|
11. 7. 2005
Jíme ropu a zemní plyn22. dubna 2005 byl na těchto stránkách uveřejněn článek upozorňující na skutečnost, že v současné době pravděpodobně vrcholí světová těžba ropy. V českých médiích jde o ojedinělé zpracování tohoto tématu. Není to první a bohužel asi ani poslední případ, kdy mainstreamová česká média zásadní problémy globálního dosahu buď zcela ignorují nebo o nich referují neadekvátním způsobem. Tentokrát mě však nepoměr mezi intenzitou diskuse v zahraničních médiích a českým mlčením na toto téma uvedl do stavu blízkého šoku. |
|
Vše nasvědčuje tomu, že aplikujeme-li Hubbertovu křivku (1,2) na dlouhodobá data o světové těžbě ropy a na současné znalosti o jejích globálních zásobách, zjišťujeme, že se právě nacházíme na jejím vrcholu. Křivka má zvonovitý průběh s plochým vrcholem, ze kterého vede jediná cesta - dolů, do její sestupné části. Pro vrchol křivky se vžilo anglické označení "Peak Oil". Jejímu autorovi se v 50. letech nejprve vysmáli, když s ní přišel, avšak její aplikace na předpověď vrcholu těžby ve Spojených státech byla naprosto přesná - od roku 1970 těžba ropy v USA klesá. V současnosti se zdá, že významná část odborné veřejnosti a politiků i řada aktivistů v různých částech světa berou celou záležitost velice vážně. Už v roce 1998 byl proveden výpočet (3), ze kterého vyplývá datum dosažení vrcholu těžby v roce 2006. Od roku 2003 běží na toto téma živé diskuse a když si dnes napíšete do Googlu pojem "Peak Oil", dostanete údaj o miliónech odkazů. Shrňme si suchá fakta: 1. Světová těžba ropy vrcholí. Pravděpodobně ještě koncem tohoto desetiletí začne její pozvolný pokles. 2. Světová poptávka po ropě roste zhruba o 2% ročně. 3. Na těžbě ropy je závislá světová produkce potravin. 4. Populace Země roste o 1,2% ročně. S ní roste i potřeba potravin.
Ve Spojených státech od roku 1998 funguje server From the Wilderness (FTW), jehož hlavní ambicí je něco jako píchání do vosích hnízd - seriózněji řečeno, odhalování toho, co stojí za oficiální rétorikou v americké politice. Vydavatelem FTW je Michael C. Ruppert, člověk, který koncem 70. let jako protidrogový detektiv policie v Los Angeles veřejně usvědčil CIA ze špinavých kšeftů s narkotiky, kterými se tehdy financovaly její ilegální operace na Středním východě, což stálo jejího tehdejšího šéfa Johna Deutche slíbené místo státního tajemníka v Pentagonu a Mika Rupperta místo u policie. Od té doby M. Ruppert soustavně ukazuje, jak ve skutečnosti funguje americký politický a ekonomický systém. Řečeno jeho vlastními slovy, patrně nejděsivější článek týkající se tématu byl na FTW zveřejněn pod titulkem Eating Fossil Fuels v říjnu 2003 (4). Jeho autorem je Dale Allen Pfeiffer, Ruppertův vědecký editor, geolog, romanopisec, muzikant, levicový aktivista, člověk, který vlastně téma "Peak Oil" mediálně "udělal". Letos v květnu si článku všiml a pro český web Biom jej přeložil Martin Kolařík ze Strany zelených pod názvem Jíme potraviny vyrobené z ropy (5). Několik výňatků z uvedeného článku: V letech 1950 až 1960 prodělalo zemědělství zásadní transformaci, často označovanou jako Zelená revoluce. Zelená revoluce spočívala v industrializaci zemědělství. Mezi lety 1950 a 1960, jak Zelená revoluce transformovala zemědělství na celé planetě, vzrostla produkce zrní o 250 %. To je ohromný nárůst v množství energie určené pro lidskou spotřebu. Tento nárůst nepochází ze zvýšeného využití slunečního záření, ani ze zvětšené rozlohy obdělávané půdy. Energie získaná Zelenou revolucí pochází z fosilních paliv ve formě umělých hnojiv (zemní plyn), pesticidů (ropa) a zavlažování poháněného fosilními palivy. Spotřeba energie v zemědělství se skládá ze:
