Dobré koncepce, špatná realizace

Vláda Miloše Zemana nebyla, ač jednobarevná, schopna aktivně prosadit meziresortní přístup. Zeman sám byl produktem analogové doby, digitalizaci nerozuměl. Nedokázaly to ani všechny další vlády, i když vznikla tzv. „digitální koalice“ a po republice jezdila propagační „roadshow“ v čele s Mlynářem, Březinou a opozičním Langerem. Šlo o příliš mnoho peněz na příliš velkou dobu. ČSSD nelze upřít zásadní. Definování cílů, architektury systému a parametrů bezpečnosti. Bez nich je propojování informací hazardem. ODS dnes nelze upřít odvahu a důslednost při realizaci.

Cílem už v roce 1996 byla bezpapírová kancelář státu, dostupná na  každé poště, radnici či státním úřadu. Cestovat měla data, nikoliv lidé. Jeden údaj by byl vložen pouze jednou, a to kdekoliv a byl by sdílen všemi systémy. Součástí bylo plošné elektronické mýto zamezující zácpám i krádežím vozidel i elektronická čipová karta pro prokázání totožnosti, přístupu, umožňující platby v online systémech. Tím by odpadly všechny další průkazky, díky jednotnému transparentnímu bezpečnému rozhraní a public private partnership by mohly přistupovat k systému stát, pojišťovny, školy i privátní firmy. Systém sliboval lukrativní soukromé podnikání na periferii státu i soukromníkům. Například se čipová karta dá použít jako peněženka pro platbu v hypermarketu či parkovací kartai permanentka do kina či jízdenka v MHD. Data občanky by mohla být nahrána i v mobilu.

Safety and Security first

Bezpečnostní standard byl postaven na jednoznačné identifikaci a autorizaci. Prověřil by osobu, její oprávnění, konkrétní počítač na konkrétním pracovišti v konkrétním úřadu, přesný čas a trasu přenosu i cílového odběratele dat. Součástí procesu by byla tvrdá a nekompromisní racionalizace agend i personálního obsazení úřadů. Cílem byla 25-30% úspora úředníků. Transparentní bezpečné rozhraní se sledováním a nezměnitelnou archivací všech transakcí, osob, rolí a zpětnou kontrolou by se staralo o bezpečnost. Všechny úřady by musely kooperovat při sdílení dat. Kontroloři by měli vysoké pravomoci, ale i jejich kroky by byly pod kontrolou. Všichni si ještě dobře pamatovali, jak všechny babičky v republice dostaly před volbami dopis od KDU-ČSL s výzvou, koho volit. Data pocházela z  vnitra....

Klacky pod nohama a nastavené kapsy

Bezpečnost dat občana byla nezbytností od samého počátku. Vznikl Úřad pro ochranu osobních údajů. První klacek byl vhozen při schvalování zákona, kam si tajné služby a policie prosadily, že jich se kontroly netýkají. Vzniklo tak riziko superpolicejního státu, proti kterému by StB byla nemluvnětem. Dataminning dat všech občanů a firem by dal bezpečnostním složkám nekontrolovatelnou moc. Zákon o elektronickém podpisu předložený ministrem Mlynářem byl druhou brzdou státního systému. Nedokázal definovat elektronickou realizaci ekvivalentu doporučeného dopisu a doporučeného dopisu s doručenkou. Celá agenda resortů vnitra a spravedlnosti, stejně jako zdravotnictví zůstala papírová. Vznikla architektura certifikačních autorit. Zde nastal třetí zádrhel. Díky poslancům pravice se do zákona dostal zákaz provozování certifikační autority státem. Bez něj by vznikl jednostranný penězovod do privátního PVT.

E-současnost a t-budoucnost

E-government je nyní ve stádiu interního propojování agend úřadů, komparace a filtrace duplicitních či nepravdivých dat a budování infrastruktury pracovišť. Prozatím mnohde offline. Online nejsou propojeny ani všechny finanční úřady – a to je jedno ministerstvo. Na cestě zůstává několik „pokud“. Pokud nebude koncepce informační politiky státu současnou vládou ODS outsourcována aby se z ní stal kšeft pro kamarády. Pokud zůstane technologicky neutrální, z čehož nebude mít radost Microsoft. Pokud převezme transparentní bezpečné rozhraní a nezávislý sytém kontroly aby zklamaní byli špióni i někteří policisté, ale ne občané. Pokud si stát nezprivatizuje Českou poštu, když už se zbavil většiny bezpečných přenosových tras (mimo ČEZu). Pokud to vše nastane, čeká nás opravdová revoluce veřejné správy. Vládu pak úspěch, ke kterému dostane blahopřání i od opozice. Pokud bude moudrá a nikoliv arogantní a nenažraná.

Počítačově gramotná na základní úrovni už je značná část práceschopné populace, počítače a internet už jsou ve všech obcích Česka, v každé rodině už je minimálně jedno dítě, které prošlo výukou k práci s počítačem, technika je na každém úřadu práce i radnici. Pošta se má do budoucna stát e-poštou. Místem pro všechny, kteří sami s počítačem ještě neumí nebo se už nechtějí učit. E-governmentu chybí už jen vlastní kvalitní obsah. Žádosti o výpisy z rejstříků, opisy spisů, podání i udání bude moci zasílat každý. Mobil má také skoro každý a mnoho telefonů je dnes už miniaturizovaným počítačem s všemi možnostmi velkého PC. Robinsoni mají radnici. Digitalizace televizního vysílání přináší nabídku e-governmentu do každé domácnosti jako první část t-governmentu. Zpětným kanálem interaktivity může být po vyřešení stávajících bezpečnostních děr v systému právě telefon, vybavený kamerou jako snímačem. T-governmentu tak teoreticky nestojí nic v cestě. Cestovat už mohou jen data. Přenosové rychlosti jsou dostatečné. Stát ve frontě a zoufat si z agresivně  nepříjemných a nic nevědoucích úřednic už není nutné. Elektronická peněženka s respektem k soukromí i bezpečnosti, se zárukou státu za provedené operace a bezpečnost transakcí umožní nejen rozvoj elektronického obchodu, ale i dokonalou autorizaci vůči státním institucím i desítkám dalších komerčních aplikací. Bude stát jako základ možných příjmů státu i budoucí podoby voleb – přechodu od parlamentní k elektronické přímé demokracii. Volby i referenda bude možno provádět bez miliardových nákladů – jako dnes hlasování v diskusních pořadech v televizi či zadávání čísel Sportky. Vsadíte si na modrou, zelenou nebo oranžovou?

Autor byl jedním ze spoluautorů základního konceptu SIP. Posledních několik let se zabýval v rámci své funkce člena Rady Českého rozhlasu digitalizací médií veřejné služby

Zkrácená verze článku tak, jak vyšla v týdeníku Strategie 4/2008 PDF