Pan Peter Barton, ředitel kanceláře Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Praze, vyjádřil názor, že pan Rudolf Kučera nelhal a není novinářem. Na námitky Britských listů, že máme věcné informace, potvrzující opak, konstatoval, že s námi diskutovat nebude. Viz pozoruhodná korespondence níže.

Navzdory poněkud sporné obraně pana Kučery, který "není novinářem", vysílá Český rozhlas stále komentáře pana Kučery, který má vazby na aktivistickou organizaci, již německý Spolkový úřad na ochranu ústavy i české ministerstvo vnitra podezřívají ze spolupráce s extremisty. Český rozhlas by měl při vysílání komentářů pana Kučery tyto skutečnosti vždy uvést. (JČ)

Ronald Smelser a Edward J. Davies II: The Myth of the Eastern Front. The Nazi-Soviet War in American Popular Culture, Cambridge University Press, Cambridge-New York et al. 2008, 327 str. ZDE

Vzhledem k pověsti amerických válečných sil jsou četné konkrétní neúspěchy jejich strategů od roku 1945 překvapující, ať si již vzpomeneme na Koreu či Vietnam, aneb pročítáme každodenní zprávy z Iráku. Jak jedna nová historická studie naznačuje, bylo by záhodno začít stopovat příčiny této diskrepance v minulosti, zavádějící nás zpět až do konce druhé světové války. Ronald Smelser a Edwarda J. Davies II ze Salt Lake City totiž vydali právě pozoruhodnou knihu "Mýtus Východní fronty", která líčí a pečlivě dokumentuje, jak Američané hledali poučení u svých poražených protivníků z Wehrmachtu.

Rozsáhlá studie zadaná americkým ministerstvem obrany nenašla žádné důkazy o tom, že by Irák za režimu Saddáma Husajna měl vazby na teroristickou síť Al-Káida, jak to tvrdili nejvyšší američtí představitelé ve snaze zdůvodnit invazi do Iráku. Informovala o tom ve středu americká média, podle nichž Pentagon nakonec odstoupil od zveřejnění studie na webu a zrušil i plánovanou tiskovou konferenci.

Studie, o níž poprvé informovaly listy McClatchy Newspapers, vychází z rozboru asi 600.000 oficiálních iráckých dokumentů zabavených po invazi v březnu 2003 a z tisíců výslechů vysokých iráckých představitelů. Studie není první, která popírá operační vazby Saddámova režimu s Al-Káidou. Žádný tým však neměl přístup k tolika informacím. Kromě toho studie vypracovaná Ústavem pro obranné analýzy je prvním oficiálním přiznáním americké armády, že neexistují důkazy o vazbách Saddáma Husajna a Al-Káidy.

ČTK: Studie Pentagonu: nejsou důkazy o vazbách Iráku a Al-Káidy ZDE

MfD│ŠOK│ Předseda Evropské komise José Barroso varoval českou vládou před jednostranným vyjednáváním o zrušení víz s Američany. Svým jednáním Česko podle Barrosa podlamuje možnost lidí cestovat v Evropě bez hraničních kontrol. "Jednostranná dohoda může způsobit potíže uvnitř evropského prostoru bez hranic. A to přece nikdo nechce," konstatoval předseda Evropské komise, portugalský středopravý sociální demokrat José Barroso (PSD) v rozhovoru na otázku MF DNES. ... ... "Snažíme se to změnit, aby všechny členské země EU patřily do amerického bezvízového programu. Proto jsme dnes (v úterý) schválili mandát pro jednání komise s USA. Byl by opravdu velký problém mít hned několik rozdílných režimů mezi EU a USA. Je velice pravděpodobné, že některé země patřící do Schengenu prostě odmítnou sdílet informace se státy, které nebudou respektovat stejná pravidla."

iDnes: Neztěžujte EU boj o víza, varuje šéf Evropské komise Česko ZDE

Předseda Humanistické strany Jan Tamáš odletěl v pondělí 10.3.2008 na týdenní zahraniční cestu do USA. Během této cesty se již setkal s profesorem Noamem Chomskym. Tamáš vystoupí na mezinárodní konferenci Left Forum 2008 a také se setká se zástupci kongresu USA. Poskytne rozhovor o nenásilném boji proti umístění vojenské základny USA v ČR deníku New York Times a časopisu The Nation. Dále se setká se zástupci amerických organizací nesouhlasících s výstavbou vojenské základny USA v ČR.

