V dramatickém obratu o 180 stupňů zrušil afghánský Senát své rozhodnutí potvrdit trest smrti nad třiadvacetiletým studentem Sayedem Pervezem Kamabakshem, který byl odsouzen za rouhání, které prý spáchal tím, že si z internetu stáhl analýzu o právech žen.

Obrat v afghánském Senátu následoval po širokých mezinárodních protestech a apelech na prezidenta Hamida Kharzaie poté, co na případ upozornil britský deník Independent a poté co jeho 38 000 čtenářů podepsalo petici požadující pro afghánského studenta spravedlnost. Petici podpořili i britský ministr zahraničí David Miliband, šéf britských liberálních demokratů Nick Clegg a stínový konzervativní ministr zahraničí William Hague. V afghánském hlavním městě Kábulu se konaly na studentovu podporu demonstrace.

Dovolte mi se podělit o rozpoložení, ve kterém se nacházím. Jako volič levice čtu pravidelně Právo a Britské listy. Jsem člověk pohříchu technický, proto neusiluji o širší rozhled jinou četbou. Navíc mi z politických komentářů Mladé fronty naskakují osypky.

Nicméně pozoruji na sobě, že třebaže kývám souhlasně hlavou, v podstatě je mi už jedno, co čtu. Jsem proti radaru, čili podpořím každého, kdo přinese další důvod proti. Myslím, že bych nebyl schopný ani vnitřně přijmout důvod, byť seberozumnější, který by byl pro.

Toto přirozeně není příznak voliče levice. Stejnou zarputilost můžeme pozorovat v každém táboře, počínaje Spartou proti Slávii a Klausem proti Švejnarovi konče, píše Alexandr Grozněv.

Velmi dobře chápu pocity pana Grozněva ohledně racionality postojů pro radar či proti němu.

Já si ovšem osobuji právo na "nerozumný" postoj. Moje zesnulá žena mi položila otázku k radaru v době, kdy o tom psaly jen BL a ten hezký ženský časopis.

Já jsem, jako celoživotní amerikanofil, názor připraven neměl.

Po všech stránkách - sociologicky, jazykově, stylisticky, novinářsky i faktograficky - ohromující recenzi na filmovou knihu Jana Čulíka vydala Irena Hejdová na stránkách aktualne.cz ZDE. Vzor inteligentní diskuse na aktualne.cz ZDEVřele doporučujeme.

K tomu dodává Jan Čulík: Primitivní, případně urážlivé recenze této knížky, které vyšly v některých českých médiích, jsou pro mě nesmírně poučné. Mají několik charakteristik:

1. Výsledky empirického zkoumání motivického arzenálu českých filmů jsou pro "pravicové" kritiky nepřijatelné; i pro mě bylo překvapením, že narativ současného českého filmu vytváří o české společnosti mytologii, které je vůči ní nesmírně kritická, dá se říct až "levicová" - s těmito fakty však těžko něco naděláme - ve filmech prostě tyto motivy jsou - nejde to popřít. Protože to kritikové nemohou z ideologických důvodů přiznat, musejí tvrdit, že kniha neobsahuje žádné informace :)

Hloupost samozřejmě existuje všude - děsivým zjištěním pro mě však je, že "recenze" Ireny Hejdové je stylisticky, argumentačně i analyticky hodně pod úrovní nejpitomějších seminárních prací a písemných zkoušek studentů z Glasgow University, které právě s kolegy opravujeme (práce na Glasgow University musejí opravovat nejméně dva různí učitelé, konečné rozhodnutí o známkách má pak ještě externí examinátor z jiné univerzity, aby byla zajištěna objektivita, všechno je písemné) a kterým dáváme trojky nebo čtyřky.

Tabákový gigant Philip Morris se rozhodl "pomoci" kuřákům, kteří nyní v mnoha zemích světa (v 50 zemích světa je zakázáno kouřit ve veřejných místnostech) musejí vyběhnout na ulici, aby si zakouřili, a třást se tam zimou. Philip Morris zavádí cigaretu, která je kratší a intenzivnější - bude trvat kratší dobu ji vykouřit, efekt však bude stejný.

