2. 2. 2008
Aktualne.cz: "Sekýrující divák Čulík píše o tom, jací jsme""Oblíbeným slovem je i pikareskní.""Dokazuje [to] neschopnost emigrantů (sic!) nahlédnout domácí témata. Ale takové zobecnění už je moc i na Čulíka." "Natolik poblázněné, aby nás Čulíkovy umanutosti bavily a inspirovaly, to zase bohužel není." "Oblíbeným slovem je i pikareskní." "Čulíkův rozhořčený tón připomíná spíš nadávání diváka, který chce vrátit vstupné. Zlostí se třese, až ztrácí konzistenci i argumenty, ale to mu vůbec nebrání v o to rychlejších názorech." Po všech stránkách - sociologicky, jazykově, stylisticky, novinářsky i faktograficky - ohromující recenzi na filmovou knihu Jana Čulíka vydala Irena Hejdová na stránkách aktualne.cz ZDE. Vzor inteligentní diskuse na aktualne.cz ZDEVřele doporučujeme. K tomu dodává Jan Čulík: Primitivní, případně urážlivé recenze této knížky, které vyšly v některých českých médiích, jsou pro mě nesmírně poučné. Mají několik charakteristik: 1. Výsledky empirického zkoumání motivického arzenálu českých filmů jsou pro "pravicové" kritiky nepřijatelné; i pro mě bylo překvapením, že narativ současného českého filmu vytváří o české společnosti mytologii, které je vůči ní nesmírně kritická, dá se říct až "levicová" - s těmito fakty však těžko něco naděláme - ve filmech prostě tyto motivy jsou - nejde to popřít. Protože to kritikové nemohou z ideologických důvodů přiznat, musejí tvrdit, že kniha neobsahuje žádné informace :) Hloupost samozřejmě existuje všude - děsivým zjištěním pro mě však je, že "recenze" Ireny Hejdové je stylisticky, argumentačně i analyticky hodně pod úrovní nejpitomějších seminárních prací a písemných zkoušek studentů z Glasgow University, které právě s kolegy opravujeme (práce na Glasgow University musejí opravovat nejméně dva různí učitelé, konečné rozhodnutí o známkách má pak ještě externí examinátor z jiné univerzity, aby byla zajištěna objektivita, všechno je písemné) a kterým dáváme trojky nebo čtyřky. |
2. Úkol přečíst souvislejší text je pro mnohé současné české kritiky nezvládnutelný. Jak na to poukazuje nedávná studie OECD, mnozí Češi mají nyní problém orientovat se v delším textu a pochopit jej. Z recenzí je zjevně cítit nepříjemné překvapení, že se od recenzenta očekává, aby přečetl 650 stránkovou knihu. Primitivní recenzenti na to nemají a tento úkol nezvládají. Proto jejich obvinění z "mnohomluvnosti" velmi pečlivě a věcně strukturovaného textu. Obvinění z "mnohomluvnosti" znamená "my složitější text číst neumíme", proč se po nás chce, abychom se soustředili na tak dlouhou dobu? 3. Z recenzí je zjevné, že kritikové knihu nepřečetli; recenze totiž obsahují mylná tvrzení a věcně chybné informace. Namísto toho, aby si kritik ověřil, než něco napíše, střílí od boku a píše hlouposti. Tak se dostane naprosto mimo realitu. Pitomost recenzentů se pak násobí pitomostí čtenářů, tak v diskusi pod článkem pochopil jeden čtenář informaci Hejdové, že "jako jeden z nejzajímavějších předmětů "výzkumu" vycházejí [Čulíkovi] komedie Zdeňka Trošky a spol - které podle Čulíka poskytují cenný antropologický materiál" jako že to znamená, že Čulík Troškovy komedie obdivuje, a čtenář mu tedy za to nadává. Připomíná to slavnou pasáž ze Škvoreckého Inženýra lidských duší, kde nakladatelce nadávají hloupí účastníci večírku, že vydala knihu, v níž kdosi chce "kopnout prezidenta Masaryka do prdele" - přičemž v té knížce to vůbec