Energie potřebná pro balení, chlazení, dopravu do maloobchodních prodejen a domácí přípravu jídla není v těchto číslech zahrnuta. Řečeno mírně nadneseně, ale pravdivě: jíme ropu a zemní plyn. Kvůli zákonům termodynamiky však není přímá úměra mezi energií do zemědělství vloženou a energií získanou. Každý krok na její cestě je energetickou ztrátou. Mezi lety 1945 až 1994 vzrostlo množství energie vložené do zemědělské výroby čtyřnásobně, zatímco úroda vzrostla pouze trojnásobně. Od té doby vklady energie stále rostou, ale úroda se již nezvětšuje. Dosáhli jsme maximální výtěžnosti. Naopak...musí moderní zemědělství stále zvyšovat své náklady na energii, jen aby zajistilo stávající neměnnou úroveň výroby. Zelená revoluce nezadržitelně spěje k bankrotu. Celková spotřeba fosilních paliv ve Spojených státech vzrostla 20krát za poslední čtyři desetiletí. Obyvatelé USA spotřebují 20 až 30krát více fosilní energie na hlavu než lidé v rozvojových zemích. Zemědělství je přímo zodpovědné za 17 % veškeré spotřeby energie v této zemi. Moderní zemědělství je neudržitelné. Poškozuje půdu, vyčerpává vodní zdroje a znečišťuje okolní přírodu. Všechny tyto vlivy způsobují ještě větší spotřebu fosilních paliv pro zavlažování, pro náhradu živin, pro ochranu před škůdci, pro obnovu poškozené přírody a také proto, aby se vůbec udržela úroda na stejné úrovni. Nakonec však dojde ke stavu, kdy nebude možné dodat dostatek těchto fosilních zdrojů, především díky snižující se produkci fosilních paliv. Spotřeba fosilních paliv v Severní Americe je pětkrát vyšší než je světový průměr. V dnešní době existují jen dvě země na této planetě, které jsou významnými exportéry obilí: USA a Kanada. Předpokládá se, že v roce 2025 už nebude USA moci exportovat potraviny kvůli domácí poptávce. Vliv na ekonomiku USA bude zničující, protože export potravin přináší ročně USA 40 miliard dolarů. Co je ještě důležitější, miliony lidí na celém světě mohou zemřít hlady bez amerických dodávek potravin. Podle údajů ze sčítání obyvatel z roku 2002 žije v USA 34.6 milionů lidí v bídě. A toto číslo roste alarmující rychlostí. Příliš mnoho z nich trpí podvýživou. Jak se situace v zemědělství bude zhoršovat, toto číslo poroste a Spojené státy budou svědkem rostoucího počtu úmrtí hladem. Udržitelná výroba potravin je možná pouze za těchto podmínek: 1. Do zemědělství musí být zavedeny technologie šetrné k přírodě. 2. Ke slovu se musí dostat obnovitelné zdroje energie. 3. Pomocí zásadního zlepšení energetické efektivity se musí dosáhnout nižšího využití exosomatické energie na osobu. 