Cigareta má 7,2 centimetry, ve srovnání s normálními 8,5 centimetry a podle listu Times bude určitou útěchou pro kuřáky, mrznoucí v ulicích, zejména, pokud Evropský parlament zakáže v boji proti globálnímu oteplování používání tepelných zářičů, které se používají pod širým nebem.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Při příležitosti 65. výročí bitvy u Stalingradu proběhla v tomto městě o víkendu za účasti 1500 hostů z ruských regionů, veteránů a zahraničních delegací z USA, Francie, Srbska, Česka, Velké Británie, Itálie a Německa vzpomínková slavnost. Současně se konala vědecká mezinárodní konference "Bitva o Stalingrad 65 let poté", zabývající se touto historickou událostí.

Na stejné téma byla uspořádána v německo-ruském muzeu v Berlíně-Karlshorstu výstava. Šedesát snímků válečných korespondentů ze zimních měsíců 1942 až 43 je vystaveno nedaleko místa, kde byla 8. května 1945 podepsána bezpodmínečná kapitulace nacistického Německa. Připomíná současné generaci, která se již ve valné většině narodila v druhé polovině XX. století, katastrofu, do které vtáhli tehdejší vládci Německa nejen svůj vlastní národ, ale i evropský kontinent.

FOTOGALERIE BL

Stalingrad -- nedobytná pevnosť na Volge ZDE

"... Já občas říkám, a propaguju to i na koncertech, že staří lidé by měli kouřit marihuááánu. Protože zvlášť mužský, u mužských je to opravdu častější, bývají ve stáří takoví... jak bych to řekla slušně? Neslušně tomu říkám kyselá prdel. Zkrátka jsou zapšklí. A kdyby si dali šluka marihuááány, bylo by jim líp. Když je někomu sedmdesát, tak už teda žádnou ostudu jako drogově závislý asi neudělá. Já to ale ještě nezkusila. To mám ještě před sebou a myslím, že kouřit trávu by mi hrozně slušelo! ..."

(Citát našel Štěpán Kotrba: Jen aby Hegerovou nezavřeli, komentuje ho.)

Lidovky: Hegerová: Zrovna si jedu udělat bustu ZDE

Pravidelní kuřáci konopí se pravděpodobně vystavují většímu riziku chronických plicních chorob, včetně rakoviny, než jakému jsou vystaveni kuřáci tabáku. Vyplývá to ze dvou právě zveřejněných studií.

Jedna studie zjistila, že osoby, které kouří jeden joint konopí denně, trpí větším rizikem vzniku rakoviny plic než kuřáci tabáku, kteří vykouří 20 cigaret denně. Jiná studie zjistila, že určitá forma emfyzema vzniká u kuřáků konopí o dvacet let dříve. Studie vyšly v časopisech Respirology a European Respiratory Journal.

Od pádu komunismu je česká politika vůči Kubě, dřívější spřátelené zemi, vyhraněně nepřátelská. V mezinárodním měřítku patříme k nejtvrdším odpůrcům Castrova režimu. Zachováváme nesmiřitelný postoj, přestože se mezinárodní postavení Kuby v posledních letech podstatně zlepšilo navázáním prospěšných vztahů nejen s levicovými režimy ve Venezuele a Peru a s komunistickou Čínou, ale také s nesporně demokratickým Španělskem nebo s Brasilií. Nepřátelství k režimu Fidela Castra je paradoxně jedním z mála prvků české politiky, které spojují všechny polistopadové vlády bez ohledu na jejich politickou orientaci. Není proto nic překvapivého, že ministr zahraničí Karel Schwarzenberg přijal v Černínském paláci představitele kubánské opozice Hectora Palaciose a Giselu Delgadovou, jimž slíbil další podporu odpůrcům Castrova režimu.

