13. 3. 2008
Radovan Lukavský a etika herců"Proto bychom si měli vážit všech těch starých herců, kteří nám ukazují život, jak šel. Všichni, nejen Lukavský, dávali našim otcům naději na lepší příští. Dnes už ty filmy zase nesmíme vidět -- pro ČT jsou tabu. Ta dává jen ty prvorepublikové limonády. Ale na satelitu se občas objeví a člověk se nestačí divit, když to konfrontuje s dnešní skutečností. S ideály jsme opravdu skončili. Vítězí realita, že se nestačíme divit," píše Josef Vít. Nevím, co všechno je tabu pro ČT - ale na těch čtyřech televizních stanicích, co tu máme, jsem filmy, o kterých je řeč, viděl, konstatuje Miroslav Tejkl. |
Já nemám satelit, pane Vít. Ale i tak jsem je viděl - nevím jestli to bylo ČT. Ale viděl. A časem mně je jistě nabídnou bulvární noviny jako DVD. O svobodu něco vidět jste se měl starat trochu dřív, pane Vít - teď už je to poněkud levné. Je možné, že po válce byla velká upřímnost v hereckém angažmá pro komunistické - a co je třeba dodat humanistické - ideály. Nebyli to jen herci - Stanislav Lem napsal apoteózu budoucí vyspělé komunistické společnosti "K Mrakům Magellánovým", kde se žádná komunistická strana a její vedoucí úloha pochopitelně už nevyskytuje, žádné dobrácké Pláteníky tam nenacházíme, ale komunistická a to vysoce humanistická a svobodná společnost tu je popsána velmi sympatickým způsobem ... Jenže léty padesátými to nekončilo, pane Víte. Přišla taky normalizace a netočili se jen F.L.Věkové. To byl navíc téměř ještě konec Pražského jara. To, že jsem poslední díl seriálu (o té habsburské "normalizaci" po smrti císařů Josefa a Leopolda a nástupu císaře Františka) viděl až v 90. letech, ukazuje jasně, jak byl F. L. Věk cizorodým prvkem normalizačního období. (F. L. Věk nebyl produktem normalizačního období, pozn. JČ) Pokud někdo hrál v normalizačním filmu chválícím převzetí moci v KSČ "karlínskými kluky" v čele s Gottwaldem, tak to těžko bylo z přesvědčení ... Hic Rhodus, hic salta, pane VítE! Terén po válce je pro Vaší argumetaci moc snadný. Měl jste nám to upřímné přesvědčení herců dokumentovat např. na letech 1973-87 a vyvrátit "Čulíkův omyl" na příkladech z této pozdější doby, která byla pořád ještě tím reálným socialismem ... |