Před několika týdny mě požádal praktikant v IT oddělení jedné firmy, v níž pracuju, abych mu zkontroloval text, který napsal pro angličtinu na své střední škole. Chtěl, abych mu ten text opravil, pokud to bude nutné. Povšiml jsem si, že měl v textu dvě malé chyby. Řekl jsem mu, že jsem našel dvě drobné chybky, ale že mu neřeknu přesně kde, protože ten text autenticky odráží jeho znalost angličtiny. Dodal jsem, že dvě malé chyby v textu na celou stránku přece nemohou ohrozit jeho šanci udělat úspěšně zkoušku.

Byl jsem velmi překvapen, že učitel mu dal za ten text pětku, řekl mu, že ten text je nesrozumitelný a je skoro úplně špatně. Cítil jsem osobní zodpovědnost, protože jsem mladému muži řekl, že jeho text je v pořádku. Proto jsem se rozhodl vydat se do jeho školy, která je v Praze nedaleko náměstí Míru (a tak do ní chodí mnoho bohatých lidí z pražských Vinohrad). Našli jsme učitelku angličtiny a česky jsem se jí zeptal na její nesmyslné ohodnocení kolegova textu.

Reagovala nesmírně arogantně a řekl mi, že ona musí vědět, co je správná angličtina co ne, neboť ona to přece vyučuje. Tak jsem s ní začal mluvit anglicky. Byla tím šokována, její oči prozradily, že nerozumí ani slovo tomu, co říkám. I když jsem se jí jen zeptal, která slova či věty byly podle ní v textu jejího žáka špatně, odpověděla mi na tuto otázku slovem "Yes" ("Ano."). Tak jsem otázku zopakoval, tentokrát jsem zjednodušil svůj americký přízvuk, ale její další odpověď zněla: "Sure" ("Jistě"). Pak jsem se zeptal: "Je to jen můj dojem, ale vy vůbec nerozumíte tomu, co říkám?" Zcela zjevně nerozuměla ani tomu. Tak jsem ji požádal česky, aby mi vysvětlila anglicky, co je nesprávného na anglickém textu jejího studenta. Zčervenala a odpověděla: "Roman knows English very little, I did not understood what he writes for me" (Roman zná anglicky velmi malý, nerozumověla jsem, co píše pro mne.) Strašná angličtina. Neočekávám, že budou učitelé angličtiny umět mluvit bezchybně, ale v jejím případě bych řekl, že mluvila hůř než její žák. Nakonec souhlasila, že mu dá trojku. Já bych jí dal pětku...

Zdálo by se, že to je jen výjimečný případ špatné učitelky v jediné škole, kdyby se mi to už nestalo třikrát předtím. V roce 1998 jsem se za podobných okolností obrátil na anglickou učitelku přítele, a i ona byla naprosto neschopná vést rozhovor v jazyce, který vyučuje. Dva další případy byly případy mých dvou přátel, kteří vyučují v místních školách. Dvakrát jsem je pozval na večeři, kdy někteří moji hosté mluvili jen anglicky. Gramatika obou těchto "učitelů angličtiny" byla nesmírně omezená a - velmi podivně na učitele - oba dělali typickou českou chybu, kdy si pletli slovo "teach" se slovem "learn" ("učit" a "učit se"), podobně, jako si Češi, kteří neumějí dobře anglicky, pletou "lend" a "borrow" ("půjčit" a "vypůjčit si").

Je děsivé, že nikdo nezkoumá, kolik učitelů angličtiny v ČR vůbec umí anglicky. Kolik žáků propadá v angličtině, protože je učí takoví falešní učitelé?