Čulíkova vyzývavá "ošuntělost" ("Ošuntělá Česká republika") nám po čase jako vracející se kometa ozářila důležité téma a vyvolala rozpravu. Tématem sporu není asi právě to, že jsme chodícími věšáky second handu Evropy a východoasijských imitací. České šatníky plní obnošené západní svršky a laciné fejky jistě déle než ony Čulíkovy čtyři měsíce (mezi dvěma posledními bohemistovými návštěvami ve vlasti). Podnětnou výzvou se stal poukaz na to, co se zde děje s naším veřejným prostorem. Co my tady vlastně sdílíme. Co máme vůbec společného? Proč se nám nějak nedaří naplňovat naše velkorysé plány? Proč si my, dotčení našinci, stýskáme na množení sprostoty, vršení špíny, hrubosti a neomalenosti, vzájemnou neúctu a bujné okrádání se navzájem, proč žehráme na úpadek mezilidských vztahů a morálky? Kdo za to může?

Co je naším dědičným hříchem?

Myslím, že rozumím zklamání Václava Špiky ("Karel Marx a T.G. Masaryk měli na český národ podobný názor") z vývoje společnosti u nás a sdílím jeho obavy z budoucnosti. Není mi jasné, kde se vzali, tu se vzali fanatičtí budovatelé kapitalismu, zbožňovatelé trhu, který prý rozhoduje vše, tuneláři ochotní zašantročit majetky a sledující jen vlastní egoistické cíle, lidé, kterým jsou jiné než vlastní zájmy naprosto cizí a kteří obranu národních zájmů označují výsměšně jako národovectví.

Právě nyní český parlament odmítl rezoluci, kterou navrhla komunistická poslankyně Kateřina Konečná, o Kosovu ("Srbsko nesmí být naše prohra"). Hrozba zpochybnění Trianonu se bezprostředně týká Slovenska, a tudíž nepřímo i nás. Nám je to jedno? Nás se to netýká? Neměli bychom být se Srby (a Slováky) solidární?

Kde se u nás vzali všichni ti Topolánkové, Julínkové, Bursíkové atd., kteří se nestydí zpoplatňovat i právě narozené kojence v nemocnicích a pro které i ve zdravotnictví platí tržní vztahy? Mám dojem, že jim chybí základy humanitní vzdělanosti a morálky.

Neslavný, ba potupný konec Klvaňovy "informační" kampaně lze stručně shrnout takto:

• Vláda České republiky vynaložila 15 milionů korun z peněz daňových poplatníků na to, aby se vůli několika desítek jednotlivců a přesvědčení asi 20% obyvatel pokusila prosadit proti vůli cca 70 procent českého obyvatelstva.
• Z peněz českých daňových poplatníků získala téměř dva miliony PR-firma AMI Communications, která patří do řetězce propagátorů (Tomáš Klvaňa, Alexandr Vondra), lobbyistů (AMI Communications, Dutko Worldwide) a potenciálních výrobců amerického protiraketového systému ve Střední Evropě (Boeing, Lockheed Martin - tedy firma, jež sponzorovala v roce 2001 Občanský institut vedený zastáncem mučení zajatců MUDr. Romanem Jochem - a Nortrop Grumman).
• Tomáš Klvaňa, ředitel pro firemní a právní záležitosti společnosti British American Tobacco s úvazkem dočasně upraveným "tak, aby se předešlo jakémukoliv konfliktu zájmů," se po dobu osmi měsíců nechal živit českými daňovými poplatníky, kteří v naprosté většině odmítali činnost, jíž se Tomáš Klvaňa za jejich peníze věnoval.
• Počet odpůrců amerického radaru se za poslední rok prakticky nezměnil a pohybuje se nadále mezi 65 a 70 procenty, přičemž všelidové referendum o něm žádá až 75% obyvatel České republiky.

ČTK│ Inspekce ministra vnitra vyhodnotila postup policie vůči Mladým sociálním demokratům (MSD) zadrženým loni při prvomájových oslavách v Praze jako přestupek. Zadržení si stěžovali na šikanu, policisté je podle jejich tvrzení nutili nahé dělat dřepy a ponižovali je.

ČTK o tom informovaly stínová ministryně spravedlnosti ČSSD Marie Benešová, která MSD v kauze zastupuje, a mluvčí inspekce Martina Lidlová.

Konzervativní poslanec Derek Conway byl vyloučen z parlamentního klubu Konzervativní strany a donucen prohlásit, že nebude znovu kandidovat v příštích parlamentních volbách. Ve čtvrtek byl z parlamentu suspendován na 10 dní pro "zneužití" veřejných finančních prostředků a jeho případ byl předán k vyšetřování policii. Poslanci také souhlasili, že Conway musí vrátit parlamentu částku 13 161 liber.

