Vévoda z Yorku, britský princ Andrew kritizuje dnes ve velmi otevřeném interview v americkém listě International Herald Tribune Bushovu vládu za to, že odmítla naslouchat Británii a jejím doporučením, jaká má být poinvazní taktika v Iráku.

Naléháme na lidi ze středovýchodní Evropy, kteří pracují ve Velké Británii, aby se přesvědčili, že dostávají plný plat, na nějž mají právo - konkrétně celostátní minimální mzdu ve výši 5,52 liber na hodinu (cca 193 Kč na hodinu). Britská vláda se rozhodla v novém roce zvýšit povědomí především u příslušníků slovenské komunity v Británii, kteří možná nejsou seznámeni s platnými zákony, a proto jsou zranitelní a mohou se stát terčem vykořisťování.

V současnosti je v Británii celostátní minimální mzda pro všechny zaměstnance 5,52 liber na hodinu pro pracovníky starší 22 let, 4,60 libry na hodinu pro osoby ve věku od 18-21 let a 3,40 liber na hodinu pro osoby ve věku 16-17 let. V říjnu 2007 se zvýšilo právo na minimální roční dovolenou z 20 dní na 24 dní pro všechny zaměstnance na plný úvazek (pro zaměstnance na částečný úvazek to platí proporcionálně). Další prodloužení statutární dovolené na 28 dní vejde v platnost od 1. dubna 2008.

Ministr pro zaměstnanecké vztahy, Pat McFadden, konstatoval: "Státní minimální mzda zlepšuje pracovní podmínky a zvyšuje životní úroveň pro nejzranitelnější osoby mezi zaměstnanci. Prodloužení oficiální roční dovolené podstatou měrou zlepšuje životní podmínky pro pracovníky po celé Británii. Umožňuje jim to totiž, aby strávili více času s rodinami a ve svých komunitách."

Pro lidi, kteří se domnívají, že jim není vyplácena státní minimální mzda, anebo pro osoby, které potřebují poradit, je k dispozici pomoc. Důvěrná pomocná telefonní linka na čísle 0845 6000 678 pomůže zaměstnancům zpětně získat, co jim zaměstnavatelé dluží, a poradenství je k dispozici v rodném jazyce žadatele. Za poslední rok pomohla tato telefonní linka 14 000 zaměstnancům získat zpět od zaměstnavatelů plat v celkové výši více než 3 miliony liber. Zaměstnavatelé, kteří neplatí státní minimální mzdu, budou muset ji zaměstnancům zpětně vyplatit a také mohou čelit trestnímu stíhání a neomezené pokutě.

Další informace o státní minimální mzdě a právu na dovolenou - ve slovenštině ZDE

Přední americký výrobce radarů, firma Lockheed Martin, vyvinula kvalitativně novou technologii tzv. digitálního tvarování svazku, která dává radarům s plošnou fázovanou anténou zcela nové schopnosti v procesu vyhodnocování raketové hrozby. Údajně dokáže ve shluku bojových hlavic mnohem přesněji a spolehlivěji rozpoznat skutečné bojové hlavice od klamných. Zajisté není třeba zdůrazňovat, jaký význam může tato unikátní technologie znamenat za situace hromadného útoku několika balistických raket, ze kterých se oddělí až několik desítek hlavic - klamných i pravých. Specialistům obranného protiraketového systému vytváří předpoklady k tomu, aby obranná opatření byla mnohem efektivnější, resp. aby antirakety byly naváděny jen na reálné bojové hlavice.

Svého času jsem se pozastavoval nad tažením proti reformám tehdejšího ministra zdravotnictví, pana doktora Ratha. Považoval jsem za pobuřující fakt, že v každé ordinaci, v každé lékárně a čekárně vidím politicky zaměřenou propagandu; čili věc, která snad nemá v těchto zařízeních co dělat.

Někdo si dal hodně záležet, aby vysvětlil pacientům, proč je přístup pana doktora Ratha poškozuje a čím na něm prodělají.

Nyní, i když pan doktor Julínek provádí svou dobře známou reformu zdravotnictví, podle mého mnohem podstatnějším způsobem poškozující pacienty, nevidím nikde nic.

Církve jsou v religiózních společnostech nejbližším funkčním ekvivalentem politických struktur. Česká společnost je ovšem nábožensky spíše vlažná. Podle demografických výzkumů je praktikujících katolíků v Česku kolem patnácti procent, věřících, kteří se hlásí k jiným náboženstvím, ještě méně. Odhad, že míra religiozity v českých zemích se pohybuje kolem dvaceti procent, tedy nebude daleko od pravdy. České církve proto mohou jen závistivě pokukovat po dění v katolickém Polsku i Německu. A už vůbec nemohou srovnávat svůj vliv s tím, jak dalece se uplatňuje v americké společnosti.

