a odrážet celou řadu názorů na kontroverzní otázky. Ofcom zdůraznil, že stížnosti proti filmu, které vznesli bývalý hlavní vědecký poradce britské vlády Sir David King a Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC) byly oprávněné.

V komunitě aktivistů ropného zlomu je dobře známo jméno Kurta Cobba a jeho blog "The Resource Insights". Autor se zamýšlí nad hlubšími souvislostmi vyčerpání fosilních paliv a možnými důsledky pro další vývoj průmyslové společnosti. V Britských listech jsme vám v roce 2005 přinesli překlad jeho článku "Can Democracy Survive Without Fossil Fuels?" (¨"Může demokracie přežít bez fosilních paliv?").

Následující text je souhrnem dvou článků ("Which future should we prepare for, industrial or agrarian?"' "Na jakou budoucnost se máme připravit, průmyslovou nebo zemědělskou?", zveřejněno 5. července t. r., a "Could sustainability lead to an authoritarian future?" "Mohla by udržitelnost vést k autoritářské budoucnosti?", zveřejněno 13. července t. r., v nichž Kurt Cobb připomíná knihu Harrisona Browna Výzva budoucnosti člověka (The Challenge of Man's Future, ISBN 978-0813300337) z roku 1954. Pozoruhodné je, že Harrison Brown (1917-1986), jaderný fyzik, který se podílel na přípravě plutonia pro výrobu prvních amerických jaderných pum, ve své knize předpověděl těžkosti, do kterých se dostáváme dnes, už před více než 50 lety.

Pan Wagner se veřejně ptal, k čemu vlastně má Česká republika armádu. Taky si kladu stejnou otázku, ale k tomu, abych si na ni odpověděl, musím napřed vyřešit určitý předpoklad: jak si vlastně otázku položit?

Možná si řada lidí, vzhledem ke skutečně velké reformě (spíše restrukturalizaci), kterou armáda za posledních patnáct let prošla, říká, jak by to vlastně vypadalo, kdyby byla Česká republika napadena a dostala se tak do konvenční války. Odkud by vyjely tanky, kde by se formovala nějaká pěchota, kde by se vlastně taková armáda vzala? Jenže na tuto otázku se odpovídá dost špatně. Představa konvenční války (nebo také řečeno prostě a jednoduše "války, kterýžto pojem doposud masově zastupuje právě zcela konkrétní podobu války, tedy války konvenční) je určitý typ atavismu a v podstatě neporozumění současné geopolitické skutečnosti. Proto je třeba ptát se potom, komu vlastně armáda slouží? Kdo pochopil její užitečnost?

Server iDnes položil (20. července 2008 6:38) paní ministryni Parkanové několik otázek. Zaujala mě jedna z nich:

Reakce na článek čtenáře Pavla Bergmana "Protiizraelská zaujatost a nepřesnosti v Britských listech".

Pan Bergmann ve svém elaborátu upozorňuje čtenářskou obec BL na "hystericky protiizraelský text...plný nenávisti" Štěpána Kotrby a článek pana Martina Janíčka, týkající se rovněž izraelsko-palestinské otázky. Nejvíce výtek měl však proti mé osobě a mým článkům na toto téma. Rád bych tedy se pokusil na tyto většinou liché výtky reagovat.

Sueddeutsche Zeitung, jak víte, jeden z nejserióznějších (a nejčtenějších) německých deníků, uveřejnil v sobotu 12. července úvahu Burkharda Hirsche k problému Lisabonské smlouvy. Považuji článek za pozoruhodný pro jeho věcnost a střízlivý úsudek, píše Štěpán Steiger, který ji pro nás přeložil, a pokračuje:

Hirsch (ročník 1930) je známý politik, patří k levému křídlu Svobodných demokratů (FDP), je právník a obhájce lidských práv. Zastával v minulosti významné funkce (ministr vnitra Severního Porýní-Vestfálska 1975-80, viceprezident Spolkového sněmu 1994-98). Jeho stanovisko myslím zapadá do diskuse v naší zemi - diskuse, která se sice sotva koná, ale měla by probíhat. Překlad vydáváme s laskavým souhlasem www.sz-content.de .

Jen každý pátý Rakušan má soucit s pádem spolkového kancléře Alfreda Gusenbauera a vlády jím vedené velké koalice sociálních demokratů a lidovců. Rakouská poslanecká sněmovna - Národní rada - hlasy všech poslanců, velké koalice i opozice se usnesla ukončit předčasně 23. volební období a vyhlásila na neděli 28. září parlamentní volby. Rakouský spolkový prezident Heinz Fischer v televizní "Tiskové hodině" vyslovil pochopení pro ukončení velké koalice sociálních demokratů a lidovců. Ukázalo se, že nebyla schopna splnit jemu daný velikonoční slib, že bude konstruktivně spolupracovat. Především však u veřejnosti vznikla velká nespokojenost a netrpělivost s její činností, takže má nyní proti svým původním představám pochopení pro "nový start".

Britská vláda nesmí spoléhat na ujišťování Spojených států, že nepoužívají mučení, konstatuje zpráva britského parlamentního výboru pro zahraniční vztahy. Výbor zdůrazňuje, že se Británie a Spojené státy liší v definici toho, co je mučení, a naléhá, aby britská vláda samostatně kontrolovala americká tvrzení.

O americkou vojenskou a radarovou základnu je mezi domorodým obyvatelstvem Čečenské (nebo České?) republiky kdesi v Evropě pramalý zájem. Aby se zvýšila poptávka po zboží, jež stále ne a ne jít na odbyt, byla před rokem spuštěna ne zrovna povedená marketingová kampaň "proti raketám" . Její autoři se ale nepoučili z dosavadních chyb a v nejnovější propagační akci s názvem "test systému protiraketové obrany" angažovali neúspěšnou zpěvačku, jež se podivuhodným řízením osudu stala v roce 2007 ministryní obrany.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 170 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červnu 2008 přispělo celkem 173 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 954.45 Kč, příjem z reklamy byl v červnu 2008 400 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.6. 2008 částku 256 552.30 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,337.78 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.