Vyšlo najevo, že poslanec vyplácel svému synovi po dobu jeho studia na univerzitě v Newcastlu plat "parlamentního pomocníka" ve výši 11 773 liber ročně plus prémie ve výši 10 000 liber ročně, jenže nikdo syna při práci v parlamentě nikdy neviděl, ani neviděl žádnou jím vykonanou práci.

Scotland Yard potvrdil, že obdržel dopis od Duncana Borrowmana, Conwayova liberálnědemokratického soupeře z jeho volebního okrsku, s dotazem, aby policie vyšetřila, zda byl spáchán trestný čin podvodu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Naplněné pražské kino Oko v páteční podvečer přivítalo jednoho ze dvou kandidátů na prezidentský úřad - Jana Švejnara.

"Chci respektovat nejrůznější názory a vidět svět v pestrosti," uvedl Švejnar na úvod téměř dvouhodinové diskuse, uspořádané Stranou zelených. A publikum bylo opravdu pestré - přišla veřejnost, politici a političky, včetně členů a členek Zastupitelstva Prahy 7, kde se kino nachází. Chyběli jen zástupci a zástupkyně ODS. Padaly dotazy z levicových i pravicových pozic, polemizovalo se...

Ani nevím, co pan Švejnar mnohokrát zveřejněnými a citovanými vyjádřeními ohledně své emigrace sleduje, ale buď nechápu systém školství v bývalé ČSSR, nebo neumím počítat, anebo pan Švejnar nemluví pravdu. Všude se dozvídám, že pan Švejnar opustil republiku se svou 13letou sestrou ve svých 17 letech v roce 1970 měsíc (či několik týdnů) před maturitou! Nedokážu pochopit, jakým způsobem to dokázal, a protože jsem v jeho životopise nikde nenašel odpověď, tak jsem zkusil selským rozumem podle dostupných údajů a logiky tohle období jeho života zmapovat. Znám jenom datum narození a rok emigrace, ostatní je pouze dedukce, píše Petr Řezníček.

Nejen politikové vědí, že je ve 'západním' světě vzdělanost občanů nezbytným základem je budoucího ekonomického blaha. V BL se diskutovalo o životních poměrech studentů a o potřebě různých studijních oborů. V se Německu studenti se mají studenti finančně podílet alespoň částečně na nákladech studia a ve Francii prý až 40 000 studentek financuje svá studia prostitucí.

Nebudu obtěžovat laskavé čtenáře výklady o nové „zjednodušené“ unijní smlouvě, kterou se česká vláda zavázala schválit 18 prosince 2007 v Lisabonu. Předpokládám, že česká „eurooptimistická“ politická třída již dávno prostudovala 250 původních stránek návrhu euroústavy, 359 „změn“ (modifications), třináct nových protokolů a přibližně padesát zatím nanečisto napsaných „projets de déclaration“ , a že o tom již zevrubně informovala prostřednictvím českých médií českou veřejnost.

My Američané jsme tak náruživými čtenáři, že vyžadujeme přístup do knihkupectví v jakoukoliv denní i noční hodinu, píše Milan Kohout.

Toto je "knihkupectví", které jsem vyfotil v předměstské čtvrti Filadelfie. (Asi tušíte, jaké knihy se tam prodávají. Totiž v chudých čtvrtích knihkupectví prakticky neexistují.)

ŠOK│ Ve Žďáru nad Sázavou začíná dnes Národní krojový ples Folklórního sdružení České republiky. Vrcholná reprezentační událost všech folklórních souborů a příznivců lidových písní ze všech koutů Česka i ze zahraničí. Na minulém ročníku se tak vedle sebe sešli premiér Mirek Topolánek či mísopředsedkyně Parlamentu Miroslava Němcová s diplomaty z Ruska a Ukrajiny. Všichni v krojích... Kdo neviděl předsedu vlády tancovat odzemek, musí se jet podívat. Stejně jako my. Moravu ovládl masopust neboli fašank, slivovice a víno. Na moravskoslovenském pomezí ve Strání se koná největší akce - mezinárodní festival masopustních tradic Fašank 2008 .