CRI│ŠOK│ Cena ropy na mezinárodní burze vytvořila včera nový rekord. Cena lehké ropy dodané v dubnu na newyorkskou burzu se jednou dotkla 110.20 dolarů za barel.

OPEC 12. 3. 2008 uveřejnila, že denní průměrná cena surové ropy na trhu OPEC dne 11.3. poprvé překročila 100 USD a dosáhla 100,57 USD za barel. Předseda OPEC, alžírský ministr energie a hornictví Chakib Khelil uvedl, že důvodem zvýšení ceny jsou spekulace a další politické faktory.

NATO odloží rozhodnutí o vytvoření svého vlastního protiraketového štítu k ochraně jihovýchodního křídla (Řecka, Turecka, Bulharska a Rumunska), které by nepokryl plánovaný systém amerického radaru v Česku a amerických raket v Polsku . K dubnovému summitu NATO to ve středu v Bruselu řekl náměstek generálního tajemníka Peter Flory. "Nemyslím, že se na summitu dočkáme nějakého rozhodnutí. Nevidím žádnou zemi, která by spěchala se skutečnou realizací," řekl Flory, který je odpovědný za obranné investice.

Jednat o americkém štítu v Evropě pojedou počátkem příštího týdne do Moskvy američtí ministři zahraničí a obrany Condoleezza Riceová a Robert Gates. Ve formátu 2+2 se poprvé od loňského října sejdou s ruskými protějšky Sergejem Lavrovem a Anatolijem Serďjukovem.

NOVINKY/Ondřej Lazar Krynek: NATO odloží rozhodnutí o raketovém štítuZDE

Devítinásobná držitelka tenisového titulu z Wimbledonu Martina Navrátilová přijala zpět své české občanství. I když si chce ponechat i občanství americké, loni řekla v rozhovoru s jedním českým deníkem, že se nyní stydí za Ameriku George Bushe tak, jak se kdysi styděla za komunistický režim své vlasti. "Věc je ta, my jsme toho Bushe zvolili," řekla. "To je horší. Naproti tomu, komunistickou vládu v Československu nikdo nezvolil."

Silná slova, ale lze opravdu Československo roku 1975 srovnávat s dnešními Spojenými státy? ptá se v deníku Guardian Tim Dowling.

Bývalý šéf amerického Federálního rezervního systému Alan Greenspan při představování svých pamětí 16. září 2007 prohlásil: „Mrzí mě, že je politicky nepřípustné přiznat, co každý ví: V irácké válce šlo převážně o ropu.“ Tolik snad vůbec první „oficiální“ vyjádření ke skutečným příčinám invaze, od jejíhož zahájení letos uplyne již pět let.

Když na počátku 80. let nastoupil do úřadu prezident Reagan, nechal ze střechy Bílého domu odstranit zařízení pro solární ohřev vody instalované za jeho předchůdce Cartera. Tím symbolicky ukončil období, v němž Spojené státy uvažovaly o snižování závislosti na dovozu „černého zlata“. „Reaganomika“ znamenala omezování vlivu vlád producentských zemí na ropný průmysl a oslabování váhy Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Konkurence rostla a ceny klesaly. Tato politika zajištění energetické bezpečnosti fungovala přes 30 let, pochopitelně však nemohla dostupné zásoby nijak zvětšit. O tom, že jednoho dne půjde hlavně o přímou, již netržní kontrolu nad zbylou ropou, tedy nerozhodl G. W. Bush.

„Je moc radikální, je velmi radikální pokud jde o svobody.“, odpověděl před rokem Felipe Gonzáles v noční značně sledované televizní talk show na otázku, jak hodnotí působení Josého Luise Rodrígueze Zapatera ve funkci předsedy španělské vlády. Ostřílený matador španělské politické scény, první socialistický premiér ( 1982 - 1996 ) tím vyjádřil obavy, aby to Zapatero nepřehřál.