4. Počet obyvatel a jejich spotřeba musí být v souladu s udržením stability přírodních procesů. Budou-li první tři z těchto podmínek dodrženy, včetně redukce na méně než polovinu energie na osobu, autoři odhadují maximální populaci USA slučitelnou s udržitelnou ekonomikou na 200 milionů obyvatel. Vzhledem k tomu, že současný počet obyvatel USA přesahuje 292 milionů, znamená to redukci o 92 milionů. Aby bylo možné dosáhnout udržitelné ekonomiky a odvrátit katastrofu, musí Spojené státy snížit počet obyvatel nejméně o jednu třetinu. Černý mor zahubil ve 14. století jednu třetinu evropské populace (a více než polovinu asijské a indické populace) a uvrhl celý kontinent do temnoty, ze které se vzpamatovával téměř dvě století. Žádná z těchto studií nebrala v úvahu vliv poklesu produkce fosilních paliv. Autoři všech těchto studií věří, že zmíněné zemědělské krize nás začnou ovlivňovat po roce 2020, a nestanou se kritickými dříve než v roce 2050. Současný světový vrchol těžby fosilních paliv (a následný pokles produkce), spolu s vrcholem produkce zemního plynu na území Severní Ameriky velmi pravděpodobně způsobí, že tato zemědělská krize přijde mnohem dříve, než se očekávalo. Dost pravděpodobně pak nebude snížení počtu obyvatel o třetinu dostatečné pro udržitelnost; nutná redukce pak může přesahovat i jednu polovinu. Globální populace pak bude muset být redukována ze současných 6.32 miliard lidí na 2 miliardy -- to znamená o 68 % - či více než dvě třetiny. Konec tohoto desetiletí může být ve znamení inflačně rostoucích cen potravin. A také může být v příštím desetiletí celosvětový hlad na úrovni, jakou lidstvo ještě nikdy dříve nezažilo. Tři možnostiMůžeme -- jako společnost -- být seznámeni s tímto dilematem a vědomě se rozhodnout nezvyšovat množství lidí v naší populaci. To by mohla být nejvítanější z našich tří možností, vědomě a se svobodnou vůlí si vybrat cestu odpovědného snižování populace. Toto rozhodnutí je však v protikladu k naší biologicky dané snaze se rozmnožovat. Je navíc komplikováno schopností moderní medicíny prodloužit náš život a odmítáním možnosti kontroly porodnosti církevními zákazy. A nakonec je zde silná obchodní lobby, která se pokusí udržet vysokou úroveň imigrace, aby udržela nízkou cenu práce. Takže i když je to nejspíš nejlepší cesta, je to také cesta nejméně pravděpodobná. Nezdaří-li se zodpovědně snižovat počet obyvatel na základě svobodné vůle, můžeme způsobit snížení počtu obyvatel silou zákona. Je snad ještě potřebné popisovat, jak odporná je tato možnost? Kolik z nás by si vybralo život ve světě s nucenou sterilizací a populačními kvótami vynucovanými silou zákona? Jak snadno by to mohlo vést k pročišťování obyvatelstva pomocí principů eugeniky? Nakonec nám zbývá třetí možnost, která sama představuje nepopsatelný obraz utrpení a smrti. Pokud bychom si odmítli připustit přicházející krizi a nutnost s ní bojovat, budeme čelit velkému vymírání, ze kterého se civilizace už pravděpodobně nikdy nevzpamatuje. Nejspíš přijdeme o víc, než jen počet obyvatel nutný k dosažení udržitelnosti. V tomto scénáři velkého vymírání se podmínky zhorší natolik, že přežívající lidské populace budou tvořit jen zlomek současného počtu lidí. A tito přeživší budou trpět traumaty ze zhroucení a smrti civilizace, svých sousedů, svých přátel a rodin. Uvidí svět, který se zhroutil v prach. Otázky, které si nyní musíme položit, jsou "Jak jen tohle můžeme dopustit?" a "Co proti tomu můžeme udělat?". Znamená náš současný životní styl pro nás tolik, že bychom vrhli sebe a své děti do této rychle přicházející tragédie jen pro několik dalších let pohodlného konzumního života? Zkusme si prosím uvědomit, že v době poslední větší potravinové krize ve střední Evropě, tj. za II. světové války, zemědělství ještě fungovalo převážně na základě lidské a animální energie, bez významnějších dodávek umělých hojiv a pesticidů. Jen tak je mimochodem možné vysvětlit, proč hitlerovské Německo mohlo vrhnout veškeré své omezené zdroje fosilních paliv do služeb války. 