8. ledna 2008 v rozhovoru pro Hospodářské noviny řekl předseda vlády České republiky Mirek Topolánek (ODS), že Češi obvykle vidí všechno negativně, a když k něčemu dojde, "podělají se". Na to reagoval historik a starosta obce Cerhenice u Kolína Marek Semerád (ČSSD) otevřeným dopisem k omluvě. Po kratším čase opět premiér řekl něco zásadního a to 31. 1. ve sněmovně při interpelacích. V podstatě pochválil Čechy „za vzmužení se“... Češi po zdravotnické reformě prý už nejsou bandou simulantů.

Když jsem včera v tisku četl citace ze Švejka, kterými promluvil ke svým národům premiér Topolánek, nemohl jsem se ubránit jinému příměru z téhož autorského pera, který mi pak skoro celý den zněl hlavou:

"Můj premiér je sice úplně blbý, ale (bohužel) může vykonávat jakoukoli státní funkci... :-(" píše David Štindl.

Shodou okolností se v minulém týdnu narodil mému kolegovi potomek. První, co jeho malého synka ze strany nemocnice čekalo, byl třecetikorunový regulační poplatek pro něj a další třicetikorunový regulační poplatek pro jeho maminku. Asi aby už oba příště nezneužívali české zdravotnictví...

Das ganze tschechische Volk si zaslouží, aby ze Švejka bylo citováno přesně. Mimochodem, jak úspěšné bude trio Julínek, Cikrt a Topolánek ve srovnání s doktorem Bautzem?

Otázky a odpovědi v debatě kandidátů v senátorském klubu nepřekvapily. Otázky byly vybrány tak, aby připomněly hříchy minulosti i nejistou budoucnost a aby odpovědi obojí potvrdily. Co mě překvapilo, bylo hodnocení kandidátů po debatě, jak v TV tak v tisku: kdo vyhrál a proč. Podle televizních komentátorů tam Švejnar "seděl bezmocně, vyjadřoval se suše, neschopen vyjádřit emoce", podle pana Kotrby dokonce, "se škrobenou formálností a nejistotou".

Můj dojem byl zcela jiný.

Dovolte mi, abych reagoval na nešvar, který sleduji se vzrůstajícím odporem již od roku 1989. Nicméně, zatímco po listopadu 1989 byla jistá míra nesoudného obdivu pochopitelná, nyní už bychom měli nastoupit cestu vystřízlivění, píše Alexander Grozněv.

"Západní publikace uvádějí...", "Západní média hodnotí..." a také "V západních zemí, kde je politická kultura vyšší..."- to jsou nejkřiklavější příklady pocitu méněcennosti, pěstovaného ve všech východních národech, snad až na Japonsko.

Považuji za zločin, že se vytrhávají jevy ze souvislostí, vyzdvihují se klady a mlčí se o záporech západního světa. Jaký vlastně může být důvod pro takové štvaní a běsnění? Dovolte mi pohovořit o vlastní zkušenosti s francouzskými kolegy a národem. Doufám zde, že Francouze budete považovat za dostatečně západní.

Poznámka pana Grozněva je zbytečně nacionalistická a je stejně zjednodušující jako automatické obdivné komentáře vůči Západu v českém tisku.

Západ samozřejmě není dokonalý a některé aspekty života, či některé sociální problémy zvládl podstatně hůře než třeba Česká republika. Jiné zvládl postatně lépe.

Hlavním rozdílem mezi např. ČR a Británií však je, že Británie je daleko stabilizovanější a férovější zemí, kde věnují média daleko větší pozornost osudům a situaci obyčejných lidí. (Příklad: včera, ve čtvrtek, byla v britských médiích půl dne hlavní zprávou informace, že jakási paní vyhrála u Evropského soudu spor proti svému britskému zaměstnavateli, který ji nechtěl dávat v práci úlevy, aby se mohla starat o svého invalidního bratra. Soud rozhodl, že zaměstnavatelé takové úlevy dávat musejí a týká se to jako precedent asi 8 milionů Britů. Proto hlavní zpráva dne. Dovíme se někdy z médií, jaký je osud takovýchto lidí v ČR?)

