Pan ministr se zaštiťuje takzvaným dobrým hospodařením. Je totiž dobrý hospodář. Netuším sice, v kterém zdravotním zařízení, ale přece jenom pár poznámek k této interpretaci bych měl.

Copak je to hospodář? Něco mouky semele a zbytek nechá na setí nebo třeba po královsku sní jen půlku chleba a zbytek nechá na horší časy. Tomu bych asi rozuměl.

Ale princip zdravotní daně, či chcete-li pojištění, je jiný. Není tu král ani vlastník -- hospodář.

Tyto peníze jsou určeny nemocným teď. Systém je vybral a mají se ocitnout v péči pro nemocné. Ani pan ministr ani pojišťovny nejsou vlastníky těchto peněz. Jsou pouze jejich správci. Dnešním nemocným je hodně jedno, že třeba za x let bude péče lepší. Potřebují je teď a tak byl systém nastaven a koncipován. Je průběžný a průběžný snad i zůstane.

Nikdo ze správců peněz nemá nejmenší právo je zadržovat jejich vlastníkům -- plátcům zdravotní daně, současným nemocným. A to pod žádnou záminkou. Historky o budoucích investicích do zdraví jsou v našem prostředí a nedávné historické zkušenosti poněkud liché. Vytunelované zdravotní pojišťovny, nesmyslné investice... jsou jenom namátkou mnoha zdravotním profesionálům stále na očích.

Jistě jenom paranoidní jedinci si dávají do souvislosti zůstatky na účtech a chystaný prodej zdravotních pojišťoven...

Jistě jen paranoidní jedinci si všímají majetkových propojení pojišťovny s životním pojištěním, důchodovým připojištěním, zdravotnických zařízení, zdravotním pojištěním a výrobou léčiv a do budoucna nejspíše důchodovým pojištěním.

Ano možná jsem paranoidní, ale jednoznačně říkám, že přirovnání s dobrým hospodářem je zcela nesprávné. Hospodář hospodaří s vlastním a ne cizím! Peníze na účtech zdravotních pojišťoven patří do péče o nemocné. Jsou totiž nemocných a oni je mají čerpat a i o nich rozhodovat! Na účty bank nepatř,í a pokud tam zůstávají, je to zadržování cizích peněz. Rozhodně ne dobré hospodaření!