Vše ale píši proto, že chci připomenout, že člověk je ve své dokonalosti omezen a že očekávat pouze excelentní výkony je nepatřičné. Aby si čtenář přečetl nějaký ten článek výtečný, musí si také projít nějaké ty články průměrné a občas i ten článek slabé úrovně. Jen si připomeňte např. graf výskytu IQ v lidské společnosti. Očekávat méně a smíření s bohatým výskytem průměrnosti je projevem nejen resignace ale i výsledkem životních zkušeností.

Jistě, v 19. století nebo v první polovině 20. století by byly Britské listy psány jiným slohem. Ale od té doby nám ubylo dovednosti psát a náš slovník i v psaných textech zhrubl. Gramatické chyby přestaly být ostudou. Ale přesto, domnívám se, většina nás čtenářů, hledá informace a odpovědi na otázky, které byly z oficiálních médií vytěsněny. A abychom je mohli číst, jistě odpustíme autorovi nějakou tu slohovou neobratnost nebo i vulgární vyjádření.

S těmi vulgarismy je to ostatně také takové zajímavé. Jednak lze jimi vyjádřit velmi krátce a dokonce vtipně nějaký ten soud nad někým, nad něčím, a jednak v mluveném projevu je jaksi stravitelnější než v projevu psaném. A protože si myslím, že mnozí uznáme vulgaritu, jen je-li za ní inteligence nebo opravdové zoufalství. Protože v takové pozici ve své velké většině nejsme, je asi opravdu lépe -- ji nepoužívat.

A končím sdělením obavy, že až budou Britské listy dílem profesionálních novinářů, nebudou to už "ty dobré staré Britské listy".