"...V roce 1970 musel z politických důvodů opustit započatou vědeckou dráhu a odešel na dlouhá léta pracovat do Státní banky československé. Odtud se koncem roku 1987 vrátil k akademické činnosti do Prognostického ústavu ČSAV..."

Citovaná věta je z oficiálního životopisu Václava Klause na prezidentském webu. Dnes autor privatizace Klaus říká: "Odmítám debatu, co se všechno poztrácelo." Tato věta zazněla v dialogu s prof. Švejnarem pro senátorský klub ČSSD dne 29. ledna 2008. Mezi roky 1970 a 1987 však opravdu uplynula velmi dlouhá doba -- celých 17 let, v životopisu prezidenta se jí překvapivě věnuje jedna jediná, výše uvedená věta.

Pár dnů před smrtí píše těžce nemocný český spisovatel Jaroslav Hašek zajímavý oficiální dopis. Svou abdikaci na místo člena školní rady v Lipnici:

"Prosím proto okr.šk.výbor, aby další moji neschopnost vzal laskavě na vědomí a dosadil za mne na ten čas zástupce, aby prospěch školy tolik netrpěl."(Radko Pytlík, Lidský profil Jaroslava Haška, Praha 1979)

Z jakých zdrojů asi pramenil tento vzácný pocit zodpovědnosti u člověka, který téměř v celém svém životě proslul spíše vlastností opačnou? Co vedlo tohoto geniálního tvůrce, že doslova několik hodin před svým skonem projevuje starost o chod malé venkovské školy? Vždyť nikdo ze čtenářů stovek autorových povídkových mystifikací by ani dnes po tolika letech Jaroslava Haška nepodezíral z úcty k politickým stranám, vládě, institucím, spolkům a korporacím všeho druhu. Častá absurdita jejich konání se pro něj stala vděčným terčem satirických šlehů. Přesto však tento prototyp bohéma zcela vážně, a jak vyplývá z dokumentu, i zodpovědně převzal a vykonával funkci člena místní školní rady v Lipnici.

Asi věděl proč.

Jan Švejnar se sejde s občany v kině OKO, Františka Křížka 15, Praha 7 Holešovice, v pátek 1. 2. 2008 od 17:30. Pořadatelem je Strana Zelených, ČSSD a SNK-ED.

(k článku Pavla Janíčka "Vládnoucí establishment považuje "demokratické" mechanismy za trpěnou kulisu", BL 11.1.2008)

Nevím, který liberál kdy tvrdil, "že životní podmínky lidí nesouvisejí s charakteristikami společnosti a jejího politického a ekonomického uspořádání, ale že si tyto podmínky každý tvoří k obrazu svému a podle svých možností." Já osobně jsem na takového hlupáka dosud nenarazil. Nepochybně ale musí existovat, když s ním neustále tolik lidí polemizuje.

JU│ Jak píše ruský server Lenta.ru vyjasnily si v minulých dnech obě země dvě důležité otázky týkající se obrany. V prvé řadě -- horní komora ruského parlamentu schválila ukončení dohody s Ukrajinou o pronájmu radarových stanic v Mukačevu a Sevastopolu. Jde o radarové stanice včasné výstrahy (typ Dněpr), které byly uvedeny do provozu v roce 1979 a podle ruských pramenů jejich životnost již měla skončit v roce 2005. Po rozpadu SSSR se obě stanice staly vlastnictvím Ukrajiny, pro kterou neměly žádný význam, protože Ukrajina systém protiraketové obrany nemá.Pokud by měly být dále používány, musela by proběhnout jejich generální rekonstrukce, což Rusko považovalo za zbytečné. Obě tyto stanice totiž nahrazuje nová radarová stanice, které byly nedávno uvedena do provozu v Armaviru -- na jihu Ruska.

