Jednou z otázek přijímacího testu byl požadavek, aby uchazeč několika větami kriticky zhodnotil nějaké dílo současného českého autora. Většinou studenti psali o Vieweghovi, případně o Halině Pawlowské. Jejich kritické hodnocení bylo ve stylu. "Román pro ženy je velmi zajímavá kniha, kterou bych každému ráda doporučila." Jeden intelektuál psal o Kafkovi (netušil, že to není současný český autor, jiný o Haškovi, jehož Dobrý voják Švejk je prý výmluvným zobrazením hrůz druhé světové války. Na otázku Stručně charakterizujte literární poměry v Čechách v patnáctém století psali studenti něco o Jungmannovi a Dobrovském... Neuměli pravopis, slovo "sytuace" se vyskytlo s tvrdým "y".

To, co jsme v přijímacích zkouškách od uchazečů požadovali, by je normální učitel dokázal naučit asi tak za deset hodin, konstatoval kolega. Co s nimi na těch středních školách dělali po dobu čtyř let, tři hodiny týdně, naprosto netuším. Zcela zjevně učitelé s žáky absolutně nečtou žádné literární texty.

Země se propadá do plebejství. Možná to tak politikové záměrně chtějí -- nevzdělaný a primitivní národ bude daleko lehčeji manipulovatelný. Možná právě proto se neustále drasticky snižují rozpočty na vysoké školství. Inteligentního, racionálního uvažování už možná brzo nebude skoro nikdo schopen. Konec konců, nacisti také zrušili české vysoké školy a inteligenci umlčeli v padesátých a pak znovu v sedmdesátých letech i komunisté.

Učitelům by se měly zvýšit platy pouze v tom případě, prokáží-li schopnost učit. Tu, podle současných přijímacích zkoušek na některých českých vysokých školách, zjevně nemají. Měl by nejprve vzniknout systém, který by dokázal schopnost učit zhodnotit.