není... :) Viz Škvoreckého "Vlastenecký večírek" ZDE. Škvorecký dobře zná český národ...:) V sobotu se v britské televizi vysílal pozoruhodný americký film jménem Idiocracie. Je to dost děsivá, tragikomická sci-fi založená na předpokladu, že pitomí lidé mívají více dětí, a tak to časem musí mít hrůzné důsledky. Hrdina z dneška se pomocí stroje času dostane do Spojených států v roce 2500, kde v zemi vládnou pitomci a celá země je plná idiotů. Člověk s úlevou odcházel od televizní obrazovky s tím, že to, co viděl, byla jen fikce - jenže na stránkách aktualne.cz - jak v redakčních materiálech, tak v reakcích čtenářů na fóru - je už Idiokracie realitou! 4. Filmové recenze v českém denním tisku jsou většinou sekernické odsudky - ono se to čte líp, když kritik - bez argumentace - prostě napíše, že je film špatný. Je to bulvární postoj: "píšeme (bezdůvodně) co nejrazantněji". Proto nemá cenu tento typ "recenzí" citovat. Pozoruhodným svědectvím o stereotypičnosti myšlení a uzavřenosti hodnotového systému českých kritiků je to, že jsou nepříjemně překvapeni, že kniha Jací jsme nehodnotí současný český film pokaždé tak tvrdě a sekernicky, jak to má ve zvyku řekněme Mirka Spáčilová v MFD, že je to hodnocení prý "jiné". Několik recenzentů je frustrováno tím, že si Čulík dovolil napsat, že filmy, tradičně odsuzované jako špatné, jsou zajímavé. - Přitom není pravda, že se Čulíkovy úsudky radikálně odlišují od úsudků nejpřemýšlivějších kritiků - mezi jeho oceněním a hodnocením recenzentů v časopisech, jako je Cinepur či Film a doba, někdy dokonce i Cinema či Premiéra bývá podstatná shoda, jak vyplývá z četných citací v knize Jací jsme - bylo by ovšem nutno si je přečíst. 5. Recenzenti absolutně nepochopili metodologii knihy. Kniha neobsahuje filmové "recenze", je pro ni tedy nezajímavé, zda ten či onen herec hrál dobře či špatně, ale je analýzou významu narativů (a dílčích motivů, z nichž se narativy skládají) v současném českém filmu. Argumentuji, že je důležité poznat, jakou mytologii současný český film souhrnně sděluje české společnosti. - V této souvislosti je absolutně irelevantní a nesmyslná kritika, že autor měl zohlednit "statistiky návštěvnosti" či "mediální kampaně před uvedením filmu". Už úplně irelevantní je kritika, že autor měl psát i o tom, o čem český film nepojednává :) (Proč, proboha?) Recenzenti také naprosto nepochopili, navzdory tomu, že je to v knize výslovně uvedeno nejméně dvakrát, že kniha nijak nehodnotí současný stav české společnosti, pouze analyzuje mytologii, jakou o ní vytváří film - to, zda je česká společnost skutečně taková, jak ji líčí současný film, není možné nijak určit. 6. Nejtrapnější pro české filmové kritiky je pak skutečnost, že při recenzi na tuto knihu nepíší o knize, kterou nepřečetli, ale útočí na autora či Britské listy, které jsou jim z osobních a ideologických důvodů nesympatické. Skoro všichni kritikové se dopustili těchto trapných, neprofesionálních poklesků. ("Vševěd v kině"; "Čulík se chová jako pozdní národní buditel, který zpoza oceánu radí, plísní a porovnává 'zaostalé Čechy's 'vyspělým demokratickým Západem'"; "zlostí se třese, až ztrácí konzistenci i argumenty" sic!! - toto je výpověď o stavu recenzentčiny mysli, nikoliv o knize :). ) Je to pozoruhodně tristní, ale nepřekvapivý obraz současného českého veřejného diskursu. Ukázková kapitola z knihy Jací jsme je ZDE. Knihu lze zakoupit ZDE |