60 milionů lidí včetně frontových vojáků dokázalo sice skromně, ale bez hladomoru, uživit zemědělství poháněné koňmi, zajatci a totálně nasazenými. Ještě žijí pamětníci Protektorátu Čechy a Morava, kteří zažili cesty vlakem z měst na venkov s batohy pro proviant. Řetězce výroby a distribuce potravin byly krátké, venkov byl soběstačný a města stačil -- často poloilegálně a částečně díky svépomoci obyvatel měst a solidaritě venkova s nimi - zásobit. Dnešní krize by byla daleko hlubší. Mohlo by se zdát, že Evropa a jmenovitě Česká republika tak zranitelná není. Je to však omyl. Z potravinově soběstačného státu a čistého exportéra potravin jsme se po roce 1989 stali jejich dovozcem a česká zemědělská výroba by dnes neuživila českou populaci více než z nějakých dvou třetin. A závislost našeho zemědělství na ropě, pokud jde o hnojiva, pesticidy a obdělávání půdy, je stejná jako kdekoli jinde ve vyspělém světě. Leckdo si možná řekne, dobrá, zase někdo plaší, nějací aktivisti...však to známe, a mávne nad tím rukou. Avšak v pozoruhodném souladu s těmito názory je názor insidera ropného byznysu. Matthew Simmons je zakladatelem (1974) a šéfem investiční banky Simmons & Co., největšího světového investora v oblasti energetiky. Zároveň působil jako ad hoc poradce prezidenta G. W. Bushe a viceprezidenta Cheneye pro energetiku, především v jejich první volební kampani. Matt Simmons je přesvědčený republikán, příznivec Bushovy rodiny, oponent environmentalistů, ale zároveň stál ostře proti deregulacím v americké energetice v 90. letech. Jeho názory jsou shrnuty zde (6). FTW jej interviewoval v srpnu 2003 po velkém výpadku energetické sítě na severovýchodě USA (7). Obsáhlý rozhovor s Mattem Simmonsem z června letošního roku je na serveru Global Politician (8). Některé jeho názory jsou uvedeny na webu Life after the Oil Crash (LATOC) (9), odkud je převzal český web Gnósis9 (slovenský překlad Ján Kolár) (10). Některé repliky Matta Simmonse poodhalují skutečný způsob myšlení garnitury dnešních vůdců USA. Na otázky Mika Rupperta z FTW v srpnu 2003 Simmons odpověděl například takto: Simmons: Už je pozdě. Jak jsem řekl, experti a politici nemají žádný Plán B, na který by se dalo spolehnout. Jestliže výroba energie vrcholí, když 5 ze 6,5 miliardy obyvatel světa využívá málo nebo vůbec moderní energie, bude to pro náš ekonomický blahobyt a zdraví nepředstavitelný šok -- větší, než si kdokoli vůbec dokáže představit. Simmons: Nemyslím si, že nějaké existuje... Řešením je modlit se. Modlit se za mírné počasí a mírnou zimu. Modlit se, aby nebyly hurikány a zastavil se pokles dodávek zemního plynu. Za nejlepších okolností, budou-li všechny modlitby vyslyšeny, nebude krize možná tak dva roky. Potom je to jistota. Pro BBC Simmons v červnu 2004 uvedl (11), že aby se dala kontrolovat její poptávka, musela by cena surové ropy dosáhnout nějakých 182 USD za barel, což odpovídá ceně benzínu v USA 7 USD/gallon, tj. zhruba přepočteno 46 Kč/litr (dnes je to cca 15 Kč, ale v USA neexistuje spotřební daň z benzínu). Další zásadní otázkou je spolehlivost vyčíslení zbývající kapacity zásob ropy. Simmons např. tvrdí, že o skutečných zásobách Saúdské Arábie se od r. 1981 neví nic než to, co sami Saúdi