Různí politikové jsou různé náboženské víry a vyznání a někteří jsou bez vyznání. Ty, kteří jsou vyznání římskokatolického, nyní oslovil nový ottawský arcibiskup Terrence Prendergast. Učinil tak během setkání nazvaného "Teologie u pípy" v Jezerním grilu Maloneho. Stěžoval si na ty poslance a senátory, kteří tvrdošíjně trvají na tom, že mají mít ženy právo svobodně se rozhodovat, zdali se chtějí dopustit smrtelného hříchu a podstoupit přerušení těhotenství. Při této audienci se jeden zbožný účastník pana arcibiskupa dotázal, zdali by si měla vzít římskokatolická církev na pomoc Kanonický zákon č. 915. Ten totiž určuje, kterým věřícím může být odepřeno svaté přijímání.

Jenže to není tak jednoduché, odepřít svaté přijímání je velice významný a také velice účinný církevní trest. Pan arcibiskup prohlásil, že prováděním Kanonického zákona č. 915 jsou pověřeni biskupové. Proto buď sám biskup, ale ještě mnohem lépe příslušný kněz, v jehož farnosti žije hříšný politik, musí s takovým člověkem osobně mluvit a potom, pokud by si nedal hříšník poradit, rozhodně říci: "Podívejte se, protože tvrdošíjně stále trváte na svém stanovisku a odmítáte je změnit, zastávám názor, že vám nemůže být podáno svaté přijímání do té doby, než svůj mylný názor změníte". Arcibiskup Prendergast dodal, že nemá smysl používat nějakého ultimata z nejvyšších míst, ale nejlepší je, když iniciativa vyjde přímo od kněze. "Takový přístup je v duchu jezuitských principů nejdříve s hříšníkem diskutovat a od hříchu ho odrazovat a teprve když je skutečně tvrdošíjný, rázně vystoupit s trestem. Prostě, buď - anebo".

Paní Rosemary Ganleyová, koordinátorka organizace "Kanadští katolíci za svobodnou volbu" (Catholics for a Free Choice Canada) prohlásila, že jsou arcibiskupovy názory mylné jak co se týká kanonického práva tak i co se týká Kanady, kde platí odluka církve od státu: "Zklamal mě do krajnosti, ale v této zemi je mnoho jiných čelných církevních osobností, které by nezacházely tak daleko jako on, protože vědí, že tento názor nelze veřejně obhájit". Paní Ganleyová zastupuje organizaci katolíků, kteří podporují právo ženy na svobodné rozhodnutí i právo mužů a žen na používání ochrany proti početí. Dodala, že kanonický zákon sice dává církevním hodnostářům právo odepřít udělení svátosti nebo dokonce věřícího exkomunikovat jestliže zprostředkuje nebo provádí přerušení těhotenství, ale nezmiňuje se o těch, kteří souhlasí, že lidé mají mít právo na volbu. Z tohoto důvodu je arcibiskupova církevní pozice velice vratká.

Navíc by si měl arcibiskup uvědomit, že žije v zemi, která přijala Chartu lidských práv a ta chrání i právo žen na svobodné rozhodování o sobě samých a že politici při nástupu funkce přisahají na ústavu, která obsahuje uvedenou chartu. "Katoličtí politici jsou voleni tak, aby zastupovali všechny občany - nejen katolíky", poznamenala paní Ganleyová, "takže je nepřípustné, aby se církevní hodnostáři vměšovali do politiky".

Arcibiskup Prendergast se ujal svého úřadu před 9 měsící a za tu dobu se podle vlastního přiznání nesetkal s mnoha politiky, ale jakmile by se o takových dozvěděl, diskutoval by s nimi o tomto problému. Podobně ale slíbili dva ottawští politici katolického vyznání, David McGuinty, federální poslanec za Liberální stranu a jeho bratr Dalton, ontárijský premiér, kteří se sice s arcibiskupem nesetkali, že mu milerádi vysvětlí svoje stanoviska, budou-li ho zajímat. Pan David McGuinty sdělil, že pochází z dlouhé řady katolických politiků, kteří byli schopni zastávat názor, že ženy mají právo na volbu a při tom zůstávali správnými katolickými věřícími. Řekl, že podobně jako jiní politici rozlišuje mezi svými povinnostmi politika a věřícího: "V politice totiž nereprezentuji pouze katolíky nýbrž občany nejrůznějšího vyznání".

Kanada je jednou z velice mála zemí, které nemají žádný federální zákon, který by upravoval přerušení těhotenství. Platí rozhodnutí Nejvyššího soudu z r. 1988, který zrušil dřívější zákon povolující přerušit těhotenství jedině v tom případě, kdy je ohrožen život těhotné ženy. Podle rozhodnutí soudu dřívější zákon porušoval práva žen. Od té doby se všechny kanadské vlády včetně té poslední vyhýbaly opětovné diskusi na toto téma.

Arcibiskupův názor není ničím novým - ani jeho snaha zatáhnout do tohoto problému katolické politiky. Během federálních voleb v r. 2004 přesvědčoval jeho předchůdce, arcibiskup Marcel Gervais, tehdejšího ministerského předsedu Paula Martina, že ten měl konflikt mezi svým katolictvím a svými politickými názory, podle nichž souhlasil jak s přerušením těhotenství tak s uzavíráním sňatků mezi lidmi stejného pohlaví.

V r. 2001 peskoval calgarský biskup Frederick Henry dřívějšího ministerského předsedu Jeana Chrétiena a vedoucího opozice Joeho Clarka za jejich kladný postoj k ženským právům. Loni se vyjádřil nynější papež Benedikt XVI, že by bylo zapotřebí tvrdošíjné politiky exkomunikovat.

Katolická církev v posledních dnech zřejmě zesílila svoje snahy o zasahování do veřejného života i u těch lidí, kteří nejsou jejími ovečkami. Dovídáme se o tom z novin, rozhlasu i televize a to jak kanadské tak i americké. Zejména se jedná o rozšíření sedmi smrtelných hříchů o další sedmičku. Nepochybuji o tom, že české sdělovací prostředky tuto situaci náležitě rozeberou. Mě na tom nejvíce poděsila zpráva, že duše lidí, kteří zemřou ve smrtelném hříchu, okamžitě po smrti sestupují rovnou do pekel. Nyní přesvědčuje církev své věřící, že Boha urážejíí nejen krádeže, rouhání, milostné pletky s manželkou bližního našeho, ale také poškozování životního prostředí, morálně pochybné vědecké pokusy, genetické manipulace deoxyribonukleových kyselin u lidských plodů, obscénní obohacování a návyk na drogy.

Ottawská televize nám ale ukazuje, jak má Pán Bůh naopak velkou radost z občanů města, kteří svým bližním pomáhali před několika dny, kdy nás prostřednictvím svatého Petra obdařil více než 80 cm sněhu v jediném týdnu. Někteří muži v penzi prý nastartovali své sněhové frézy a nezastavili je dokud několika sousedům v okolí s úsměvem neodstranili z vjezdů ke garážím tuto mimořádnou nebeskou nadílku. Nic prý neprověří vzájemné vztahy občanů tak důkladně jako neobvyklá nepříznivá situace. Má ale správný katolický věřící přijmout odfoukání sněhu od člověka, který tvrdošíjně podporuje práva žen na svobodnou volbu?