Nepřehřál a zvítězil.

Současné mediální diskuse kolem zamýšlené právní úpravy postavení exekutorů, úvahy, zda mají být v České republice exekutoři při výkonu své funkce doprovázeni policií nebo -- pokud stát exekutorům takovou ochranu neposkytne -- budou exekutory doprovázet soukromí ozbrojenci, vysílají do světa signál, že český právní řád se civilizovanému světu vymyká. Hrozby samotných exekutorů, že pokud jim policie nebude pomáhat, situaci vůči dlužníkům jen zhorší (ozbrojení exekutoři a jejich soukromá ozbrojená komanda), jen ukazují, o jak obskurní bratrstvo se u nás v případě exekutorů jedná.

Tak zásadní neinformovanost o připravovaném zákonu o třetím odboji, jako v glose Jiřího Nováka, ukazuje naprostou neznalost o nedávné době, kdy se komunisté dostali k moci a vypořádávali se se svými odpůrci. A není se čemu divit. Nezájem o tuto dobu celých 18 let po převratu je zarážející. Media v této době našla na době komunistické vlády jedinou chybu: nedostatek banánů a mandarinek. Vypadá to, že právě proto se musel tady měnit režim, píše Ludmila Voříšková, jejíž otec začátkem padesátých let zahynul v uranových dolech.

Dovoluji si zaslat odkazy na finální verzi filmu Zeitgeist s českými titulky. Zeitgeist je podle všeho jedním z vůbec nejsledovanějších filmů na internetu, píše Jan Zeman.

Jedná se o úplně nový překlad bez použití onoho starého, co se potuluje na internetu - a který jsme zavrhli, protože byl opravdu dost nepřesný a místy i nesrozumitelný.

Je to všechno legální, máme na to práva, takže by to google sejmout neměl.

Přímý link na google video českou verzi: ZDE

Zhlédněte zde:

Ke stažení v dobré kvalitě (včetně vložených i samostatných titulků): ZDE

Školy nejsou téma pro referendum, sdělil z obrazovky české televize starosta Unhoště Ivan Záboj (ODS), během vysílání regionálních zpráv v pátek 29.2. v18:00.

K čemu se podle něj tedy mohou obyvatelé obcí vyjadřovat? Zákon praví, že není možno iniciovat místní referendum o poplatcích, rozpočtu obce a - k lítosti mnoha obyvatel české kotliny, o odvolání místní samosprávy, píše čtenářka z Unhoště Yvetta Popelková, která se angažuje v přípravě referenda proti sloučení dvou základních škol v Unhošti.

Všem, kdo si stýskají na naše soudnictví a přísahají na některé ze zahraničních vzorů, si dovoluji připomenout úsloví: "Jenom z dálky jsou cizí louky zelené." Doporučil bych jim také, aby se častěji seznamovali se zahraniční literaturou, zejména tou krásnou.

Nedávno jsem si doslova pochutnal na Mortimerově knížce "Příběhy obhájce Rumpolea". Poněkud potměšilý hlavní hrdina tam přesvědčí začínající advokátku, slečnu Trantovou, že rozhodující "soudce McFee je fanatik litery zákona. Měl z jurisprudence zvláštní vyznamenání. V posteli si čte Russella, eseje o kriminalitě a na prázdniny si bere literaturu o případech odvolacího soudu."

(Kapitola z autorovy knížky Právníkovy fejetony, vyšlo r. 2007)

tisková zpráva Greenpeace

Americký radar, který má být umístěn v České republice, by pro svůj nedostatečný dosah nedokázal zaměřit střely, které by podle obav některých zemí měly být případně odpáleny z Íránu, a je proto neúčinný. Tyto závěry zkoumání funkčnosti a dosahu plánovaného radaru představil minulý týden v Berlíně profesor vědy, techniky a národní obrany Theodor Postol z (MIT) Massachusetts Institute of Technology na setkání Německé fyzikální společnosti (DPG).