světu hlásí, a věrohodnost těchto údajů zpochybňuje. Web LATOC také uvádí, že už v roce 1999 si byla nastupující Bushova administrativa Peak Oilu dobře vědoma. Zároveň poznamenává: Důvodem, proč se naší lídři chovají jako zoufalci, je to, že se skutečně nacházíme v zoufalé situaci. Jestliže se divíte, proč Bushova administrativa utrácela peníze, snižovala výdaje na sociální programy a rozpoutávala války, jako by tu nebyl zítřek, na který je třeba myslet, teď na to máte odpověď: Oni dobře vědí, že zítřek není. A mimochodem to dobře zapadá i do souvislosti se šílenou fundamentalistickou neokonzervativní ideologií, která v okruhu lidí kolem G. W. Bushe převládá a která vede kroky lidí, jež ho ovlivňují. Tito lidé nejspíš skutečně do písmene věří komerčním televizním kazatelům, kteří si přepsali bibli tak, aby jí rozuměl i pologramotný Američan z ulice. Oni snad opravdu věří tomu, že patří mezi těch 144 000 tuctů nejvěrnějších, které si před nadcházejícím Armageddonem Nejvyšší vyzvedne na Nebesa a usadí je po své pravici, aby odtamtud sledovali, jak se hříšný zbytek lidstva škvaří v ohni pekelném. A protože Armageddon má podle těchto rádoby proroků začít v Bagdádu, tak proč by mu trochu nepomohli... Ale bez ironie, většina obyvatel Spojených států zatím asi není připravena na změnu stylu života směrem k výraznějšímu uskrovnění a rozměry krize, která může během příštích 10 -- 20 let v USA nastat, jsou pro ně těžko představitelné. Na některých webech (12,13) už se objevují praktické rady pro Američany, jak přežít, až to "krachne". V diskusích pak můžete najít různé přístupy, od "ještě si rychle užít" přes "opevním se v domě a moje kulovnice se zásobou nábojů to jistí" až po "budujme komunity, dokud je ještě čas, ať si dokážeme sami pomoci, až to přijde". Může se to zdát komické, ale na rozdíl od nás, kteří jsme zažili nedostatkovou ekonomiku, pro mnohé Američany představa ježdění do práce na kole (místo autem) a vaření na sporáku ze syrových potravin (místo tří nebo čtyř hamburgerů denně) je neskutečný šok. Matt Simmons dále např. uvádí, že 70% americké spotřeby ropy jde na vrub automobilismu a že důsledný přechod zejména nákladní dopravy na železnici může toto číslo snížit na 5 -- 10%, což je podle jehonázoru řešitelné během 5 -- 7 let. Stejně tak navrhuje, jako jedno z řešení pro všední život obyčejných lidí, hledat způsob, jak přiblížit bydliště pracovišti (nebo naopak) -- místo popojíždění auty v kolonách ráno dvě hodiny do práce a večer totéž zpět, což snižuje efektivnost využití paliva ve spalovacích motorech na desetinu, přecházet třeba na práci on-line z domova. Jeho vlastní firma zcela přešla na tento způsob fungování během 3 měsíců. Všechno se mi do jednoho článku nevejde, řadu závažných věcí k tématu Peak Oilu mám připravenou na příště. Jedno téma se však na závěr tohoto úvodního článku zdá být vhodné. Zajímavou úvahu o vlivu fosilních paliv na vznik a vývoj moderní demokracie jsme našel na blogu Kurta Cobba (14). Nabízím vám zde její úplný překlad. Může demokracie přežít bez fosilních paliv?Je to náhoda, že velké moderní revoluce, americká i francouzská, proběhly krátce poté, kdy James Watt výrazně zvýšil účinnost parního stroje? Připomeňme si, že původním účelem parního stroje v těch dobách bylo čerpání vody z uhelných dolů. Jeho zdokonalení podnítilo průmyslovou revoluci založenou na fosilních