(Ve středu vychází v týdeníku A 2 ve zkrácené verzi.)

ALBATROS nakladatelství, a.s. podalo v úterý 5. února 2008 trestní oznámení na neznámého pachatele v souvislosti s předpokládanou nelegální výrobou a distribucí české verze knihy Harry Potter a relikvie smrti.

Velmi záslužný pravidelný pětačtyřicetiminutový pořad rozhlasu BBC Inside Stories, který zkoumá ze zpětného pohledu, jak se novináři vypořádali s velkými a kontroverzními tématy z nedávné minulosti, analyzoval v úterý dopoledne, jak novináři informovali o nebezpečí ptačí chřipky.

S Janem Švejnarem hovořil v Ostravě krátce Jan Mech. Zde je transkript rozhovoru, nepříliš kvalitní videozáznam je ZDE

Britský tisk přinesl informaci, že rozhovor labouristického poslance Sadiqa Khana s občanem Babarem Ahmadem z jeho volebního okrsku, toho času ve vězení, odposlouchávali policisté z protiteroristického oddělení.

Konzervativní stínový ministr vnitra David Davis poukázal na to, že v této věci poslal už v prosinci loňského roku důvěrnou stížnost premiéru Gordonu Brownovi, ten však nereagoval. Gordon Brown se nyní brání, že o žádném dopise nevěděl. Britská vláda zahájila v této věci oficiální vyšetřování.

JU│ Ruské Izvestije publikovaly zajímavý rozhovor s Catherine Durandin o zákulisí vývoje v osmdesátých letech a o tzv. sametových revolucích. Paní Durandin je profesorkou pařížského Institutu mezinárodních a strategických studií a dlouhodobě se zabývá americkými tajnými službami. Z překladu tohoto rozhovoru vyjímáme jen část, neboť v originále se zabývá i některými dalšími otázkami, které nesouvisejí s vývojem ve východní Evropě, ale politikou prezidenta G.W. Bushe .

Ano, je to skutečně tak, že vše zorganizovali Američané. Financování ze zámoří šlo převážně na studentské hnutí a demonstrace.

Život v okupované Gaze nikdy nebyl pro zdejší obyvatele snadný. Poté, co minulý týden zaplavily Egypt statisíce zoufalých Gazanů a užily chvíle svobody, se vězení spolu s drtivou většinou z nich opět neprodyšně uzavřelo. Po zvolení Hamasu v palestinských volbách počátkem předminulého roku bylo Pásmo za tento přečin ostrakizováno izraelskými sankcemi se spoluvinou Spojených států a EU. 1.5 milionu lidí, z čehož plnou polovinu tvoří děti a mladiství do 18 let věku, se ocitlo v pasti. Smyčka byla však nadále pomalu utahována.

Pýcha předchází pád. V případě Nicolase Sarkozyho, nynějšího francouzského prezidenta, se jedná doslova o pád volný. V posledním měsíčním výzkumu popularity TNS Sofres pro Figaro-Magazine ztratil rekordních 8 procent: 41% oproti 49%. Výzkum byl proveden ve dnech 23. a 24. ledna 2008 na reprezentativním vzorku 1 000 osob populace starších 18 let, kteří byli osloveni "tváří v tvář" ve svém bydlišti metodou kvót (pohlaví, věk, profese) a stratifikací podle regionu a aglomerace. Detailní ukazatele, včetně všech otázek, které byly kladeny, najdete na serveru agentury TNS-Sofres. To by nemuselo být až tak tragické, Sarkozyho křivka ale padá závratně již od léta, kdy jeho popularita dosahovala neuvěřitelných 65 procent. Nejvíce ztratil paradoxně tam, kde si myslel, že získá nejvíce: v médiích. O některých si dokonce muž, jemuž se přezdívá familiérně Sarko, donedávna myslet, že jsou spřátelená...

Národní urážku krásy a žen máme za sebou. Nyní už zbývá jen národní urážka mužů a mnohého jiného. Při sobotní volbě Miss ČR 2008 došlo však i na urážku nevinných zvířat, hadů a ptáků. Jistě, komu se to nelíbí, nemusí se na nabubřelou show dívat. Ne, nemíním se nijak pohoršovat nad oplzlostí, nahotou, zneužíváním naivních žen a zotročených zvířat. Spíše chci vzdát hold kráse.

Samozřejmě, že budeme v ČR v úterý všelijak si rozebírat a hodnotit vystoupení V. Klause z pondělka večer na ČT1 . Bude možné to porovnávat s podobným sólem J. Švejnara minulý víkend. Dokonce můžeme znovu vážit, kdo byl z obou kandidátů na český prezidentský stolec lepší, a proč. Ne že by to nemělo význam. Kupodivu nám přitom ale dost uniká, jak zatím probíhá předvolební boj ve Spojených státech. Nezvažujeme dostatečně, že a jak listopadová volba prezidenta USA celkově závažně ovlivní také klima světové politiky; o vztahu k problémům české a středoevropské politiky nemluvě.