Volební výbor Poslanecké sněmovny na svém veřejném zasedání ve čtvrtek dne 13. 3. 2008 od 13.00 provede výběr kandidátů na členy Rady Českého rozhlasu, kteří budou předloženi k volbě plénem Poslanecké sněmovny. Poslanci mají členy Rady z předvybraných kandidátů volit v úterý.

Seznam kandidátů ZDE

V šedesátých letech psal C. P. Snow o potřebě překlenout propast mezi dvěma kulturami současné doby, mezi vědeckými a humanitními obory. Dnes, když se diskutuje o otázkách klimatu, o otázkách ekonomických, politických i vědeckých, je tento problém ještě více aktuální, až palčivý. Přibyl ale třetí druh literatury, politický pamflet, jehož klasickým příkladem byla Leninova kniha "Materialismus a Empiriokriticismus", kterou napsal, když se ještě potloukal po londýnských knihovnách, než se stal úspěšným demagogem v Rusku. Nedávným projevem tohoto žánru je Válka s mloky Lovelocky , která nedávno vyšla zde, v Britských listech.

Autor zjevně neví o čem mluví, když píše, že " V šedesátých letech psal C. P. Snow o potřebě překlenout propast mezi dvěma kulturami současné doby, mezi vědeckými a humanitními obory." Pominu-li detail, že C. P. Snow pronesl svou slavnou přednášku v roce 1959, nebyla ani tak o oboustranném překlenutí propasti, jako o dekadenci a zpátečnictví humanitních vzdělanců, o potřebě řídit se ve všem radami vědců a vyznávat vědecký pokrok.

Snow byl scientista v tom smyslu, že věřil ve všemohoucnost vědy, stejně jako logický pozitivista Ernst Mach. Scientismus a pozitivismus jsou velmi jednostranné, dobrých padesát let překonané ideologie a přijde mi velmi legrační od někoho, kdo se jimi zjevně řídí, kritizovat z neznalosti filozofie a historie právě pana Dolejšího, jehož články prozrazují, že se minimálně ve filozofii a historii vědy (a to na soudobé úrovni poznání) orientuje výborně. Jsem rád, že se takové věci objevují v češtině a zrovna v Britských listech.

To ovšem, připomínám, mluvím obecně o článcích pana Dolejšího, nikoli o jeho skutečně poněkud dryáčnickém útoku na Jamese Lovelocka (když je řeč o C.P.Snowovi, ten byl také terčem podobně prudkého a osbniho útoku že strany literárního vědce F.R.Leavise), píše Jiří Hudeček, který studuje kurs filozofie, dějin a sociologie vědy v anglické Cambridgi.

S velkým zájmem jsem si přečetl článek Jindřicha Kalouse "Buď se zachráníme všichni, nebo nikdo". Velmi oceňuji autorovu snahu o odkrývání závažných společenských problémů, o podání nástinu jejich možných řešení, závidím mu také jeho optimismus, který na mě z jeho stati doslova sálá. V článku se zmiňuje o individualistech, kteří zahleděni do svých vizí nejsou schopni přinést návrh řešení budoucí světové ekonomické (možná i válečné) krize pro všechny lidi a krátkozrace si staví pouze na svém písečku. Možná je to ale proto, že žádné jiné řešení jednoduše nevidí nebo jej považují za zcela utopické. Nemyslím si, že by jim osud většinové společnosti, která bude muset řešit v nepříliš vzdálené budoucnosti velmi závažné (ne-li přímo existenční) problémy, lhostejný, píše čtenář Václav Hanousek.

"Proto bychom si měli vážit všech těch starých herců, kteří nám ukazují život, jak šel. Všichni, nejen Lukavský, dávali našim otcům naději na lepší příští. Dnes už ty filmy zase nesmíme vidět -- pro ČT jsou tabu. Ta dává jen ty prvorepublikové limonády. Ale na satelitu se občas objeví a člověk se nestačí divit, když to konfrontuje s dnešní skutečností. S ideály jsme opravdu skončili. Vítězí realita, že se nestačíme divit," píše Josef Vít.