palivech. Tato paliva také nepřímo vyvolala rozsáhlé sociální a politické změny včetně moderních požadavků na více rovnosti a demokracie. Mohou tyto hodnoty prospívat bez fosilních paliv? Antické Atény byly demokratické dávno před objevem fosilních paliv. Ve skutečnosti demokracie závisí na nějakém zdroji energie, který poskytne občanům čas na to, aby si vládli sami. Občanská společnost se musí těšit aspoň takové míře rovnosti, která dovolí stavět některé občany jen tak vysoko nad jiné, aby to neohrožovalo jejich solidaritu. Co bylo takovým zdrojem energie? Otroci. Toto částečně vysvětluje, proč někteří zakladatelé americké republiky mohli využívat otroctví. Dříve existovalo spolu s demokracií. Ale i když ho využívali, průmyslový rozvoj na americkém kotinentu začal odbourávat nutnost jeho existence. Nadbytek energie z fosilních paliv definitivně prokázal neekonomičnost otroctví. Svobodný člověk, obsluhující stroj poháněný fosilními palivy, mohl udělat nepředstavitelně více práce než otrok pracující manuálně. A tak se vlastnictví strojů a zdrojů paliv pro jejich pohon stalo důležitějším než vlastnit pracovní sílu k jejich obsluze. Věk strojů vyžadoval mobilnější pracovní sílu -- stroj místo pána v podstatě diktoval, kam má jít. Je to jen další náhoda, že první americký ropný vrt byl úspěšně vyhlouben v roce 1859 a Občanská válka, která ukončila otroctví, následovala jen dva roky poté? Energie fosilních paliv smazávala biologické rozdíly mezi muži a ženami. Hnutí sufražetek, které začalo mnoho let před Občanskou válkou, bylo stejně tak zaměřeno na smazávání politických nerovností. Fosilní paliva však také poslala ženy a děti do továren, kde na jejich vzrůstu a síle záleželo méně než na jejich poslušnosti. Jak se postupně ze země dobývalo více a více energie ve formě uhlí a ropy, moderní průmyslové národy zjistily, že nadále nepotřebují dětskou práci. Nebylo ani nutno udržovat ubohé pracovní podmínky a bídnou životní úroveň pracujících tříd, aby bohatí mohli žít dobře. Fosilní paliva začala vytvářet dost bohatství na to, aby se mohlo začít přerozdělovat. Rostoucí prosperita tlumila konkurenční nálady. Uprostřed konjunktury levné ropy v Americe mohlo mnoho středostavovských matek zůstat doma s dětmi. Pracovali jen otcové. Subvence fosilních paliv dosáhly v podstatě svého vrcholu. V těch dobách matky ze střední třídy mohly volit, otroctví (i když ne diskriminace) bylo vzdálenou vzpomínkou a dětská práce byla už dlouho postavena mimo zákon. Sociální a politický pokrok splýval s parabolickým průběhem amerických dodávek fosilních paliv. V politice to bylo období silných odborů, vysokých daní a velkých veřejných projektů -- škol, nemocnic, dálnic a státní energetiky. Je to další shoda, že toto období rychlého růstu a snižování nerovnosti skončilo krátce poté, kdy těžba ropy v USA v roce 1970 vyvrcholila? Jak bude postupovat vyčerpávání fosilních paliv, obzvláště ropy a zemního plynu, budeme schopni udržet solidaritu a společenský smír, díky nimž jsou moderní demokracie tak stabilní? Nebo se v každém z nás projeví naše přirozená konkurenční povaha a budeme bojovat o svůj podíl na ztenčujících se zdrojích? Bude to záležet na tom, zda alternativní zdroje energie dokážou poskytnout dostatek energie za ceny, které si budeme moci dovolit. Může to také záležet na tom, jak se budeme organizovat. Méně energie v budoucnosti může