I ve zmíněné diskusi na Googlu je Thon Taddeo hlavním účastníkem a jejích zhruba osm desítek účastníků mu většinou víceméně jen přizvukuje.

I když cítím určitou spoluodpovědnost za existenci diskusí, k jejichž vzniku jsem svými články asi svým způsobem také přispěl, musím říci, že nad jejich průběhem a vývojem často cítím značné rozpaky.

Podle spousty indicií většina účastníků diskusí na obou webech patří ke generaci Husákových dětí nebo jsou ještě mladší. Jsou to evidentně děti své doby. Postmoderní, hyperaktivní, netrpělivé, občas v závěrech ukvapené, ale hlavně silní individualisté. Zdá se, že trpí značně rozporným viděním světa: Na jedné straně jim začíná docházet - i když vychovaným a většinou asi i školeným v názoru, že jiný společenskoekonomický systém než kapitalismus není perspektivně možný - že tohle zřízení nejen žádné aktuální problémy neřeší, ale nejspíš je i hlavní, ne-li jedinou příčinou průšvihů, do kterých se neodvratně řítíme. Na straně druhé - a přiznávám, že mě to osobně rozčiluje - většina z nich neumí navrhnout jiná než individualistická řešení.

V lepším případě se chlubí, jaké nemovitosti zdědili nebo se chystají koupit a jak si tam zřídili/zřídí soběstačná hospodářství - i když spousta z nich patrně jsou lidi z města a čertví, zda vůbec dokážou vzít do ruky rýč nebo sekeru. Ale budiž, to se v jejich věku asi většinou ještě dokážou naučit. Omlouvám se výjimkám, třeba se nechají vyprovokovat k polemice.

Za mnohem závažnější a chce se mi říci varovnější však považuji fakt, že významné místo ve zmíněných diskusích mají jejich úvahy na téma přežití za každou cenu. Otevřeně se tam přemýšlí o zbraních a o tom, zda - až nastanou očekávané krize a zhroucení civilizačních a společenských struktur, o němž většinou nepochybují - budou ty chudáky, kteří jim přijdou jejich zásoby uloupit, střílet hned nebo až za chvíli. Jedno z diskusních témat se jmenuje příznačně Zbraně a střelivo. Stejně tak mi připadají naivní až ujeté survivalistické úvahy o komunitách v duchu Malevilu.

Možná význam takových diskusí přeceňuji, přece jen 80 lidí nepředstavuje v desetimiliónovém národě bůhvíjakou sílu. Přesto se mi podobné názory zdají nebezpečné. Běžný pojem, který pan Bůhvíkdo alias Thon Taddeo ve svých příspěvcích používá, je "sheeple". Je to těžko přeložitelný novotvar složený z anglických slov sheep, ovce, a people, lidé. (Motto na ironickém webu www.sheeple.net: Následuj řitní otvor, který vidíš před sebou.) Z celé diskuse čiší pocit vyvolenosti jejích účastníků, kteří vědí, co bude, dokážou se na to připravit, a ostatní je nezajímá. Především ne osud většiny obyvatel této země, která nemá a asi nikdy nebude mít ambici pořídit si autonomní hospodářství, se zbraní v ruce ho bránit a uživit sebe a svou rodinu z toho, co si sami vypěstují. Jak napsal jeden z diskutujících, tohle zkrátka neřeší. V zatím posledním příspěvku na svém blogu pan Čertvíkdo alias Thon Taddeo napsal: "Zodpovězte si sami otázku, zda jste schopni takové období bez větší úhony do budoucna přestát bez pomoci ochranitelského státu a pokud vaše odpověď zní ne, zařiďte se podle toho, dokud máte čas a příležitost." Osud třetiny národa žijící v panelácích a zcela závislé na zranitelné infrastruktuře ho zřejmě nezajímá. Nebo si snad myslí, že se po takovém apelu tři milióny Čechů pohnou směrem na venkov? Někde jsou pro ně nachystané pracovní příležitosti a pozemky pro budoucí samozásobitelství?

