Publikace je rozdělena na tři základní části, charakteristicky mapující minulost, současnost i budoucnost.

V oddílu věnovaném minulosti, kde se zřejmě bude nacházet i nejvíce podnětů a pasáží, vyvolávajících konfrontační a nesouhlasné reakce, jsou obsaženy dvě kapitoly, nazvané "metodologická východiska analýzy prvního historického pokusu o nekapitalistickou společnost-protosocialismu" a "Krize protosocialismu a jeho zánik". Název těchto částí napovídá, že autoři pro první fázi socialistické společnosti, která se zkonstituovala po revoluci v Rusku v řadě zemí světa a která ještě v některých zemích existuje dosud, používají pojem "protosocialismus", který považují za určitou nedokonalou formu skutečného socialismu v zásadě předurčenou díky této nerozvinutosti k historické porážce a zániku, a který dokonce definují přesně vymezenými rysy a charakteristikami.

Vyústěním této části je komplexní definice "protosocialismu" jako "velmi omezeného kroku dopředu v základní otázce zespolečenštění výroby", který sice "dokázal dočasně zlepšit životní úroveň a sociální zabezpečení občanů", nedokázal však zejména "dlouhodobě rozvíjet aktivitu, iniciativnost a odpovědnost občanů" a "nedokázal být dlouhodobě životaschopnou alternativou kapitalismu". Autoři z těchto skutečností vyvozují základní závěr, který se zřejmě stane předmětem intenzivních polemik, že "nová forma socialismu nemůže být nějakou v dílčích prvcích vylepšenou verzí protosocialismu ... a musí být zásadní systémovou negací kapitalismu a protosocialismu". Není pochyb o tom, že téze tohoto typu, stejně jako tvrzení o třídním charakteru společnosti v "protosocialismu" spjatém s v podstatě potlačovatelskou rolí řídícího aparátu nemohou nevyvolat řadu otázek a kontroverzních reakcí.

Problematikou současných rysů kapitalismu a těch jeho strukturálních rysů a kvalitativních prvků, které se mohou stát stavebními kameny v přechodu k nové, dokonalejší socialistické společnosti, se zabývá část druhá (Současnost), rozčleněná do tří kapitol ("Soudobý kapitalismus a předpoklady jeho systémové změny", "Všeobecná práce-hrobař kapitalismu", "Možné cesty změny vznikající v soudobém světě"). Uvedené kapitoly dokumentují určité posuny v sociálně-ekonomickém charakteru a struktuře soudobé kapitalistické společnosti, zejména pokud jde o růst významu intelektuálních činností a s touto změnou spojených posunů v rámci hodnototvorného a zhodnocovacího procesu kapitalistické výroby (snaha po vymezení pojmů lidský kapitál a kognitariátní kapitál v marxistickém teoretickém rámci). Závažnými poselstvími vyplývajícími z daného rozboru jsou sdělení, že" nevznikají žádné pochybnosti, že v soudobém kapitalismu jsou již dány dostatečné věcné předpoklady uplatnění principů socialismu", ale co chybí, "je adekvátní připravenost subjektivního faktoru". Velmi zajímavá je diskuse obsažená v této pasáži v části věnované možnostem revolučního, tj. kvalitativně převratného vývoje a jeho možných forem (gradualismus versus náhlá změna včetně role násilí a možností pokojného přechodu), velmi fundovaným a přesvědčivým způsobem dokumentující, že skutečná změna je dlouhodobější proces (předpokládající plné rozvinutí vlastních forem existence nastupující formace) procházející i některými ještě zvratnými stádii (viz nedávná zkušenost první fáze socialismu), nicméně je zde zároveň poukázáno na nárůst počtu "explozivních ohnisek" v soudobém kapitalismu, z nichž "může dojít k překvapivým útokům...a dokonce i trvalejším úspěchům".

V této souvislosti se studie nevyhýbá ani otázce možnosti či nemožnosti dosažení takovéto změny z hlediska teritoriálního rozsahu (otázka vzniku socialismu v jedné zemi).

Třetí část (Budoucnost), jejíž hlavní body lze charakterizovat názvy v ní obsažených kapitol ("Ekonomická podstata socialismu", Předpokládaná sociální struktura v budoucím socialismu", Politický systém v budoucím socialismu", Základní prvky sociální politiky v budoucím socialismu", "Společenské vědomí a ideologická nadstavba v budoucím socialismu", "Problémy kultury a informací v budoucím socialismu", "Základní charakteristiky socialismu"), je věnována poměrně detailnímu rozboru rysů předpokládané budoucí společnosti, někdy je dokonce tato detailnost až příliš hluboká (viz rozbory týkající se financování vzdělávacího systému), nicméně jsou zde rozhodným způsobem zformulovány "základní rysy socialismu 21.století", a to v zásadě v této podobě:

• rychlý, efektivní a trvale udržitelný rozvoj
• rozhodující role společenského vlastnictví (vzniklého ovšem svobodnou ekonomickou soutěží při pluralitě jeho forem
• plánovité řízení socialistické tržní ekonomiky založené na převážně ekonomických nástrojích
• sociální spravedlnost, vyjádřená rovností šancí pracovat i vyvíjet vlastnickou aktivitu
• zajištění občanských práv a svobod pro všechny občany

Asi nejdiskutovanějším a nejkontroverznějším momentem je otázka vlastnické změny, tedy překonání soukromého vlastnictví. Jak říkají autoři,"skutečně základní, klíčovou změnu je třeba provést v oblasti vztahů vlastnických", nicméně nemělo by jít o jednorázové vyvlastnění, neboť "soukromé vlastnictví výrobních prostředků může se soukromým poměrně dlouhou dobu úspěšně koexistovat. Autoři se v rámci svého rozboru sociálně třídní struktury společnosti v rámci socialismu dotýkají i některých metodických otázek, kritizují nekompromisně zaměňování třídního a profesního pohledu na strukturu společnosti i směšování pojmu "dělník" s výkonem převážně fyzické práce a v této souvislosti analyzují také základní tendence a změny v charakteru práce.

Je tedy třeba znovu podtrhnout, že publikace má potenciál stát se významným příspěvkem k diskusím o minulosti, současnost a zejména budoucnosti levicového hnutí nejen v českých mantinelech, ale v širším mezinárodním měřítku, a určitě může dobře posloužit každému zájemci o tuto problematiku, dokonce i "nelevicovému", k prověření a utřídění vlastních názorů a poznatků.

ZDE