Ale kvůli tomu svoji poznámku nepíši. Zarazilo mne, jak a s jakým klidem pan Čulík přihodil na jeho památku kydanec svojí poznámkou, které tak rád vkládá do cizích článků.

(A co když jsou herci prostě prodejní, a chtějí hrát za každou cenu, bez ohledu na režim? pozn. JČ)

Ano, to je ona poznámka, proti které se už mrtvý herec nemůže bránit. Kdyby mohl, určitě by připomněl panu Čulíkovi onu rozporuplnou dobu. Radovan Lukavský se narodil brzy po první světové válce a prožil svoje mladá léta za první republiky. A jako herec to asi neměl tehdy lehké. (Možná si na svoje začátky vzpomněl, když točil pro televizi F. L. Věka.)

Stejně jako on to za první republiky neměly lehké miliony občanů této země. A proto všichni tito lidé v sobě nosili socialistické ideje. Celá kulturní fronta byla levicová. Mnoho umělců bylo komunisty. Po druhé světové válce všichni tito lidé dali vale první republice a volili levici -- především komunisty. V té době lidé věřili komunistům, že jim přinesou lepší život. Celá herecká fronta se dala do služeb vlasti a točili budovatelské filmy, v divadlech se hrály budovatelské kusy. Bylo v tom kus romantiky a někdy i naivity, ale opravdový zápal pro věc jim nikdo dneska nesmí brát. Ti lidé to nedělali za peníze, pane Čulíku. Ti lidé věřili tomu, co dělali. Teprve mnohem později poznali, že byli zneužiti, že všechno není tak, jak si to představovali. Ale to už je jiná historie.

Věty o prodejnosti herců se čas od času objevují znovu a znovu. Pan Čulík napsal knihu o našem popřevratovém filmu. Nevím, jestli má tak špatné mínění o hercích ze sbírání podkladů pro svoji práci. Ale je obrovský rozdíl mezi lidmi i herci tehdy a dnes. Tehdy měli lidé i herci své ideály, svoje tužby a naděje. To dnes není. Tato společnost (celá) nemá žádné ideály ani naději. Zná jen honbu za penězi a té podřizuje veškeré své jednání. Budování kapitalismu není ideál -- to je boj o přežití. Vzpomínám si na film s Marvanem, kde on s partou mladých chlapců -- učňů opravoval starou rozstřílenou lokomotivu, aby mohla dál sloužit, vozit uhlí lidem a do fabrik. Nebo jiný film o starých vorařích, kteří se vrátili na vodu, aby splavili dříví tak potřebné při stavbě přehrad. To všechno lidé dělali po práci a zadarmo!! Dovedete si představit, že by dneska někdo udělal něco zadarmo nebo pro vlast ??!! Tehdy to bylo normální.

Proto bychom si měli vážit všech těch starých herců, kteří nám ukazují život, jak šel. Všichni, nejen Lukavský, dávali našim otcům naději na lepší příští. Dnes už ty filmy zase nesmíme vidět -- pro ČT jsou tabu. Ta dává jen ty prvorepublikové limonády. Ale na satelitu se občas objeví a člověk se nestačí divit, když to konfrontuje s dnešní skutečností. S ideály jsme opravdu skončili. Vítězí realita, že se nestačíme divit.