Pan Špíka zlámal hůl nad českým národem, pro který nenastal tolik očekávaný a naprostý blahobyt po pádu komunismu. Dokonce jej neuspokojivé poměry dovedly ke studiu českých dějin. To je nepochybně dobře, neboť každý by měl znát historii svého národa, ale jak se zdá autor šel poněkud po povrchu a u významu několika vybraných událostí našich dějin pouze obrátil znaménko. Navíc se spoléhá na informace z denního tisku.

Projděme si postupně několik událostí které pan Špíka vyzdvihl, i když jde o složitou problematiku jejíž úplné vysvětlení by vyžadovalo mnohem zkušenějšího odborníka, než jsem já.

Zatímco křesťanští kreacionisté si ještě pořád myslí, že je teorie biologické evoluce vědecký omyl, někteří po příčinách společenských změn pátrající sociologové přišli na to, že prý existuje něco jako společenská, nebo sociální evoluce, a to někdy s předpokladem neexistence boha.

Biologická evoluce je vědecká teorie, která spočívá na náhodné a neúčelové mutaci a na přirozené selekci, závislé na okolí. A protože se při vědeckém popisu takových mutací diskuse zříká myšlenek kreacionismu a inteligentního designu, vědomé jednání při tom hraje jen druhořadou roli, například při hledání nejvhodnějšího partnera pro rozmnožování. Biologická evoluce však začíná náhodnou mutací.

Tisíceré díky za současný "amatérský statut" Britských listů, který, třeba i se svými dílčími nedostatky, představuje naprosto jedinečnou AGORU suplující závažné nedostatky, skoro by se chtělo napsat, až absenci reálné demokracie u nás, píše Jindřich Bešák. Jistě je možné si představit BL jako plně profesionální médium. To ovšem znamená, že by je musel někdo platit a ten by za to nutně něco chtěl.

Současná situace, kdy redakce i přispěvatelé pracují zadarmo, se zcela zásadně vymyká všemu, co determinuje dnešní dobu, tj. zisk všude a ve všem, ona probíhající kolonizace veřejného prostoru imperativem zisku a soukromým sektorem. Možná že ani ten tzv. zisk by nebyl původcem všeho zla, ale spíše možná způsoby jeho nabývání, jak můžeme sledovat v ČR. BL se svým pojetím velice vymykají tomuto hlavnímu globálnímu proudu a to se mnohým nemusí líbit. Zkuste to ještě nějakou dobu takto udržet, třeba ke kultivaci ve smyslu poměrů ve Velké Británii také nějak dospějeme. Že to nebude s touto vládou a že to nebude ani za 10 let je nabíledni.

Pozn. JČ: Pan Bešák nemá tak úplně pravdu. Na světě je nesčíslné množství příkladů, kdy projekty či firmy fungují profesionálně, a přesto nejsou zkorumpované vyděláváním či zaprodané jedinému účelu - manipulativně vydělávat zisky.

Obecně články pana Golga moc nečtu, nesedí mi jeho styl, někdy mi připadá jednostranný. No jeho článek "Kdy se naučí Britské listy přijímat kritiku?" jsem si přečetl rád. Pro mě zajímavý, otevřený, ale místy taky kontroverzní článek. Proto nemohu nevidět některé sporné a klišovité body jeho kritiky. A minimálně jeden zásadní Golgův protimluv. Zaměřím se proto na tyto, dle mého názoru, sporné body, které mě inspirovaly k několika obecnějším postřehům, typickým pro naše současné postkomunistické prostředí.

Fabiano Golgo řekl něco v tom smyslu, že BL byly nebo začaly jako kolektivní blog, ale že by se měly vyvinout. Domnívám se, že BL by naopak měly zůstat kolektivní blog. To je poloha, kde nejlépe fungují. V okamžiku kdy si Jan Čulík začne hrát na vydavatele novin-deníku, se vším co to sebou nese (hon na čtenáře, "profesionální novináři" atd.) veškeré jeho snažení začne být absurdní. A to je vyjádřeno slušně.

Na kolektivním blogu můžete ignorovat nebo dokonce ocenit emocionálně-grafomanskou rétoriku Štěpána Kotrby (a la Rudé právo 1953), můžete i odpustit faktické, pravopisné a logické chyby, kterých se v různém rozsahu všichni dopouštíme, ale v dobrých novinách to odpustit nelze.

Pokud Jan Čulík bude zveřejňovat odlišné názory, včetně kritiky sebe sama a BL, můžeme mu i odpustit, že je naprosto dogmatický a manipulativní v otázkách, které se ho osobně dotýkají... Jako např. kouření.