Anonym schovaný pod nickem Thon Taddeo dělá objektivně velký kus užitečné práce. Odhaluje prázdnotu a lživost newspeaku "pampersových analytiků", kteří jako jediní dostávají v ekonomickém zpravodajství českých mainstreamových médií prostor k tomu, aby nám vysvětlili, že krize rozměrů Velké deprese 30. let nám v Česku opravdu, ale opravdu nehrozí. Má perfektní přehled (asi má na rozdíl od lidí, jako jsem já, při práci, za niž je placen, čas potřebné informace sledovat, nebo to má dokonce v pracovní náplni...) a pokud jde o prognózy vývoje burzovních, měnových a komoditních trhů, vyvozuje logické závěry, o jejichž správnosti se asi brzy všichni přesvědčíme. Má spoustu užitečných doporučení pro těch pár šťastlivců, kteří mají tolik prostředků, že si mohou dovolit investovat do zlata a nemovitostí. Jenže svým individualistickým přístupem z pozice předáka skupiny rádoby vyvolených své úsilí vzápětí do značné míry degraduje. Investovat = uložit peníze na špatné časy - až "to" přijde, oni vyvolení budou připraveni a jako noví feudálové rozjedou nový společenský systém, tak nějak si to nick Thon Taddeo a jeho příznivci představují?

Když jsme rozjížděli český klon EnergyBulletinu, Thona Taddea jsem jmenovitě požádal o spolupráci. Bohužel ji odmítl, stejně jako odmítl vystoupit z anonymity svého webového nicku. Budiž, třeba má k tomu své důvody. Možná i existenční. Bližší košile slušného platu než kabát užitečnosti pro společnost... až tam nás ten údajně nejlepší ze všech myslitelných společenských systémů dostal. Pak je ovšem otázkou, proč se do toho vůbec dal. Na stránkách Britských listů dnes a denně nosí svou kůži na trh desítky autorů, kteří se za svá jména nestydí a nebojí se veřejně vystupovat pod svou skutečnou identitou. I když s nimi často nesouhlasím, jejich opravdovost a snahu o myšlenkovou poctivost musím ocenit. O osobnosti a pohnutkách toho, kdo se schovává za nickname, nevím nic, a občas si musím říkat "jenom jestli nekecá".

Ale vše, co jsem dosud napsal, není to nejdůležitější. Zásadní je toto: Tahle společnost je tak komplexní a provázaná, její příslušníci jsou na ní tak závislí, že individualisticko-survivalistická řešení ji nezachrání. Buď budeme hledat řešení, jak zachránit nikoli sebe jako jedince, ale celé lidstvo, nebo půjdeme všichni do háje. Řešení je potřeba hledat na úrovni obcí a států, nikoli v obskurních komunitách typu Malevilu. Takto budované komunity nemají šanci. Jestliže se pod tlakem nadcházejících krizí opravdu začne formovat nové společenské zřízení, znovu postavené na hierarchické nerovnosti, survivalisté typu Thona Taddea i přes všechny své přípravy těžko budou čelit těm špičkám dosavadního režimu, které si dokážou do nových poměrů přenést vše, co si nahrabali za kapitalismu. Jediným řešením je politický boj za to, aby nové zřízení bylo postaveno na zcela jiných základech. Ty základy lze i naznačit - musí to být jiná než kapitalistická forma vlastnictví výrobních prostředků (záměrně ji nepojmenuji, to je na jinou diskusi) a musí to být participativní demokracie.

Budoucnost je pořád ještě otevřená. Jak píše Immanuel Wallerstein: V dobách přechodů mezi společenskoekonomickými formacemi je stav společnosti tak labilní, že stačí jen malé úsilí, aby byl vývoj vědomou akcí společenských subjektů posunut na jinou dráhu. Ta doba teď nastává. Nastává čas vědomé politické akce. Možných cest, po kterých se dá jít, jsou určitě desítky. To úsilí však za nás nikdo nevynaloží a jestliže mlčící většina na svou účast na akci rezignuje, ti aktivní a připravení ovlivní vývoj ve svůj prospěch, který nemusí být shodný s prospěchem většiny. Návody lidí jako je tajemný Thon Taddeo bohužel řešení pro většinu společnosti nepřinášejí. Řešení je nutno hledat v solidaritě a společné akci. Buď se zachráníme všichni nebo nikdo. Nic více, nic méně.