Poprvé jsem se jako právník setkal s exekutorem v roce 1994. To u nás ještě exekutoři nebyli, byli však běžnou součástí právního řádu v Rakousku, kde jsem pobýval u jedné advokátní kanceláře ve Vídni.

Jednoho dne mi můj rakouský kolega řekl, že pokud si přivstanu a dostavím se na jedno místo v neuvěřitelnou (na rakouské zvyklosti) dobu -- šest hodin ráno, uvidím, jak se dělá exekuce. Přihodilo se mu totiž to, že na něj zrovna došla řada v seznamu advokátů a byl mu "ex offo" přidělen případ exekuce. Je povinen dostavit se na místo exekuce, která bez něj nemůže začít. Jeho povinností bude dohlédnout, aby vše proběhlo ze strany exekutora slušně a podle zákona.

Druhého dne jsme se v šest hodin ráno sešli na určené adrese v 19. okrese Döbling. Všude kolem pusto a prázdno, kromě nás jen exekutor a zámečník (pro případ, že by nebylo otevřeno). Ten, ke komu jsme šli, o nás předem nevěděl.

Po delším zvonění nastal v domě pohyb a byli jsme vpuštěni do domu i do bytu. Exekvovaným byl sochař, žijící v bytě se svými starými rodiči a německým ovčákem. Advokát dal osobám v bytě vizitku a vysvětlil, že byl úředně ustanoven k ochraně práv povinného. Exekutor vyhotovil seznam, označil věci (hotové i rozdělané sochy a několik dalších věcí na základě protestů advokáta nakonec neoznačil). V hovoru jsme se dozvěděli, že dotyčný se dostal do potíží kvůli nedostatku zakázek a svou situaci se snaží řešit, aby alespoň dluh na nájemném byl vyrovnán.

Vše se obešlo bez policie, exekutor neměl u pasu kolt ani si s sebou nepřivedl vlastní komando. Přítomnost ex offo exekvovanému ustanoveného ochránce jeho práv má jistě své opodstatnění. Logika věci a letitá zkušenost s exekucemi v zemi s nepřerušenou právní kontinuitou, jako je např. Rakousko ukazuje, že chránit je třeba především povinného a ne exekutory. Je až s podivem, do jak znetvořených podob a zvráceností se u nás může proměnit vše, co jinde slušně funguje.