To ale znamená, že korupční potenciál je závislý na tom, jak velká je pravděpodobnost, že daná funkce bude korumpována. Když vezmu v potaz všechny možné veřejné funkce, které s sebou nesou riziko korumpovatelnosti, i když mezi ně zahrnu úřad prezidenta, pokaždé s jednoznačným náskokem zvítězí funkce ministerského předsedy. Na rozdíl od prezidenta je ministerský předseda v ČR postavou, která může přímo (to je důležité) ovlivňovat toky stovek miliard korun. To už je pádný důvod k tomu, snažit se člověka v této funkci přimět, aby tyto toky náležitě reguloval, byť by se to týkalo pouhých pár stovek milionů.

Pak také samozřejmě záleží na to, jaký člověk v postavení ministerského předsedy vězí a kdo jej obklopuje. Tady myslím není třeba dodávat nic objevného, protože okolí pana ministerského předsedy Topolánka jakékoliv podezření z korupce vylučuje. Jedině dekadentní cynik by v těch filantropech a altruistech, kteří pana premiéra obklopují, viděl něco jiného než služebníky oddané veřejnému blahu.

Pan premiér se však patrně se svým nesmírně vyvinutým korupčním potenciálem vypořádal po svém, tudíž proto jeho náhlý záchvat obav o transparenci věcí veřejných. Jaké další potenciály jsou kolem současného premiéra, a že jich je určitě spousta, si ani netroufám odhadovat. Zato vím, že intelektuální potenciál má soudním příkazem zakázán přístup k panu premiérovi na sto metrů. Krom toho, pan premiér tuto nebezpečnou sílu dokonale odpuzuje.

Přátelé, kteří člověka podrží

Na objevu korupčních potenciálů není zajímavý pouze jejich objevitel. Daleko překvapivější je pro mě reakce předsedy Strany zelených pana Bursíka. Pan Bursík odvážně upozornil pana premiéra, že by měl pamatovat na další spolupráci koalice. To je jistě dokonalý příklad úcty, kterou předseda SZ v politickém jednání vyznává, ale v daném okamžiku se to příliš nehodilo. Obvinění z toho, že Jan Švejnar je osobou, která bude s velkou pravděpodobností korumpována, přece naprosto zásadně dopadá zejména na hlavu toho, kdo je hlavním garantem kandidatury Jana Švejnara. A to je nepochybně předseda Strany zelených. Pokud si přeložíme vzájemnou komunikaci mezi pány Topolánkem a Bursíkem do běžného jazyka, kterému jistě oba vládnou lépe než politickým floskulím, znělo by to asi takto:

Mirek Topolánek: "Martine, ty chceš, aby byl prezident zkorumpovaný. Těžko říct, co z toho chceš vlastně mít".

Martin Bursík: "Mirku, měl bys myslet na naši budoucnost"."

Nezdá se mi adekvátní reagovat v okamžiku agresivního politického napadení, které je pouhou spekulací, způsobem, kterým se dává najevo oddaná loajalita. Zejména kvůli nadcházející prezidentské volbě to není vůbec dobré. Martin Bursík totiž dává najevo, že prezidentská volba je pro něj vedle vládnutí s panem kolegou Topolánkem druhořadá. A to je pro kandidáta, kterého tímto způsobem "podporuje", velmi nevýhodné postavení.