J.Heller, F.Neužil a kol.: Bojíte se socialismu?, nakladatelství Periskop Příbram 2007, 196 str., ISBN 978-80-87077-01-6

V říjnu roku 2007 vyšla publikace skupiny levicově orientovaných autorů pod názvem "Bojíte se socialismu?", jejímž dosti ambiciózním cílem je nejen přispět k diskusi o minulosti i budoucnosti socialistického konceptu obecně i v z hlediska lokálních českých a československých zkušeností, ale i tuto diskusi posunout a zformulovat ucelenější a teoreticky propracovanější paradigma, které by jednak umožnilo uchopit a pochopit minulost socialismu včetně jeho (dočasné) porážky a zadruhé vydefinovat základní kontury a podmínky jeho revitalizace v budoucnosti. Už z tohoto hlediska nepochybně stojí tato publikace za povšimnutí, neboť se snaží o tématickou komplexnost a určitou teoretickou sevřenost a provázanost a nezůstává na úrovni povrchních a oddělených sdělení o jednotlivých aspektech problematiky.

Na počátku této publikace bylo slovo. Tímto slovem byla příslušná pasáž usnesení VI. sjezdu KSČM, ve které je formulován úkol "připravit na VII. sjezd KSČM model socialistické společnosti jako strategického cíle KSČM a cesty k jejímu utváření".¹ Garantem naplňování tohoto úkolu se stalo Teoreticko-analytické pracoviště ÚV KSČM, k jehož spolupracovníkům patříme. Kolem tohoto pracoviště se brzy začaly formovat řešitelské týmy, které se zaměřily na ty okruhy problémů, na které reagují i jednotlivé kapitoly naší publikace. Celá práce nad úkolem sjezdu měla jeden významný výchozí bod. Byla jím následující obsáhlá charakteristika socialismu obsažená v programu Naděje pro Českou republiku přijatém VI. sjezdem KSČM, kterou vyvrcholila předchozí programová tvorba KSČM od roku 1990 a která reprezentativně vyjádřila dosažený stupeň poznání a konsensu v rámci strany.

1. kapitola I. části (Minulost) knihy Bojíte se socialismu? autorů Josefa Hellera a Františka Neužila. Autorem této části je Josef Heller.

V počátečních "krvavých" stalinských dobách se pouze nastartovávala atmosféra a mechanismy klíčové úlohy centra (reprezentovaného případně jednou velkou osobností), které držely složky aparátu v určitých rámcích, a to i politickými hrozbami, čistkami a procesy. Ve vyhrocených porevolučních dobách, bohužel, bývají podobné mechanismy obvyklé -- jen si vzpomeňme na známou frázi o revolucích, které "požírají své děti". Pravou příčinou nedemokratičnosti v politice celého protosocialistického systému ale bylo (a to se vyjevilo v letech určitého uvolnění po kritice kultu Stalina), že si řídící aparát, vlastně nemohl demokratičnost ve vztahu k širokým vrstvám dovolit. Jeho ekonomicko-vlastnická suverenita byla totiž natolik omezená, že ji musel neustále kombinovat a posilovat suverenitou politickou, která pochopitelně zase vyžadovala hierarchickou monolitnost a určité autokratické ideologické ospravedlnění. Propojení ekonomicko-vlastnických, politicko-mocenských a ideologických funkcí řídícího aparátu bylo výrazným znakem systému, postupně se prohlubovalo a způsobovalo stavy, kdy např. ideologické otřesy se okamžitě promítaly do rozkladu ekonomicky jednotících mechanismů a ohrožovaly podstatné základy celého systému.

plný text knihy Bojíte se socialismu? │1,5 MB PDF

Kabelogramy to ohlašovaly předem. 6. ledna se vědělo, že jakmile ukončí svůj křesťanský vánoční odpočinek, pojede Bush na Střední východ. Měl jet do muslimských zemí s kulturou a náboženstvím, jimž Evropané obrácení na křesťanství vyhlásili v 21. století našeho letopočtu válku jako kacířům. I křesťané se zabíjeli navzájem, ať z náboženských důvodů nebo pro národní zájmy. Zdálo se však, že historie to vše již překonala. Zůstaly náboženské víry, které měly být respektovány, a jejich legendy a tradice, ať křesťanské či nikoli. Na této straně Atlantiku, stejně jako v mnoha jiných částech světa, se děti vždy těšily na 6. leden a sbíraly dostatek sena pro velbloudy tří Králů. V prvních letech života jsem se sám tohoto těšení účastnil a prosil bohaté Krále o všechno možné i nemožné se stejnými iluzemi, jako někteří spoluobčané očekávají zázraky od naší nesmlouvavé a důstojné revoluce.