ŠOK│KD│ Uvažovaný americký radar v Brdech je zbraní proti Rusku a ne proti "zdánlivému" nebezpečí z Íránu. To dnes tvrdí už i časopis Popular Mechanic, když vysvětluje velmi srozumitelnou formou přednosti radarů se syntetickou apreturou. Ne tak ovšem Topolánkova vláda, Alexandr Vondra nebo vládní mediální lobbista Klvaňa. Ti média stále zahrnují falešnými argumenty, kladoucí nebezpečí do Íránu, který prý má agresivní úmysly. Možná není obava Rusů z technických možností radaru tak vzdálená, píše Popular Mechanic. Jestliže radarová pozemní stanice, kterou USA chtějí vybudovat v České republice, bude aktualizována technologií digitálního paprskového pole, mohou si Američané všimnout ruských raket těsně po startu, následně vypustit množství antiraket, sledovat dráhu hlavic uprostřed úmyslně rozptýlených kamufláží a tak snížit skutečnou hrozbu. Rovnováha sil v Evropě by se mohla posunout , když Rusko ztratí hranice svého globálního odstrašujícího potenciálu. Popular Mechanic se opírá o vysvětlení inženýrů z firmy Lockheed Martin.

Popular Mechanic: From Space to Sea, New Radar Tech Could Shift Military Might ZDE

Nepsaná - ale pravdě velice blízká - definice praví, že diplomat je vzdělaný, kultivovaný a obzvláště čestný občan, pověřený v zájmu své vlasti lhát svým zahraničním partnerům. Ještě nikdy se nestalo, že by jedna ze stran ve při dobrovolně označila své stanovisko za nespravedlivé nebo sama sebe za agresora. Tak ve světě mezi sebou jednají výhradně partneři-mírotvorci. Nicméně skutečně nelze mutatis mutandis pochybovat, že diplomacie v mezinárodních vztazích dostála svému poslání, pokud při řešení konfliktů nenastoupila druhá a dražší (krvavá) alternativa; pokud probíhá jednání a místo něj nedostaly slovo zbraně.

Václav Klaus: "O žádných spekulacích tohoto typu nevím a podle všech mně dostupných informací se jedná opravdu jen o spekulace."

Novinky: Klaus odmítl politický obchod s církevními restitucemi ZDE

Na článek Ondřeje Zajíčka, který nikde nezmiňuje, že by si denně vystačil s dvěmi čínskými polévkami, patnácti rohlíky a sáčkem čaje, zareagoval Tomáš Gawron obavami o jeho zdraví a A. Kubačák prosbou o návod, jak za cenu 40 Kč uvařit. Oba názory mají jeden společný problém, oba pisatelé poměřují text Ondřeje Zajíčka výhradně svými vlastními stravovacími návyky, tím, jaké množství a jaké potraviny potřebují k tomu, aby se najedli. Z toho usoudili, že oni se za 40 Kč nenajedí.

Sociologické nakladatelství, Praha 2007 vydalo knihu profesora Jana Kellera Teorie modernizace. Autor ve svém textu cituje a kriticky poměřuje názory mnoha významných současných sociologů. Ty potencionální čtenáře, kteří nemají vztah k teoriím a žijí převážně problémy současné společenské, a případně pedagogické, praxe může již samotný název předem odradit. Přitom si mnohý z nás nutně klade nejrůznější otázky, občas tápe, je klamán mediálními "kejklíři", hledá odpovědi...V tom případě není od věci podívat se na současný svět z hlediska procesů, které jej nyní převážně formují a kamsi vedou...

Olejářská firma Shell byla ve čtvrtek obviněna, že vydělala "obscénní" zisky v době, kdy penzisté, motoristé a průmysl těžce bojují se zvýšenými cenami energie. Oznámila totiž, že její zisky za minulý rok dosáhly částky 27,6 miliard dolarů.

Nemohu si pomoci, abych nezareagoval na ohlasy v českém i zahraničním tisku ohledně posledních dnů a smrti jednoho z největších despotů 20.století, indonéského generála Suharta. Rád bych zprvu okomentoval pár zahraničních příspěvků a posléze bych zabrousil k české mediální soldatesce. Rád bych se dopustil i exkurzu do dějin. Suhartova smrt a reakce západních médií jsou ukázkovým příkladem naprosté servility a absence kritického ducha, jde-li o úhel pohledu na jednotlivé události dějící se ve vzdáleném a zároveň blízkém okolí.

