Podle toho, co a jak si stále poslední dva měsíce do nekonečna opakujeme, by se mohlo zdát, že v pátek bude ČR "pupkem světa". Už proto, že pražský Hrad vnímáme jako sídlo českých králů a párkrát taky císaře (zvláštního pozdně středověkého a nejen raně novověkého útvaru, vesměs s habsburským osvitem, pak už ale vesměs z Vídně). Přitom funkce českého prezidenta jsou relativně omezené. Jako problém první velikosti vnímáme, že by mohl být napříště náš prezident volen přímo (bez ohledu na stávající váhu jednotlivých ústavních funkcí, které by se pak měly přeorat). Také nás tíží, jak při té stávající nepřímé volbě hlasovat, když ve hře je jakoby především "zásadní" věrnost vlastní straně nebo jejímu doporučení. Jako kdyby neměl každý z volitelů dát svůj hlas "podle svého nejlepšího vědomí a svědomí" (jak se s oblibou říká).

Mnohem více naší pozornosti by si zasloužily "primárky" a stranická předvolební shromáždění k prezidentské volbě v USA. Spojené státy jsou už nejméně jedno století hegemonem světové ekonomiky a politiky; a ještě nějaký čas tomu tak napříště bude. I ten větřík nad českými Brdy fouká tak trochu z Washingtonu! A nepřestane foukat; o jeho příštím kursu se již nepřehlédnutelně začíná rozhodovat od počátku ledna 2008.

Původně to vypadalo na to, že do té americké předběžné hry o Bílý dům zítra (v úterý, 5. února) vstoupí 22 států. Teď se zdá, že jich je 24, pakliže jsem dobře počítal. Některé státy (jako např. Kalifornie) staví významný počet delegátů na stranické sjezdy, takže možná že už ten úterek významně naznačí, kteří dva kandidáti z obou politických táborů nakonec se střetnou o prezidentskou funkci.

Podívejme se nejdřív na stávající zisky jednotlivých vážných kandidátů z obou stran; zbývá jich z té původní skoro dvacítky už jen pět pro vážnější hru; alespoň když tak budeme soudit z dosavadního průběhu té kampaně. Také nelze nevidět, a ještě víc nelze neslyšet, že vzájemné osobní útoky se v poslední době značně oslabily; možná také kvůli profilujícím se soupeřům z protivného tábora. Aby se pak něco nepokazilo, až půjde do tuhého s konkurující druhou stranou.

Uvedeme si teď u jednotlivých jmen počet zatím získaných delegátů pro nominační sjezd vlastní strany. U demokratů zbývají již jen dva vážní kandidáti. Hillary Clintonová již může počítat s podporou 261 delegátů (ze 4 států), Barack Obama se 190 delegáty (ze 2 států). U republikánů vede John McCain se zatím 93 delegáty (ze 3 států), těsně následován Mikem Romneyem se 77 delegáty (dokonce ze 4 států); zatímco na třetím místě je Mike Huckabee, který tak oslnil v Iowě (disponuje 40 delegáty).

Jednotliví kandidáti jsou postupně prověřování v různém prostředí a s různými problémy obdařenými státy. Přitom se zatím moc ještě v médiích nepíše a nemluví o tom, že se USA dostávají poněkud do stavu blížícího se hospodářské recesi. I tu bude muset -- nejen v zájmu USA -- řešit příští prezident Spojených států. To co začalo zprvu nevinně jako problematika hypotéčního trhu, začalo být mezitím mnohem vážnější. I České republiky se to již dotklo, ačkoliv zatím nepříliš vážně.

Takže? Sledujme přece jen poněkud víc také tu politickou scénu, kde se připravují trpělivě podmínky k nominaci kandidátů na prezidenta a posléze jeho "celonárodní" volba (nakonec navenek formálně "nepřímá"!), s následnou inaugurací 20. ledna 2009. Už tušíme, do jaké míry se nás to také týká?

České "člověče, nezlob se" a americká prezidentská "ruleta" ZDE