způsobit, že se politická moc vrátí zpět do místních komunit, protože centrální vlády ztratí svůj vliv v důsledku nedostatku zdrojů energie. Jestliže si dokážeme znovu osvojit náš kulturní instinkt pro místní správu, možná si budeme moci udržet mnohé z toho politického a sociálního pokroku, který byl aspoň zčásti darem éry fosilních paliv. Nedokážeme-li ten instinkt znvou vzbudit, bohužel možná zjistíme, že jedinou věcí mezi námi a despotismem je barel ropy, který může brzy zmizet. A tak tu máme krizi, která se "s plnou parádou" týká i nás Čechů, i když nám to zatím moc nedochází. "Ticho po pěšině", které slyšíme až na pár čestných výjimek z médií a bez výjimky z politických struktur, je výmluvné. Dnes, v roce 2005, je nám jen málo platné, že takoví ojedinělí buřiči jako je třeba Jan Keller mohou smutně konstatovat, že oni už v roce 1993 říkali...třeba tohle: Centralizovaná moc, která chce řešit všechny problémy člověka za něho, vyvolává v lidech nebezpečnou iluzi, že je toho skutečně schopna. V rozhovorech o ozónové díře či skleníkovém efektu bývá nejčastější reakcí dotázaných odpověď: "Vždyť oni už to nějak zařídí." Centralizovaná moc tak dlouho sugerovala svým poddaným a později občanům, že právě ona je kompetentní vyřešit vše za ně samotné, takže její oběti na ni spoléhají i v situaci, vůči které je tato moc nejen bezbranná, ale dokonce ji svým marnotratným fungováním jen ještě dále zhoršuje. Řadový občan věří, že záchranu planety musí mít přece někdo na starost, když přece mnohem malichernější věci vždy někdo ve svém referátě má. Ale ti, kdo v čele velkých organizací za něho rozhodují, ani ti, kdo ho v čele státu nezištně reprezentují, mu neprozradí, že by se právě v téhle důelžité věci na ně raději neměl příliš spoléhat. Neporadí mu to, neboť by riskovali, že se na ně přestane spoléhat i ve věcech ostatních a pro přežití méně důležitých. Jan Keller, Až na dno blahobytu, Hnutí Duha, Brno 1993, str. 93 -- 94 Příště se pokusím přinést něco o možnostech snížení závislosti zemědělství a výroby potravin na fosilních palivech včetně konkrétních zahraničních zkušeností a o existenci a poznatcích některých skupin, které se problémem "Peak Oil" zabývají na vědecké úrovni. Odkazy z textu:(1) http://en.wikipedia.org/wiki/Hubbert_peak (2) http://www.hubbertpeak.com/ (3) http://www.dieoff.com/page133.pdf (4) http://www.fromthewilderness.com/free/ww3/100303_eating_oil.html (5) http://biom.cz/prevzate.stm?x=236281 (6) http://www.simmonsco-intl.com/research.aspx?Type=msspeeches (7) http://www.fromthewilderness.com/free/ww3/082103_blackout.html (8) http://www.globalpolitician.com/articleshow.asp?ID=837&cid=1&sid=45 (9) http://www.lifeaftertheoilcrash.net/ (10) http://gnosis9.net/ko_ropa.html (11) http://news.bbc.co.uk/1/hi/business/3777413.stm (12) http://www.survivingpeakoil.com/article.php?id=matter_of_survival (13) http://lawnorder.dailykos.com/story/2005/6/4/41032/22636 |
| Ropa - Peak oil a energetická bezpečnost | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 11. 7. 2005 | Jíme ropu a zemní plyn | Jindřich Kalous | |
| 2. 5. 2005 | Absťák | Jindřich Kalous | |
| 22. 4. 2005 | Konec ropné éry? | ||
| 11. 8. 2004 | Ropa, politika a krev | Oskar Krejčí | |
| 2. 6. 2004 | Atentát v Saúdské Arábii vyvolal ropnou krizi | ||
| 12. 3. 2003 | Irák a invaze: Nevěrný manžel Hussein, euro a ropa | Petr Baubín | |