Při analýze společenských změn se zdá být pro sociology problémem posuzování plánovacího procesu, protože ze skutečnosti, že jen málo plánů se v každodenní skutečnosti splní stoprocentně, zdá se, vyplývá, že plánování je jen málokdy smysluplné. Přestože je jeho základem aspoň zdánlivě racionální myšlení.

Krátce řečeno: Vědomí, že všechno vždycky dopadne jinak, než jak to bylo "naplánováno", vede některé sociology k závěru, že i ve společenském sektoru se některé věci dějí náhodně a možná také neúčelově. Tím tito sociologové postulují něco jako "společenskou evoluci".

Je to zajímavá myšlenka, ale podle mého je to bludná cesta, která vede k neporozumění slovu "evoluce" a podstatě společenských změn. Myslím, že jejich začátkem je lidský záměr. Problém je ovšem, že měření a dosažení cílů není závislé jen na znalostech všech podmínek, ale také na jednání ostatních aktérů. V průmyslovém světě ztroskotá často jednání podniku v důsledku jednání konkurence a v demokracii by měli politikové vědět nejen, co chtějí voliči, ale co chtějí koaliční partneři a co chce opozice. Proto je plánování důležité, i když každý plánovač ví, že jen náhodou může být plán stoprocentně splněn.

Vezměme si například politiku. Možná se vám to pro život v České republice zdá nereálné, ale zamyslete se nad tím, a to nejen při příštích volbách. Zdánlivě má člověk svobodu rozhodnout se, jak by chtěl. Že je to základní téma, o něž se vědci také ještě přou, to vím. Avšak výraz evoluce by sociologové měli přenechat biologům, nebo myslíte, že ne?