O školách příslušné paragrafy nehovoří. O tom, že by unhošťské školy nespadaly do samostatné působnosti obce, nám také není nic známo. A místní vyhlášku upravující Hlavu 22 kupodivu také zatím nemáme. Té bychom se, v případě, že by to bylo možné, určitě mohli dočkat již na příštím jednání zastupitelstva. Patrně by ještě byla doplněna o zákaz práva petičního, aby v budoucnu byla učiněna přítrž narušování místního pořádku nějakými anarchisty, kteří nechávají po městě kolovat podpisové archy. Není nad prevenci. Vyhláška by určitě byla odsouhlasena, neb hlasování většiny unhošťských zastupitelů připomíná spartakiádu, kde předcvičuje starosta...

Referendum je nad rámec toho, co je vedení města ochotno tolerovat, já sám budu proti referendu hlasovat – tak pravil Záboj při rozhovoru pro Kladenský deník po jednání zastupitelstva dne 26.11. 2007, kde zastupitelstvo přes nesouhlas většiny rodičů sloučení, respektive splynutí unhošťských škol schválilo, byť v této věci byl podán návrh na konání referenda.

Jak pravil tak i učinil a nebyl sám. 25.2.2008 s pomocí té disciplinovanější části zastupitelstva je návrh na referendum zamítnut. Koneckonců po plamenných výlevech v místním plátku (Unhošťské Listy), degradujících občanské iniciativy na úroveň anonymních dopisů a anarchie, nelze od autora očekávat, že bude podporovat přímé hlasování občanů o osudu škol. To by tak ještě scházelo, aby mu někdo zasahoval do jeho pravomocí. Přinejmenším by se nedej bože mohl potvrdit odpor k záměru a postupu radnice. V to, že by se chystané spojení obou ZŠ v jednu školu o počtu cca 700 žáků setkávalo s nadšeným ohlasem veřejnosti, asi většinou nikdo moc nevěří.

Zápis z 8 . zasedání zastupitelstva města Unhoště konaného dne 25.února 2008 ZDE

Proti referendu se vyslovila i místostarostka a poslankyně parlamentu PhDr. Lenka Mazuchová (ČSSD), přestože se nedávno nechala slyšet, že proti referendům nic nemá, a že sama hlasovala pro novelu zákona o místním referendu. Rádi věříme, budou-li referendum požadovat obyvatelé nějak jiné obce, jistě proti tomu nebude ze strany osoby paní poslankyně žádných námitek. Pokud bude referendum iniciováno kdekoliv jinde, než v místě, kde zastává funkci místostarostky, nebude se vztahovat k tématu jehož je autorkou, tak jej možná i verbálně podpoří. Leč v Unhošti, jak se ukazuje, je přímá demokracie nepřípustná. Co na tom, že zamítnutím místního referenda se paní poslankyně dostává do  přímého rozporu s programem své vlastní strany... Jednou z dlouhodobých priorit ČSSD je prosazování referenda na všech úrovních.

Myšlenku sloučit školy obhajuje sociálně demokratická poslankyně i v tisku, 19.2. v MF (www.idnes.cz , „Kde bude první třída?“) : „sloučení obou škol měla ODS ve svém volebním programu, a je tedy logické, že se jej snaží naplnit.“ Inu dodržet stranickou disciplínu je někdy fuška...

Zatímco hlasy díky, nimž se místní koalice ODS - ČSSD dostala v komunálních volbách na radnici, jsou hlasy plnoprávných voličů, přibližně stejný počet podpisů pod návrh referenda je posuzován toliko jako nehorázný požadavek anarchistů. Dvojí metr není žádná novinka. Politika jest prostředím neomezených možností, obzvláště v našich zeměpisných šířkách a délkách. A balancování mezi dvě partnery je časté i běžném životě, tak proč si s tím lámat hlavu.

Nejistota dalšího vývoje unhošťského školství se projevila i u zápisu, přesto že mateřská školka poslední dobou praská ve švech, zájem o zdejší školy oproti loňskému roku mírně poklesl. Není divu, nejasná perspektiva potencionální ZŠ Unhošť a zmatky s reorganizací spojené, důvěru nevzbuzují.

Situaci nezachránily ani zvací dopisy pro rodiče budoucích prvňáčků, adresované starostům okolních obcí. Pan starosta zřejmě konečně pochopil systém financování školství a změnil názor na vysávání městského rozpočtu dojíždějícími dětmi. Vedení města pochopitelně poukazuje na skutečnost nižšího počtu zapsaných prvňáčků, jako na důkaz klesajícího počtu dětí v Unhošti. Snaží se tím podpořit jeden ze svých poněkud zavádějících argumentů pro sloučení.