Poznámka ŠOK: Ač je Fidel Castro monarchistickým diktátorem, mnozí jej naopak považují za poslední velkou ikonu neautoritářského, autentického komunistického hnutí 20. století. jeho eseje, které vycházejí v řadě magazínů ve světě - v angličtině, španělštině, italštině ... i češtině, Haló noviny také netisknou. Bojí se jich. Bojí se toho, jak Castro na sklonku svého života neurvale zachází s mnoha komunistickými dogmaty, se senilními frázemi apologetů stalinismu. Jak je pro něj idea revoluce stále živá, inspirující - prostředím pro vlastní úporné hledání odpovědí na otázky zítřka, nikoliv jen alibi nezodpovězených otázek včerejška. Jak demaskuje pozadí mnoha mýtů, jejichž byl sám součástí. Jak poukazuje na tvořivost a nedogmatičnost v posuzování dnešní globální reality . Haló noviny jako "skoro oficiální" tisk KSČM (dnes už s mizerným nákladem páru tisíc kusů a pouze dvěma tisíci předplatitelů) mají z Castra strach. Jejich čtenáři dnešní Fidelovy názory nesmí znát. Jako všichni, pro které byla komunistická idea jen výtahem k moci a nebo přilepšením k důchodu. A nebo alibi vlastní neschopnosti měnit svět k lepšímu. Mohli by přijít o iluze.

Čtu vás rád, ale teď jste otiskli neskutečný blábol od Fidela Castra a anoncujete ho jako něco výjimečného. Ten člověk už evidentně není schopen udržet chod svých myšlenek. Haló noviny to netisknou, protože i pro ně je to evidentně pod jejich (už tak nízkou) úroveň. A Britské listy si klidně uříznou ostudu? píše Stanislav Bláha.

Reakce Jana Čulíka: Pane Bláho, ačkoliv osobně nesouhlasím s vyvyšováním Fidela Castra na světce, a Štěpánovi jsem příslušnou pasáž v tomto smyslu opravil, protože se nemůžeme dopouštět věcných chyb (jako že je Castro "prý" považován za diktátora) nevidím důvodu, proč by jeho argumentace neměla být zveřejňována. Bát se něco vydat, to je dvacet let po pádu totality docela směšné, ne? Pokud považujete Castrovu argumentaci za blábol, dokažte věcně, proč je to blábol - rádi vám váš příspěvek zveřejníme. Kritiku musíte podložit věcnými argumenty. Děkujeme.

Občanské sdružení Servis Nezákladnám podalo dne 30. 1. 2008 na Obvodním zastupitelství pro Prahu 1 trestní oznámení, neboť existuje důvodné podezření, že došlo ke spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele (maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti) a trestného činu obecného ohrožení. Měli jsme v úmyslu podat další trestní oznámení na autory „Předběžného posouzení vlivu radiolokační stanice EBR (European Based Radar) na zdravotní stav populace v okolí vojenského újezdu Brdy“ a „Hodnotící zprávy měření radiolokační stanice EBR (European Based Radar) na atolu Kwajalein dne 3.října 2007“ .

Co se tedy může stát po prezidentských volbách, pokud v nich zvítězí demokratický kandidát? "Myslím, že americká (demokratická) vláda by protiraketovou obranu podporovala, i když možná ne tolik jako ta současná," řekla Respektu Victoria Samsonová, analytička amerického Centra pro obranné informace, nezávislé neziskové organizace zaměřené na bezpečnostní a vojenskostrategické otázky. "Existuje několik kontroverzních programů, které zřejmě dostanou méně peněz. Jedním z nich jsou systémy ve střední Evropě," upozorňuje Samsonová.

Martin Uhlíř, Respekt 4 / 2008: Radar bez raket? ZDE

Přečetl jsem si, že Britské listy často vydávají články, které mají vady na kvalitě formy, nebo, že 50 až 70 % článků je tak špatných, že ....

A pan J. Čulík připomíná, že až budou mít Britské listy k dispozici dostatečné finanční prostředky, budou vydávat pouze články vlastních, profesionálních novinářů, kteří budou znát žurnalistický standard a budou ho přísně dodržovat. Do té doby, než se to stane, budou bohužel i nadále BL podléhat určité anarchistické chaotičnosti.

Já na to říkám, že Britské listy jsou dobré. Když dávám číst mnou vybrané články těm pár známým, kteří nemají přístup na internet, dočkal jsem se poprvé údivu nad tím, že něco takového (tak úžasně překvapivého) v dnešní době vůbec existuje, a posléze i povzdechnutí, že to patří k tomu málu, co se dá dnes ještě číst.

Články, o nichž si myslím, že nejsou pro mne zajímavé nebo jimiž trpí můj "jemnocit", si prostě neokopíruji, píše J. Škarban.

Konečně jsem se dostala k ukázce z knihy Jací jsme. Je mi trochu smutno, píše Soňa Hromátková.