Nevím, co všechno je tabu pro ČT - ale na těch čtyřech televizních stanicích, co tu máme, jsem filmy, o kterých je řeč, viděl, konstatuje Miroslav Tejkl.

V 70.letech 19. století tři ekonomové nezávisle na sobě objevili tzv. teorii subjektivní hodnoty, která se stala základem moderní ekonomie. Dva autoři zvolili tzv. kardinální přístup, podle kterého existuje veličina "užitek", kterou každý člověk maximalizuje. Třetí autor popsal totéž jinak. Byl to Carl Menger, zakladatel tzv. rakouské ekonomické školy. Jak lidé tohoto ekonomického směru popisují chování člověka? ptá se Ondřej Palkovský.

Páně Janíčkovy "pohledy vybraných pramenů mezinárodního práva na klíčové aspekty izraelsko-palestinského konfliktu" jsou názornou ukázkou, jak se dá šikovným výběrem z historické reality vyfiltrovat přesně to, co autor pro své cíle potřebuje: "podle mezinárodního práva je izraelský územní zábor nelegální a Izrael tedy nejedná v jeho (!) souladu." Záměr celého článku lze vytušit už z prvních čtyř slov nadpisu: Izraelská přítomnost v Palestině... Palestina, jak je už z názvu každému jasné, patří přece Palestincům, Židé tam nemají co pohledávat!

Argumenty pána Mareša v jeho príspevku "Patří skutečně Palestina Palestincům?" sú staré a otrepané. K Zuhairovi Muhsinovi (Zahírovi Músejnovi) hádam len toľko, že ten hovoril z pozície arabského nacionalizmu, a to konkrétne jeho veľkosýrskej varianty. Muhsin bol vedúcim predstaviteľom jedného krídla OOP, ktoré je predĺženou rukou sýrskej strany Baath, a ako taký mal za cieľ vytvorenie Veľkej Sýrie. O tom svedčí aj jeho výrok o pripojení Palestíny k Jordánsku. Jeho kolegovia z Fatahu a ostatných organizácií tvoriacich OOP jeho názory nezdieľali, píše Slavomír Čéplö.

Pan Boris Cvek ve svem příspěvku "Římská církev dělá krok zpět do středověku" zčásti nekriticky papouškuje nesmysly šířené zlovolně nebo snad z diletantismu mainstreamovymi médii, a zčásti ventiluje svoje protikatolicke předsudky hodné komunistické učitelky občanské výchovy.

Ve skutečnosti nedošlo k žádným změnám v katolické morálce. Pouze deník Osservatore Romano otiskl rozhovor, v kterém biskup Gianfrance Girotti konstatuje důsledky vyplývající z už dva tisíce let starých základů křesťanství: tedy např., že ten, kdo zneužívá svého postavení a svých možností k tomu, aby ve svůj prospěch ožebračoval jiné lidi a prohluboval sociální nespravedlnost, nebo aby poškozoval prostředí, v kterém žijí a jeho přírodní zdroje, na kterých jsou závislí, závažným způsobem se proviňuje proti těmto lidem a tím i proti Božímu řádu, píše F. Vomáčka.

< Titulní strana dnešního deníku Independent. Proč o této situaci nepíše stejným způsobem MFD?

Je mimořádně deprimující, že jedinou významnou mezinárodní akci ohledně Darfuru v poslední době podnikla jen čínská vláda. Čína reagovala na to, že se Steven Spielberg minulý měsíc odmítl účastnit Olympijských her, a tak Liu Guijin, čínský velvyslanec v Chartúmu, veřejně kritizoval súdánskou vládu za eskalující útoky proti civilistům. Je jednoduché bagatelizovat toto gesto jako pouhá slova zaměřená k neutralizaci mezinárodního hněvu způsobeného čínskou podporou genocidní súdánské vlády. Avšak alespoň Peking na veřejnou kritiku reagoval.