Kdyby byla radnice vstřícnější, nežonglovala s termíny splynutí - sloučení, mohl být znám výsledek referenda možná již před zápisem dětí do škol. Zatímco 26.11.2007 splynutí není totéž co sloučení a návrh referenda, vztahujícího se ke sloučení není brán v potaz, 25.2.2008 sloučení a splynutí jedno jest a druhý návrh, vztahující se ke splynutí nemůže být zastupitelstvem přijat, neb byl podán ve stejné věci...

Nezbývá než žasnout nad strategii vedení města. Kdyby místostarostka Mazuchová a starosta Záboj nedej bože působili v diplomatických službách, patrně by již dávno vypukla třetí světová válka. Radní zřejmě předpokládají, že protahováním celé záležitosti lidi unaví a všichni postupně rezignují.... Uvidíme, jestli se jim jejich taktika vyplatí.

V příštím vydání Unhošťských Listů se jistě dočkáme patřičně úderné statě o marnosti referenda, které by bylo jen mrháním prostředků, neb by nikdo nepřišel a podobně. Zdůvodnění zamítnutí referenda bude jistě velmi zajímavé a nepochybně pro zpestření doplněné nějakým novým českým příslovím. Posledně jsme se totiž mohli dočíst, že „rada a zastupitelstvo budou projednávat i další návrh na referendum o splynutí našich dvou škol. Inu, komu není rady, v apatyce nekoupí.“... Mnohdy ani nevíme, komu jsou některé vybrané pasáže v Unhošťských Listech vlastně adresované...

Je unhošťské školství banalitou, jsou školy tak nepodstatnou součástí obce, že nemá smysl o nich rozhodovat v referendu? Rodiče a učitelé nevědí co je pro děti vhodné? Jaký smysl má existence Školských rad, když její členové nemohou téměř nic ovlivnit? Jsou školy jen jakýmsi nutným přívažkem obce, přestávají být její chloubou? (Blisty 1.2.2008 Pavel Táborský, Škola chloubou obce?) Nic proti sportovištím, ale pravděpodobně je jako vizitka obce více ceněna nová sportovní hala či golfové hřiště. Nezasloužily by si školy obezřetnější a citlivější přístup ze strany zastupitelstva? Není školství pouze rubrika pro zpracování volebního programu?

Víme, že unhošťská kauza není zdaleka ojedinělá, některé školy se díky veřejnému tlaku podařilo zachránit, jiné ne. Bohužel o školství v obcích rozhoduje zpravidla pár jedinců, kteří mnohdy sledují pouze krátkodobý ekonomický efekt, popřípadě ještě nějaké další pochybné cíle. O děti jde až v druhé řadě.

Místní referendum je v našem případě určitou nadějí, jak zabránit škodám, které by se v budoucnu těžko napravovaly. Nevíme, jak je běžné domáhat se prosazení místního referenda soudní cestou, zda ve všech obcích, kde se nějaké referendum konalo, bylo zapotřebí překonávat tak tuhý odpor vedení města vůči přímé demokracii jako v Unhošti. Správní žaloba ve věci zamítnutého místního referenda v Unhošti byla dne 11.3.2008 doručena příslušnému soudu.

Není snad jakékoliv referendum jednou z mála možností, jak alespoň částečně zabránit mocenským praktikám sebestředných technokratů? Profesor František Koukolík tvrdí v článku Devět poznámek k vládě deprivantů , že " Jedinci s antisociální poruchou osobnosti tvoří asi 3% dospělé mužské a necelé 1% dospělé ženské populace. Znakem antisociální osobnosti je na místě prvém hrubá neúcta k právům druhých lidí a jejich porušování, které se projevují počínaje 15. rokem věku v třech nebo více směrech. Diagnóza antisociální porucha osobnosti je vysoce pravděpodobná, jestliže se u vyšetřovaného jedince prokáží tří nebo více popsaných znaků.

1. narušování zákonných sociálních norem, což se projevuje opakovanými činy, které jsou důvodem k uvěznění

2. podvádění , což se projevuje opakovaným lhaním užívání přezdívek, využívání druhých lidí pro osobní zisk nebo blaho

3. impulzivitou nebo neschopností plánovat budoucnost

4. podrážděností a útočností, což se projevuje opakovanými rvačkami nebo tělesnými útoky

5. bezohledností ve vztahu k bezpečí cizích lidí i své

6. soustavnou neodpovědností, což se projevuje neschopností soustavně pracovat nebo dodržet finanční závazky

7. nepřítomností výčitek svědomí, což se projevuje racionalizací (zdánlivým "výkladem") svého chování nebo lhostejností vůči lidem, kterým nositelé poruchy ublížili, s nimiž špatně zacházeli nebo, které okradli.

Iveta Koulová: „My také nechceme sloučení škol a také se nás nikdo neptá“ ZDE