Neřekla bych, že jde o"mýtus", ale o skutečný obraz dnešní domácí společnosti.*) U některých příběhů je jasné, kterými "aférami" byl inspirován autor scénáře. V r. 1989 jsem fascinovaně hltala televizi a říkala si - konečně! a zároveň - je to průšvihové v tom, že lidé nebudou umět se svobodou zacházet.

Neuměli...A tak je tu svoboda jen pro některé. Alespoň ta neomezená. Někdy mám bohužel pocit, že ostatním lidem dnes už zase neschází...

Relativně často v masových mediích citovaný server Aktuálně.cz oproti citačně zamlčovanému deníku Britské listy uveřejnil kritiku obsáhlé monografie o českém filmu od šéfredaktora BL Jana Čulíka z  klávesnice paní Hejdové. Říká se tomu asymetrická soutěž a asymetrická informace. Něco, co narušuje demokratické principy v politice a férovost trhu v ekonomice. A zároveň něco, co lze jen s obtížemi (právně) postihnout. A když už by k tomu mělo dojít, tak se postihu této nekalé „soutěže“ a odsudku veřejného mínění zabrání a veřejnost zpacifikuje poukazem na vyšší zájmy. Dříve to byl boj proti heretikům a nyní boj s (krypto)komunisty. Jak říkal Josef Švejk Naši vlast vovinuly těžký mraky, či politruk z Černých baronů Vona mežinárodní šituace není dobrá, vona je špatná. A nyní k tomuto neokostnickému koncilu pražských mainstreamistů z Melodie, či ze seriálů Jak se máte Vondrovi... se přiřadila i recenzentka Hejdová na serveru Aktuálně.cz.

Paní Hejdová nemusela dělat se mnou interview, stačilo by, kdyby knihu zhodnotila věcně, férově a inteligentně. Nebo spíše, kdyby tu recenzi napsal někdo, kdo to umí.

Myslím, že je naprosto nesmyslné dělat z knihy Jací jsme politikum. Je to prostě soubor empirického materiálu. Analýza narativních motivů, obsažených v českém filmu za posledních osmnáct let a - velmi věcná - interpretace toho, jakou mytologii film šíří o dnešní české společnosti.

Každý má samozřejmě právo napsat zdrcující recenzi, neměla by ale být hloupá.

Vulgárních výrazů může používat pan premiér, ale Britské listy by měly fungovat s noblesou. Štěpán Kotrba ví, že nemá používat vulgárních výrazů ani v mailech čtenářům, ani v textu svých článků, natož v titulcích. Ví také, že pokud se vulgárnosti vyskytnou, budou se nemilosrdně odstraňovat. Noblesu! Je jistě obtížné nepropadat kanálnímu způsobu vyjadřování, který je často běžný v českém prostoru, ale jsem přesvědčen, že je to možné.

Poznámky Fabiana Golga k nedostatkům Britských listů jsou cenné. Lidi by měli vědět, že nemá smyslu argumentovat osobně či stereotypními kontrasty "oni versus my".

Opět se cituje ze Švejka, a to špatně (V. Černík: "Od Hejdové ke Golgovi aneb nejen o jedné recenzi knihy Jana Čulíka"). A při hledání na internetu je těch citátů stejného místa více a jsou vesměs také chybné.

četl jsem článek, kde pan Golgo kritizoval úroveň BL a pan Čulík odpověděl, že čtenáři posílají články zadarmo a že ne každý splňuje novinářský standart. Já právě nemám novinářské vlohy ani dostatečný nadhled, ale narazil jsem na zajímavý námět. Totiž na předvolební debatu 1.6.2006. Myslím by za to stála kritická analýza té debaty. Pro zajímavost jsem přepsal závěrečný projev současného pana premiéra, píše Jaromír Eybl:

Link na celou debatu ZDE

"Až nyní jsem si poslechl celou předvolební debatu z roku 2006. Velmi mì zaujala. Bylo by pro budoucnost záslužné, kdyby ji TV Nova vysílala pravidelně v hlavním vysílacím čase alespoň jednou měsíčně," poznamenává k tomu A. Kubačák.

Dávno hlásám potřebu vymanit veřejný diskurs z "tlachání v kruhu" na mentální úrovni Hýty a Batula: "Já ci videt tocit tolecta". Třeba dosahovat rezultativnosti, tj. dotahovat výměny názorů do dále nezpochybňovaných závěrů. Teprve ty (a nikoliv rozostřené a zamlžené bláboly) mohou sloužit za východiska pro kroky vpřed či do větší hloubky, v teorii i praxi.

„My jsme tady jedna rodina a držíme při sobě,“ říká dvaadvacetiletý Andreas s čírem na hlavě a objímá kolem ramen o tři roky mladšího Svena. Jeden poslouchá hip hop a druhý ultrapravicovou hudbu. U altánu S-Born v lesíku na okraji saského Oberlandu je to jedno. Všichni jsou si rovni. I na basu piv z blízkého supermarketu se složí. Spojuje je to, že jsou mladí, válčí s místní přesilou seniorů a patří k takzvané nové spodině.