K tomu: Independent: Darfur se vrátil do pekla. Děti jsou znásilňovány. Domovy pleněny. Vesnice podpalovány. Tisíce lidí prchají před leteckým bombardováním. Západní vlády - nezájem (anglicky) ZDE

tisková zpráva Mezinárodního červeného kříže<úp>

Zatímco pozornost médií těchto týdnů poutají jiné krize v Africe, humanitární situace v Somálsku se nadále znepokojivě zhoršuje. Protrahovaný ozbrojený konflikt zintenzivnil vlnami těžších bojů, a to nejen v hlavním městě Mogadišo, ale též jinde v zemi. Statisíce lidí prchají. Jejich špatnou situaci umocňuje dlouhodobý nedostatek vláhy. Životní náklady strmě vzrostly, takže si mnoho lidí nemůže koupit ani jídlo či jiné základní potřeby.

V úterý 11. března zemřel na následku úrazu ve věku 76 let autor Britských listů, právník JUDr. Miloš Štěpánek. Pohřeb se koná v pondělí 17. března v 11 hodin v krematoriu ve Strašnicích. Rodině i pozůstalým vyjadřuje redakce Britských listů hlubokou účast. Miloš Štěpánek byl energickou, přemýšlivou a podnětnou osobností. Našim čtenářům bude chybět.

Články Miloše Štěpánka ZDE

Komentář ke stati Pavla Urbana "Nekompatibilní logika Milana Valacha"

Pavel Urban ve stati Nekompatibilní logika Milana Valacha uvádí důvody proč podle jeho názoru Homo economicus existuje. Uvedeme část teorie a několik experimentů dokazujících, že se lidé jako Homo economicus ( tzn. člověk ekonomicky, tedy v úzkém slova smyslu racionální) nechovají. Naopak: mohou-li, pak tvrdě, za cenu vlastních ztrát, trestají ekonomicky racionální, tedy sobecké parasity. Z těchto experimentů lze vyvozovat, že lidé, mohou-li, jsou obvykle altruističtí. Nadto máme tyto druhy chování do značné míry v mozcích „zadrátované natvrdo“, tj. evolučně a kulturně dané. Omlouváme se za technický jazyk, který je v části o neuronálních korelátech kooperace. Není ho možné obejít. Pro nelékaře jsme přidali zjednodušující poznámky.

Text je nepatrně upravená kapitola knihy Koukolík, F. Sociální mozek. Karolinum, Praha 2006. ISBN 80-246-1242-9, EAN 9788024612423

Více než třicet let poté, co uprchla z komunistického režimu, získala Martina Navrátilová znovu české občanství. Argumentuje, že je příjemnější žít v dnešní České republice než v Americe za prezidenta George Bushe, píše britský deník Independent.

Navrátilová, která emigrovala z Československa r.1975 poté, co ji československý režim tehdy odepřel právo účastnit se profesionálního tenisového turnaje v USA, vyhrála devětkrát Wimbledon a je považována za snad největší světovou tenistku. Po šesti letech života v USA získala začátkem osmdesátých let americké občanství.

Všimli jste si toho, že když pan Paroubek jel na návštěvu Sýrie, byl z toho poprask? A nyní Česká republika odpustí Sýrii polovinu dluhu, za což je odpovědná současná exekutiva. A to je v pořádku.

Média jsou opravdu už utržená ze řetězu, míní Jan Kyncl.

Reaguji na článek „Cenzura, či zmatek v modrých hlavách?“ ze dne 9.3.2008, který stručně popisuje názorný způsob účelové prezentace či neprezentace témat, která jsou nepříjemná pro politiku současné vlády.

Internetový server Aktuálně přinesl v únoru a březnu 2008 několik velmi zajímavých článků (ca. 10, slovy deset) ohledně utajovaných aktivit pár čímanů z Ministerstva zdravotnictví. Jedná se o pokus převést za nevýhodných podmínek majetek (nemovitosti – některé zámky) patřící pod Ministerstvo zdravotnictví na společnost Terabet (datum z výpisu dne 15.10.2007, hlavní majitel společnost TERA WORKS LIMITED - 184 334, Nikósie, Ifigenias, 7 4th floor Strovolos, P.C.2007, Kyperská republika). Podle mého názoru tento názorný pokus o převod (či spíše test veřejnosti a médií) dává tušit, jak moc může být pro pány Julínka a Cikrta a některé finanční skupiny důležitý převod zdravotních pojišťoven a fakultních resp. krajských nemocnic na akciové společnosti.

