30. 1. 2008
Čím se liší jeden prezidentský kandidát od druhého?Otázky, které Klausovi ani Švejarovi nikdo nepoložilAbych mohl vydat tento článek znovu i den po televizně senátním duelu prezidentských kandidátů, musel jsem změnit nikoliv otázky, ale v zázrak "doufající" titulek. Je ostudou, jak nepřipravení byli senátoři a senátorky ČSSD při tom, když kladli otázky oběma kandidátům. Staré novinářské pravidlo praví, že kvalita tazatele se pozná podle třetí otázky. Na první otázku odpoví každý blb. Jakkoliv. Spokojí-li se tazatel s první odpovědí, většinou si víc nezaslouží. Druhá otázka ukazuje, zda odpovědi tázaný porozuměl a zda odpovídá tomu, na co se ptal a prokazuje touhu se dozvědět víc. Tázaný může z odpovědi utéci bonmotem nebo úhybným manévrem. Inteligenci a znalost polemických figur a fíglů prokáže teprve třetí otázka. Teprve tehdy jde o podstatu samu. Teprve pak musí odpověď uspokojit tázaného, nemá li se rozhovor proměnit ve spor. Důležité otázky, které by odhalily názory Švejnara i Klause a veřejnosti přivedly logického vítěze duelu, který by mohl mít autoritu ne jako čestný předseda pravicové strany a nebo jako mluvčí nevolené finanční a mocenské oligarchie, ale jako zástupce občanů bohatých i chudých, ty důležité otázky nepadly. Škoda. Veřejnost čeká. Čeká ona občanská společnost. Společnost občanů, která bude zanedlouho opět volit své politiky. Otevřený dopis hannoverského dopisovatele deníků Právo a Britské listy Petra Schnura Janu Švejnarovi, na který "zcela vytížený" svejnarprezidentem.cz nedokázal odpovědět, je skutečně závažným souborem otázek. Je ale souborem, který může být určen oběma kandidátům. Včetně loajality vůči dvojímu občanství. Stejně jako Švejnar by měl Václav Klaus sdělit, vůči čemu chce být loajální: vůči Mont Pelerinskému klubu, Davoskému fóru, vůči Světové bance a MMF, nebo vůči podnikatelům spjatým s Českem nejen kontem v některé ze zahraničních bank v Česku působících, ale podnikatelům, kteří jsou vynikajícími manažery svých podřízených, netunelují majetek továren, ale udržují onen corporate social responsibility a rozvíjejí celé regiony tak, jak tomu činil za první republiky Baťa a další továrníci. Nebo vůči všem občanům, kteří neměli to štěstí nebo tu smůlu a nezvolili je prezidentem. Kteří nemají čestné doktoráty, ani miliony na investice do nemovitostí či akcií, ale živí se poctivě - rukama. Jelikož se Petr Schnur zaměřil ve svých otázkách pouze na Jana Švejnara, zkusím zformulovat otázky pro oba kandidáty. Třeba si dnes odpoledne některou z nich osvojí některý ze senátorů a senátorek ČSSD, využije jedné minuty a tří dalších na odpověď a my se konečně něco dozvíme. Proč fandit volbě prezidenta za osmnáct, nebo bez dvou za dvacet. Nic jiného nám nejspíše nezbývá... |
Na všechny tyto otázky existují krátké, výstižné, ale vždy nesprávné odpovědi. Ani jedna z odpovědí se nevejde do formátu tříminutové odpovědi kandidáta na prezidenta , do délky příspěvku v deníku či sekvence televizního zpravodajství. Všechny dohromady ale tvoří rámec, který určuje váhu a autoritu hlavy státu i podobu toho státu. |