Rozhodnutí podniknout cestu do Ebersbachu, pod který Oberland patří, nepadlo náhodou. Městečko na česko-německých hranicích je ukázkovým příkladem toho, jak negativní sociální jevy postihují země bývalého východního Německa.

Ráda bych řekla něco bližšího o nizozemském "kraamzorgu", aby si člověk mohl utvořit alespoň trochu ucelenější obraz o jejich novorozencké péči, než jen z pár bodů a kusých zpráv. Niméně začít bych měla už péčí prenatální.

V Nizozemsku ženy nechodí na pravidelné gynekologické kontroly. Gynekolog je pouze specialista v nemocnici, ke kterému se dostanete až na doporučení praktického lékaře. Ovšem nepočítejte s tím, že by vám praktický lékař napsal jakékoli doporučení okamžitě. Nejprve se vás bude pokoušet léčit sám a pouze v případě, že už nebude zbytí vám doporučenku napíše a vy se do nemocnice objedáte. Pokud nejste zrovna akutní případ čekací lhůty na prohlídky do nemocnic bývají zpravidla 3 měsíce.

Navzdory zprávám o vyvražďování obyvatel Východního Timoru, které přinášel Červený kříž, křesťanské církve, Amnesty International a další, Spojené státy pokračovaly v zásobování Suhartova režimu zbraněmi a bojovými letouny. V dobách největších bojů dodávky zbraní dokonce zdvojnásobily. Navíc zablokovaly postup Rady bezpečnosti, která se chtěla zasadit o dodržení dvou rezolucí volajících po okamžitém stažení indonéských vojsk z Východního Timoru. Ve svých pamětech o tom píše Daniel Patrick Moynihan, bývalý americký velvyslanec při OSN.

Írán dnes vypustil testovací raketu Šaháb 3B (inovace rakety Šaháb 3A s doletem 1600-1300 km, dolet 2500-1700 km dle dostupných odhadů) z nového odpalovacího polygonu a jeho prezident Ahmadínežád slavnostně otevřel vesmírné kontrolní středisko. Podle záběrů íránské televize, což je jediný vizuální zdroj informace, se ještě nejedná o "novou raketu" se schopností vynést dostatečně velký satelit na nízkou orbitu, jak informovala většina světových agentur. Tímto orbitálním nosičem bude až raketa s názvem "Iris". Mimo doletu se oba nosiče liší hlavně velikostí posledního, nákladového stupně, ve kterém Iris má nést satelity a Šaháb v něm nese pouze bojový kontejner s výbušninou nebo malou sadu přístrojů ke zkoumání horních vrstev atmosféry. První satelit s názvem Omid (Naděje) by měl být podle íránské televize vynesen do vesmíru během příštího íránského roku, který začíná 21. března. Írán dnes neprovedl zkoušku definitivního nosiče, ale pouze provozní test navigačních a řídících systémů namontovaných na dostupný, několik let starý nosič. Čili současná íránská prohlášení je nutno brát stále ještě s rezervou stejně, jako zdroje Global Security a FAS.

ATM 12/2007, BL 28. 11. 2007, Lukáš Visingr, Štěpán Kotrba: Šaháb: Rakety tisíce a jedné noci ZDE

Premiér České republiky potvrdil, že je, jaký je, a označil protikandidáta ODS na úřad prezidenta za člověka, kolem kterého se soustřeďuje "korupční potenciál". To je výrok, na který by mělo být pamatováno při vynalézání politických vtipů.

Je škoda, že pan premiér blíže nedefinoval, co to vlastně korupční potenciál je. Svým nepříliš selským rozumem se to snažím pochopit a docházím k následujícímu:

Korupční potenciál je, když se nějaký člověk ocitne v postavení, v němž může být korumpován, a zároveň je zasazen do prostředí a styků, které jsou korupčně potentní, jak řekl pan ministerský předseda.

Když se nedaří o něčem veřejnost přesvědčit, je nutné přesvědčit ji o tom, že už je přesvědčena. Veselý průzkum k otázce radarové základny v USA, který vypracoval STEM a jehož záměrem bylo co nejvíce vyjít vstříc klientovi (zadavateli průzkumu), obsahuje v sobě kromě jiného ještě jednu zajímavou a do očí bijící manipulaci, která se ocitá přímo v tom, co otázka staví před respondenta jako nezpochybnitelný fakt, od nějž se může odrazit. V otázce se tvrdí a předpokládá, že v případě radarové základny se jedná o "součást americké protiraketové obrany chránící USA i velkou část Evropy". Jak ukazují spory ohledně radarové základny, které pocházejí přímo z USA, tento předpoklad je nepotvrzenou tezí zastánců tohoto projektu, kterým se podařilo přesvědčit českou vládu natolik, že chtěla o tomto obecném blahu informovat veřejnost pomocí party techniků specializujících se na seřizování neklapajícího veřejného mínění.

