V roli prezidenta byl Klaus všude dvakrát, a lid, uhranutý tím, že jej navštívil sebestředný monarcha, který neopomíná užívat ve vztahu k sobě samému plurál majestatus, jak jen to jde, je tímto faktem natolik omráčen , že mu -- alespoň v průzkumech -- deleguje důvěru. O tu se snaží podobnou cestou i kandidát cestovatel.

Neúprosné zrcadlo nastavil svým otevřeným dopisem Janu Švejnarovi Petr Schnur ("Otevřený dopis Janu Švejnarovi: Čím se lišíte od Václava Klause?", BL, 23. 1. 2008). Zeptal se ho na to, proč stojí o podporu Václava Havla, člověka, který porušil, či nedodržel prakticky všechny sliby, jež lidem dal. Zeptal se jej na jeho názor na mandát lidí, kteří bez ohledu na své předvolební chování a programy svých politických stran prosazují proti vůli více než dvou třetin občanů v zemi instalaci cizího vojenského zařízení. Chtěl vědět, jaký je Švejnarův postoj k odbourávání principů solidarity ve zdravotní péči a k úmyslu zavést do oblasti vzdělání privilegia, která omezí možnost jeho získání sociálně slabým. Zajímal ho kandidátův postoj ke snaze "mezinárodního společenství" ukrást Srbsku část jeho suverénního území, Kosovo, dnes ovládané "demokratickými politiky", kteří stáli v čele teroristických band, jež vyhnaly ze země na 150 tisíc původních obyvatel.

"Alternativní" kandidát je však ve své kampani natolik zaneprázdněn, že na podobné otázky nemá čas. A bezpohlavní média přijala hru na demokracii se vším všudy. Podhradí se tak může vyjadřovat k tomu, "kdo má lepší kampaň", "kdo bude prezidentem", spekulují o tom, že Švejnar má v Praze větší podporu než v Bruntále, hlasovat o tom, "kdo byl větší reformátor".... Skutečná alternativa je ale tím posledním, co je zajímá, a co by lidem byť jen náznakem nabídla.

Co jsme to za zemi, že jediného protikandidáta hradnímu Narcisovi nakonec navrhne šéf parlamentní pidistrany zelených, jejíž orientace nemá v Evropě obdobu, a šéf sociální (sic!) demokracie mu to nakonec (v zájmu jednoty!) odkýve? Co jsme to za občany, když nám stačí, když tentýž straník utrousí, že jemu protivný prezident je minulost a jeho kandidát budoucnost, aniž bychom se ptali (či aby se oni "hlídací psi demokracie" ptali), JAKÁ je ten Švejnar vlastně budoucnost a čím podstatným se vlastně od té minulosti liší?

Žádný z obou pánů, kteří rozpačitě pokukují po komunistech, ovšemže jen tak, aby si nezadali, se nechová jako chlap, hodný skutečného respektu. Zřejmě proto, že oba velmi dobře vědí, kdo a kde tahá za nitky a na kom je v posledku jejich zvolení závislé.

A také prezidentské figuře ve Washingtonu je přirozeně jedno, který z jeho pražských místodržících ohlásí splnění úkolu. Tak zvaná demokracie z dopuštění jeho chlebodárců už natolik v malé České republice, jejíž malí prezidenti tak bezvadně zvládli rektální alpinismus, zakořenila, že si věru nemusí dělat starosti..