Kdo se ovšem aspoň trochu vyzná v historii, ten ví, že "Britské mandátní území Palestina", zřízené Společností národů v r. 1922, nemělo žádnou vazbu na nějaký "palestinský národ" - byl to jen návrat k názvu římské provincie zavedenému uměle po potlačení židovského povstání Římany v 2. století, se záměrem vymazat existenci nepoddajného národa ze zeměpisu.

Tzv. "britská Palestina" zahrnovala také celé dnešní Jordánsko, zatímco francouzskou Palestinu tvořil dnešní Libanon se Sýrií. Palestinskou příslušnost měli ve svém pasu i všichni Židé na mandátním území, včetně budoucího izraelského presidenta Ben Guriona. "Palestinci" byli prostě všichni obyvatelé, Arabové i Židé, pod britskou mandátní správou. Tzv. palestinský národ není nic jiného než fikce - neexistuje žádný palestinský jazyk, neexistoval nikdy žádný palestinský stát ani žádné palestinské dějiny - přinejmenším do listopadu 1947, kdy Spojené národy odhlasovaly rozdělení mandátního území na stát židovský a arabský. Arabská liga toto rozhodnutí světového společenství odmítla, chtěla mandátní území celé. Nechtěla další arabský stát vedle Izraele, nýbrž místo Izraele.

S pozoruhodnou otevřeností to 31. března 1977 vyslovil v holandském listě Trau člen výkonného výboru OOP Zahír Músejn:

Tento závažný pramen Janíčko buďto nezná, nebo jej úmyslně pominul, neboť do jeho argumentace nezapadá: palestinský národ jednoduše existuje a šmytec. Asi tomu rozumí lépe než nějaký Zahír Músejn.

Mezi základními podmínkami pro vznik palestinského státu uvádí autor v jednom odstavci vymezené území (defined teritory), ale hned v následujícím to zase popírá tvrzením, že mezinárodní právo nevyžaduje, aby prvotní hranice nově vznikajícího státu byly takříkajíc "vymezeny" ve své úplnosti. Čtenáři, vyber si!

Dále autor tvrdí, že všechny války, jichž se Izrael zúčastnil, byly oficiálně skončeny, a tudíž se Izrael v žádné válce nyní již nenachází. Velice bych si přál, aby měl pravdu, ale bohužel je skutečnost jiná. Na izraelské území denně dopadají desítky raket z pásma Gazy. Bombové atentáty muslimských šahídů, střelba na studenty v rabínské škole - to má být arabská podoba míru? Nemluvě o tom, že Libanon, Sýrie ani Irák, které vyhlásily Izraeli válku v r. 1948 spolu s Jordánskem a Egyptem, žádnou mírovou smlouvu s Izraelem dosud neuzavřely, jsou s ním tedy stále oficiálně ve válečném stavu. Že boj může kdykoli znovu vzplanout, ukazuje právě nedávný konflikt s Libanonem, masivní pašování zbraní do Gazy i vyzbrojování Hizballáhu, o válečnické rétorice íránského presidenta ani nemluvě.