Jak je možné, že v USA, zemi, které má radarová základna sloužit především a hlavně (možná pouze), se vede diskuse o účinnosti tohoto systému, a Česká republika, která má být tímto technickým a politickým nadělením podarována, aniž by mohla potvrdit výhody a vyvrátit nevýhody této spolupráce, zastává stále oficiální stanovisko o naprosté prospěšnosti a naprosté neškodnosti tohoto systému?

Při příležitosti 65. výročí bitvy u Stalingradu proběhla v tomto městě o víkendu za účasti 1500 hostů z ruských regionů, veteránů a zahraničních delegací z USA, Francie, Srbska, Česka, Velké Británie, Itálie a Německa vzpomínková slavnost. Současně se konala vědecká mezinárodní konference "Bitva o Stalingrad 65 let poté", zabývající se touto historickou událostí.

Na stejné téma byla uspořádána v německo-ruském muzeu v Berlíně-Karlshorstu výstava. Šedesát snímků válečných korespondentů ze zimních měsíců 1942 až 43 je vystaveno nedaleko místa, kde byla 8. května 1945 podepsána bezpodmínečná kapitulace nacistického Německa. Připomíná současné generaci, která se již ve valné většině narodila v druhé polovině XX. století, katastrofu, do které vtáhli tehdejší vládci Německa nejen svůj vlastní národ, ale i evropský kontinent.

FOTOGALERIE BL

Stalingrad -- nedobytná pevnosť na Volge ZDE

Pred istým časom, keď som listovala vo svojich novinových článkoch, objavila som v nich ustavične sa vracajúci motív - plot. Tento obraz sa objavoval zas a znova. Bariéry, ktoré oddelili ľudí od kedysi verejných zdrojov, od vody a pôdy. Zábrany, ktoré obmedzili ich schopnosť prekračovať hranice a dokonca zabránili, aby sa politika vykonávala v mene voličov.

Niektoré z týchto plotov sa len sotva dajú spozorovať, napriek tomu však existujú. Jeden takýto virtuálny plot sa vztýčil v Zambii, keď sa na radu Svetovej banky zvýšili „školské poplatky pre užívateľa“, takže školské triedy sa vzdialili z dosahu miliónov ľudí.

Ďalší plot sa vystaval okolo rodinných fariem v Kanade, keď vládna politika premenila malé poľnohospodárske prevádzky na luxusné objekty, ktoré v časoch klesajúcich cien produktov a veľkých farmárskych podnikov nemožno zaplatiť.

Předesílám, že podlézavost nesnáším zrovna tak, jako asi každý. A podobně se mi příčí být objektem manipulace. Zejména mediální. S blížící se volbou prezidenta pozoruji, že nemalá část redakcí opět demonstruje svůj nekontrolovatelný vliv. Tak jako před posledními parlamentními volbami. Když během několika týdnů pozvedla „zelené“ z politické bezvýznamnosti na výsluní mocenské šachovnice. Václav Klaus se jako prezident permanentně těšil nejvyšší popularitě mezi ústavními činiteli a orgány. K jejich zděšení, závisti, zášti a odporu. A umocněné ve chvílích, kdy na něj prostřednictvím médií útočili zejména ze zahraničí. Za jeho zapšklé „národovectví“.

Velmi se mi nelíbí, když Britské listy propadají manipulativním populistickým hrám, jako když poukazují na chabou úroveň diskusí na fórech serveru aktualne.cz. Byla úroveň diskuse na někdejším fóru Britských listů snad lepší? Cožpak není na každém otevřeném fóru na světě, včetně Británie, taková diskuse plná zoufalců, paranoiků, frustrovaných jedinců?

1. Má kritika paní Hejdové je zcela věcná. Je založena na konkrétním způsobu jak píše. Vychází z konkrétních citací z jejího článku. Považuje-li Fabiano Golgo tento způsob psaní za vzdělaný, nemám skutečně co dodat. Považuje-li Fabiano Golgo paní Hejdovou za intelektuálku, pak já jsem klobouk.

Britské listy často vydávají články, které mají tón a textovou kvalitu Neviditelného psa či MFD. Tím mám na mysli příliš osobní přístup, nepříliš dobře vypracovanou argumentační linii, článek je plný populistických omylů a využívá kontrastu "my" versus "oni", způsobem, který západní média už dávno přestala používat, píše Fabiano Golgo.

Reakce JČ: To je pravda, je to důsledkem "amatérského statutu" Britských listů, do nichž píší autoři i čtenáři zadarmo. Samozřejmě, že se v nich projevuje étos komunity, kterou oslovují.

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V prosinci 2007 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 847.78 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.12. 2007 částku 197 706.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 688.55 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.