Lidové noviny čtu pravidelně a musím konstatovat, že články některých žurnalistů (p. Petráček patří mezi ně) jsou za hranicí slušnosti a na hraně, leckdy bych řekl i za hranou zákona, píše Kryštof Kreisinger. Pamatuji si na téměř oslavné články, když zemřel A. Pinochet. Byl líčen jako kontroverzní politik, který však dosáhl svobodného trhu (= demokracie a svoboda, jak je nám často novináři LN sdělováno). Nechyběly názory M.Thatcherové a českých konzervativců.

Tito lidé si jaksi neuvědomují, že zmíněný diktátor za prvních deset dnů své vlády zavraždil téměř tolik lidí (cca 3000) co komunisté v Československu za 45 let (cca 4500) (Pozn. JČ: Rád bych viděl zdroj této statistiky; v západních publikacích se běžně uvádí, že komunistický režim v Československu popravil celkem asi 260 lidí. Neznám spolehlivé zdroje pro jiné odhady.). Nechci bagatelizovat zločiny komunismu, nicméně oba režimy vychází téměř nastejno. Rozdíl je v tom, že jeden je v souladu s chodem a chápáním dnešní ekonomiky.

Vážený pane ministře, Jste zřejmě jediný slušný člověk ve vládě přesedy Topolánka - už proto, jaké jste zaujal stanovisko pro případ návratu pana Čunka do vlády. Tím spíše je nepochopitelný Váš postoj v záležitosti obranného systému USA, jehož podstatná část-výkonný radiolokátor - má být instalována v České republice. Ve Vaší debatě minulou neděli jste doporučoval uzavřít smlouvu s USA co nejdříve, ještě s vládou prezidenta Bushe.

Cožpak Vám není zřejmé, že tak, jako roku 1938 naši zemi bez nás zaprodali Němcům, tak jako roku 1968 ji zaprodali Sovětům,tak tato vláda ji zaprodává USA?

Laskavostí vedení Klubu přátel starého Smíchova se mi poštěstilo zúčastnit se prohlídky komentované jedním z kurátorů výstavy, panem Ladislavem Čepičkou.

Zajímavé to rozhodně bylo, ale pro mne bylo podstatné, že se tento pán hned v úvodu svého výkladu otřel o článek, který jsem o výstavě publikoval ("Historie ve službách současné politiky?", LtN č.2/2008 ze 7.1. 2008). Z následného rozhovoru s ním vzešly některé nové poznatky, jež by mohly zajímat i čtenáře. V Literárních novinách toto pokračování odmítli.

V souvislosti s novinovými a televizními zprávami, které se objevují ohledně strahovských kolejí, bych chtěl upozornit na jeden podstatný fakt, proč se studentské koleje budou pravděpodobně ze Strahova stěhovat. Hlavní důvod je hodnota pozemku - kolem 60 miliard Kč (16 ha).

Rozhodovat o majetku, který představuje takovouto sumu, je pro několik úředníků určitě příležitost, která se naskytne jednou za život. Jen si představte, že jste majiteli realitní kanceláře, přes kterou se bude tento převod realizovat. Provize může dosáhnout až 3% (i když v tomto případě by byla asi nižší, ale v Čechách jeden nikdy neví) a přitom to jsou legálně nabyté peníze.

Guy Debord: Společnost spektáklu. Překlad: Josef Fulka a Pavel Siostrzonek. Poznámkami opatřil Pavel Siostrzonek. INTU, Praha 2007. 158 stran. ISBN 978-80-903355-5-4.

"Od společnosti své doby jsem si vysloužil všeobecnou nenávist, a bylo by pro mne mrzuté, kdybych si v očích takové společnosti zasloužil něco jiného... Všechno, co tato éra napsala a natočila, je tak skrznaskrz opovrženíhodné, že jediný způsob, jak bude někdo v budoucnosti moci nabídnout alespoň to nejmenší ospravedlnění, bude tvrzení, že doslova neexistovala žádná alternativa -- že z nějakého záhadného důvodu nebylo nic jiného možné. Naneštěstí pro ty, kdo se nezmohou než na takovou nejapnou výmluvu, už jen můj příklad bude stačit k jejímu vyvrácení."

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V prosinci 2007 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 847.78 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.12. 2007 částku 197 706.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 688.55 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.