Tak je to definitivní. Já i dcera jsme legálními obyvatelkami Kanady. V pase máme každá vloženou kopii potvrzenou imigrační úřednicí, že jsme vstoupily na území Kanady přesně tak, jak místní zákony vyžadují, že jsme prošly celou složitou procedurou schválení našeho pobytu tady (mimochodem, celá procedura trvala bez pár dní rok a kdybych měla popisovat kdy, kde a jakou chybu udělal některý z úředníků, propsala bych se v klidu do důchodu) a v nejbližších dnech nám dorazí průkazy PERMANENT RESIDENT CARD. Už jsem připravena na obíhání úřadů. Vyřídit zdravotní kartu, social insurance number (SIN) a samozřejmě návštěva imigračního úředníka.

Pokud nebudete recyklovat tašky z umělé hmoty, dostanete se na věčnost do pekla, varuje Vatikán, který vypracoval seznam nových sedmi smrtelných hříchů pro naši dobu. K nim patří i hřích znečišťování životního prostředí. Nový seznam smrtelných hříchů zveřejnil Monsignor Gianfranco Girotti, blízký papežův spolupracovník a šéf Apoštolského soudního dvora. "Hříchy včerejška", lenost, závist, obžerství, chtivost po majetku, chtíč, hněv a pýcha, mají podle něho "velmi individualistický rozměr".

Nových sedm smrtelných hříchů má přimět věřící, aby si uvědomili, že jejich neřesti mohou mít záporný dopad i na společnost.

"Dnešní hříchy mají sociální rezonanci stejně jako individuální," konstatoval Girotti. Mezi tyto nové hříchy patří genetické modifikace, provádění experimentů na lidech, znečišťování životního prostředí, způsobování sociální nespravedlnosti, způsobování chudoby, být obscénně bohatým a brát drogy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

K sérii článků Františka Koukolíka a Milana Valacha)

Milan Valach v zajímavém článku nastínil kritiku existence specifického modelu lidského chování a racionality, který dominuje současnému (neoklasickému) paradigmatu ekonomie, souhrnně a široce nazývaného homo oeconomicus, tj. člověka maximálně racionálního, jehož jedinou činností a tím i smyslem života je jednat v duchu oné racionality --- maximalizovat svůj (subjektivně definovaný) užitek. Člověk se chce mít lépe a lépe (opět v duchu racionality); a aby vytouženého cíle dosáhl, vhodně volí (samozřejmě že racionálně) prostředky k jeho dosažení. Tyto předpoklady lidského chování jsou plně srovnatelné s tvrzeními jako: "Ranní ptáče dál doskáče." nebo "Přej a bude ti přáno!" Nikdo (v rámci neoklasického paradigmatu) nám neříká, zda se opravdu člověk tímto způsobem chová, a ani se nezabývá důvodem a smyslem tohoto modelu chování.

Ottawa je hlavním městem Kanady, a tedy v ní sídlí federální vláda. Tu tvoří politici a jednou z jejich činností je navrhovat a schvalovat zákony. Musí při tom přihlížet k mnoha okolnostem, aby nenadělali více škody než užitku, však to znáte z vlastní zkušenosti. Kanada je ještě větší než Česká republika, vždyť se před mnoha lety tradovalo, že byla naše celá stará vlast rozlohou tak velká jako společná rozloha dvou největších kanadských jezer. Kanadské zákony tedy platí na velké rozloze "od moře k moři", jak říká jedno zdejší logo. A na sever až k dalšímu zamrzlému moři. Zákony zde platí pro lidi nejrůznějšího původu, od Prvních národů až po nejčerstvější přistěhovalce.
 

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.